Setkání Jihočechů a jejich obdivovatelů – 17. – 19. 9. 2004

fáze 1 – Početí

Takhle jednou v srpnu jsem, nic zlého netuše, na internetovém serveru www.motorkari.cz vznesl v diskusním fóru dotaz, kdo z diskutujících je vlastně Jihočech. Po-té co závratnou rychlostí začaly naskakovat příspěvky typu „já jsem z ČB, já ze Strakonic, já z Velešína, atd.“ napadlo Borovanského Drobeqa, ano, ano, on za to může, uspořádat sraz Jihočechů. Následně napsal OldMan Neklopič (tehdy měl ještě toto jméno, k jeho novému se ještě dostaneme), že to není špatný nápad, a že to klidně zorganizuje. Nicméně další větou to elegantně vyvrátil a organizátorem určil mě, i když jsme se v životě neviděli. A já dobrák Jihočech, tichej, plachej, nemluvnej, hodnej, krásnej, inteligentní, zkrátka nej, jsem se rozhodl to spáchat. V okamžiku, kdy se z fóra s tématem kdo je Jihočech, stalo fórum s tématem setkání Jihočechů se, jak správně někdo podotknul, začali hlásit i lidi, kteří viděli České Budějovice (pro místní Budějce) jenom na pohlednici. A tak vznikla akce „Setkání Jihočechů a jejich obdivovatelů – Křišťanovice“. Datum byl určen na 18. – 19. září 2004.

fáze 2 – Těhotenství

Průběžně jsem si zapisoval, kdo se hlásí a v okamžiku, kdy končil termín pro přihlašování, jsem nahlásil na hotel Saturn, kolik že to potřebujeme postelí. S majitelem byla docela rozumná řeč a tak jsme se domluvili, že můžu postupně počet upravovat dokud bude kapacita stačit. S Hankou (siskinkou) jsme začali plánovat trasu vyjížďky a program. Trasu jsem vybral tak, aby odpovídal nárokům zhýčkaných neenduristů. Z Budějc do Prachatic, tam oběd, potom do Č. Krumlova k benzínce na kávu, podél Vltavy krásnou zatáčkovitou silnicí do Vyššího Brodu na další kávičku k benzínce a odtud podél Jihočeského moře přes Lipno nad Vltavou do Volar a do Křišťanovic. Program na večer mi trochu zjednodušil OldMan svým návrhem na přednášku na téma „Bezpečná jízda aneb naklánět/nenaklánět“. Trasa a program tedy byli určeny a zbývalo jen doladit, co s tím obědem a pár dalších drobností.

Asi tři týdny před akcí jsme s Hankou sedli na motorky a celou trasu jsem si projeli, abychom viděli aktuální stav silnice a zjistili, co a jak s tím obědem. Silnice byli OK, jenom ten oběd se trochu komplikoval, protože v původně vybrané restauraci bylo v daném termínu plno. Ale telefon je supr vynález a tak jsem na dálku vybral jinou Prachatickou hospodu a později dokonce i jídlo. Jenom jsem měl trochu strach, protože jsem v tý hospě nikdy nebyl. Ale zpátky k naší průzkumné vyjížďce. Při průjezdu Černou v Pošumaví jsem si před jednou z místních hospod všiml „staršího pána“ jak leze z brutálně vyleštěný Yamahy FZ6. Zároveň jsem si všiml červeného loga Budvar na předním blatníku a uvědomil jsem si, že takovouhle motorku může mít jedině OldMan. Otočili jsme se a tradá k hospůdce na terasu. Když jsme přicházeli k jeho stolu a ptali se jestli si můžeme přisednout, koukal dost vykuleně, co to jako má být. Dva cizí lidi, vysmátý, hned mu tykaj a hrnou se k jeho stolu. Ještě než jsme si stihli sednou a představit se, všimnul si, že na tričkách máme nápis www.siskin.info a v tu ránu jste měli vidět (škoda, že jsem sebou neměl kameru) tu proměnu v jeho tváři. Z absolutně otrávenýho obličeje člověka, kterýho někdo ruší z jeho klidu, se přeměnil do vysmátýho a ukecanýho společníka. Celý odpoledne potom jezdil za námi, až jsme skončili v Křišťanovicích na večeři. Jenom nevím, proč jezdil za námi. Buď nám nestačil nebo nechtěl, abychom okoukali jeho neklopící styl a nebo koukal Hance na zadek.

Všechno bylo naplánovaný a domluvený, už jenom to vypuknout. Ještě jsem si vzpomněl. Pokusil jsem se domluvit na MěÚ Prachatice bezplatné parkování mimo vyhrazené parkoviště na náměstí, protože jsem se bál, že se tam na ten vyhrazenej kousek nevejdeme. Ale mojí žádost zamítli. Sem tam se někdo dodatečně nahlásil/odhlásil a podobný zmatky, ale všechno v mezích únosných. Čím víc se termín blížil, tím víc se podle diskusních příspěvků zdálo, že se všichni těší. Jenom já s Hankou jsme si začínali říkat „do čeho jsme se to vlastně dali“. Nikdy jsme na žádným motosraze nebyli a už vůbec jsme žádnej neorganizovali. Naše vyjížďky nebyly nikdy větší než 10 motorek. A tady jsme navíc vůbec nikoho neznali. Ale už bylo pozdě.

fáze 3 – Porodní bolesti

Chvilku před dnem „D“ někoho přespolního ve fóru napadlo přijet už v pátek, aby byl na sobotní vyjížďku odpočinutej. Nakonec se těch několik „pátečňáků“ objevilo asi deset. V pátek jsme s Hankou do práce jeli na motorkách, abychom v Budějcích odchytli Horneťáka, Miloše, Merlina, Maka, cccendu a Janu. Dohoda s Horneťákem a spol. byla jednoduchá. Až budou ve Strakonicích (asi kolem 14:30), tak zavolají a domluvíme se v kolik a kde se v Budějcích srazíme. S cccendou to bylo podobně jenom nejel od Strakonic, ale od Znojma. cccenda volal po třetí hodině, že už to má jenom 15 km a domluvili jsme se na Agipu na Dlouhé louce. Ze Strakonic stále nikdo nevolal a tak jsem poslal SMS, kde se srážíme s cccendou a ať tam dojedou. Těsně před tím než jsem vyrazil z práce se ozval Horneťák, a že tedy volá, ale že už jsou v Budějcích na návsi a jdou si sednou na zahrádku k hospodě. Nevadí vyzvednu u Agipu Hanku, cccendu a bráchu, kterej se chtěl podívat co je to za spolek, a dojedeme pro ně. Než jsme se vykolíbali od Agipu přišla od Horneťáka SMS „okamžitě přijeď nebo se vožerem“. Na náměstí jsme je v pohodě našli a vyrazili jsme do Křišťanovic. Trasu Budějce, Brloh, Smědeč, Křišťanovice mám najetou, tak jsme si pěkně jeli. Cestou se nám najednou ztratil Mak s Merlinem. Přišli jsme na to skoro v Křišťanovicích. Zastávka, všichni jdou něco dělat za stromky a já se svižně vracím hledat. Nenašel jsem je. Když jsem dojel k ostatním, už tam byl Merlin a oznámil nám, že Mak musel na WC tak zastavili a potom špatně odbočili a jeli přes Prachatice. Bludičky. Mak jel sám rovnou do Křišťanovic. Díky jeho zmatečnému a záchodovému jednání, získal přezdívku prostata. Nebo snad prostota? To je jedno hlavně, že to všichni ví, a že si nechá změnit nick na netu. ;o))) Dojeli jsme k hotelu. Všichni se ubytovali a tradá do restaurace na večeři a jiná pozitiva. V průběhu večera dorazilo ještě pár kousků (Koldy, NICY, Briketa, Vodka, OldMan a možná ještě někdo (už si to nepamatuju)). Po večeři jsem s Hankou a OldManem odjeli k domovům a nechali tam ostatní napospas osudu a jak jsme se později dověděli, panákům. Sraz v sobotu mezi 9:30 a 10:00 v Budějcích na náměstí.

[Not a valid template]

fáze 4 – Porod

V sobotu před devátou máme v Habří u našeho domu sraz s Barčou a Luckou. Než jsem si stihl nasadit helmu začal zvonit telefon. Hotel Koruna Prachatice. „Tak kolik Vás přijede?“ „A už jste si vybrali?“. Trochu jsem se vyděsil. Co? Proč? Jak? Nač? Se šéfem jsem domluvenej, že zavolám po devátý z náměstí až budu vidět jestli se sejdeme opravdu v původně plánovaném počtu asi 40 individuí. Co vybrat. Šéf tvrdil, že nám připraví jídelníček asi tří až pěti jídel a každej si vybere na místě. Jsem měkkej. Slečna mě ukecala na jednotný jídlo a lidi jsem taky odhadnul na dálku. Bylo nádherný počasí tak jsem jich radši nahlásil víc. Na náměstí už čekal OldMan. Krátké přivítání, ještě párkrát přeleštil motorku (včetně motorového bloku) a začali se sjíždět první účastníci. Fakt nevím kdo a v jakém pořadí, ale myslím, že je to jedno. Navíc se přišli podívat naši dva kloučci „pod dohledem statného dědy.“ Marvin dorazil se svým baťůžkem a začali rozdávat jmenovky. Musím uznat, že to od něj byl vynikající nápad a navíc výborně realizovanej. Všichni jsme se ojmenovkovali a hned bylo vidět, kdo je kdo. V deset hodin se z věže ozvali trubači se slavnostníma fanfárama. OM toho bleskurychle využil, přiřknul si za to zásluhy a začal vybírat po padesátikoruně. On vůbec je asi pěkně na prachy, protože chtěl ještě vybírat další pade za krásný počasí a další ….. už fakt nevím za co. Chvilku po desáté jsem si všechny svolal a vysvětlil jim kam, proč a jak se pojede. První jedu já, určuju rychlost a nikdo mě nebude předjíždět. Poslední pojede Merlin na Africe a bude to uzavírat. Měním si s ním telefonní čísla a kolona vyráží. Než jsme vyjeli tak jsem si všiml, že shluk asi 40 motorek dělá na náměstí trochu rozruchu a nalákalo to pár čumilů. Pardon. Obdivovatelů jsem chtěl říct.

[Not a valid template]

První zastávka je na plzeňský výpadovce u benzínky. Pár lidí potřebuje před cestou dotankovat „ropu“. Cesta přes Netolice probíhá celkem v pohodě, jedu něco málo přes osmdesát a ostatní spořádaně za mnou. V Prachaticích prokličkujeme na náměstí a parkujeme motorky na parkovišti. Vešli jsme se, ale že by někdo platil jsem si nevšiml. V hotelu Koruna už nás vyhlíželi. Obsadili jsme celou restauraci a dali si výbornej oběd. Nějaká kapsa s Hermelínem a mandlemi. Během oběda dorazilo ještě pár jedinců. Jo, a v průběhu dne jsem dostával eSeMeSky od Bubáka, kri-kri a dalších o aktuálním stavu jejich přijetí nepřijetí. Začal jsem postupně zjišťovat, že nemám šanci všechny ty lidi poznat blíž, což asi byla škoda, protože se zdálo, že jsou všichni fajn. Po obědě jsme se vrátili na náměstí a chystali se na další etapu. Prachatice – Český Krumlov. Pár nadržených jezdců vyrazilo napřed. aby si užili krásnou, zatáčkovitou trasu s kvalitním asfaltem. My ostatní jsme opět v koloně a mým tempem vyjeli za nimi. V Krumlově u první benzínky na nás čekali. Kuřáci pokouřili, kafáci pokafili a jedeme dál. Etapa Krumlov, Větřní, Rožmberk, Vyšší Brod po břehu Vltavy je mezi motorkáři vyhlášená a tak opět vyjíždí pár rychlostních předjezdců. Silnice je v parádním stavu tak si to pěkně užíváme. Jen na několika místech u lesa je asfalt nečekaně vlhkej, ale všechno je v pohodě. Ve Vyšším Brodě u benzínky opět proběhnou kávičky, záchody, cigárka a jiná pozitiva. Zároveň tady do plánování trasy vstupuje zásadním způsobem OldMan a navrhuje mírnou úpravu trasy. Pojedeme po pravém břehu přehrady kolem bývalého hraničního pásma do Přední Výtoně a odtud se necháme přívozem převést do Frymburku. Cesta je to údajně krásná, v nádherné přírodě. Kdysi tudy jel na kole a ví to. Vyrážíme tentokrát všichni pohromadě, protože Pepek, MartinH6 a další z předjezdců si netroufají jet neznámou trasou napřed. Jedu první a OldMan za mnou. Po 500m jízdy na lesní cestě se zbytky asfaltu i já endurista zastavuji a s tázavým výrazem v očích se otáčím na OldMana. Ten mě v klidu ujišťuje, abych jel dál, že asfalt bude za chvilku OK. Jedu. Protože se mi to zdá jako parádní enduro vložka, stoupám do stupaček a točím plynovou rukojetí. Je to fajn, jenom, když to trochu víc houpne nebo trefím díru, si říkám, co ti chudáci za mnou. Miloš na skůtru s malýma kolama. Pepek s tvrdým podvozkem. Radek na vyleštěným choperu. Holky na silničních motorkách. Pár kapotovaných supersportů. Ale zas na druhou stranu je to docela srandovní představa, vidět takovýhle průvod na lesní cestě v oblacích prachu a odletujících kamenů. ;o))) Po několika kilometrech zastavuji na konci endurovložky na křižovatce a čekáme na ostatní. Z lesa vyjíždí po jednom nebo v menších skupinkách v průběhu asi deseti minut. Jsou tu všichni. Nikdo s tím nešvihnul. Speedy si na svém enduru libuje, že to bylo fajn. Ostatní spojuje naštvání na OldMana. Ten si jde takticky vyslechnout nadávky už teď. Takticky, protože nikdo nemůže v takovýmhle terénu motorku postavit na stojánek a tak ho nemůžou zmlátit. Když OldMan říkal, že tudy jel na kole a cesta byla dobrá, zapomněl patrně dodat, že to bylo v dobách kdy Šemík byl hříbě. Po krásným asfaltu projíždíme Výtoní a jedeme k přívozu. Protože se najednou nevejdeme, naloďuje se polovina a paní přívozníková slibuje, že se pro zbytek vrátí. Jízné 40,- za motorku s řidičem. Z druhého břehu volá kri-kri s Jabou. Tahy s vybitou baterií se podařilo vyřešit a právě dorazili. Jaba si sedl do hovna a propadá panice. Nechce, aby někdo viděl tu hrůzu na jeho kožených kalhotách. Fuj. Přívoz se vrací a převáží zbytek. Ve Frymburku se domlouváme na další zastávce. V Černé v Pošumaví u silnice je hospoda s terasou. Jedeme na kávu, pití,*Ivča* a pár dalších mlsných hub si dávají zmrzlinový pohár. Do Černé přijíždí pár lidí z ČB a pokračují s námi do Křišťanovic. Z Černé vyráží opět několik předjezdců překvapivě s OldManem v čele. Ostatní se opět řadí za mě a jedeme v koloně kolem Lipna přes Volary do Křišťanovic. Tady parkujeme motorky na oplocené parkoviště a ubytováváme se. Všichni se přesouvají do restaurace. Probíhá večeře a Merlin organizuje OldManovu přednášku. Z toho se jen tak nevykroutí. Stěhujeme do restaurace tabuli a kyblík s křídami. OldMan se ujímá slova. Na zádech má nalepenou samolepku s nápisem „MR.Zkratka“.

[Not a valid template]

Intermezzo

Přednáška Doc.OldMana Zkratky na téma Bezpečná jízda na motocyklu aneb naklánět nebo nenaklánět v zatáčkách (zkrácený záznam)

POM – pravidlo OldManovo spočívá v teorii, že protože motocykl je jednostopé vozidlo nesmí se kola při průjezdu zatáčkou (PV – pravotočivá, LV – levotočivá) dostat mimo zákryt, protože bychom tím porušili vyhlášku. A to ani v případě, že se bojíme S – stromů, které zpravidla lemují zatáčky. Při průjezdu zatáčkou, tedy na jejím začátku zastavíme, motocykl prachsprostě postavíme na stojan a celou zatáčku si napřed projdeme pěšky. Po-té se vrátíme ke stroji, nasedneme, a nastavíme řidítka vhodným směrem a požádáme kamaráda (který musí jet s námi), aby nám odsadil zadní část motocyklu tak, aby se zadní kolo Z dostalo opět do zákrytu za přední kolo P. Potom kousek popojedeme a celý postup opakujeme tolikrát až se dostaneme za zatáčku. Stejný postup aplikujeme i při kamarádově průjezdu zatáčky jen s tím rozdílem, že tentokrát ovládá řidítka kamarád a Vy odsazujete zadní část stroje.

Dotaz z publika – čištění motocyklu. Tady Doc.Oldman Zkratka ukázal, že je opravdovým „odporníkem“ a zahájil výklad rozdělením hmyzu na čtyři části podle jeho významu. M – mouchy jsou blbý a je jich hodně. V – vosy dávají ještě navíc žihadla a vždycky se trefí do prostoru mezi helmu a límec. Č – čmelák je velkej a lítá pomalu, takže ho můžeme i dojet ze zadu. Protože má měkkou prdelku, tak se víc rozmázne. Také podle něj zjistíme jak jedeme rychle, protože lítá rychlostí 16km/h, a když ho trefíme zezadu tak jsme jeli logicky rychleji. A na posledním místě jmenoval OM sršně – Sr, tady musela být použita delší zkratka, protože by se nám sršeň mohl plést se stromem S. Sršeň má navíc, dle pana docenta, inteligenci.

Enduro je dalším z důležitých témat dnešního večera. Zvlášť po „zkratce“ lesem kolem rakouských hranic. Od doc.OldMana se dozvídáme, že jediné správné enduro má počáteční písmeno značky Y a navíc by se mělo jednat o typ FZ6.

Přes všechny výše uvedené hovadiny si myslím, že udržet 40 minut v kuse bandu motorkářů v záchvatech smíchu je výkon. Děkujeme OldManovi za házení perel ………

[Not a valid template]

Po zbytek večera již pokračuje veselá a téměř ničím nerušená zábava prokládaná jídlem a pitím. Kolem půlnoci si ještě někdo vzpomíná na internetovou diskusi s tématem „zpívám si za jízdy v helmě, jsem normální?“. Během chvilky se z restaurace všichni vytrácejí, aby se vzápětí vrátili s přilbami a organizuje se zpěv tzv. „Helmického sboru“. První na řadě je profláklý hit „Co jste hasiči“ pod taktovkou dirigenta Horneťáka. Zpěv je děsně falešnej a navíc všichni v helmách hrozně řvou. Po-té nastupuje za dirigentský pultík cccenda a dáváme „Skákal pes“. Je to stejně hrozný. A potom už se jenom pilo a moudře hovořilo. Cccenda ještě vystřihl při odchodu sólíčko „čiže ste husličky čiže“ a pak už se šlo spát. Abych to uvedl na pravou míru musím dodat, že „někteří“ šli spát. Co se dělo v hotelu dál jsem se dozvěděl ráno u snídaně.

[Not a valid template]

fáze 5 – Poporodní deprese

Ráno jsme se postupně potkávali, viděli, loučili a hlavně seznamovali s detaily předešlé noci u snídaně v restauraci. Jaba například popisoval svůj hrůzostrašný noční zážitek. Při cestě na WC potkal na chodbě neznámé individuum (později jsme zjistili, že to byl Mak), které sedělo na židličce u záchodků a chtělo po něm bůra. Bohužel se u toho Mak tak hrozně smál, že upadl ze židle přímo rovně dopředu na hlavu. Asi se tak léčí prostata. Další zážitky popisoval Drobeq, Mak, Lucka a Barča. Někdo z nich vymyslel noční párty. U Barči a Lucky na pokoji. Když se ale Drobeq (nebo Mak?) začal ukládat k holkám do postele, byli odejiti z pokoje. Potom pokračovali od pokoje k pokoji a pokoušeli se někam vloudit. Telefonem budili OldMana což se jim nepovedlo, ale vzbudili celý zbytek pokoje. Pak ještě hráli kulečník. Na kulečníkový stůl si donesli v peřině zabalenou osobu ženského pohlaví (asi Merlinovu sestru) a já fakt nevím co, kdo, kde ještě vyváděl.

Několik osob ráno odjelo celkem v pohodě. Někomu bylo ráno špatně. Někdo pořád loudil 2 cm zubní pasty. Někdo se šel projet, aby prej vystřízlivěl. Někdo žral česnečku. Teď mám takovej dojem, že to všechno tak nějak pasuje na Horneťáka. Ale to je asi blbost, protože on přeci pivo vůbec nepije, on pije jenom zelenej čaj ;o)))). Při raním prohlížení a focení motorek jsme zjistili několik zásadních věcí. Cccenda v okamžiku kdy sedne na Horneta900 začne neuvěřitelně slintat. OldMan v okamžiku kdy sedne na Horneta900 začne trpět obrovskou bolestí hlavy. Bagyš v okamžiku kdy sedl na Horneta svého zjistil, že má píchlé zadní kolo. S Cccendou a OldManen se nedá nic dělat. Bagyšovi pomáhám vyndat ze zadního kola podivnou kovovou šponu. Po-té následuje aplikace antipichu a Bagyš, podle posledních zpráv, bez problémů dojel až domu.

[Not a valid template]

Diagnóza na závěr

1)
srazík se vydařil

2)
počasí se vydařilo

3)
nikdo s tím nešlehnul

4)
byl to můj první motosraz

5)
motorkáři jsou hrozná sebranka

6)
všichni hrozně chlastaj a hulej

7)
někteří mě celkem příjemně překvapili

8)
ostatní mě taky příjemně překvapili

9)
v podstatě všichni byli fajn

10)
asi Vás chci ještě někdy vidět

11)
že bychom si Křišťanovice zopákli?

12)
škoda, že jsem nestihl poznat všechny zúčastněné, ale bylo Vás tam na mě opravdu moc a já jsem tichej, plachej, nemluvnej

PS: použité fotografie pocházejí od několika autorů, jedná se o pouhý výběr z několika set fotografií, Ti kdož ví kde mají hledat se můžou podívat i na zbytek, během dne bylo natočeno i několik video záznamů, jsou stejně jako ostatní fotografie k dispozici u Ďábla na ftp, nebo je můžu vysmažit na kolečko

zapsal siskin