2. – 10. 7. 2004

Letošní dovolenou v podstatě vymyslela Barča (loni při vánočním posezení). Navrhla Švýcarsko a tak jsme se toho chytli. Z jara to sice vypadalo, že sama autorka nápadu nepojede, ale povedlo se a nakonec jedeme v následujícím složení:

Honza (siskin) na Kawasaki KLR 650 Tengai
Hanka (siskinka) na Suzuki GS 500 E
Lucka (luffa) na Honda Hornet 900
Barča na Yamaha XJR 1200
Pepa na Yamaha FJR 1300
Petr a Lenka (ficcus a ficcuska) na Yamaha Fazer 600

Naplánovaný odjezd na pátek 2. 7. 2004 se mi trochu ohrozil, když jsem si své jediné motobotky ve čtvrtek večer zničil. (Ten člověk má ale ukrutánskou sílu – rozerval zip – pozn. Hanka). Naštěstí jsem ale v pátek ráno sehnal nový ve správný velikosti takže tradááá a jedém. Sraz v Šindlových Dvorech v 16:00, poslední úpravy bagáže a můžeme vyrazit. Petr si ještě jede s plně naloženou motorkou zkusit jak to půjde a Hanka si jede zkusit jaký to je vést na nádrži tankvak a na sedadle dva spacáky. U Petra dobrý, Hanka při zastavení vysunula málo podvozek a elegantně si ustlala. Naštěstí bez následků. (Pepa to později vypráví stylem: „Hanka poslouchala jestli náhodou nejede náklaďák“). Vyrážíme do Dolního Dvořiště, kde kupujeme benzín a dálniční známky. Překvapivě nikde žádný fronty a tak jedeme směr Linz a potom po dálnici na Salzburg. Kousek za Salzburgem mě Barča předjíždí a signalizuje, že všechno je OK a benzín nepotřebuje. No a co, Lucka má asi menší nádrž, tak co nám je do Barči. Zastavuji na následující benzínce, ostatní zastavují také, jenom Lucka si okamžitě lehla i s Hornetem na zem. Asi je z domova zvyklá chodit brzo spát. Lucka se zvedla sama, s Hornetem jsme jí pomohli a až poté se ukázalo, že Barča je mluvčí celé jejich rodiny, a že její signalizace platí i za Lucku a Pepu. Nikdo tankovat nechtěl. No jo no, to je ten krk co hýbe hlavou (rodiny). Pokračujeme po dálnici směrem na Innsbruck. V mapě jsme si vyhlédli kemp, ale už tam nebylo namalováno, že sjezd z dálnice je uzavřen. Jedeme dál. Na dalším sjezdu (pozor, všimněte si, že už jsme na sjezdu z dálnice) má být podle mapy jiný kemp a tak se vedení ujímá Petr s tím, že ho najde, ale (teď to přijde) vrací se přes parkoviště zpátky na dálnici. Frčíme dalších pár kilometrů. Nakonec se nám konečně podaří sjet z dálnice a v Kramsachu najít kemp. Parádní zázemí, vedle je termální jezero. Původní cenu 10€ nám recepční slevuje na 8,80€ za osobu (moto a stany se neplatí). Pepa vytahuje ze svého „karavanu“ kladívko na zatloukání kolíků, navíc našel u stanu půlku myši. V noci nám nějaký „dojčlandi“ málem postavili karavan do stanu. V noci údajně pršelo. Alespoň to holky tvrdili. Ujeli jsme 373km.

V sobotu 3. 7. 2004 ráno má Lucka před stanem nablito. Svádí to na kočku. Pepa vyndavá ze svého „karavanu“ lahev s leštěnkou a hadr. Všichni okamžitě nabíháme a myjeme si plexi. Kolem devátý hodiny odjíždíme z kempu směrem na Innsbruck. U Innsbrucku jsem omylem sjel z dálnice A12 na A13 směrem na Itálii. Naštěstí se to kompenzuje krásným výhledem na město. Na dalším sjezdu se trefujeme na A12 a jedem směr Landeck. Tady zastavujeme u benzínky a při obědě (česká klasika – chleba, paštika, salám) pozorujeme tankující (95% jsou motorky, hodně motorek). Sjíždíme na silnici č. 188 směr Hochalpenstrasse Silvretta. Hned na kraji vesnice Wirl sjíždíme doprava na uzoučkou horskou cestu a jedeme k jezeru Stausee Kops. Cestou ještě holky a Pepu uchvátili „šounící“ Lamy, nebo co to bylo za zvířata. Jezero bylo nádherný a navíc kolem něj ze strání tečou stovky potůčků a vodopádů. Holky šílí, když jdou přes louku a šlapou po mračnech barevných kytek jako jsou např. modré hořce apod. Vracíme se na původní cestu. Průjezd Silvretou se platí (10,20€ za moto). Krásná, klikatá silnice s kvalitním asfaltem. Potkáváme stovky motorkářů. Konečně pořádný „Alpský panorámata“. Lucka tady zahazuje motorku (na parkovišti) a zvyšuje skóre na 2:1, dostává se tak do vedení před Hanku. Vracíme se na dálnici, tentokrát A14 a jedeme do Feldkirchu. Tam odbočujeme přes hranice do Lichtenštejnska. Ve Vaduzu si vyjíždíme k hradu. Dovnitř se sice nesmí, ale obcházíme ho aslepoň z venku. Jedeme přes Landquart, Zizers a Chur do Flims/Waldhaus do kempu. Zrovna se tady koná mezinárodní Gigathlon. Podle recepční vedle nás stanují taky Češi, ale my však zjišťujeme, že jsou to Maďaři. Cena za kemp je 27,20CHF za dvě osoby stan a dvě moto. Překvapivě tady nikdo nekontroluje kdo čí kartou platí (Lenka zaplatila Petrovo kartou, PIN dávat nemusela a podepsala se svým jménem). Barča si udělala z mého kufru sedátko a začala uvažovat, že si koupí taky enduro (Tengaie), protože na XJR by hliníkový kufry vypadaly divně ;o) Ujeli jsme 330km.

[Not a valid template]

Ráno neděle 4. 7. 2004 snídáme a balíme atd. Hanka s Barčou ještě vyrazili pěšky dolů pod kopec k jezeru a zpátky zubačkou. Najíždíme na silnici č.19 a jedeme přes Disentis/Mustér. V městečku jsem přehlédl odbočku a jedu špatně. Asi kilometr za městečkem kousek od kempu se na kamenitém parkovišti otáčíme. Protože je Hanka od včerejška naštvaná, že jí Lucka vyfoukla vedení, usoudila, že je to vhodné místo k dotažení náskoku a odložila GéeSko na kamení. Bohužel při tom rozštípala pravý přední blinkr, ulomila přední brzdovou páčku a prorazila víko na pravé straně motoru. Po prvotní panice jsme začali analyzovat škody detailněji. Blinkr není nic nutného pro život. Pod děravým víkem je elektrika a navíc se proděravělo jenom takový hliníkový, plechový kolečko nalepený na motoru (při zkoumání mi zůstalo v ruce a zjistil jsem že pod ním je kulatá díra asi 3cm v průměru). Nejhorší je tedy zlomená brzdová páčka. Jezdit v Alpách bez přední brzdy je blbost. Přesouváme se do kempu, Obědváme na břehu říčky. Kemp je úžasně vybavenej (restaurace, sociály, brouzdaliště). Lucka nám u recepční zjišťuje, že v Disentis je sice servis, ale v neděli a v pondělí má zavřeno. Lucka se s recepční domlouvá, že zkusí zavolat majiteli, a že by tam v pondělí zaběhl. Dohodli jsme se, že v kempu necháme GéeSko a bagáž a jedeme na celodenní vyjížďku. Hanku jsem si posadil za sebe. Míříme na Oberalppass (2040 m.n.m.) Tady už nás motorky opravdu přestali bavit a obdivujeme Lotus7 a jiná auta. Tolik motorek jsem pohromadě viděl snad jenom na Streetfighter Day v Bechyni. Barča prohlásila, že jí to připadá jako na nějakým obřím srazu. Motorky jsou všude. Je víkend, nádherný počasí a silnice tady nemají chybu. Co víc si může člověk přát. Z Oberalpassu jedeme přes Andermat a Wassen na Sustenpass (2224 m.n.m.). Nahoře je jezírko a opět místo stovek motocyklů obdivujeme čtyři starší sportovní kabriolety. V jedné restauraci si dáváme asi tři dvoulitrovky sody. Je to spíš hotel a tak na sodu dostáváme skleničky na nožičce. Vypadáme trochu jak chudí příbuzní, když terminál odmítá Hanky i Petrovu kartu. Eura nechtějí a tak nakonec musí Pepa skočit vedle do recepce nějaký vyměnit. Přes Innertkirchen jedeme na Grimselpass (2165 m.n.m.). Cestou nahoru míjíme jezero a po části jeho hráze jedeme na jakýsi ostrov. Na vrcholu potom pozorujeme sviště, který mají u hotelu v ohradě. Navíc je tady ledovcový jezírko. Pokračujeme přes Gletsch na Fürkapass (2431 m.n.m.). Cestu dolů jsem si, na rozdíl od Petra a Lucky, užíval. Vracečky jako blázen, žádná svodidla, srázy hned od krajnice téměř kolmo dolů. Lenka mlátila Petra, aby jel pomalu a Lucka to dole popsala slovy: „Přiřítila jsem se k jedné z prvních zatáček, uviděla tu díru pod sebou a začala jsem si do helmy řvát „do prdele, do prdele, do prdele“, málem jsem se po….. bylo to hrozný!“ Pepa to rozštípnul svou nenápadnou poznámkou: „Jestli jsi to stihla říct třikrát, tak to bylo v pohodě“. Nicméně dole jsme se shodli, že to byl nářez. Bydlet poblíž a mít to tu najetý, tak vyhazujeme gumy s ojetýma bokama až k ráfkům. Vrátili jsme se do kempu, dali si večeři a jdeme na pivo. Pepa s Barčou a Luckou nás zvou (díky). Sledujeme na velkým plátně finále EURA2004. Fandili jsme Portugalcům, ale nevyšlo to. Večer se ještě Lucce ztratil stan (má velmi hodné rodiče a mě) a lezla do stanu nějakému cyklistovi. Kemp nás stál 24,20CHF (za dvě osoby, dvě moto a stan). Ujeli jsme 243km.

[Not a valid template]

V pondělí 5. 7. 2004 ráno jsem začal opravovat GéeSko. Blinkr zmákla průsvitná izolačka. Plechový víčko jsem vyklepal klíčem na kameni a začal jsem vymýšlet čím ho na motor přilepím, aby drželo až se to ohřeje. Pepa dostal geniální nápad. Co takhle žvýkačka. Pepa, Barča a Petr fasují Orbitky a už melou hubama. Barča odmítla sežvýkat tři předžvýkané Orbitky dohromady a tak je na motor lepí postupně. Potom do nich odborně namáčknu víčko. Není to ideální, protože prasklinou tam asi nějakej prach a vlkost půjde, ale co se dá dělat. Potom Pepa, Barča a Lucka odjíždí přes Itálii k domovu. Musí v úterý do práce a Lucka odlétá v pátek na mejdan do Paříže. V deset se jdeme do recepce zeptat jak to vypadá se servisem. Supr, chlapík tam na nás čeká. Sedám na GéeSko a jedu pomalu do servisu. Párkrát jsem promáčkl neexistující přední brzdu, ale naštěstí na GéeSku je zadní brzda překvapivě dobrá. Chlápek novou páčku nemá a navíc tam nepasuje ani z žádné motorky, které má v dílně. Rukama, nohama se s ním domlouvám, že nejbližší servis je v Ilanz (cca 30km). Jedu zpátky do kempu a beru s sebou Petra na Fazeru jako doprovodný vozidlo. Holky se válí v kempu. V Ilanz zajíždíme do prvního servisu u cesty. Trochu nás překvapuje docela pohledná servismanka v montérkách u rozebraný motorky, s kterou jsme se bohužel neuměli domluvit. Po chvilce čekání přijel šéf a posílá nás do 1km vzdáleného originál Suzuki servisu. Tady už páčku mají (38CHF). Karty neberou a Eura nechtějí. Petr jede do bankomatu a já zatím měním páčku. Vracíme se do kempu. Je to paráda, když člověk ví, že může brzdit. V kempu balíme a vyrážíme dál. Přes Oberalpass do Andermattu, tam doleva na Passo del St. Gottardo (2108m.n.m.). Prší. Po zdolání průsmyku jdeme v Airolu na nákup. Je vidět, že jsme poblíž Itálie, všude se mluví Italsky. Přes Nufenenpass (2478 m.n.m.), kde je mlha „hustá tak, že by se dala krájet“. se vracíme zpátky na silnici číslo 19. V Münsteru jsou krásné dřevěné domy. Tankujeme a lehce obědváme (zase nějaká paštika;o( ). Ve Fieschu odbočujeme k lanovce na Eggishorn. Cena (42,80CHF za osobu) a pozdní hodina nás odrazují od zdolání vrcholu. Přes Brig jedeme do Vispu. Blíží se bouřka. Poprvé v životě jsem viděl vodorovný blesky. Na hoře vlevo je napíchnutý bouřkový mrak a blesky lítají do hory vpravo. Zajímavý úkaz. Ve Vispu hledáme kemp a v okamžiku kdy přijíždíme k recepci začíná pršet (a né málo). Rychle souhlasíme s nabídkou recepčního a pronajímáme si velký stan pro osm osob vybavený postelema. Platíme 52,30 CHF za čtyři osoby a jak později zjišťujeme vše ostatní je „all inclusive“ (v ceně je taxa, motorky atd.). Podle místního ceníku zjišťujeme, že je to levnější než platit dva malý stany, plac, dvě motorky, čtyři osoby a místní taxu. Po ubytování přestává pršet takže ležíme u stanu na karimatkách, opalujeme se a večeříme. Součástí kempu je i koupaliště (3CHF za hodinu). Večer jdeme do města. Stará část je nádherná – úzký uličky, všude kytky, dřevěný barevný okenice, klid. V parku hraje chlapík se ženskou na skotské dudy. Ve stráních nad městem jsou vinice. V kempu ještě dáváme kafe. Z nedaleké terasy jsem přinesl ke stanu plastové židličky a moje kufry posloužili jako stůl. Protože stan asi nebyl delší dobu větrán, necháváme na noc otevřeno dokořán. V noci je bouřka a Lence je zima takže jde zavřít. Ujeli jsme asi 150km (já s Petrem ještě navíc asi 65km, když jsme jeli pro páčku).

[Not a valid template]

6. 7. 2004 v úterý je polojasno. Z lesů stoupá pára. Jedeme do Täsch, kde parkujeme motorky v podzemních garážích benzínky Avia (5CHF za moto na den). Vlakem jedeme do Zermattu (7,80CHF za osobu). Do Zermattu může údajně jediné vozidlo se spalovacím motorem a to jsou popeláři. Jinak tady jezdí jen cyklisti, koně a elektromobily. Při obědě v parku za kostelem sledujeme mrak, v kterém má být schován Matterhorn. Bohužel mrak tam je napíchnutej celou dobu, takže z Matterhornu jsme viděli jenom kousíček. Zpátky do Täsch jdeme pěšky po turistický stezce. Je to asi na 1 až 1,5 hodiny. Utrpěl jsem šok. U nás nejsou schopný cestáři vysíkat stoky kolem silnice a tady vysíkají motorovýma kosama trávu kolem turistických stezek. Cestou jsme viděli sviště. Z Täsch jedeme zpátky do Vispu a odtud přes Sierru do Sionu. Nakupujeme v COOPu, vybíráme z bankomatu a jdeme se podívat na hrady. Jsou tady dva. Ze Sionu jedeme k pyramidám u Euseigne. Jsou to asi lávový vyvřeliny vyčnívající nad povrch. Přes Vex jedeme k jezeru Lac des Dix, kde má být nejvyšší přehrada v Evropě. Protože už je večer a čím výš stoupáme houstne mlha, hledáme v Pralongu kemp. V mlze vidíme jenom pár metrů před sebe a kemp nikde. Otáčíme a jedeme zpátky do Sionu. Ve vesničce Bramois nacházíme nádherný rodinný kempík. Příjemné prostředí a sympatická hospůdka, kam jdeme na pivo a kafe. Všude mluví Francouzsky. Ujeli jsme 172km.

[Not a valid template]

Ve středu 7. 7. 2004 jedeme znovu k jezeru Lac des Dix. Už několik kilometrů před Pralongem je vidět do výšky se tyčící přehrada. Včera jsme od ní byli kousek. Navíc jsem si všimnul, že jsme jezdili kolem kempu, který je kousek za hotelem. Ta mlha byla opravdu jako mlíko. Zastavujeme pod hrází u infocentra a lanovky (9CHF). Pěšky jdeme nahoru na hráz. Je to makačka. Hráz je 285 metrů vysoká a v jejích útrobách je 32 km chodeb. Dvakrát denně jsou uvnitř exkurze. Ze začátku se v motobundách paříme, v půlce výšlapu začíná mrholit, a když vylezeme nahoru poletuje tam sníh. Je to obrovská stavba. Lence se „něco“ nelíbí. Jdeme dolů a pokračujeme zpátky do Sionu. Cestou ještě ve Vexu fotíme krásnou zvonici místního kostelíka. Přes Martigny, St. Maurice a Aigle jedeme do Saanenu. (Okolí Martigny připomíná francouzkou Provence – vinice, hrádečky….nádhera – pozn. Hanka). Silnice číslo 11 je krásně přehledná, kvalitní atd. Hanka jede jako ďábel. Ať dělám co dělám (lehký driftík v jedné zatáčce atd.), stále se mě drží jako klíště. Petr se při první zastávce přiznal, že s Fazerem dokonce někde něčím „štrejchnul“ o asfalt takovým způsobem, že si jde zkontrolovat slipy ;o). V městečku Thun jsem někde špatně odbočil a místo na Bern se motáme mezi nějakýma kotěhůlkama. Otáčíme a jedeme podle mapy do Heinbergu hledat kemp. Nenašli jsme. Další nejbližší kemp má být v Blumensteinu. Ten už nacházíme. 34,40CHF za 4 osoby, 2 stany a 2 moto. Sprchy jsou za 1 CHF na 5min. Sice je to tady levnější, ale kvalita zázemí tomu odpovídá (i když musím říct, že u nás jsou některý kempy podstatně horší). Večer se procházíme vesnicí. Ujeli jsem 267km.

[Not a valid template]

Ve čtvrtek 8. 7. 2004 jedeme přes Thun, Steffisburg, Oberei, Wigen a Wolhusen do Luzernu. V Luzernu jdeme zkouknout vodní věž, dřevěný krytý most a přístav. Z dálky pozorujeme zámek na kopci a při obědě v parku na břehu jezera kolesový parník. Petr kupuje plynovou bombu (250g) za 7,90CHF. Na předměstí ještě zastavujeme u COOPu na nákup. Hanka opět zahodila GéeSko. Blinkr. Hanka propadá trudomyslnosti. Až se vrátíme prodáme motorku a bude jezdit zase se mnou. Do pytle. Choper se jí nelíbí. Všechno ostatní je moc vysoký. Opět omotávám blinkr a Petr s Lenkou zatím nakupují. Přes Zug, Baar, Wädenswil a Räpperswil jedeme do Winterthuru. Na konci Winterthuru je kemp, ale recepce má otevřeno jenom od 19:00 do 20:00. Čekat se nám nechce tak jedeme dál. Nacházíme kemp ve Flaachu. Leje jako z konve. Petr je skrz na skrz. Recepční (vypadá jako zpěvák Pavel Dobeš) je vtipálek a zkouší nás (vlastně tiskovou mluvčí Hanku) jestli je ve střehu. Při vyplňování papírů dává záludné otázky typu „takže na týden?“ atd. Hanka se nedala. Sice mu to vždycky všechno napřed odkývala, ale potom se opravila takže je to v pohodě. Chlápek si z nás dělá blázny, že máme supr počasí a jestli nechceme do bazénu. Po postavení stanů přestává pršet. Z vedlejšího karavanu si s Peťou přichází pokecat nějakej chlapík. (Připomíná mi to scénku tuším od Zdeňka Izera: „dů jů spík ingliš? neumíme! šprechen sí dojč? neumíme! parlevů francé? neumíme jdi pryč! sorry. neměli bychom se učit nějaký cizí jazyky? proč? podívej na tohohle, umí tři a stejně se s náma nedomluvil.) Celou noc pršelo. Dnes jsme ujeli 241km.

[Not a valid template]

V pátek 9. 7. 2004 ráno opět svítí slunce. Sušíme stany a jedeme kousek Německem do Neuhausenu na vodopády Rheinfall. Jsou pěkný a velký. Pozorujeme výletní lodě pod vodopádem. Vozí turisty až k samotnému vodopádu a na ostrůvku uprostřed je na chvíli vysazují. Potom pokračujeme do Stein am Rhein. Je to krásný historický městečko. Na náměstí obědváme chleba s paštikou a krmíme místní vrabce. V Meersburgu chtěla Hanka zastavit u nějakého hradu, ale špatně jsme se domluvili a tak jsem jenom projel kolem města aniž bychom hrad jenom zahlídli. Několikrát jsme překřižovali Švýcarsko-německé hranice a nakonec zůstáváme na Německé straně. Jedeme na Deutsche Alpen Strasse. Kolem Lindau přes Sonthofen a Oberjoch jedeme k jezeru Grüntensee do kempu. V Sonthofenu nakupujeme v Lidlu. Doprčic tady je to proti Švýcarsku nějak levný. Kupujeme mimo základu (chleba) ještě nějaký pochutiny jako např. litr vína, brambůrky a čokoládu. U parkoviště si ještě v kebabérii dáváme kebab. V kempu (17,20 EUR za dvě osoby, moto, stan) potom sedíme, tlacháme a z umělohmotných kelímků pijeme víno. Ujeli jsme 256km.

[Not a valid template]

Ráno, v sobotu 10.7.2004 opět prší. Protože se nezdá, že by to mělo v dohledné době přestat, po bojové poradě nad mapou měníme plán. Dovolená se zkracuje o jeden den. Vynecháme na dnes plánované německé hrady a zámky v okolí a jedeme domů. Přes Vils Renta najíždíme na dálnici směr Innsbruck. Po dálnici to v dešti ženeme mojí cestovní maximálkou (130km/h) do Linze. Tady opouštíme dálnici a jedeme do Dolního Dvořiště. Ve Dvořišti u benzínky zastavujeme na kafe. Konečně neprší. Sice svítí slunce, ale je zima. Rukavice a boty máme promočený. (Zbytek uchránili speciální nepromoky za 175Kč. Prodává se to jako pracovní oděv. Kalhoty a bunda zvlášť. Sice to absolutně nepromokne, ale nevydrželo to mojí setrvalou cestovní rychlost. Roztřepili se volně plandající části.) Protože děti má babička s dědou až do zítřka, končíme všichni u Petra a Lenky doma a jdeme do hospody na večeři a nějakou tu Plzničku. Já s Hankou tedy dodržujeme původní plán a domů se dostáváme až v neděli. Ujeli jsme 560km.

Suma sumárum:
– celkem jsem ujeli 2592km (+ asi 65km já a Petr pro páčku)
– Švýcarsko je nádherný
– Švýcaři jsou divný – neumí česky, ale mluví německy, francouzsky a italsky
– silnice v horách jsou bombastický
– pokud pojedete přes průsmyky o víkendu za hezkého počasí, bude Vás brát křeč do levé ruky (od zdravení protijedoucích motorkářů)
– ve Švýcarsku je draho (m.pivo 60Kč, v.pivo 100Kč, pizza 400Kč atd.)
– benzín v Rakousku 0,88EUR až 1,1EUR
– benzín ve Švýcarsku 1,40CHF až 1,50CHF
– nafta je ve Švýcarsku stejně drahá jako benzín (místy i dražší)
– hodně rozšířený je placení kartou (bezobslužný benzínky – strčíte kartu do stojanu, zadáte PIN, číslo stojanu a po natankování se Vám příslušná částka odečte z účtu; v supermarketu – něco jako bankomat, pokladní Vám to namarkuje, Vy strčíte kartu do čtečky a zadáte PIN, hotovo)
– svišť horský se latinsky řekne marmota marmota
– nejvýš jsme byli na Nufenenpass (2478 m.n.m.)
– nádherná dovolená
– doma jsem přepákováním zadního tlumiče a puštěním brýlí na předních vidlích snížil GéeSko o pár cm, Hanka jezdí dál a nemusím jí vozit ;o)
– finančně jsme se vešli do 13000Kč (dva človíci a dvě motorky)
– trasu naplánovala Hanka
– tady jsou ka stažení data do Route66, klikni pravým tlačítkem a dej „uložit“

zapsal siskin

…………………………………………………………………………………………………

A jak to viděl ficcus:

Švýcarsko 2004

2. 7., 16 hod. – Odjezd ze Šindláku. Na startu stojí: Honza > Kawa Tengai, Hanka > GS 500, Pepa > FJR 1300, Barča > XJR 1200, Lucka > Hornet 900 a já s Lenkou > Fazer 600

Jedu se ještě na zkoušku projet, jestli jsem dostatečně přitvrdil zadek. OK. Hanka se ještě taky jede projet. Proč? Aby sebou i motorkou při zastavování před naším baráčkem švihla na zem. Pepův komentář: Hanka s uchem na asfaltě poslouchá jestli nejede náklaďák. Naštěstí bez následků. To nám to pěkně začíná 🙂
Na hranicích v Dolním Dvořišti dotankováváme plné nádrže, kupujeme 10ti denní rakouské dálniční motoznámky (143 Kč) a tradá do „ciziny“. V Linci najíždíme na dálnici. Nuda. Nuda? Za Salzburgem zastavujeme na pumpě. Lucka si při zhasínání motoru efektně vrkla plynem. Aha, vrkla si jak pokládala Horneta na naolejovanou dlažbu. Kdo maže, ten jede. Bez následků:-)
O kus dál je v protisměru nějaká nehoda a my míjíme několik 10ek km dlouhou kolonu. No to jim nezávidím. Spíme v krásném kempu v Kramsachu (8,80 EUR/os.) s nedalekým termálním jezerem (22 °C). Pepa překvapuje kladívkem na zatloukání stanových kolíků. Dík. Taky našel u stanu půlku myši 🙂
Ujeto: 368 km.

3. 7. – V noci prý silně pršelo. Nevím, v noci spím. Lucka má nablito u stanu. Asi je to ta druhá půlka myši. Lucko !!! Pepa opět překvapuje. Tentokrát objemnou sadou na čištění zamušených plexi. Dík. Cestou se z dálničního odpočívadla pokocháme pohledem na Innsbruck. Konečně opouštíme dálnici. V Landecku obědváme (paštiky, bagety a tak:-) na benzínce. Projíždíme Hochalpenstrasse Silvretta. (poplatek 10,20 EUR / moto). V ohradě šouní lamy. Pepa točí makro záběry:-) Hezké jezero Stausee Kops. Jezera, potoky, vodopády, přehrada. To už jsou Alpy. Motoprovoz houste. Je hezky. Aby se Lucka nemusela shýbat moc k zemi, tak napnutí řetězu kontroluje na ležící motorce (parkoviště z kopce je bejkárna:-) Projíždíme Lichtenštejnsko. Prohlížíme si knížecí palác ve Vadůzu (jen z venku – vrátný je bystrý). Končíme ve švýcarském kempu ve Flimsu (27,20 CHF/2 osoby, moto, stan ). Probíhá zde mezinárodní Gigathlon. Zaslechl jsem i češtinu. Mraky lidí. Naštěstí ne v „našem“ kempu.
Ujeto: 330 km.

4. 7. – Teplá sprcha po ránu má něco do sebe. Hanka s Barčou jdou zas něco fotit. Jedeme. 30 km od kempu v Disentis/Mustér se silnice rozdvojuje ke dvěma pasům (průsmykům). Honza je hlavní navigátor, takže odbočuje na ten nechtěný 🙂 Když se na jednom šikmém štěrkovém parkovišti otáčíme, tak Hanka 2x hrábne nožkou (krátkou:-) na prázdno a kácí se k zemi. Bohužel s následky. Ulomená páčka přední brzdy a proražené víko na pravé straně motoru. No, nic z toho neteče, je pod tím elektrika. Je neděle, tak je nulová šance, že někde seženeme novou páčku:-( Hanka je z toho HODNĚ špatná. Půl kilometru odtud u Disentis/Mustér je hezký kemp (24,20 CHF/2 osoby, moto, stan). Koupaliště, řeka a tak. Hodná paní recepční nám telefonicky domlouvá na zítra návštěvu „vesnického“ motoservisu. Hanka přesedá za Honzu a jedeme na lehko jen tak kolem. Zase se jede nějaký cyklozávod. Cyklisti jsou šílenci (namakaný). Jedeme přes Oberalpass (2040m.n.m.). Super. Nahoře kolem silnic leží všude sníh. Stovky a stovky motorek. Je přece krásný víkend. Motorek je tolik, že si už spíš všímám těch nádherných „víkendových“ aut (vetšinou kabrio). Staré Astony, AC Cobry, Lotusy, Ameriky atp. v dokonalém stavu. Pastva pro oči. Přes Andermat a Wassen na Sustenpass (2224 m.n.m). Pokus v restauraci zaplatit EURama nevyšel, Hanky kartu terminál odmítl, mojí také. Musíme rozměnit vedle v hotelu. A další pas > Grimselpass (2165 m.n.m). U hotelu na břehu ledovcového jezírka mají v ohradě nějaké sviště či co. Přes Gletsch na Fürkapass (2431 m.n.m.). Šílené sjezdy dolů bez svodidel ve vracečkách. Psycho;-) V kempu instantně pojíme a Pufři (P & B & L) nás zvou na pivo. Na rozloučenou. Zítra jedou přes Itálii domů, aby se mohli v úterý zapojit do pracovních procesů. Až na Lucku, která pro změnu odlétá do Paříže na nějaký mejdan. Z terasy sledujeme finále EURO 2004 na velkoplošné obrazovce. Fandíme Portugalcům, ale bohužel. Lucce někdo poponesl stan do nedalekého roštíčka.
Ujeto: 238 km.

5.7. – Ráno Barča, Pepa a já rozžvýkáme žvýkačky a přilepíme jimi upadlý kryt z Hanky motoru na své místo. Honza to točí kamerou jako důkazní materiál. Pufříci odjíždějí. Honza jede do motoservisu pro páčku. Za chvíli je zpět. Bez páčky. Ale za to s radou, že o 30 km zpět v Ilanzu je Suzuki shop. Hanza tam jede na Hanky GS a já pro jistotu na svojí moto. Na podruhé to nacházíme. Honza: Maj frau bumbác on parkplac end kreš hendbrejking. Prodavač: Éé? Origo páčka stojí 38 CHF. EURa nechtějí, terminál na kreditky nemají!!! Jedu do centra vybrat z bankomatu. OK. Zpátky jede Honza jako prase. Chápu to. Jeho Tengai tolik nejede:-) Za deště projíždíme znovu Oberalpass a Passo del St. Gottardo (2108 m.n.m.). Sjíždíme do Airla. Je to sranda. Na jedné straně kopce mluví všichni německy, na druhé italsky a na třetí francouzky (mezi sebou se domluví v pohodě). S mou nedokonalou angličtinou si připadám méněcenný. Dokupujeme proviant. Přejíždíme Nufenenpass (2478 m.n.m.). Mlha by se dala krájet. Ve Fieschu nás láká lanovka na Eggishorn. Cena 42,80 CHF/os. a pozdní hodina nás odrazují. Přes Brig sjíždíme v dešti a bouři do Vispu. Viděli jsme vodorovný blesky. V kempu je nám nabídnut již postavený velký stan ***All inclusive*** s postelemi (14 CHF za osobu). Bereme to, páč prší a nechce se nám stavět naše. Sníme instantní polévky a jdeme se podívat do města. Hezké staré domky. V parku hrají na dudy. Po návratu do kempu ještě dáme kávičku a jdeme spát. Zhruba od tohoto dne mé Lenka problém. Dostává záchvaty smíchu pokaždé, když vidí na Honzově hlavě nataženou moirovou kuklu. Nedivím se jí.
Ujeto: 212 km.

6.7. – Popojíždíme do městečka Täsch. Parkujeme motorky v podzemní garáži pod benzínkou (5 CHF/kus). Odtud pokračujeme vlakem do nedalekého Zermattu (7,80 CHF/osoba). V Zermattu je vše zaměřeno na turismus. Jezdí zde pouze elektromobily a koňské povozy. Je to výchozí místo k Matterhornu. Asi hodinu čekáme, jesti vykoukne z mraků. Hm, snad příště. Každý rok zahyne při výstupech na Matterhorn zhruba 10 lidí. Většinou jsou pochováni právě v Zermattu na malém hřbitově za kostelem. Zpět do Täsche jdeme pěšky. 5 km v motobundách. Naštěstí z kopce. Stejně je hic:-) Maj tady vysečenou trávu i kolem turistických stezek!?! Dál jedeme přes Sierru do Sionu. Je to nejstarší město Švýcarska. Kdo vymyslel, že se půjdeme podívat na jeden z hradů? Na kopec? Popojíždíme kousak za Sion k Euseigne. Jsou tady sopečné „pyramidy“ a jsou fakt divný. A ještě kousek, směrem k nejvyšší evropské přehradě Lac des Lix. Někde tady má být i kemp. Ale je tady akorát tak hustá mlha. Vracíme se do Sionu. Na předměstí (Bramois) nacházíme mezi vinicemi skrytý kemp. V krásné zahradě, s malou hospůdkou. Po instantní večeři jdeme na jedno. Lenka si dává radši kafe. A pak mi vypije půl piva:-) Všichni mluví francousky. Mimo nás.
Ujeto: 168 km

7.7. – Jedeme opět směrem k té nejvyšší přehradě Lac des Lix. Zjišťujeme, že jsme včera stáli skoro pod ní, ale díky mlze jsme to nevěděli. Výška přehrady je 285 m (móc betonu a v něm 32 km chodeb). Je v ní zatopená i její starší menší sestra. Ve slabém dešti pěšky zdoláváme ubočí hráze. Nejsme přeci z cukru. Převýšení asi 250 m. Maso. Nahoře padá sníh. A zas‘ dolů. Někdo ví, co má být místo následujících teček ……. atd. A někdo neví. Je mi to líto. Sjíždíme z kopců do relativní roviny. Martigny, St.Maurice, Aigle, Saanen. Na mapě vyznačený kemp jsme nenašli. Motáme se. Ještě kus. Zadky dnes nějak bolí. Ha, v Blumensteinu kemp je (34,40 CHF/ 4 os., 2 moto, 2 stany). Zatím nejhorší zázemí. Všude kolem pěkně zvoní kravské zvonce. Kouslo mě klíště. Snad je mají naočkované.
Ujeto: 257 km.

8.7. – Přes Thun, Steffisburg, Oberei, Wigen, Wolhausen do Luzernu na břehu jezera. Hezké město, hezký přístav. Obědváme v parčíku u přístavu s výhledem na jezero. Pěkně fouká. To by se plachtilo. Cestou zpět k motorkám kupujeme v outdoor shopu „gazkartuši“, protože nám dochází plyn. Na předměstí zastavujeme u supermarketu. Zatímco s Lenkou dokupujeme potraviny, Hanka s motorkou leží na parkovišti (blinkr KO). Hanka má černé myšlenky. Chce po návratu prodat mášu a dál se vozit s Honzou. Nechce se přeorientovat na choppera, ze kterého by došáhla na zem v pohodě. Ještě na ní zapracujeme. Winterthur, Flaach. Dojíždíme za silného deště. Recepční je srandista. Vypadá jak písničkář Dobeš. Vedlejší karavanista si chce pořád povídat. Nenechá se odradit ani mou negramotností. Dal nám na výběr z několika jazyků. Blbec:-) (Hanka s ním procvičuje fráze o počasí:-)
Ujeto: 237 km.

9.7. – Slunce svítí. Balíme lehce oschlé stany. Při odjezdu z kempu ještě prohodíme pár slov s místní čechošvýcarkou. Měla evidentně radost. Moc čechů sem asi nejezdí. Cestou k největším evropským vodopádům na mě konečně dosychá bunda nacucaná ještě ze včerejška. Vodopády jsou v Neuhausenu na Rýně (Rheinfall). Je to fakt masa vody. Turisti jsou voženy motorovým člunem doprostřed vodopádů na skalnatý ostrůvek. Hukot. Hned vedle se projdeme městečkem Stein am Rhein. Nakrmíme místní vrabce na náměstí. V Meersburgu Honza přejíždí (schvalně:-) odbočku k hezkému hradu. Hanka se může ublikat a umávat. Honza bez jediné reakce pokračuje svou cestovní rychlostí 84,5 km/h dál:-) Několikrát přejíždíme cikcak švýcarsko-německé hranice. Celníci nejsou schopni z našich SPZ identifikovat stát. CZtky máme dobře schované. Chtějí pasy a jednou nás i odstavili vedle a trochu prolustrovali. Projíždíme Deutsche Alpen Strasse. Hance už otrnulo a pěkně to klopí. V jedné krásné zatáčce byla asfaltová vlna. Trefili jsme jí na tvrdo asi hlavním stojanem. Obě kola ve vzduchu. Uff, ustáli jsme to. Dnes končíme na břehu Grüntensee ve stejnojmeném kempu. (17,20 EUR/2 osoby,moto, stan). Velkorysé zázemí. Nejlepčejší byla rodinná sprcha 2×2 m.
Ujeto: 252 km.

10.7. – Ráno opět prší. Měli jsme se domů vracet až zítra, ale měníme plány. Přejíždíme poslední pas a u Innsbrucku najíždíme na dálnici. A pořád prší. Pelášíme maximálkou Honzova 650 jednohrnku. Tzn. 131,5 km/h. Aspoň nedostanem pokutu:-) Salzburg, Linz. Hranice. V Dolním Dvořišti přestává pršet (takže 510 km v dešti). Ještě že jsme měli nepromoky. Na benzínce si dáváme kafe na rozmrznutí. Lenka i do druhé nohy. A posledních 40 km. Doma nás čeká překvapení. Zamknuto a kliče zevnitř v zámku. Honza nám jede k rodičům pro klíče od druhého vchodu. A protože máme hlídání dětí domluveno až do zítra, tak jdeme všichni po sprše do Krčmy na pořádnou večeři a pár pif.
Ujeto: 550 km.

Souhrn >>>
Celkem ujeto 2612 km; průměrná spotřeba plně naloženého Fazera 600 při turistické jízdě je 4,4 l / 100 km – tak to jsem nečekal; bezobslužné benzínky na kreditky jsou super; mimo krup a tornáda jsme zažili veškeré počasí; Švýcarsko je asi nejdražší země v Evropě; celkové náklady naší posádky cca 9000,- Kč; díky rýmě jsem měl problémy s vyrovnáváním tlaků v hlavě při překonávání pasů > 1/2 týdne zalehlé ucho.

Závěrem >>>
Už se těším, až se u nás (v ČR) nebude krást. Ve Švýcarsku jsme na motorkách mohli beze strachu nechat helmy i motobundy. A dělají to tak všichni (skoro).

A jak by jste se cítili v kempu kde po Vašem příjezdu obchází kempař okolo Vás kempující se slovy: „Schovejte si věci, přijeli Češi“ (to se nestalo nám, ale předloni kamarádům) O S T U D A ! ! !