Děti jsou pryč, rodiče mají pré:-) Kam se jet provětrat? Napřed jsme s ficcusovou zvažovali Rakousko – Maďarsko – Slovenský okruh, pak nějakou CZ lokalitu (Beskydy třebas) Nakonec jsem den před odjezdem koupil mapu a průvodce Polska, páč pojedeme k Baltu. Času je zřetelně málo (středa odpoledne až nedělní poledne), a proto jsme z průvodce a Internetu vyzobali jen pár lahůdek kolem předpokládané trasy. Hned za CZ/PL přechodem Náchod je v Kudowě Zdróji loviště a smažírna pstruhů a v Karlówe stolové hory … tranzit přes celé Polsko na hrad Malbork … prohlídka Gdaňska a Sopot … trajektem k majáku Hel na písečné kose …Leba s ptačí rezervací a mega písečnými dunami … Ustka s útesy … a zrychlený přejezd dolů/domů.

Polskem k Baltyku neboli „nezastavujeme, máme zpoždění“

Středa, 12. 8. 2009

Rozkaz zněl jasně: Zkrátit pracovní dobu a nejpozději ve 2 odpoledne vyrazit motomo na severovýchod. Ficcus míní, zaměstnavatel mění. Takže jsme ještě ani nevyjeli a chytáme první 2 hodiny zpoždění (v našem slangu mínus 2 hodiny do odjezdu). Tím pádem je jasné, že CZ/PL hranice dnes za světla nepřejedeme. Telefonát kolegoj Oťasoj do Hradce K. a zajišťuju nám spaní u nich v Březhradě na zahradě (ve vlastním stanu). Sic mají zrovna na večer v plánu rodinnou oslavu, ale to nám přeci vůbec neva?
Silný provoz brání svižné jízdě. Jsem nějak utahanej a dopuju se už v Pelhřimově RedBullem. Cestou se ještě zastavíme v Opatovicích v hospodě U Opata na večeři (ať maj Oťasoj trochu času a klidu na slavení). U Opata nás překvapil humus vzhled zvenčí a svéráz vrchní zevnitř. Ale celkově pozitivní hodnocení. V Březhradě si čtu sms od Oty, že nemáme nikde jíst. Grilují. Pozdě. Poseděli jsme na zahradě v příjemné společnosti 3 generací rodiny Borovičkových. Mají dnes v noci padat hvězdy, tak čekáme. Oblohu zatáhly mraky? Nakonec nespíme ve stanu, ale v obýváku. V noci prší.

Ujeto 233 km

[Not a valid template]

Čtvrtek, 13. 8. 2009

Ráno posnídáme s Otou. Ota jede makat a my vedle do obchodu pro reflexní vesty. V PL prý povinné, tak kdyby něco. Je chladno, tak si na sebe bereme i flísky. Z té mojí sbalené se vyklubala velikost M (znáte to … u OMV fasuje celá rodina). Je mi ale tak nějak akorát/těsně, tak to nevadí. A navíc zabere v kufru míň místa, že? Po přejezdu hranic vyměníme 4000 Kč za Zloťáky a skrzevá Kudowu Zdroj projíždíme do Karlówa. Cestou se ohlížíme po nějakém lowisku pstraga. Před Karlówem je i odbočka do Bledných skal se skalním labirintem. Ten si necháváme „na příště“. V Karlówě parkujeme na hlídaném parkovišti, kde nám mladý naháněč/výběrčí ihned nabízí uschování moto věcí. Z parkoviště je to cca 40 minut chůze ke Góram Stolovym. Je to chráněná přírodní rezervace (od roku 1993 NP) se skalními bloky a pískovcovými labyrinty, jejichž nejvyšší hřeben Szczeliniec Wielki (919 m.n.m.) máme v úmyslu pokořit. Nahoru se jde po 665 schodech vytesaných do skály. Jdu na lehko. Ficcusová si to užívá v motokalhotech. Na vršku je hospoda s vyhlídkou a začátek placené stezky po hřebeni mezi pískovcovými bloky (5 Zlotých/os.). Hezké. Je po dešti a občas proto překonáváme větší louže. Mé dlouhé nohy je většinou přeskočí. Ficcusová řeší problém po svém, což jedno nahnilé zábradlí nepochopilo, ale je hezky a boty uschnou rychle:-) Kolem krásný skalní útvary a výhledy. Velkým dojmem působí skalní bloky, mezi kterými jsou komplikované labyrinty. Některé skalní rozpadliny dosahují hloubky 12 m. Pískovcové skály mají fantastické tvary. Dolu to jde už rychle. Skočíme na moto a popojíždíme zpět do Karlówa k Lowisku u Źana. Romantika. Fasujeme pruty s žížalou a ficcusová v zápětí loví svou první rybu v životě. Malého pstruha. Já vybírám, malým ucukávám návnadou a lákám nějakého většího. Cena za kus je jednotná, tak co by ne? Mimochodem 12 Zloťáků. Pěknej kus mi skočil na háček. Maník u lowiska nám je hned očistí a vykuchá a my si je v kyblíku odneseme vedle do kuchyně, kde nám je hned obalí v mouce, ochutí (no, polévkové koření by mohlo být nahrazeno něčím jiným) a osmahnou. Je tam hezké kryté sezení, ale my si sedáme ke stolu na trávníku. Vše kolem udržované a pořád na tom makaj. Pro info > Lowisko u Źana je na konci Kudowy Zdroje vlevo směrem na Karlów.
Zdrželi jsme se zas o trochu víc, než bylo v plánu. V půl třetí vyrážíme na Wroclaw. Máme na spěch. Hmm, Wroclaw jsme chtěli projet centrem a aspoň za jízdy ji okouknout (mosty, budovy atd.). Tlačí nás ale čas, tak najíždím na obchvat … který je ucpaný asi díky výstavbě/opravě. Sakra, s kufry se mezi auta moc nehrnu a tak nám objezd Wroclavy trvá víc jak 2 hodiny. To máme už tak mínus 4 hodiny celkem. Valíme to směrem na Malbork. Říká se, že Poláci jezdí jak prasata. Asi jako Češi, řekl bych.
Chceme dojet co nejdál, ale večer jsme teprve u Jarocinu? Kempy jsou v PL jen v turistických oblastech (Balt, Národní parky a zajímavosti) a mezi jsou 100vky km hluchých míst. Stavíme za Jarocinem u hotelu Walcerek a s lehkou obavou se jdeme skrzevá mramorové obklady zeptat na cenu noclegu. Překvapivě jen 120 Zlotých za dvojlůžák se snídaní. Ok. Ubytujeme se a vyrážíme zpět do Jarocinu na véču. Pizzerka to jistí. Obsluha neobsluhuje na zahrádce, objednávky u baru. Jinej kraj, jinej mrav. Těšíme se do měkké postele. Zbytek pizzy balíme sebou na sváču. Uff, dlouhej den.

Ujeto 346 km

[Not a valid template]

Pátek, 14. 8. 2009

7:00 – Snídaně standartně evropská. V restauraci je s námi i nějaké navoněné obtloustlé polské prasátko, ze kterého se vyklube pohodový polský motorkář na služební cestě. Před naším odjezdem nám ještě radí lepší/rychlejší trasu severním směrem. To potřebujeme, dík. Jedeme opravdu rychleji. Vzpomínáme na heslo našich enduristických přátel: furt tahat. Jeden radar jsme projeli pomalu za kamionem a policajt nám jen gestikulací naznačuje nutnost zapnutí světel:-) Před dalším radarem nás solidárně varují blikači.
V Czluchówě tankujeme a bagetujeme u BP provozované firmou Canpol (www.odejewski.pl). Mají vedle pumpy i malou ZOO, kde jsou některé klece a voliéry přímo u parkoviště. Do ZOO jsme nešli > nejni čas?
Někdy odpoledne dojíždíme k Malborku, kde nás „zastavuje“ kolona aut na příjezdu. Tu předjíždíme a po chvilce smlouvání parkujeme na placeném parkovišti hned u mostu k hradu. Motověci u výběrčího v boudě. (www.malbork.pl). Víc cihel jsem pohromadě neviděl. Krásný hrad. Mezi lety 1274 až 1457 byl sídlem velmistra řádu Německých rytířů-v té době úhlavní nepřátelé polského státu. Jedná se o největší cihlový hrad na světě a největší středověkou pevnost v Evropě, kterou UNESCO zahrnulo na svůj Seznam světového kulturního a přírodního dědictví. Tři propojené hradní budovy jsou obklopeny silnými obrannými zdmi s obrovskými branami a věžemi. Během 2. světové války byl hrad bombardován a velmi poškozen, podobně jako mnoho polských historických měst. V období obnovy po válce byly zničené části dostavěny. Celý jsme ho obešli. Prohlídka s výkladem je prý jen v polštině, tak ji vynecháváme > stejně nejni čas:-)
Cestou na Gdaňsk vjíždíme pod mraky ze kterých začíná hustokrutý chcanec, který přečkáváme v autobusové zastávce. Netrval ani 1 hodiny. Před Gdaňskem uhybáme vpravo, kde by měl být někde kemp. Do Sobieszewa vjíždíme přes otevírací pontonový most. Doptáme se na kemp. Pidi kemp s kioskem a jezírkem. Pasy nechtěli, daňový doklad nedali:-) (osoba 10 Zlotých, stan 5, moto zdrama) Rychle stavíme stan a motomo jedem na prohlídku Gdaňska. Je to do centra cca 20 km.
Staré město je plné krásných vysokých domů v „holandském stylu“, na nábřeží unikátní Starý jeřáb, nákupní třída plná stánků, klenotnictví (Gdaňsk je centrem zpracovatelů jantaru). Na jedné ulici je zastavená doprava. „projíždí“ tudy alegorické vozy s kapelou a tanečníky zvoucími na zítřejší festival salsy. Muzikanti a tanečníci super a starý americký auta taky.
Ficcusová prahne po polském národním jídle Bigos, což je směs zelí a několika druhů masa. Po shlédnutí Bigosu(e) v mega pánvi konstatuje, že to je jak segedín, a tak si dáváme klasiku. Výborný šašlik. Sledujeme jak do Starého města vjíždí vyhlídkové lodě, které se v úzkém kanálu dokáží i mazaně otočit (jak Cpt. Ron?) Z jeřábu určitě vyššího než 50 metrů skáčí gumojumpeři. Do kempu se vracíme za tmy a ještě se jdeme projít. Ve večerce kupujeme něco na zítra. A spát. Bude v noci kosa.

Ujeto 495 km

[Not a valid template]

Sobota, 15. 8. 2009

Celkem brzo vstaneme, sbalíme mokrý stan a beze snídaně vyrážíme. Gdaňskem jen projedeme, když na pobřeží hledáme trajektový přístav pro převoz k majáku Hel. Na pumpě v mezičase posnídáme sendviče s automatovým kafem. Bohužel, cedule nás dovedli jen do nového přístavu, odkud odjíždí megalodě s kamiony do celého světa. Jen k majáku Hel ne. Tak Hel taky neuvidíme. Majáků už ale za sebou máme mraky (z jachtingu), tak nám to vlastně zas až tak neva.
Popojíždíme vedle do Sopot, kde má být dřevěné molo, sahající daleko do moře. Parkujeme na parkovišti hned vedle pobřežní silnice, a tak to máme na pláž opravdu jen skok. Sopoty mají vzhled lázeňského města. Mít tady na dovolené třeba kola, tak by to tu byl jistě příjemně ztrávený čas. Na megamolo je překvapivě placený vstup (turistická atrakce), tak ho bojkotujeme a jdeme na vedlejší minimolo? Je lehce pod mrakem, ranní pláž je skoro prázdná a krásně baltická kam až dohlédneme. Je 8:30 a záchranáři se postupně i s čluny rozmísťují na svá stanoviště, plážové volejbalistky se rozcvičují před turnajem, ranní plážoví walkeři korzují či poklusávají, restauratéři zametají nánosy písku z teras a plážových „zahrádek“, …
Dali jsme tomu velmi příjemnou hodinu a jedeme podél pobřeží dál na severozápad. Někde v Gdyni potřebujeme dle GPS odbočit vlevo. Celý protisměr na víceproudé silnici je ale uzavřen zátarasy a policajty. Co to? Až už to dál nejde, ani naším směrem. Zátarasy. „Něco“ přijede evidentně z prava a zahne TO proti nám. A už je TO tady. Závody hendikepovaných. Beznohý a na nohy ochrnutí jedou na závodních trojkolkách a rozhodně se neulejvaj! A za nimi s odstupem běžci, kde na špici ti namakaní a pak už jen sympatizanti, kteří si stihnou i popovídat a berou to jako společenskou akci. Třeba jako běžec v obleku, Santa, bosý běžec, zarostlé dvojče Foresta Gampa, …
A za hodinu už vjíždíme do Leby. Asi je to hezké městečko. Přes turisty ho bohužel není moc vidět. Procházíme ho sem a tam. Pečivo z pekárny je výborný. Z kanálu spojujícího moře s Lebským jezerem odjíždějí lodní „expedice“ na jezero (ptačí rezervace) a nadupané (4×300 koní!!!) adrenalinové motoráky na moře. My chceme na vyhlášené písečné duny. Najdeme nástupiště a zjišťujeme, že by nás za poplatek odvezli do výchozího místa do Rabky. Tak tam dojedeme po vlastní ose. U Rabky předjíždíme dost dlouhou kolonu na příjezdu k parkovišti. Je plné a dovnitř vpustí auto, až když nějaké vyjede. Tak to mají na dlouho. My se máčkli hned k vjezdu. Rychle do kraťasů a až na motobundy necháváme vše u výběrčího v boudě. Motorku radši ještě skrzevá přední kolo zamykám dlouhým zámkem, kteréhož „smyčku“ radši přehazuju přes přední blinkr, aby byl na očích a nezapomněl jsem ho při odjezdu odemknout;-)
K dunám je to 5,5 km. Jdeme s davem a mezi námi kličkují cyklisti a elektro vláčky vezoucí lenochy. V polovině cesty je u muzea raket (během druhé světové války tu Němci vybudovali pokusnou tajnou odpalovací základnu pro rakety, kde testovali různé prototypy raket V1, V2 a další typy. Aby se informace o tajné stavbě utajili, stavitele popravili. Jsou pochovaní na nedalekém hřbitově. Po válce základna údajně sloužila pro testování meteorologických raket. Nejlepší na muzeu je jeho vyhlídková věž) občerstvovací „mezistanice“. Jdeme v tempu, tak nestíháme zastavit:-) A jsme TU. I přes množství lidí jsou duny impozantní. Z té největší se válí sudy, metají kotrmelce atp. Písek musejí mít zúčastnění snad i v … tlustým střevě. Rezervace má rozlohu okolo 18 000 ha a nadmořská výška se pohybuje mezi 0 – 115 m n.m. Je tu největší pole písečných dun v Polsku „Białe Góry“ s nejvyššími dunami Wydma Łęcka a Sowia Góra se zajímavým písečnými přesypy a typickou pouštní vegetací. Chladný mořský vítr pohybuje písky na pobřeží, kde vytvoří ohromné pohybující se písečné duny, z kterých ta nejvyšší dosahuje až 40 metrů. Na místech, kde se duna dotýká lesa, se začíná úchvatné divadlo – souboj živého lesa s věčným pískem a prachem, který ho postupně pokrývá. Zasypané stromy odumírají a jejich odkrytá torza se potom tyčí proti obloze. Aby se pohyb dun zpomalil, vysadili lidé v okolí borovicový les chránící tak okolní krajinu. Park tvoří i soustava jezer, která jsou domovem pro množství ptáků a důležitou zastávkou pro migrující druhy. S botami v rukou TO přejdeme celé až k Baltu. Jůůů. Pláž, vlny, slunce. To můžeme. 1 hodiny si to užijeme a vyrážíme zpět. Ficcusová, jako vždy s kapsou plnou mušliček a kamínků. A v mezistanici u rakeťáků si dáme něco k pití a my lemry měkké naskakujeme na elektro vláček. I když si lžeme do kapsy, že je to hlavně kvůli času? Na parkovišti naskáčeme do motohadrů a jedeme pryč. Kurwa! ZÁMEK … ohnul blinkr a ten napraskl plast kapoty. To jsem ale KOKOT! Ač škoda vlastně minimální, tak se teď nesnáším k nevydržení. A protože je tato zastávka vlastně naší poslední poznávací (Ustku s útesy už taky nestíháme), tak mám dost času při „přeletu“ na jih se užírat. Ale dlouho mi to naštěstí nevydrží:-)
Ač z toho nemám vůbec dobrý pocit, tak stále zrychlujeme. Jedeme furt 140-160 km/h (mimo vesnice pochopitelně). Někde u kostelíka pauzujeme. Někde v bistru u pumpy si k večeři ficcusová chce konečně dát Bigos, který ale nemají, tak končíme na kotlíku luxusní hrachovky zapité kapučínem. Záchody označené kroužkem a trojúhelníkem jsou už jen malým hlavolamem na odjezdu.
Někde u Debrzny vidíme u přejezdu vykolejenou lokomotivu ležící na boku. Škoda, že není čas na její prohlídku. Večer po setmění dojíždíme do Pily. A protože je dnes nějaký náboženský svátek, tak nejen že byly všechny obchody zavřený, ale navíc je každej hotel/motel plnej svatebčanů? Nechceme do stanu, tak hledáme dál. Na jedné křižovatce na poslední chvíli měním směr a projíždím ji nechtěně na červenou. Nějaké SUV z boku hodně brzdí. Děkuju Ti andělíčku můj strážníčku …
Ficcusová chytá nerv, páč v noci se na moto jede tak nějak všeobecně blbě … Jsem rozhodnut jet i v noci směrem na Poznaň a hledat dál nocleh. Na kraji Chodzieše vidíme nasvícený vjezd k hotelu Strazsny Dwór (www.strasznydwor.pl) . Hned v bráně ale vidíme, že jsme o level výš, než bysme asi chtěli. Je ale už opravdu pozdě. Na terase vidíme luxusně prostřené stoly. V recepci se dozvídáme, že to nebude tak horký. Akorát už nemusíme řešit co se zbylými Zloťáky? Dvoulůžák se snídaní za rovných 200,- … Snídani si objednáváme na 7 ranní. Rychlé sprcha a ještě rychlejší spánek.

Ujeto: 417 km

[Not a valid template]

Neděle, 16. 8. 2009

Ficcusová je ňák čilá:-) V 7:00 vcházíme do jídelny, kde je luxusně prostřený jeden stůl pro dva. Na stole je „studený“ obložený tác. Čišník nás jako jediné brzce snídající zvládá profesionálně levou zadní. Zelený čaj do konvice, výběr z 5ti položkové ranní nabídky teplých jídel. Vše z vajec … vyhrává omeleta se šunkou. No fajn snídaně to je.
Dnes máme v plánu dorazit domů co nejdříve, tak jdeme na to. Full gas forever. GPS nás navádí k Odře, kde by měl fungovat přívoz. Je ale zrovna na druhé straně a převozník mává, ať jedeme dál proti proudu. No hezký. O kus dál je opět odbočka k řece a převozní prám je na „naší“ straně. Když se po chvilce čekání s ještě jedním autem nalodíme, tak s překvapením zjišťujeme, že pohon prámu je čistě ruční. Mazec. Přes řeku je ve vodě natažené silné ocelové lano a dva maníci po něm přetáhnou prám v docela silným proudu na druhou stranu. Most je prý v plánu … až „zbydou“ prachy. Full gas. Na polské straně hranic to docela žije. Plno lidí.
Hup a jsme v ČR. Harrachov je proti PL straně mrtvej. Železnobrodský zatáčky jsou dobrý. Akorát jedna utahující se mne nečekaně donutila klopit hodně. S kufry? Už jen přes celou ČR a v 18 hod jsme doma.

Ujeto: 651 km

[Not a valid template]

Teď už nás čeká jen 120 km autem pro děti?

Souhrn:
Celkem ujeto 2142 km
Spotřeba cca 5,5 l/100 km
Outrata v Polsku cca za 4000,- Kč
+ Benzín za cca 3300,- Kč

U Baltu je faj a chtělo by to alespoň týden nebo radši dva …

sepsal ficcus se svou externí pamětí a encyklopedií ficcusovou

 

Sobota 1.8.2009

Naše děti z Lipové tráví pár dnů ve Zlenicích u Benešova. A to je coby od nás kamenem dohodil, dovede-li dohodit 150km. Čímž je dáno, kde budeme trávit tento víkend.
Pár jedincům se Zlenice zdají nepatřičně blízko, tak si trasu prodlužují o Sopotnici ( návštěva u Míši) a Lískovice ( návštěva u Horneťáka).
S Ficcusovými vyrážím v sobotu ve dvě z Šindláku. Pravda, i nám se zdá sobotní projížďka v délce 150ti km dost krátká. Trochu si tedy zajíždíme.
Ficcus nás vede mou oblíbenou trasou Týn, Milevsko, Sedlčany. Silnice je to skvělá, jen kdyby ……….., jen kdyby nebylo toho štěrku. Už od Habří mám nepříjemný pocit, že je naše česká zem napadena jakýmisi nepřáteli chtějícími nás zasypat štěrkem. A nejhorší na tom je, že se jim to daří.
Před Sedlčany si říkám, že by nebylo od věci natankovat. Ficcus zajíždí na parkoviště nějakého supermarketu. Nechápu. Že by chtěl do nádrže líti kofolu, či jiný sajrajt? Bez zastavení se otáčí, z parkoviště vyjíždí, aby zajel na Benzinu o pár metrů dál.
Při konzumaci nanuků nás oslovuje nějaký motoodborník na BMW S. Je děsně chytrý. Nad mou CBF si mírně odfrkne, že tyhle šestistovky jsou dost slabota, ale že v litru je to docela dobrá motorka.
Nad Ficcusovo kawou slintá, že tohle si vždycky přál a Ficcus vyrůstá ze svých 160ti cm na minimálně 190 cm.
Sedám na svoji docela dobrou motorku a následuji Ficcusovi po vedlejší silnici na Chotilsko a dále na Neveklov. A zase! To by bylo svezení, kdyby jednoho nebrzdil ten zatracený štěrk. Projíždíme Slapy, za Týncem si dáváme krásné zatáčky (no moc nedáváme. Štěrk!). Po dřevěném můstku přijíždíme do Zlenic. Na hodinkách je 16,57. V 17,°° máme sraz s ostatními na návsi. Ficcus se vytahuje, jak skvěle to načasoval. Hledáme náves, projíždíme dvě zlenické ulice, snažíme se opatrně projet kolem hotelu Hláska, aby nás děti neviděly. Ať se snažíme sebevíc, náves nenacházíme. Prostě tu není. Parkujeme u vody před hotelem Kormorán.
Nemají tu ani Coca Colu, ani Pepsi Colu, ani kofolu, dávám si půllitr sodovky. Při odchodu od pultu padám na třetím, vyvráceném schodu. Příšerně si narazím zadek a obsah půllitru si leju do obličeje ( jsem dost ráda, že neměli nic sladkého). Sotva se trochu zberchám a největší bolest rozchodím, nachází nás Martin s Denisou. Martin na mě chvíli nevěřícně zírá a pak prohlásí: ,,ty vole! Barča! No ty se mi zdáš!“ a pak se mi vrhne kolem krku. Postupně nás nachází pár ostatních dětí a někdo běží dát echo k vodě. Od vody se ozve jásot, který musí být slyšet až v Hrusicích.
Mezi tím přijíždějí ostatní. Siskini, Bullovci, Nika s Reném.
Hromadně obsypáni desítkami ručiček, rozesmátými úsměvy doprovázíme děti do hotelu. Tam jdou na večeři, ač vypadají, že by si večeři nechaly uniknout, jen aby byly s námi, a my se domlouváme s paní recepční, zda a kde si můžeme postavit stany.
Při stavění stanů žasnu. Čím větší a pohodlnější prostor, tím větší dohady, kde kdo bude spát. Hlavně nechce nikdo spát v blízkosti Bulla. Bullovo chrápání je pověstné. Ve chvíli, kdy se Bull dotčeně brání, zaniknou jeho slova v hluku jedoucího, houkajícího vlaku. Bullovo chrápání je zapomenuto. Vlak nepřechrápe! I přes jeho soutěživost.Tohle fakt nedá!
Bullová si z motokufru vypakovává fén, žehličku na vlasy, manikuru a různá udělátka, která ani neznám. Mírně se zastydím a zauvažuju, zda mám alespoň hřeben.
Večer s dětmi se odehrává ve znamení otázek:,, bude příští rok Habří?“ a odpovědí: ,,ne!“ a otázek :,,a proč ne, já chci“a odpovědí:,,nejde to“ a otázek:,, a proč ne?“ a odpovědí…..a otázek….
Živná půda pro váhání, zda bychom to přeci jen nezvládli, alespoň na týden. NE! Zakazuji si tyhle myšlenky a je mi tak nějak nedobře.
Následuje vzpomínání co, kdy, kde, jak, proč…….Pepa vzpomíná, kterak se zřítil z postele, kdosi připomíná věčné visení na lanech, Marika vzpomíná, jak se koupala při lovu klíče, někdo jiný připomíná jiné chvilky, všichni se předhánějí v chválení haberského tábora a zase jsem na měkko. Ještě že Bull rozdělává oheň a se svoji vrozenou soutěživostí se snaží překonat velikost ohně sousedícího. S Condoří pomocí vytvoří něco opravdu děsivého, kde mě opouštějí všechny myšlenky až na tu, kdo zaplatí ten shořelý hotel.
A je tu okamžik, kdy je nutno zahnat děti do pelechů. Pár velkých si dovolujeme vzít sebou do kiosku na Colu a probíráme naše dovolené. Při vyprávění našich zážitků se děti očividně baví a nikomu z nás se nechce jít spát.
Nedá se nic dělat, je po půlnoci, dost ráda přijímám pozvání na pohodlnou postel v prázdném pokoji. Můj naražený zadek moc děkuje.

Ujeto 177km převážně po štěrku.

[Not a valid template]

Neděle 2.8.2009

Ač říkám, že má nespavost je pouhá pomluva, lezu z postele v 6°°h. Dost za to může bolest na mé zadní části těla.
Nevadí, alespoň jsem v 8°°h umyta, napojena dostatečným množstvím kafe z automatu a na otázku zda se můžu připojit k buzení dostávám skvělou odpověď, že vychovatel přivítá, když to celé probudím já. A tak mezi ně vlítnu! No vlítnu, jen tak opatrně našlapuji, Lukáš, Jirka, Jaroušek už mi jdou naproti. Nedivím se. Většinu ostatních musím podrbat za uchem a probudit je. Někteří mě potěšili ranním přivítáním. Padla i slova:,, jsem v Habří? Ne? Tak to nevstávám!“
Snídani si užíváme s nimi a potěšili mě Michal s Davidem (ano, ti největší ,,sígři“ 🙂 ), když oba vystartovali podat Marečkovi jeho upadlý hrneček.
Po snídani a bodování vyrážíme na výlet. Zlenický hrad je na druhém břehu, je třeba zdolat řeku. Nadvelitel Siskin přivolal přívoz mávnutím ruky a chvástal se, jak to dobře zařídil. A pak začalo dohadování, kdo přebrodí a kdo se poveze. Zabodoval Papa Kiss vrhající se do vody jako první, čímž si zasloužil potlesk. Po nalodění jsem neuváženým výrokem, že tam budeme první, vybudila Bulla, doteď se opatrně osmělujícího k neuvěřitelným výkonům. Letěl řekou jako po závodní dráze. A BYL TAM PRVNÍ! No, možná dokonce obsadil prvních pět míst 🙂 .
Po cestě k hradu se děti ptaly, kdy začne pohádka a kde na ně bude čekat nějaká maska. Dost mě mrzelo, že jsme to podcenili a nic nepřipravili.
Na hradě Zlenice zvaném Hláska se snažím pohádkovou atmosféru zachránit sdělením, že právě tenhle hrad je oním známým hradem z obrázků pohádkového mistra Lady. No, že by to děti nějak zajímalo…… to tedy ne. Čekají nějakou akci a ta se nekoná. Nadvelitel Siskin a sporťák Bull se snaží domluvit s GéPéeSkou a moc jim to nejde. V mezičase se někdo snaží o zpívání BYL JEDEN ČÍŇÁNEK…, o různé hry z kterých nerozumím ničemu, a Fanda se mě ptá kolik mi je a do kolika let může být motorkář motorkářem. Mírně se orosím a Bullová zachraňuje situaci odpovědí, že prý do kolika se udrží na motorce. Doufám, že se ještě nějaký ten pátek udržím.
Procházka okolo Sázavy je docela fajn. S dětmi se bavíme o kdejaké blbosti a je dobře.
Po přelodění a přebrodění zpět nás na druhé straně čekají Richard, Kri-Kri a Kačenka.
Děti jdou na oběd do hotelu a my odjíždíme do civilizace. Tady v civilizaci je psáno, že terasa je bez obsluhy. Richard si to jde dovnitř vyřídit se slovy, že toho pingla přinese v zubech. Za padesát pět vteřin se vrací s jídelním lístkem, bločkem, propiskou a s hlubokým pinglovským úklonem. Musí se mu dát k dobru, že nic nezvoral, každý jsme dostali pití a jídlo dle přání a ještě nás pozval na kafe a zmrzlinové poháry.
Po obědě jsme děti trochu promáchali v Sázavě a ………a začaly se kupit mraky! Kruci! To je snad letošní prokletí! Jak vezmeme děti k vodě, tak se přižene bouřka! Tahle přišla fakt nevhod. Bylo děti třeba rychle převléknout a přepravit na hotel. To znamená, že jsme měli ukrutně málo času na loučení. UKRUTNĚ MÁLO!
Vyrážíme do bouřky. Déšť smývá nepříjemné myšlenky. Je třeba se zaměřit na zaštěrkovanou, mokrou silnici a to je dobře.
Promoklí, v Táboře na benzínce se loučíme s Bullovými a jedeme domů………a………pár posledních kiláků dávám trochu víc ve stupačkách, sezení bolí ……..a…………a jen že se těším na další DDL akci.

Ujeto 137km v lijáku.

[Not a valid template]

A to není vše, přátelé.
protože se děti zdržely ve Zlenicích ještě další týden, nedalo mi to a vyrazila jsem za nimi ještě příští sobotu 8.8. 09 .
Nebyla jsem zdaleka jediná, koho to napadlo. Sotva jsme se Seržou zaparkovali motorky u hotelu Kormorán, přicházely ze zhora děti a s nimi Bullovi, Maya, Kri-Kri. Bull se na mne zlobil, že teď vypadá jako prolhaný padouch, protože dětem tvrdil, že nepřijedu. Za nějaký čas se ukázal ještě Richard.
Teta Helena mě uvítala šeptem, nějak během těch pár dnů přišla o hlas. Zato děti mě uvítaly pěkně nahlas.
Opět jsme se nechali přelodit na druhou stranu, kde na nejen naše děti čekalo pár her připravených mladými pány z hradu zlenického.
Ve skupinách jsme přicházeli k soutěžím. Nás čarodějnic bylo jaksi pomálu. Dost dětí zrovna naši skupině chybělo, ale to nám nebránilo, abychom byli fakt dobří! V testu paměti zazářil Lukáš, při rybolovu Karel. Přesnou trefu při lovu kance prokázal Filípek. Natažená lana naše děti vysloveně nadchla, tohle se jim fakt líbí. Lanovou dráhu zdolaly všechny, jen Karel Pollák na několikrát. Soutěživost odkoukal od Bulla a chtěl být v cíli prvnější, než první. Tak to dal s rozběhem a……. no, a myslím, že ho to muselo bolet.
V roklince pod hradem nás přivítali rytíři, předvedli výzbroj, na Kri-Krině se jeden z nich docela vyřádil (ve vší slušnosti, ač možná nerad, ale byly tam děti). Proběhl boj se zavěšeným pytlem a lukostřelba.
Rytíři sehráli jakousi hru vázanou k zlenickému hradu a nakonec ještě pasovali děti na rytíře.
Dětem se odpoledne líbilo a tak nějak, při těch soutěžích, zapomněly zlobit. Nejukňouranější a nejzlobivější byl chlapeček Bull, lezl mi bez dovolení na motorku a fňukal: ,,tetó, dej mi klíčky“. Musela jsem poprosit Jarouška, aby toho ufňukánka chytil za ruku a dovedl do hotelu.
A tam se opět povídalo, s micro jsme se Seržou hráli nějakou podivnou hru v kreré vystupovaly opice, porodnice, patra a děsně z toho bolely ruce, obvzlášt, když jsem seděla vedle Jarouška.
A pak zase loučení a cesta domu. Jeli jsme už po tmě a nic zvláštního se během cesty nestalo. Jen Seržovi těsně před motorku vlítla liška……….., ale ona zrychlila, Serža zpomalil a tak je vše OK.
Doma jsme si i přes únavu sedli a povídali. O dětech, o děcáckém životě, o poděcáckém životě, o táboře, o různých konkrétních, dětských, životních příbězích a najednou jsme zjistili, že jsme prokecali tři hodiny.
A teď je to vše, přátelé tjádydádyjá

[Not a valid template]

Barča