21. 8. – 24. 8. 2003

siskin a siskinka na Kawasaki KLR650 Tengai
ficcus a ficcuska na Yamaha FZS600 Fazer

Konečně je to tady! Nemusím nic organizovat a jenom se svezu. Itinerář a organizaci této vyjížďky si vzal na sebe brácha a já jenom doufám, že se mu to povede. Chvíli tápal s itinerářem a s termínem odjezdu, ale nakonec se to povedlo a víme do čeho jdeme. Odjezd je naplánován na středu 20. 8. 2003 odpoledne. Trasu naplánoval zajímavým okruhem přes Moravu, Východní a Severní Čechy zpátky k nám na Jih. Původní plán vzal asi den před odjezdem za své a místo středečního odpoledne se vyjíždí ve čtvrtek ráno. Snížila se tím možnost promoknutí hned první den (počasí nestojí za nic) a alespoň ušetříme za jeden nocleh. Na cestu vyrážíme v šesti: Lenka + Petr + Fazer, Hanka + já + Tengai.

Čtvrtek 21. 8. 2003, 7.00 hod.

Přesně na čas přijíždíme do Šindláku k bráchovi. Naposledy kontrolujeme stroje, já s Hankou nasazujeme do helem sluchátka a mikrofony od vysílaček a vyrážíme. Protože Petr ještě musí u kolegy vyzvednou foťák jedeme do Budějc na TELECOM. Zastavujeme na parkovišti, a protože vím, jak to tam funguje, hned říkám Hance:,,Dívej se, teď na nás vyběhne vrátnej jako čertík z krabičky.“ Málem jsem to ani nestihl doříct a už je tady. Za běhu si nasazuje baret (údajně mu přezdívají Palestinec, a opravdu tak vypadá) a už z dálky volá, co že tam děláme. Brácha mu to vysvětlil, doběhl pro foťák a konečně můžeme vyrazit. Směr a rychlost určuje brácha. Se směrem je to v pohodě jenom ta rychlost je nějaká nedobrá. Se svým jednohrnkemšestpade jsem zvyklej na volnější tempo. Na rovnějších úsecích je holt Fazer 600 kapánek rychlejší. Jedem přes J. Hradec, Telč, Třebíč, Velké Meziříčí, na hrad Pernštejn. Celou cestu brácha slibuje nějaký překvapení a ejhle najednou je tady. Míjíme ceduli Habří. Abychom mohli pořádně porovnat s naším Habřím, zajíždíme až do vsi. Asi stometrová silnice najednou končí dřevěným plotem s ručně malovanou cedulí „KONEC SILNICE – SOUKROMÝ POZEMEK“. Teď už jenom najít místo kde je nebe podepřený vidlema a můžu říct, že jsem viděl konec světa. Návštěvu „Habří“ dokumentujeme fotkou u cedule a jedeme k prvnímu cíli dnešního dne. Hrad Pernštejn. Impozantní stavba. Údajně nikdy nedobytý hrad. Na nádvoří si dáváme v občerstvení oběd a pokračujeme dál. Před odjezdem ještě Hanka stačila ulomit zámek na zadním kufru. Jó, mám silnou ženu. Kufr jsme zajistili gumovým pavoukem. Dalším dnešním cílem je Hradec Králové. Petr si tady domluvil obchodní schůzku. Vyrábí roadbooky a jeden ze zákazníků chtěl dva dovézt. Na benzínku v Hradci přijíždí na BMW1100GS Marek a uzavírá s Petrem obchod. Já jsem mu mezi tím lehce „voslintal“ GéeSko, můj sen. Z Hradce vyjíždíme směrem na Jičín a začínáme hledat kemp. Cestou ještě vyjíždíme k rozhledně u Chlumu. Je tady i památník a muzeum. Bohužel už je zavřeno a tak jedeme do nedalekých Milovic, kde je podle mapy kemp. Protože už toho dneska máme dost, ubytováváme se, i když je: nehezkej, drahej, ve sprše teče jenom studená, bazén v osm hodin zavřeli, občerstvení zavřeli v deset atd.

[Not a valid template]

Pátek 22. 8. 2003, 9.30 hod

Ráno sice vyjíždíme společně, ale v Hořicích se oddělujeme a dál jedeme každý sám. Petr s Lenkou míří do Českého ráje, kde jsem v poslední době byl s Hankou už několikrát. My jedeme přes Lázně Bělohrad na hrad Pecka. Krásná stavba se tyčí nad vsí se stejným jménem. Dáváme si zde kávu a zmrzlinu. Z Pecky jedeme přes Novou Paku a Semily do Železného Brodu. Tady odbočujeme směrem na Tanvald. Po čtyřech kilometrech znovu měníme směr, tentokrát doleva na Jablonec nad Nisou. V Jablonci jedeme rovnou k Markétě a Michalovi, u kterých jsme na dnešek domluvili nocleh. Dáváme si teplou sprchu, oběd a vykecáváme se. Protože se známe pár let a z Habří je to sem trochu z ruky, témat k hovoru se najde dost. Hlavně holky měli druhej den asi namožený hlasivky. Kolem sedmý hodiny přijíždí Petr s Lenkou. Následuje jejich sprchování, Petr si domlouvá další kšeft – tentokrát kupuje mřížku na chladič svého Fazera. Domlouvají se na zítřek ráno, kdy zajedeme pro mřížku a teprve potom budeme pokračovat v cestě. Pak už následují samá pozitiva. Jdeme do pizzérie na večeři a pár piv, respektive víno. Cestou zpátky se marně pokoušíme zdolat stěnu místní přehrady. Pak ještě zastavujeme ve večerce na nákup další lahvinky a dlouho do noci/rána sedíme. Protože Markéta s Michalem mají 1 + 1, k sezení a stolování docela dobře posloužili i moje hliníkový kufry.

[Not a valid template]

Sobota 23. 8. 2003

Ráno, asi v jedenáct, přijíždíme k Pepínovi pro mřížku na chladič. Petr okukuje stříbrného Fazera a já se pokouším bez nutnosti vykládání obsahu kufrů dostat mřížku do jednoho z nich. Povedlo se a tak jedeme dál. Markéta nám poskytla spoustu zajímavých tipů k návštěvě a tak míříme zpátky na Železný Brod, ale čtyři kilometry před ním odbočujeme na Tanvald a Desnou. Za Desnou odbočujeme k vodní nádrži Souš. Po nádherné silničce projíždíme kolem ní a kolem hlavního bodu Jizerských hor, tisícstodvacetdva metrů vysoké Jizery. Dalším bodem naší cesty je návštěva krásného kostela v Hejnici a obřího sudu v Lázních Libverda. Po jejich prohlídce jedeme do Frýdlantu na pozdní oběd a zámek. Tím jsme se dostali na nejsevernější místo naší cesty a začínáme se otáčet zpátky k domovu. Přes Chrastavu jedeme do Kryštofova Údolí, kde jsou nádherné roubené domky, úzká klikatá silnice a krásná příroda. Ve vesnici zastavujeme u muzea betlémů a dáváme si v hospůdce kafčo. Potom pokračujeme přes Stráž pod Ralskem a Mimoň na hrad Sloup. Bohužel už je zavřeno a tak jedeme k České Lípě, kde chceme navštívit Pekelné Doly. K naší smůle si Petr jakožto navigátor vsugeroval, že Pekelné Doly jsou na jihozápad od České Lípy. Poté co jsme asi pětkrát projeli Zákupy a dostali se až pod Českou Lípu do Zahrádek (na tachometru mezi tím naskákalo asi padesát kilometrů), Petr pochopil, že takhle to dál nejde. Zavolal kolegovi do práce a ten na internetu našel, kdeže ty doly vlastně jsou. Na severozápad od Český Lípy mezi vesnicemi Velenice a Svitava. Po příjezdu nás mírně podnapilý pořadatel skásnul o 30Kč za „chlapa na mašině“ (holky zadara) a už vjíždíme do jeskyně. Vypadá to skvěle. Udělat hospodu v jeskyni (za druhé světové války německá továrna na výrobu děl nebo čeho, za „komančů“ sklad národního podniku Ovoce Zelenina) byl super nápad. Motorkou zajedete do jeskyně, najdete si v některém zákoutí místo k zaparkování a jde se na prohlídku. Všude jsou rozestavěný stolky a židle, většinou však normální obývákový sedačky (což není zas až tak dobrej nápad vzhledem k jeskynnímu vlhku). V jedný části je výčep/bar, v druhý je kuchyně, před jeskyní další posezení, kde si sedáme a shodujeme se, že tady nezůstaneme a nocleh budeme hledat jinde. Teď se i vysvětluje to vstupný – vjezdný. Večer tady mají vystoupení dvě totalbrutalhardcoremetal skupiny a navíc tu má být ukázka thajského boxu bez pravidel. Na náš vkus je tady moc vlhko, neuklizeno, upito a metalovo. Uznávám, že plno lidem se tady asi líbí, asi 50% lidí za dobu naší návštěvy odjelo a 50% lidí se utábořilo. Po chvilce pátrání jsme zjistili, že se dá docela dobře tábořit u koupaliště v Zákupech. Petr tady zjistil, že se mu rozpadá příslušenství na motorce. Ulomili se mu štefty na platu ke kufru, pár kilometrů ho má přidělanej jenom pavoukem a navíc mu prasknul nosič zadního kufru. U koupaliště je i hospoda a tak hned po postavení stanů jdeme na večeři. Výborně vaří. V rohu restaurace za pultíkem stál chlapík a pouštěl muziku, u našeho stolu se objevil jinej chlapík s holkou a skásnul nás o dvacku na osobu. Ejhle tady bude diskoška. Sice jsme místnímu osazenstvu mírně zvýšili věkový průměr, ale skvěle jsme zapařili. A ještě jsme stihli prohrát s místními stolními fotbalisty turnaj.

[Not a valid template]

Neděle 24. 8. 2003

Ráno odjíždí Petr s Lenkou zpátky na skalní hrad Sloup. Já s Hankou jedeme na zámek v Zákupech. Po prohlídce jedeme za nimi na Sloup, a protože už mají po prohlídce, jedeme zpátky na jih. Přes Litoměřice do Libochovic na zámek a oběd. Odtud do Kladna, kde Petr zjišťuje, že mu začal téct spravovaný chladič. Naštěstí to je jenom lehký průsak a tak se rozhodujeme, že jedeme dál, akorát častěji zastavujeme a kontrolujeme stav. Jedeme přes Beroun, Karlštejn, Milín, Orlík nad Vltavou do Písku. Tady kousek za Pískem odbočujeme směrem do Týna nad Vltavou. Tenhle úsek jsme s Petrem prosadili i přes protesty holek, který už bolí zadky a chvátají domu. Je tady krásně široká a pěkně klikatá silnice a byla by škoda ji minout a nesjet si. Dál pokračujeme do Budějc a domu, do Habří.

[Not a valid template]

Celkem jsme ujeli 1057 kilometrů. Počasí, ač to nevypadalo, vyšlo skvěle. Pěkně jsme si zajezdili. Bylo to fajn.

zapsal siskin

………………………………………………………………………………………………………

Jak to viděl ficcus:

21. 8. – 24. 8. 2003 > ČR – 1057 km

Původně jsme měli odjíždět 20. 8. odpoledne, ale předpověď počasí nebyla na nejbližší dny dobrá a tak minimalizujeme riziko promoknutí posunutím odjezdu. Alespoň jsme stihli konečně koupit vlastní stan a Lence dobré mototuristické boty.

21. 8., 7.00 hod. – Odjezd ze Šindláku. Brácha se švagřicí nezklamali, takže jedeme 2/4 (čti 2 moto/4 osůbky). Začátek je pouze přesunem do zajímavěších lokalit. ČB, J. Hradec, Jarošov nad Nežárkou, Studená (sakra, objížďka po polňačkách), Telč, Třebíč, Velké Meziříčí, Křižanov, Moravec, Strážek, HABŘÍ. No, tady jsme jako haberští motorkáři museli zastavit. Tak nějak vypadá konec světa. Nápis „KONEC SILNICE – SOUKROMÝ POZEMEK“ hovoří za vše. Po fotopauze se přesunujeme na první „viewpoint“ což je hrad Pernštejn. (Hláška hlídače parkoviště – „Jó, když chodili pomocníci VB, to bylo bezpečno“ ;-). Oběd, prohlídka hradu a jedeme dál. Bystřice nad Pernštejnem, Polička, Proseč, Skuteč, Chrast, Chrudim, Pardubice, Hradec Králové. Tady jsem polopracovně potkal Internetového kamaráda / zákazníka Marka D. na jeho hezkém BMW 1100 GS. A dál. V Chlumu jsme chtěli na rozhlednu, ale již byla zavřená. Nejbližší kemp jsme našli v Milovicích u Hořic. Ošklivý, komerční (=drahý) kemp. Ale už nás po 378 km boleli prďky. Ve 20 hod. netekla ve sprchách teplá voda, pěkné koupaliště bylo od 20 hod. zamčené a taky po 20té hod. byli všude mravenci;-)

22. 8. – Společný odjezd v 9,30. V Hořicích se rozdělujeme, protože Honza s Hankou již byli v Českém Ráji několikrát a tak pokračují klikatou oklikou do Jablonce nad Nisou za kamarády, kteří se zrovna dozvěděli, že u nich budeme všichni spát. My jedeme přez Jičín do Sobotky, kde si prohlídneme rotundu Humprecht, pak oběd a odjez směr Hrubá Skála. Pěší výlet po Hruboskalsku (Adamovo lože, Zlatá stezka, Valdštejn a zpět do Hrubé Skály). Dobrý hlídač parkoviště – uschoval nám motohadry u sebe v autě. Po 19té hod. už parkujeme vedle Tengaie (bráchovo KLR 650) v Jablonci nad Nisou. MARKÉTA (šílená učitelka) S MICHALEM (věčný student) JSOU OPRAVDU RÁDI, ŽE NÁS VIDÍ. Telefonický kontakt s dalším Internetovým kamarádem Pepínem FAZEREM (kolega Fazerista) a za okamžik už stojí na parkovišti. V rychlosti domlouváme naší zítřejší zastávku u něho doma v Kokoníně. Přesun do nedaleké picérie. Jídlo & pití OK. Cestou zpět nakupujeme ve večerce něco k snídani a lahev vína pro doplnění panelového baru hostitelů. Co jsme si přinesli, to jsme si vypili. A ještě něco navíc.

23. 8. – Do Kokonína je to jen kousek, ale přesto dorážíme až v 11. Po chvilce hledání nás Pepíno naviguje houkáním ze svého auta. S DÍKY si u něho vyzvedávám mřížku na chladič. A pokračujeme dál. Tanvald, Souš, Hejnice (hezký kostel), Lázně Libverda (Obří sud – restaurace), Frýdland (zámek + oběd), Chrastava, Kryštofovo Údolí (kávička), Mimoň, Zákupy, Sloup v Čechách (skalní hrad je již zavřen), Česká Lípa. Tady začíná naše hledání Pekelných Dolů (www.pekelnedoly.cz). Měl jsem chybně zafixováno, že jsou na JV od České Lípy. Po najetí dalších 30 km rezignuji a volám kolegovi do práce, aby se podíval na net a navedl nás. Jak jednoduché. Je to SV od České Lípy:-) Když jsme přijížděli k Pekelným Dolům, tak tam zrovna Policie ukončovala čtyřhodinové vyšetřování auto & moto & cyklo konfliktu. Jeskyně, ve kterých se hospoda nachází, jsou velmi působivé. Bohužel to už neplatí o všech návštěvnících (můj názor). Zhruba polovina motorkářů (většinou pod vlivem různých návykových látek:-) zůstávala na večerní vystoupení dvou hard core trash … metalových skupin a ukázku kick boxu. Druhá polovina, stejně jako my, večer odjížděla. Jsem zvědav, jak dlouho zůstanou Pekelné Doly v provozu!? Nakonec jsme rozbili stanový tábor v Zákupech u koupaliště. Při vybalování jsem zjistil, že po projetí ošklivé díry v jedné zatáčce se ulomili oba „štefty“ na čínské plotně topkejsu, takže kufr držel jen na zámku a gumovém pavouku držícím navrch karimatky. A navíc praskl nosič. Ach jo! Návštva místní restaurace nás mile překvapila. Výborná kuchyně! Až tam nám došlo, že sobotní večer tady patří diskotéce. O pár let jsme místní omladině zvýšili věkový průměr, ale nakonec jsme skvěle zapařili. Mimo to jsme se zůčastnili turnaje ve stolním fotbálku. Mezi místními přeborníky/ nečekaně i /icemi jsme skončili jak jinak, než první (od zadu:-)

24. 8. – Ráno jedeme opět bez H&H zpět na skalní hrad Sloup. Prohlídka. Potom zas‘ již společně směr jih. Litoměřice, Libochovice, Kladno. Pauza, při které jsem zjistil, že v jednom zalepeném místě chladiče prosakuje kapalina a cintá na motor. Zkrátka dovozce bouračky chladič opravil jen dočasně:-( No, neteče to moc, tak budu jen kontrolovat a eventuálně dolévat chladící kapalinu). Dál Beroun, Karlštejn (nádherná silnice), Mníšek pod Brdy, Milín, Orlík nad Vltavou, Písek, Albrechtice nad Vltavou, Týn nad Vltavou. Trasu Písek – Týn n. Vlt. doporučuji všem příznivcům zatáček na kvalitní „široké“ (někdy zdá se býti úzkou:-) silnici. Dál již jen Budějce a Šindlák.

Sumasumárum: ujeto 1027 km (378/100/214/335), spotřeba <4,5 l/100 km, náklady cca 2200,-/moto + 2 kusy (+ následné opravy:-(

Počasí vyšlo oproti předpovědi naprosto skvěle.