siskin a siskinka na JAWA 350
Brtňák na Suzuki DR BIG
Jarda–Kuri a Kisák se svou Škodou 120

Pátek 19. 7. 1996

Ujeto 151,5km.

V 17.30hodin vyjíždíme z Českých Budějovic, dvě motorky – já s Honzíkem (Jawa 350) a Brtňák (Suzuki DR BIG). Asi v 18. hodin za námi vyjíždí doprovodné vozidlo Škoda 120 s posádkou Kuri a Kisák. Sraz máme v Moravských Budějovicích na náměstí. Je pěkná kosa, zalezlo slunce. Na místě jsme v 19.50 hod. Kluci s autem přijíždí asi za 10 minut. V restauraci si dáváme čaj s rumem na zahřátí a večeři. Dnes končíme v kempu na Vranovské přehradě. Kluci si v občerstvení kupují lahvový pívka a jde se pít k přehradě. Poprvé se zde objevuje Peťovo (Brtňákovo) univerzální nůž – tentokrát otvírač lahví. Promýšlíme cestu na další den. To zahajuje Peťa se svým: ,,Tak co, chlapi, kam zítra pojedem?“ Tím to pro mě vše „skvěle“ začíná…

Sobota 20. 7. 1996

Ujeto 226km.

Vstáváme kolem osmý, jdu nakoupit pár zásob a balíme. Jedeme na prohlídku hradu Bítov – je tu spousta vycpaných zvířat. Pak míříme k hranicím Slovenska. Zastavujeme ještě v muzeu motocyklů v Lesné. Čeká nás dlouhý přejezd až na Bratislavské Zlaté Piesky. Zde si s Honzíkem děláme skvělý přístřešek, kluci staví svý dva stany a poté obcházíme celý kemp – tobogány nefungujou. Původně jsme měli v úmyslu jet se podívat do města, neměli jsme ale drobné na lístky na tramvaj. Na zastávce je nějaký asi italský pár a na cosi se nás ptají. Chlapi zdrhají a opodál se mi řežou, jak se jim snažím pomoct českoitalštinou. Končíme u kiosku v kempu –popíjíme, baštíme a hrajeme karty.

[Not a valid template]

Neděle 21. 7. 1996

Ujeto 304,8km.

Ráno skáčou kluci do nádrže, ale myslím, že se tam spíš umazali. Je to nějaký upuštěný a špinavý. Asi v deset vyjíždíme směr Nitra, tedy hned po tom co zmizela z kempu ta šílená kouřová clona co tu zanechal Brtňák se svým strojem. V Bánské Bystrici zastavujeme na oběd v restauraci NA KOZUBE. Čtyři si chceme dát smažené file. Bohužel mají už jen dvě porce. Dobráčci Kuri s Kisákem si dobrovolně objednávají místo toho VYPRÁŽANÚ UDĚNÚ PARENICU. Nic zlého netuše věří, že jim donesou smažák. No myslím, že už si tohle jídlo příště nedají. Bylo to něco jako smažák, ovšem z nějakého uzeného sýra, jíst se to bohužel nedá. Prohlížíme si místní náměstí a pak vyrážíme přes Nízké Tatry směrem na Liptovský Mikuláš. Cestou fotíme jak draci, dost se ochlazuje a tak jsem Jardovi(Kurimu) vděčná, když mi půjčuje svojí koženou bundu – mé ,,skvělé“ motoristické vybavení – riflová bunda – trošku nezvládá. Naše motorčička s plnou zátěží a ve dvou dostává na těch kopečkách pěkně zabrat. Z počátku se Peťa drží za námi, ale za chvilku ho to přestává bavit – ani se mu nedivím – a se slovy: ,,Já na vás počkám nahoře,“ nás předjíždí a během pár vteřin mizí v dáli. Zase chci fotit a tak mi Honzík zastavuje. Ještě než se opět rozjedem dobíhá nás nějaký kluk a volá na nás: ,,Hej, chalani, neviděli jste tady nějakou babu?“ To si Honza přece nemohl nechat pro sebe a tak z toho zase všichni mají desátý vánoce. Vaří se mi krev. Peťa si ještě přisadí: ,,Tak co, chlapi, kde budeme dneska spát?“ Končíme v kempu Liptovský Trnovec. Příjíždíme kolem 19. hodiny. Vařím klukům špagety, baštíme melouna. Opět se objevuje Peťovo univerzální nůž – tentokrát jako skvělý držáček na meloun. Kluci jdou do občerstvení, já s Honzíkem dojídáme. Nevim proč, ale v tý chvíli jsem byla docela hotová z těch věčných poznámek a nazývání mě chlapem. Připadám si jako blázen. Hledáme kluky – hrají nějaký stolní fotbal. Jdeme ke kiosku, že si taky koupíme nějaký pití. Prodavač se vykloní z okénka a vychrlí na nás: ,,Tak co to bude, chlapi?“ To snad není možný – oni ho snad navedli nebo co. Mě to prostě bude pronásledovat celý Slovensko! A to mám rozpuštěný svý háro a uplé tričko – znáte mě – nechápu kam ten chlap zíral…Dnes nejsme moc dlouho vzhůru, i když se Peťa těšil, jak už konečně ,,ZAPAŽÍME.“ Kiosek zavírali brzy a my stejně byli docela urvaný z tý dnešní štreky. Je tu chladněji a kluci nám půjčují stan.

[Not a valid template]

Pondělí 22. 7. 1996

Ujeto 192,6km.

Vstáváme kolem 9. hodiny. Voda v přehradě je pěkně ledová. Peťa hecuje Kuriho, aby se šel vykoupat. Nakonec se sází, že když tam Petr vleze v šortkách, tak tam musí v šortkách i Kuri. Zvládli to oba statečně, blesk byl jejich pomalejší brácha, když se makali do stanu převlíct. Vyjíždíme asi v 11.30 hodin a v jednu jdeme na prohlídku Demänovské ľadové jaskyně, která nás moc nenadchla. Navíc mě ten šašík průvodce pořád neoprávněně obviňoval, že fotím. Na oběd zastavujeme v Ružomberoku po 15. hodině v restauraci Centrál. V 19.30 hodin přijíždíme v Trenčíně do kempu Na ostrově. V chatičce vedle nás jsou nějací Němci, kteří jak říká Peťa mají dva ,,HUNDY“(psy). Přichází k nám nějaký Holanďan a obdivuje naší Jawičku. Je hrozně nadšenej a hned vytahuje fotku svojí starý Jawy. Brtňák je naštvanej, že nikdo nejásá nad jeho strojem a tak mu náladu spravuje snad jen to, že po večeři konečně vyrážíme do města pořádně ,,zapažit.“ Jdeme do skvělý hospůdky Steps pub. Dáváme si ,,PÄŤ PÍV.“ Chtěli bychom jít někam na ,,dýdžinu“ a tak jdu zjistit jestli tu v okolí něco je. Pod záminkou připálení cigarety přistupuji ke stolu asi deseti slovenských chalanů. Kecáme a já jsem z nich už tak zblblá, že mluvim slovensky – učí mě správně vyslovovat ,,PÄŤ PÍV.“ Radí mi kam se tady v okolí dá teď ještě jít. Asi po půl hodině mě moji kluci odtahujou a jdeme do dalšího baráku na tu ,,dýdžinu,“ kde já s Peťou paříme na prázdným parketu. Kluci se vrací zpátky do Steps pubu. Honza tam navazuje rozhovor se servírkou na téma jak se správně čte název piva Corgoň. Že by Korgoň? Ne, čte se to stejně jako píše. Servírka kroutí nechápavě hlavou. Potom jdou zpět do kempu. My si s Petrem dáváme vinnej střik a navštěvujem ještě další bar. Tam už jde Peťa jen na WC – má dost a tak ho vleču do kempu. Do stanu padá jako hruška. Ptám se: ,,Peťo spíš?“- Nic. Jdu taky spát. Ráno vypráví Kisák noční historku: ,,V noci mě vzbudilo nějaké škrábání na zádech. Proberu se a vidím Brtňáka schoulenýho do klubíčka jak volá: ,,Vrať mi můj spacák!“ .“ Svůj spacák měl ještě sbalený a daný pod hlavou jako polštář. Kisák mu ho tedy rozbalil a přikryl ho.

[Not a valid template]

Úterý 23. 7. 1996

Ujeto 165,4km.

Ráno vstáváme asi v půl jedenáctý. Peťovi není na slunci moc dobře, napravuje se rohlíky s mlékem. Dnes už říká: ,,Tak co chlapi a holko?“ Po jídle jdeme na prohlídku krásného Trenčianského hradu. K obědu si s Honzíkem chceme dát v Inn 33 clubu žampiony – nejsou, chceme rizoto – také není a tak končíme u tradičního smažáku. Jedem na Brno. Na hranicích to šlo rychle – jak viděli Český pasy, mávli jen rukou. Hospůdka ve Slavkově – klobása. Místní servírky žoudají, o svezení na motorce, tak je Brtňák vozí na „pořádným“ stroji. Za odměnu dostává čokoládu. Já se musím napráskat, že si tu před hospůdkou řežu trapák. Ptám se Honzíka jestli si můžu sednout na motorku. (Chce vypadat jako drsná motorkářka – pozn.Honza.) Říká, že jo a tak si sedám. Bohužel nějak to nevyšlo a tak padám k zemi i s motorkou. Mám pak na noze pěknou modřinu. No nic no. Do kempu Radka v Brně u přehrady dorážíme kolem 22.30 hodin. Jde se hned spát. My s Honzíkem opět v jednom stanu kluků. Oni tři se všichni narvali do druhého a tak není divu, že šetřili místem a všechny přebytečné věci se snažili nechat v autě. Donutili tedy i Kisáka, aby tam nechal svou oblíbenou modrou cestovní tašku, kterou měl pořád s sebou. Už usínáme, když tu se z vedlejšího stanu ozývá: „Co to tady překáží? Co to je? Kisáku?!?!“ Samozřejmě – byla to Kisákova taštička. Nemohl bez ní být a tak jí tam propašoval, měl tam přece plno svých nejdůležitějších věcí. Mě v tu chvíli ovšem chytil děsnej asi půlhodinovej záchvat smíchu. Kisákova modrá taštička letěla k jeho zklamání zpět do auta… V noci prší.

[Not a valid template]

Středa 24. 7. 1996

Ujeto autem 19,2km.

Po ránu se jdeme hned vykoupat. Voda je šíleně studená. Losujeme, kdo půjde zpět do kempu pro deku, karty, pití a něco na mls. „Vyhrávám“ a tak mažu. Chvíli mastíme karty, ale vyhání nás přeháňka. Jedem autem do centra na obídek. Dávám si Katovu kapsu (vepřová kapsa plněná klobásou, sýrem a cibulí, obalená v trojobalu – výborný). Couráme se městem, ale moc dlouho nás to nebaví, tak jdeme do Irish pubu zahrát si kulábr a šipky. Pak ukecávám kluky, aby jsme šli do Boby centra na ROLLER SKATING – bruslit na kolečkových bruslích. Přidává se ke mně Kisák a tak nakonec všichni souhlasí. Je to dooost dobrý!!! Myslím, že nás to nadchlo všechny, nebo né, Jardo? Brusle si půjčujeme na hodinu. Hala je skvěle malovaná, škoda, že se nám nedochovaly fotky. Jarda skvěle padá – je to vždy šílená rána. Mám záchvaty smíchu, směju se asi dvě kola až končím přehnutá přes postranní zábradlí. Pak jdeme na diskotéku do SHOW HALL. Asi hodinu se jen díváme na ty efekty. Je to obrovská hala se spoustou stolů a křesel, barevných světel, jsou tu světelná rogala či co, předtancovávači, obrazovky, stínový tanec, super hudba, několik barů…Nesmí se tu fotit, ale my jsme vyfotili potají jednu fotku v baru, kde jsou místo židliček staré motorky. Později o ní stejně ale bohužel přicházíme…Do kempu přijíždíme asi kolem půlnoci.

Čtvrtek 25. 7. 1996

Ujeto 186km.

Ráno balíme a ihned vyjíždíme. Brtňák nás vyvádí z Brna. Zpět domu už jedeme každý sám. Stavíme ještě u pumpy a já nám jdu koupit k snídani bagetu a colu. Chlápek u kasy se mě ptá: „Alles?“ Tak mu odpovídám: „Jo všechno.“ Čučí jak rorejs. Pak už frčíme rovnou domu. Ochladilo se a místy poprchává.

Putování s Vámi, pánové, se mi moc líbilo a doufám, že se na mě nezlobíte, že jsem zde popsala ty skvělé „historky z natáčení,“ v kterých právě Vy, hrajete hlavní roli.

Dochovalo se pouze pár fotek, protože příští týden nám vybrali bagáž na vodě v Sázavě (filmy, doklady, pádlo atd.).

zapsala siskinka