Nemůžu dospat, samotnou mě překvapuje, jak se na ta mrňata těším. Ano, chystáme se za dětmi z děcáku a já už se těším, kterak budu utírat nudle u nosů.
Ve čtvrtek po poledni mi volá Lesan, že nemá žádnou masku, že ji ani nemá jak odvézt, že ani neví co chce a že mi za hoďku zavolá, co s tím udělám. Ukecávám ho na hoďky dvě. Nebylo třeba, za hoďku mám pro něj luxusní masku – jeptišku. Na jeho dotaz, cože jsem sehnala, ho ujišťuji, že masku mám a dovezu, jen mu neřeknu, co to bude.
Čtvrteční večer je perfektně teplý a slunečný, tudíž strkám do motorky plavky, kraťasy, tílka.
Páteční déšť a zima mě mírně zaskočila. V poledne mi volá Ivča, že jede raději autem, schvaluji ji to a bojím se telefonátu někoho od nás, že taky necháme motorky doma. V jednu volá Siskin. Bez pozdravu na něj vybalím, že já tedy autem nejedu, jedu na motorce!!! Po chvilce zaraženého ticha, mě ujišťuje, že on taky a že chtěl něco úplně jiného.
A tak na sebe rveme nepromoky a ve dvě hodiny Siskin, Alex, Pepa a já vyrážíme do mraků a děsnýho provozu. Proti nám kovový had občas stojí a ten náš jakžtakž jede. Trasa Budějovice- Praha by se dala projít po střechách aut. Před Prahou už stojí úplně vše, tak kličkujeme kolonou. Kousek před čerňákem se to trošku pohne, jen pán za volantem nové Oktávky si jede svých třicet. Těžce trpím a ovládám pokušení přejet na staveniště vedlejšího pruhu. Uvědomuju si za sebou Alexe a vím, že by mne za to nepochválil. Alex trpí asi ještě víc a tak se za chvilku kolem mne zprava přežene jeho GéeSo, oddychnu si a taky vjíždím mezi kužely.
Na Čerňáku vyzvedáváme Ivču v autě, Ficcuse na motorce a bez čekání na Bullovou a Honzu mažeme dál. Bullová nás dojíždí při sváče na benzínce kousek před Ml. Boleslaví. Honza nééé, Honza čeká na Bullovou na dálnici směr Hradec Králové :-). Jedeme dál v čím dál tím horším počasí. Za Českou Lípou je svatba, žení se tu všichni čerti. Děsnej vítr a lijál. Za chvilku zase stojíme, kdesi před námi je bouračka a prý to vypadá tak na dvě hoďky. Točíme, objedeme to. Vjíždíme na vedlejší a tím do nádherné vesničky Rousínov. Skály, roubenky. Jsem nadšená, škoda že chvátáme, není čas fotit. Po párset metrech mě nadšení opouští, najíždíme na mokré bláto, trávu a pravda, sem tam se ukáže i rozbitý asfalt. Bezva, prostě endurko za větru a lijáku. Nadávám do přilby a po chvilce mi dochází, že tím vlastně začíná JaBavíkend. On jistě, ten hýzl, zařídil tuhle objížďku a teď se nám někde za stromem směje. Po nekonečně dlouhý době ( alespoň pro mne) najíždíme opět na hlavní a tu udělám děsnou chybu, zhluboka si oddechnu, čímž si samozřejmě totálně zafuním plexi a brýle. Vidím velký kulový, tedy vlastně ani to ne. A teď to tedy fakt vylepším, brýle levou rukou sundám, abych něco viděla, ale už je samozřejmě do přilby nejsem schopná nandat. Jedu dál, houby vidím a bojím se, že mi brýle spadnou. Super vyjížďka. Konečně dorážíme k tetě Hance Kurdějce ( na tacháku 332km), mám radost, že ji vidím a chci ji obejmout, zděšeně na mne zírá, nedá se a blekotá cosi o mokru a blátě. Zato mi hned hlásí, že udělala 4 600 ks domácí práce za noc, aby se nám mohla věnovat.
Už tu čeká Lucka, ale Honza nééé, jede prý směr Mělník. Dáváme si zasloužené čaje ( teta Kačka se obejmout nechá! ) a malý Pepa Kurdějík nám všem ukazuje všechny postele v bytě.
Konečně doráží Honza, ještě nám chybí Bull, Lesan a Richard. Nevadí, nečekáme na ně a jedeme autama do hospody. Po cestě vidíme Tomáše Š. a Číču, oni nás ne, je to dobrý. Stále chybí silná trojka. Konečně Bull volá. Ale z Lipové. Jana začíná mírně soptit, vysvětluje manželovi, že má jet zpět směr Šluknov a za kolejema odhnout do prava na Šenov. Jedou zpět směr Šluknov a po chvíli volají ze Šluknova. Janě začíná stoupat dým z levého ucha. Vysvětluje cestu zpět, tentokrát s odbočkou do leva. Když volají z Lipové, tak už Janě stoupá dým z uší obou a není schopna slova.
Konečně se jim Hanka postavila ve správný okamžik do cesty a tak skončilo jejich trápení. Prý si ji tedy málem spletli s jinými dívkami různě postávajícími, ale nakonec to dali. Lesan dokonce v džínách a keckách. No to se mu v tom lijáku tedy asi jelo :-). A to jel ještě bez čísla, které mu upadlo hned v Budějkách. Nakonec přijíždí Hokovi. Jsme všichni až….až na JaBu. Nikdo se tomu nediví. V hospodě zavládne trochu zmatek, je nás moc a nestíhají. Richard si po jídle dává ještě mufí palačinku, tedy jestli se bude takhle cpát, tak ztloustne a pokazí si svoji tělovou galerii.
Konečně doráží JaBa a žene nás do akce. Lesana se ptá, zda bude mít velká prsa a Lesan vůbec nechápe. Brzy pochopí:-) . JaBa se žene k autu, že prý už nemáme čas. Jakési divné syčení z pravého předního kola ho přesvědčí, že je času ještě dost, alespoň na výměnu pneu. Lucka ho hecuje, že to ve Formuli dají za 11 vteřin, vyhecovat se nechá i Pepa a tak to fakt zvládnou dost rychle. Prý za 37 vteřin, nevím, neměřila jsem to. Jedeme na sebe hodit masky ke Kurdějce do paneláku. Lesan je jeptiškou nadšen a vysloveně si ji užívá, divný co?! Oblíkám se na chodbě a čekám kdo ze sousedů vyleze. Asi by se podivili, po chodbě jim tu přešlapuje jeptiška, králík, beruška, čarodějnice, kocour v botách, anděl, král, něco děsnýho, co nepoznám, ale prý se na to koukají malé děti v televizi. Je docela fofr a tak neudělám jedinou fotku, teď mě to dost mrzí.
Jedeme do lesa, narychlo opravuju Lucce krovky a šup na stanoviště. Děláme bludičky, děti nás hledají a mají si zapsat masku, kterou našly. Totálně vypadávám z role v okamžiku, když přichází první dvojice a Peťa se mne nebojí, ale naopak mne chytá s rozzářeným úsměvem za ruku. Pak přichází Petra nebo Dominika ( rozeznáte je někdo, když nejsou vedle sebe?) , poznává mě a píše si : Barča. Pak se opravuje a píše čarodějnici. Všichni jsou naproto skvělí. Během bludiček říká Kačka Lucce, že o nás věděla, protože viděla nahoře Seržu ( Serža tu není). Lesana inspiruje maska k blbostem, píše Lucce SMSku : BAF, Lucka odepisuje: fuj to jsem se lekla.
Tu osvícený zavelí: konec hry. Nevadí, čeká nás další. Rychle sundaváme masky a chystáme se na strašení těch větších šmýdů. S Pepou a Ivčou zaujímáme pozici a snažíme se vyhnat Lesana s Richardem, kteří obsadili úsek těsně za námi.
Richard je děsí neuvěřitelně a Lesan na každého vyběhne s nesrozumitelným výkřikem, na jedno dítě použil jinou taktiku. Vyskočil a zařval mohutným hlasem drsného chlapa: DOBRÝ DEN!!! Čekala jsem, že dodá: silniční kontrola, doklady prosím.
Nakonec prošli Karel Pollák s Petrou ( nebo Dominikou??), děsně řvali a tím by tak asi mohl dnešek skončit. Né! ještě jsem zapomněla na postřelenýho králíka. Hoka dostihl během noci jeho vyšší věk ( to máš zato:-) ), rozbolel mu koleno a tak Hok, v masce králíka, moc krásně kulhal.
No a ještě ukládání ke spánku. U Jelínků na baráčku nám krásně zabaletili Alex s Richardem. Richardovi jeho výstup nestačil, a tak ještě vyváděl s bičíkem. Dobíval se na Lucku do koupelny se slovy: ,, Tak pojď, ty poupátko!“ Kurdějka šla spát na Šulíka s výmluvou, že tu nebydlí, proto tu nemá kartáček. No nevím, my tu taky nikdo nebydlíme a kartáčky tu máme. Co se dělo u Kurdějky na bytě, nevím a vědět nechci.
Lucka, Pepa a já spíme v krásně potlapkaným pokoji. Spí se nám dobře, nikdo nechrápe. Né tak na chodbě. Ráno přicházíme zrovna do debaty, kdože chrápal víc, zda Lesan, Alex či Hanka. Podle chlapů prý Hanka vyhrála. U Bullů spal Richard a na otázky, zda chrápal, Bull odpověděl:,, jó, Richard to dal, když začal chrápat, tak na mne spadla lampa“.
Hanka nám jede pro snídani, přiváží plesnivou paštiku a hlavně CUKR!! CUKR pro Alexe do kafe. HURÁ! Alex při hledání cukru prohlásil, že mít doma ženskou s takovouhle špajskou, tak se stěhuje. A pak ještě přidal, že je tenhle barák srandovní jak teta Kurdějka. V přízemí dělají Hanky bráchové podlahu a Bull z toho dostává třesavku. Asi nějaká fobie. Raději naháním věci z baráčku a bytu ( na bytě Siskin a Hokovi prý nechápali nějaké divné zvuky LALALALA ((no coco?! hrál mi tam mobil, no)), a vyrážím na tábor za dětmi. Uvítání nemělo chybu. Povalily mě na zem. Krásné povalení, krásně odřený loket, krásný zážitek :-). Po chvíli dorazil Alex a tak jsem si to uvítání dala ještě jednou coby divák. Nádhera!! Při vrčení motorky dokonce vylezli ze stanů i Číča a Tomáš. Děti se ptají, zda ještě pojedou do Habří a jestli tu u nich zůstaneme dlouho. Alex nezklamal, otevřel kouzelný kufr plný bonbonů a sušenek. Pavla se ptá, zda přijede i Lesan. Lžu ji a ona je celá smutná. O to krásnější je její výraz, když se Lesan objeví.
Postupně dorazili všichni a JaBa se konečně dostal ke slovu. Vyhlásil hru : klíč v zadku. Zúčastnění se zasmáli a nezúčastnění ještě víc. Ficcus s klíčem v zadku přímo tancoval, z toho vyplývá, že když tančí, tak má klíč v zadku. Pokračujeme hrou – čáp ztratil čepičku , a pak předávání si klíče v ležící řadě bez pomoci rukou a pusy. Richard se opět předvedl, pojal hru po svém a prostě přes naše těla převalil tělo své veliké.
Pořád prší. Ještěže mám nepromok. Děti úžasně moknou a je jim to nádherně fuk. Utírám Martínkovi nudli, jó tak na to jsem se těšila.Číča se mě ptá, zda mu dám motorku, auto, letadlo. Kačka říká, že stejně půjde do vody. Marika mi říká, že…( no do toho vám vlastně ni není). Jiřka mi ukazuje kousnutí, škrábnutí a kde ji co bolí. Hraju si s Kačkou a Peťou s míčem, když mě odvolávají dospělí na oběd. Vůbec se mi nechce. Jako bych to tušila. Oběd byl děsnej. Česnečku jsem si musela dochutit, Lucka dostala po dvou hodinách čekání zmrzlej květák a Ivča čekala na jídlo tři hodiny. Hrůza. Jediným zpestřením byl příjezd tří promoklých kovbojů na jednokoňových motorkách.
Děti se zatím bavily s karaoke. Zpívají krásně, raději jsem se nepřidala.
Pak se JaBa rozhodl, že jsou děti ještě málo promočené, málo špinavé a je jich moc. Proto je nechal zavázat oči a nahnal na podium ze kterého by mohly popadat a hned by jich bylo míň:-). Né, to by neudělal, jen jim rozdal jogurty a nechal je se zavázanýma očima navzájem krmit. Kdo doteď ještě nebyl úplně špinavý, tak to napravil. Smíchaný jogurt s blátem a jehličím na promočených mikinách maloval krásné obrazy.
A pak JaBu napadlo, že i my jsme promočení jen trochu, zavelel k převleku za průjmy a do lesa. Věděli jste doteď, jak vlastně vypadá průjem? Já tedy ne, to vím až teď. Jako bílej, promočenej duch, vrhající toaleťák. Naším úkolem bylo nenechat projít děti od hýzlbaby ke kadibudce a pěkně je nakazit hýzlpapírem. A to byl ten pravý okamžik pro Richarda. V hlavě mu přecvakl čudlík do pozice: velitel strategického boje průjmů. A ujal se velení. Martina a já jsme zaujaly velice netakticky pozice na levém křídle, což znamenalo, že po každém vypálení náboje si pro něj musíme seběhnout dolů do rokle a opět vyběhnout nahoru na stráň. Už jste někdy běhali v motohadrech, nepromoku a bílém hábitu po lese? Potila jsem se jako…… ale co, to vám nemusím vyprávět. Děti lítaly jak namydlený myši jěště víc než my. Richardova strategie vyšla a taky byl na to řádně pyšný. Po úspěšném boji jsem vyzvídala storky z jiných míst. Honza prý ztratil botu v bažině, Alex hodil 3x držku, když se zamotal do sukně. Lesan a Honza nemohli prý vydržet předbojové napětí a dali si solo boj šiškový. Lesan skončil s rozbitým rtem.
A pak se jen tak poflakujeme mezi dětmi. Číča se mě ptá, zda mu dám motorku, auto, letadlo. Kačka říká, že stejně půjde do vody. Marika mi říká……:-) Jiřka mi ukazuje kousnutí, škrábnutí atd. Vidím Šulíky postávat opodál a jdu se jich zeptat, co s nimi je, proč nezlobí. A to jsem tedy neměla dělat. Žanetka má u ucha nalepený mobil a v očích radostné očekávání. Prý čeká na telefon od maminky. Dočkala se. Ten pohled na šest rozzářených očí, na natahování ručiček na telefon, na volání mamííí, ten bych si docela ráda odpustila.
Slunko se pomalu ukládá ke spaní, jéé, co jsem to napsala? Co je to slunko? Prostě prší pořád stejně, jen se trochu stmívá. Muchláme se s dětmi, posloucháme jejich stesky. Dostáváme od vychovatelů večeři, bezva kolínka, zahřejou, potěší. Alex vyráží na rande s Pavlou a po chvíli ještě s Denisou. Od včerejšího večera stále nosím čarodějnické boty, je mi v nich fajn, jsou zimní. Teď si jich Marika všímá a vyděšeně mi vyskakuje z klína, že mi prý leze do nohavice had.
Jdeme k ohni, Marika mě objímá, za chvíli přichází Ficcus a ptá se, cože to děláme. Prozradíme mu, že se objímáme a on se chce přidat. Přidává se a tím spouští lavinu dalších objímajících. Po chvíli se z nás stává obří hromada. Děti krásně hřejí, usmívají se a vypadají spokojeně. Věrka vypráví vtipy, v každém vystupuje Španěl, cigán a gadžo. Z toho teplého, měkkého, příjemného chumlu nás vyhání Lucka na poradu před noční hrou.
Jdem do hospody kde mají nápis, který by potěšil naši Kačenku: Kofolu nemáme, neměli jsme a nikdy mít nebudeme. Kurdějka nám tu vypráví storku o malých cestovatelích, Richard už poněkolikáté přepadává a mučí Kurdějku. Pak ještě recituje báseň. Nevím jakou, nebyla jsem tam a prý jsem o hodně přišla, mrzí mě to, šlo prý o hodnotný umělecký zážitek o který jsem teď ochuzena.
Bullovic odjíždějí do civilizace k medicimanovi. Bulla kousnul komár. Richerd se mu posmívá, ale mi ostatní opravdu vidíme zánět a postupně odumírající nohu.
No a jdeme pro změnu do lesa. My, coby pohraniční stráž, hlídáme svíčkovou stezku, aby žádný diverzant, pašující vodu neprošel. Strašně se snažím nikoho nenajít, ale když si Věrka ustele přímo vedle zhasnuté svíčky, kterou jdu rozsvítit, nemůžu dělat, že ji nevidím. A když se Tomáš, ukrytý za křovím, na Pepovu otázku:,, je tady někdo“ zvedne a práskne se …….No prostě někoho jsme chytili, aniž bychom chtěli.
Pomalu opouštíme stanoviště a nacházíme děsně vykuleného Alexe. Prý tudy něco hrozně rychle běželo, asi srnka, Alex ji chtěl chytit a flák se při tom o strom do čela. Teď neví kde je, kdo je a co chce.
Poslední dvojice pašeráků, Kurdějka a Kačka prochází cestou nepozorovány, až do chvíle, než se přiblíží k Richardovi. Richard vrhne své obří pomalované tělo na Kurdějku, křičící:,,Kačko pomóóóc“. Kačka nedbá, nedbá nikdo z nás. Jen Ficcus. A ten jde pomoct Richardovi. Společnými silami pomalují Kurdějce obličej obrazci neuvěřitelnými. Mezi tím se objevuje Alexovo srnka, je to Aneta. Přicházíme do tábora dost rozřechtaní, asi budíme malé děti, to není dobré.
No a pak už jen nudný večer, beru Richardovi od úst půllitr slivovice, dopíjíme ho s Pepou, Ivčou a Siskinem, jdeme spát do stanu, JaBa odjíždí.
Co se děje u Kurdějky v bytě a u Jejínků na baráčku nevím a vědět nechci. Jen ráno nechápu narážky na Richarda, který prý v noci hledal osmnáctiapůlcentimetrovýmetr. Na co?????
Sotva ráno vylezu ze stanu, vrhne se na mne hrozen dětí se slovy:,, tetojánemámkartáčektetojánemámpastutetomákartáčekapastualex?“ Kdyby Alex věděl, co ho čeká, tak ze stanu neleze. Děti se děsně rychle rozvzpomněly na tábor v Habří, chybí jim tu demarkační lano a tak Alexe atakují snadno. Věnuji kartáček a pastu, taky Alex přichází o svou toaletní taštičku, ale je to zoufale málo. S tím jsme fakt nepočítali.
Děsně spokojeně sedíme u kafe, dětí, chlebů a vajíček ( loupal Ficcus!) , Číča se ptá, zda mu dám motorku…..,Kačka říká, že stejně…..Marika……, JIřka mi ukazuje kousnutí ………. je nám fajn, jen kdyby ty mobily nebyly. Nejdřív otravuje Siskin, prý jaký je plán?! No žádný, sedíme si tu a je nám fajn. Pak se ozve Lesan s rozkazem dopravit Lucky auto ke Kurdějce a odvézt motorky do tábora. Jsem měkká, neodmlouvám, sedám do auta a až po cestě mi dochází, že to znamená další blátivé enduro.
U Kurdějky přesedám rychle na motorku, nemusím chvátat. Lesanovi to nechytá. Prostě kawa, je to třeba roztlačit.

[Not a valid template]
Tak jsme jim děti pěkně promáčeli, ušpinili a rozdováděli, můžeme tedy odjet. V táboře propuká loučení a přemlouvání dětí, ať zůstaneme. Dostávám míčem do hlavy, k útoku se přiznává Lesan. To mám asi za tu jeptišku. Chovám Žanetu, zpívá nějakou cigánskou, když tu se zamyšleně rozhlídne a prohlásí hlášku víkendu:,, teto, tady mezi motorkářema jste všichni bílí, jen Ficcus je jedinej černej“. Chvíli na ni nevěřícně zírám, Bullová už se vedle mne popadá za břicho, div že si neustlala v bahně. Přidávám se.
Postupně se prokoušeme loučením a už tedy opravdu odjíždíme 🙁 . Někdo na motorce své, někdo na motorce někoho jiného.
U Buřta dáváme malý obídek. Richarda tu dohání kocovina, které se od rána úspěšně bránil. Trochu nám nevěří, cože to včera všechno vypil a na mne se zlobí, že jsem mu od úst ( blbost, jde o Richarda- od držky) odtrhla slivovici. Jeho pád z lavičky vyděsí široké daleké okolí. Na otázku, co blbne, odpovídá zcela vklidu, že se přece jenom natahuje pro kapesník. A potom dodá na adresu paní sedící na vedlejší lavičce : ,, víte, že máte krásně oranžovou podrážku?“. Chvilku si jen tak poleží a když sebere sílu k postavení se na nohy, prohlásí, že má chuť ztropit nějaký průser. Lepší pokyn k odjezdu nám nemohl dát. Všichni koukáme rychle zmizet. Jen Lesan rychle nemizí. Jojo kawa, zase se tlačí.
Poslední loučící zastávka je v Průhonicích. A pak Pepovi bouchly saze a bylo to jako každý návrat domů. Prostě průlet. Ještěže jsme za Táborem potkali Siskinku, Pepa musel ubrat. A to by bylo tak vše….
Néé, ještě veselá historka na závěr: Lesan nedojel, kawa už toho měla dost a nechtělo se ji, dojela jen kousek před Budějovice.
A to by bylo tak vše…
Jen ještě maličkost. Že mi s vámi a s dětmi bylo moc fajn. Že nás i děti JaBa zase pěkně pobavil. Že mi snad nevadil ani ten déšť. Že už se těším, až tam zase vyrazíme. Že……………….

[Not a valid template]