,,Já mu dám trilobita!!!Bude šroubovat matky, až se z něj bude kouřit!!“
Toto Pepovo zvolání následovalo po zjištění, kterak neuctivě se Richard vyjadřuje k Pepovo dřívějšímu datu narození.
To jen tak, abyste věděli, kdo že vlastně může za celou akci, při které jste se máčeli v bahně, potili na kolech, polykali prach na dráze, bloudili, tlačili ty vaše jebky, stříleli roztřesenýma rukama, šroubovali matky, až se z vás kouřilo…….
Ano! Za vše může Richard!
Takže celá akce začala coby zničení Richarda. Bylo třeba ho unavit, ušpinit, pokud možno totálně zlikvidovat. A že jste se k tomu nachomejtli i vy ostatní….. no, dobře vám tak.

V pátek 24.4.2009 se začalo Habří plnit jakýmisi týpky s oranžovým přelivem (no, to přeháním, mají oranžové leccos, jistě včetně spodního prádla, ale k zoranžovění vlasů ještě nepřistoupili. U některých by šlo o neřešitelný problém),
Uwe, Mariano a Richard se pokusili zlikvidovat mé sladké i slané zásoby na víkend. Nálada byla skvělá, dokud Mariano nenavštívil místnost, kam chodí i císař pěšky. Vyšel poněkud pobledlý zjištěním, jak velké zásoby toaleťáku máme připravené. Prohlásil:,,tak to se z toho asi posereme“.
A u tohohle tématu jsme zůstali celý večer.
Dostavil se totiž Bull, se svoji skvělou historkou, kterak prosral v Bezinkách bednu.
A pak začalo podplácení, vyzvídání, škemrání o prozrazení fíglů, trati a vychytávek. Podpláceli jen tak vlažně, tak jsme odolali. Každý přinesl zápisné. Těch 12 lahví Tullamorky snad pár týdnů vydrží.
Na konci večera nás, pořadatele, bolelo břicho smíchy a soutěžící napjatým očekáváním.

V sobotu ráno nám ze shora poslali sluníčko a do Budějovic zácpu v které se nějak zasekl Horejs. Ale nakonec se zácpou prorval a na rozpravu dorazil poslední, zpocený, ale včas. A teď nastal ten správný okamžik! Pepovi se zablýsklo v očích, každý si v nich mohl přečíst:,,tak teď vám, vy šmýdové, dám do těla, teď si vás vychutnám, na tohle jen tak nezapomenete“.
A s tímhle odhodláním vysílal soutěžící na trať. Trochu překvapivě bez motorek, ale v motorkářském. V těch hadrech a botách se fakt dobře běhá!

Přiběhli (jak kdo) ke stánku s ochutnávkou piva. Tak tahle soutěž byla šitá na míru Medvědovi, znalci Budvaru. Jak to dopadlo? No, zasvěcení ví, nezasvěcení ať se raději neptají.
Pro mne bylo zajímavé zjištění, že všechny čtyři piva ( Plzeň, Budvar, Bernard, Gambrinus) poznali jen dva lidé. Mariano- znalec vína( a to při tom vypadal, že netipuje, ale fakt ochutnává) a mimo soutěž Marcelka. Dobře zabodovali Barry a Bullová. Jen si tipli a získali 3 body.

Následovala projížďka po vsi na kole.
Z téhle disciplíny si pamatuji:
1, maRRio zničil první kolo. Totálně zmuchlal talíř. Ten velikej chlap musí mít děsivou sílu.
2, Petr zničil druhé kolo. Urval šlapačku a ještě si myslel, že je to v rámci hry.
3, Condor voněl a během vyhlídkové a pohodové jízdy (takhle to mělo, pánové, vypadat. Nic
nezničil) kynul babkám sedícím před baráčky a krásně zdravil.
4, Bull se děsně hnal a po odhození kola zařval:,, vy jste ale hajzlové!“
5, Mariano dovede zabloudit i na návsi.

[Not a valid template]

Konečně všichni odfuněli, doběhli zpět do tábora, dočkali se okamžiku, kdy mohli sednout na motorky a konečně vzít za plyn a ukázat, co dovedou za řidítky.
Jen mě mírně překvapila motorka přijíždějící od Kvítkovic a na ni Mariano s otázkou kde je, proč je, kdo je, kde má být, proč tam není a jak se tam, kde má být, dostane.
Po vysvětlující odpovědi odfrčel a dokonce prý i na správné místo. A tam………….a tam jsem nebyla. Takže jen z druhé ruky. Nějaká motorka se v roklince utopila, někdo ji pomohl vytáhnout, pak se utopila jiná, zase ji vytáhli, konečně se pořádně zablátili, zašpinili, unavili a jeli dál.
A dorazili na Sáňkařskou, kde na ně čekala svačina a další úkoly. Horejs si spletl svačinu s obědem, pořádně se nacpal a pak se divil, že mu dělá problém odtlačit motorku. Jo, fakt odtlačit. To proto, aby se jim ty pazoury řádně rozklepaly. Protože střílení, to chce hlavně pevnou ruku. A tu tedy moc neměli. Ani na střílení z něčeho, čemuž stejně moc nerozumím, ale velel tomu Dan tak to bylo jistě pod kontrolou, ani na střílení z praku, čemuž rozumím, ale stejně bych nic netrefila.
A pak šroubovali matky, až se z nich kouřilo. Pepa zářil! Konečně se dočkal!
Jana naprosto perlí při přezouvání gumy. Tvrdí, že přezouvá poprvé, my přihlížející nevěříme a Bull se červená.
A pokračujeme a zase nevím kudy kam. Tedy já vím. Já jedu do Habří pro guláš, misky, lžíce, pití…., ale kudy to berou zašpiněnci nemám páru. Jen vím, že své stroje trošku pozlobili na Smrtelce
a tak akorát, aby byl guláš správně zahřátý, dorazili k Vítu. A tady nastal blažený okamžik ticha. Stroje vypnuty, huby zaplněny gulášem (jen Horejs moc nejedl, prý se nacpal při svačině, páč myslel, že jde o slíbený oběd v přírodě), klid, který k tomuhle místu patří.
Klid, který k tomuhle místu patří netrval dlouho.
Víte, jak to vypadá, když si trialisté procházejí trať bez strojů? Směšně! A tak to vypadalo i tady. S děsně vážnou tváří si jezdci prohlíželi, kudy to pojedou, kudy je vlastně vede ten slalom, kterak najedou na ty gumy a o houpačce ani nemluvě.
A pak do toho šli. Někdo elegantně a bez problému, někdo se slalomovými obloučky až do Kvítkovic, někdo s pádem, někdo se srajdou (Petře promiň, nešlo Tě nezmínit). Kdosi nám rozboural houpačku, Anežka vrzala jak kdyby ji navlhlo brnění. A Jana! Jana to dala po svých, bez chyby, bez pádu, prostě za JEDNA!!

[Not a valid template]

Další brod sliboval zajímavou podívanou, ale jak zajímavou, ani on sám netušil. 11 jezdců se mezi čolky, mloky a žábami propletlo nudně, nezajímavě a bez fotogenických zážitků. Což naštvalo Condora, rozhodl se, že pojede pro diváky a řízeným parakotoulem odhodil Anežku hodně vysoko a následně v dál, překulil své tělo veliké, přes hlavu svoji taktéž velikou a zůstal ležet. Než jsem si stačila vzpomenout na telefonní čísla nejbližší záchranky, pohřebního ústavu, krematoria, květinářství a buřtářství, tak se s kvílivým jekotem zvedl a bylo po srandě.

A pak jen nudná cesta do Žab na dráhu, aby se zjistilo, že nejvíce vysoko skáče Uwe, nejelegantněji jede Muf, nejrazantněji Bul, s přívětivým kynutím okolostojícím davům Condor, nejrychleji…..ksakru, kdo jel nejrychleji jsem si v tom fofru nevšimla! A vlastně se mi to zdá i nedůležitý.

[Not a valid template]

No a teď do Habří, doplnit zážitky páchnoucí benzínem, vědomostním testem. Otázky byly záludné a jediný Richard odpověděl správně na otázku: kdo je v Habří nejlepší endurista? Napsal Barča! Ředitel soutěže mu tuhle správnou odpověď neuznal a dal za pravdu 11ti vlezdoprdelkovým odpovědím, že prý Pepa. Podám protest!
Kolem chatek a u penzionu Na haberském vrchu se potácí 12 špinavých, divných postav. Jejich, povětšinou, oranžová už oranžovou není, změnila se v hnědou. Stejně tak modrá, bílá a všechny ostatní barvy. Ze zablácených obličejů se blýskají bílé úsměvy. Snad znamenají, že si den užili.
Podvečer, který se pomalu ale jistě mezi nás vplížil, si užíval hlavně Bull. Dostal k narozeninám věnec a pohár pro otce offroadu, zářil štěstím a zároveň plakal dojetím.
Přišel čas počítání výsledků, přípravy cen, nachystání večeře.
Někde v tomto okamžiku čekání na výsledky mě vyzval Condor, zda bych si k němu nečichla, zda stále ještě voní. NEČICHLA! SMRDÍ! A Richard likvidoval kremrole nachystané pro Hanse. Někteří se snažili přemístit bahno z lesů na haberskou náves a myli motorky. Někteří zašli tak daleko, že myli dokonce i sebe a prali si fusekle.
S cenami to nebylo tak jednoduché. Strašně moc jsem chtěla, těm chlastačům Tollamorky, připravit tu pravou reklamní lahev. Ale světe div se, asi je v Česku malá spotřeba tulči, tak se reklamní, malé lahvičky nedovážejí. Tady se nabízí zamyšlení, zda by nebylo třeba spotřebu Tullamorky pozvednout. No, zamyslete se nad tím.
Takže se ceny odbyly lahvičkami napodobenin, což mě mírně rozmrzelo, sladkými medailemi, a podobnými blbinami.

[Not a valid template]

Na Pepův povel:,, Nástup na vyhlášení výsledků“ se rozzářilo 24 očí čekajících, zda zrovna ony uzří metu nejvyšší.
Vyhlašování se rozeběhlo od 11tého místa. Třetí, druhé a první obsadili Bull, Horejs a Barry. Blaženě převzali ceny, lahve šampusu a Barry se pár vteřin cítil, jako opravdový vítěz.
A pak se cítil zklamán a podveden. Nevyhrál! Všichni zapomněli, že se jede o ,,Haberské howno “a to vyhrává ten poslední. Čímž se vítězem a královnou dne stala Bullová. A podle mě si tu náruč cen, kterou nemohla pobrat, fakt zasloužila.
Během dne se se svoji čtyřkolkou vrhala do situací dost ostrých. Jen měla smůlu, že byla trať fakt vytyčena pro motorky a tam ten svůj tank prostě prorvat nemohla, čímž přišla o spoustu bodů. V doplňujících soutěžích naopak zářila.
Výsledky vyhlášeny, ceny rozdány, večeře snědena, tulča načata.
Večer se chystá nás vystřelit z kecek. Někdo se mu podvoluje, někdo ne. Duo Waltr nám na rozloučenou recitují báseň vlastní výroby. Povedená, zasmějeme se. Jen se smějeme trochu víc ráno, když nám Waltr junior vypráví, kterak mu už Waltr senior lezl na nervy neustálým opakováním : „na kolejích leží medvídek….“
Uwe se kulturní vložkou rozpohyboval a dožadoval se té správné muziky ke svému baletnímu vystoupení. ABBU, Beatles a podobné fláky zavrhoval. Prý tančí jen na vážnou muziku.
Už jste někdy na drsné motoakci poslouchali Vltavu? My v Habří ano! A stálo to za to! Uwe své tělo rozvlnil tak, že by Harapes zezelenal závistí.

V neděli ráno se taky zazelenalo. Policejní šéf přivezl pár trubiček aby přiměl zelenající se zamyslet, nesedal za volanty a řidítka, dát si v klídku ještě jedno kafe a raději ještě chvilku posedět.
Já nezelenám, sedám za řidítka a vyjíždím za Condorem ke Sqwerovi. Jízda za Condorem je fajný zážitek. Anežka je rozená tanečnice a se svým partnerem tančí po silnici, tropí kdejaké taneční kreace, prostě pokoukání.
No a pak už jen jedu domu, porovnat fotky a říct si: „zas jeden vydařený a smysluplný víkend s fajn lidmi“. .

[Not a valid template]

,,Budu mít naložený maso na gril“. No dá se týhle větě odolat? A to mi ještě sympatická paní v rádiu říkala: ,,Velikonoce budou pro motorkáře naprosto skvělé, silnice suché, sluníčko bude pálit o sto šest“. To se pak nechá člověk snadno zviklat k projížďce.
Serža přijíždí do Habří v 7,oo, aby byl připravený k odjezdu v plánovaných 7,3o. Před dvěma lety by měl minimálně dvouhodinové zpoždění. Přeci jen se u nás něčemu přiučil.
A tak vyrážíme v sestavě: Siskin, Siskinka (a její nové GéeSeRo), Serža a já, nejbližší a nejrychlejší (to jsme si mysleli) cestou k Horneťákovi na hájenku do Lískovic. Siskinův Caponord hlásí 6°C ( jó, to už je fakt zhýralost, mít na motorce i takovéhle vychytávky), Pepa trochu rozhazuje Seržu slovy, že to má nějak podhuštěný, a že má zajet k nejbližší benzínce si to dofoukat. Siskin jeho slova hází s mávnutím ruky pod stůl, a se slovy vlastními, že máme všichni fuelu dost až do Jindřicháče sedá na motorku a ujímá se vedení. Trochu mi vrtá hlavou, proč jedeme přes J. Hradec, když míříme na sever, ale nic nenamítám, jsem už tak nějak zvyklá na všechno .V Budějikách si Serža na červené stěžuje, že se mu jede nějak blbě, že mu to na kruháči uklouzlo, a že by si to docela rád dofoukal. Nadvelitel nedbá, jedeme dál. Na okruhu před Lišovem se Siskin utrhl a odletěl, říkala jsem své CéBéeFce, ať to nedělá, že se to nemá, ale ona nedbala, předjela Siskinku, doletěla Siskina a hrozně ráda by letěla dál, kdyby ve mně nezvítězil zdravý rozum a nevrátil plyn do únosné polohy. Jó, dneska by to šlo! Dneska by to jelo! No nic, tak zase ubrat, zařadit se a chovat se způsobně 🙁 . Míjíme benzínku v Třeboni, míjíme benzínku u Stráže, míjíme první benzínku v Hradci, míjíme druhou benzínku v Hradci, míjíme benzínku u Jarošova až si mi před Kamenicí nad lipou zeťáka, sotva s námi držícího krok, zželelo, šéfa jsem si dovolila předjet a zajela k tolik toužené hadičce se vzduchem u Slovnaftu. Siskin zareagoval slovy:,, uf, konečně! Už jsem málem na suchu a benzínka nikde!“
Siskinka se zlobí, že jsme blázni, že děsně letíme a s trochu provinilým úsměvem hlásí, že měla na tachometru 170 a to tedy ještě nikdy nezažila .Naštvalo ji, že i přes její rychlostní rekord jsme ji zmizeli v nedohlednu. Dáváme si automatový kafe a Siskinka nám rozdává čokoládky. Asi na oslavu nové motorky a rychlostního rekordu. Serža dofoukává. Zbytečně, měl v gumách vzduchu na rozdávání. A ještě se ptá, proč míříme na jih, když sídlo Horneťákovo konzulátu leží na severu. Ujišťujeme ho, že jih je někde úplně jinde, ale taky se Siskinkou nechápeme, proč míříme na východ. Siskin prohlašuje něco o tom, že se strašně naotravujeme, že jen chtěl, abychom se trochu projeli, a že teď už to budeme střihat na sever.
A tak střiháme. Serža se rozjel, jó jistota plných gum dělá divy. Pomalu se otepluje, potkáváme motorky, je mi nádherně motorkářsky jarně a cítím, jak se přiblble šklebím do přilby. Sem tam si ještě pobroukávám nějakou oblíbenou Hoptropáckou a přemýšlím, kdy mi bylo naposledy takhle fajn. Netuším.
Další kafépausa je v Chrudimi. Siskinka se vrací ze záchodu s rozzářeným úsměvem a se slovy: ,,Serža měl pravdu, jeli jsme na jih! Jsme v Chorvatsku, čůrala jsem pod palmou!“ Postupně se jdeme všichni přesvědčit. Čekala jsem nějakou obří fotku, ale né, vedle hýzlu stojí opravdu živá palma a nad hlavou se klinká něco připomínající liány. Asi té flóře dělá dobře místní aroma. Fakt džungle.
Popíjíme, kecáme nesmysly, jak už se tak na benzínkách kecává a Siskin nám hlásí, že Hanka….(to je jedno, co, to vám neprásknu). Hanka se ohrazuje: ,,Co mě boucháš?!“ Siskin odvětí, že se ji ani nedotkl. Na to ona, že jo, že chtěla říct: ,,Co mě práskáš?!“, ale že se ji otevřela pusa na něco jinýho.
U benzínky stojí papundeklovej policajt a láká nás ke společné fotce. Neodoláme, fotíme se a fotky hned rozesíláme. Od Lucky vzápětí přichází příkaz k uloupení policajta. V Habří se bude hodit! Ta motorkářská verbež si tam lítá jak se ji zachce. Lucky nápad nebyl asi ojedinělý. Policajt je zamčenej na pevnej řetěz.
Kašleme na uvězněnýho policajta a sledujeme skupinku nějakých divných mlaďochů. Nejstarší je mezi nimi jakási dáma se zasněným pohledem, oblečená do koberce. Parta kluků, kteří by podle mne měli být někde jinde a s někým jiným, oblečena do nějakých jednotných hábitů, onu dámu ohlazuje, češe ji vlasy a obdivně ji sleduje. Pak se všichni nasoukají do unaveného Favorita a odjíždějí za světlými zítřky. Usoudili jsme, že tu s námi pobývala část nějaké sekty a jejich královna. Siskinka podala návrh, abychom si taky zvolili královnu a uctívali ji. Jsem pro a navrhuju, že by mělo jít o nejstarší ženskou v partě. Siskin se nevyjadřuje, Serža neví o co jde, poněvadž má u ucha mobil a řídí opravu papírenského lisu. Sotva mobil položí, ženeme ho za řidítka, abychom odjeli před dalším zvoněním a řešením pracovního problému.
Jedeme dál za vůní grilovaného masa, potkáváme Kaipana, spousty motorek, nad hlavami bzučí hejna malých letadýlek, kolaři a bruslaři se nám pletou pod kola. Prostě si tenhle prosluněný, volný den každý užívá.
Do Lískovic přijíždíme bez bloudění, což je trochu nuda. Při bloudění a věčném otáčení se nacházejí ta nejhezčí místa. Projíždíme kolem něčeho otlučeného, polozbořeného, zarostlého a přemýšlíme, zda to jen ten zámeček, o němž Horňa mluvil. Asi ano. K hájence vede enduro cesta. Co taky čekat jinýho, že jo?!
Před hájenkou nás vítá rozšklebená Horneťákova tlama a elegantní Zuzčin úsměv. Honňa chytá první plusové body do hodnocení konzulátu připraveným tričkem a Zuzka prohlášením, že nás pozvali na návštěvu, protože chtěli strávit sváteční den s někým klidným, tichým a pohodovým. A to tedy my jsme!
Při prohlídce usedlosti se snažíme Horneťákovi taktně zdělit, že při koupi trošku naletěl, protože to, co nám ukazuje coby lesní, provoněnou studánku je vlastně žumpa a to dost smrdící.
Zato nám nabízí salát, klobásy a utajuje maso. Když už jsme z něj ten kus flákoty vymámili, tak se zase vymlouval, že se mu nedaří rozkecat gril. Ani to mu neprošlo. Oheň rozdělal starý zálesák Siskin a za chvilku zavládlo po celé hájence ticho, páč s plnou pusou se nemluví. Chcete-li zažít pravé obžerství, zajeďte na haberský konzulát do Lískovic. Buď nás chtěl tím množstvím zabít, nebo uplatit.
Jako sladká tečka se podávaly tradiční Hořické trubičky. Prý se v Hořicích vyrábějí stále ve velkém a každá slušná rodina má vlastní výrobnu. Tak si můžete koupit Novákovy trubičky, Benešovy trubičky, atd. Navrhla jsem Yousifovy trubičky. Návrh neprošel. To jméno by prý připomínalo trubičky s tkaničkou, připravené k vývozu na východ.
Po plodné debatě se přistoupilo k podobně plodné akci. Bylo třeba vyčerpat na rozbor trochu vody ze studny. Ač se sešli tři namakaní 🙂 motorkáři, betonovým deklem nehnuli a nehnuli. Nechali tedy svaly odpočívat a zapojili mozky. Horneťák vydoloval odněkud hadici a jal se vodu vysát. Na vlastní pohon. Pusou. Co se dělo v jeho těle netuším, ale zvenku to vypadalo úžasně komicky. Za chvíli mi připadlo, že máme v sobě pár panáků Tullamorky a né jen jeden Birell a spoustu citrónové vody. Padaly takové popůlnoční, opilecké návrhy, kterak dostat vodu ze studny. Problém nejvíc zaujal Seržu. Začal uvažovat, co s vodou, zjistí-li se její vynikající, až téměř zázračné vlastnosti. Od této myšlenky už byl jen krůček k myšlence ještě geniálnější. Založení společnosti ,,Yousifovi trubičky namáčené v Jandričově vodě“
Ta citrónová voda s námi dělá divy. Bylo by třeba se zvednout a popojet. Nikomu se nechce, ale představa čtyřhodinové cesty domů nás zvedá od kafe a trubiček.

[Not a valid template]

Domlouváme se, že nepojedeme onou nejkratší, trochu nudnou cestou jako sem, ale dáme si nějaké ty zatáčky a vedlejší silnice. Začínáme stylově. Horneťák nám radí, abychom se nevraceli enduro příjezdovou cestou, ale vzali to přímo po louce. Prý je to blíž k silnici. A pohodlnější. Dobrá tedy. Nějak mu podvědomě nevěřím, ale vydávám se za ostatními na pastvinu. Má pravdu, co to na nás je, nějaký ten kilometr po trávě, přes houpáky, mezi žábami a cvrčky. A jsme na silnici, míříme na jih, míjíme lesy s koberci rozkvetlých sasanek a je zase fajn.
Silnička na Kněžice, Městec Králové, kolem Žehuňské obory se krásně klikatí. I těch děr je v asfaltu nějak míň, než na hlavní. Docela si to užívám a mám zase skvělý pocit.
Taky máte vždycky přes zimu strach, že ty stříbrný pentle silnic někdo vyrve, že už tam na jaře nebudou, že bude s motorkami ámen, že už si neužijeme?Já se vždycky bojím, že už ta zima neskončí, že už vždycky bude sníh a mráz, že ……..a pak přijde den, jako ten dnešní, všechny strachy spláchne s jarní vodou a přesvědčí mě, že zas bude dobře. A je!
S těmihle pocity projíždíme Kolín, Uhlířské Janovice a stavíme ve Vlašimi u benzínky.
Siskini zamáčknou slzu dojetí a vypráví nám, kterak zrovna u téhle benzínky, před lety spravovali Jawičku.
Pan Obsluha je asi zakuklený motorkář, chválí si, že je pravý motorkářský den a že to tu celý den hučí. Siskinům říká, že to byl právě on, kdo je tady před lety vytáhl z bryndy. Plkáme nesmysly. Také se vám zdá, že právě na benzínkách se semele nejvíc blbostí?
Přichází dědula podoben Funesovi. Vizáží i energií. Staví letité kolo vedle Caponorda a přikazuje mu:,,Stůj, tady máš bráchu!“ Pak poskakuje od motorky k motorce, pohlíží na tachometry a jen vrtí hlavou, kolik že se na tom dá jet. Rozčilujou ho digitální tachometry, ze kterých nic nevyčte. Docela nám připomíná děti z děcáku a čekáme, kdy řekne:,,teto, klíčky! Nastartuj mi to!“
Po obhlídce strojového parku přichází ke svému kolu a se slovy:,,Pojď blbče, nikdo Tě tu nechce“ elegantně naskakuje a mizí v dáli.
Mizíme taktéž. Směr jih, Habří, Haberská hospoda.
Doma zjišťujeme, že si bahňáci docela užívali. Pepa je protáhl cestou necestou, Ficcus utopil vypůjčenou čtyřkolku a Mufa potupně přitáhli na laně. Nechtěl mi prozradit proč. Až po dlouhé chvíli zdráhání povídá:,,víš, tam je takový červený čudlík, a ten když není zapnutý, tak to nejede“.

A dnešní výsledek?

Ujeli jsme 501 km.
Po cestě tam 271
a zpět 230.
Poučení pro příště: Když se jede na sever, tak se má jet na sever a né na východ!

Caponord vypadá jako bratr vysloužilého kola.

Kontrola konzulátu v Lískovicích

1.Cedulka MzH
chybí. Mínusové body

2.Tričko MzH
připraveno. Plusové body.

3.Pohoštění
nó, chvilku se zdráhal a snažil se nás nacpat špenátem.
Pak se nás zase snažil zabít děsivým množstvím dobrot. Takže mínus? No jo, ale ono to bylo všechno tak dobré!! Hm, takže vlastně plus. Veliké PLUS.

4. Obdivování členů MzH
nic moc, ale zase si nedělal vysloveně blázny, jak to má ve zvyku (hlavně ze mne).
takže plus.

Hodnocení:

Až na malé nedostatky (to je takový problém vyrobit cedulku,,Konzulát Motorkářů z Habří“?!)
se kontrolóři shodli na zanechání konzulátu v Horneťákových rukách.

Barča