Takže opět celé nanovo. Jitka R6, pověřená Albim, založila vlákno na MP, zorganizovala peněžní sbírku, Bullová připravila,dle přáníček, seznam toho, co děti naprosto nezbytně potřebují a my ostatní jsme začali shánět, nakupovat. Vánocům předcházely dvě valné hromady ve Všenorech, na kterých se nás sešlo poskrovnu, takže bowlingová dráha zůstala nedotčena (né, že by to zrovna mně vadilo).

17.12.2009
jsme měli sraz v Chrastavě u výchovňáku, kde je momentélně David. Měla jsem dost obavy ze severních silnic, všechny možné rosničky, na všech možných stanicích hlásily mrazy a sněhy. Rosničky se spletly, čímž mi udělaly radost.
Před Chrastavou jsem dojela Condora a držela se ho až na nějaké pofiderní parkoviště. Při jeho zastavování jsem si myslela, že se se mnou chce přivítat. Ne! Nechtěl! Chtěl čůrat (pravda, takhle to nepojmenoval 🙂 ) a nadával, která že to .y.. za nim staví. Až spolujezdkyně Kri Kri mu řekla, že ta .y.. je Barča. K dobrému je mu připsáno, že měl v autě krásně přetopeno a nechal nás tam s Kri Kri trochu poplkat.
A pak mě bezchybně dovedl k výchovňáku a ani se nevytahoval, kterak je šikovný a jak skvělý má orientační smysl. David nás viděl rád, nakonec i jeho ředitel s námi dost pokecal a potěšil nás ujištěním, že David seká latinu. Bull se vžil do role učitele.
K Sabince do Brtníků bloudíme jenom malinko, přesto, že nás vede Bull. I ta nás ráda vidí a přebírá dárek.
V Lipové jsme na čas. Což jsem fakt nečekala. To se nepoštěstilo Siskinovi. Volá, že nestíhá a že jeho sliby, že bude nosit dárky, až se z něj bude kouřit, zůstanou plané.
Nevadí, na místě je lidí dost, dárky jsou odnošeny, jídlo v jídelně zbaštěno, můžeme ke stromečku a k dětem 🙂 . Připravily si, jako každoročně představení, kterým nám chtěly poděkovat a pobavit nás. To se jim opět podařilo. Celou besídku si asi nejvíc užíval Kája Knap. Celý večer byl režírován tak, že on je chudák nemocný a kamarádi ho chtějí zabavit a pobavit. Takže se Kája celý večer prostě proválel v elegantním pyžámku v posteli, pronesl jen pár slov, a přitom si prožil hlavní roli. No pravda, byla na něm vidět nervozita, což mě u tohohle šoumena dost udivilo.
Děti tancovaly, zpívaly, chrlily vtipy, a hlavně mě dostaly se scénkou o Jehovistech. Dost dobrý. A pak předaly dárky nám, motorkářům a s krásným proslovem i Leošovi, řediteli. Je na nich vidět, že ho fakt berou, docela fajn pocit.
A pak to přišlo! Dětské oči se rozzářily (fuj, to zavání otřepanou frází, ale co nadělat, když to tak opravdu je). Pod stromečkem bylo hafo dárků a bylo třeba je mezi děti rozdělit. Letos se toho ujal výjimečně Richard. Stálý Ježíšek Bull chytil rýmičku a na hlavní roli se necítil. A pak jen rozdání toho, co si děti přály, koukání na jejich spokojenost, na tu radost, štěstí, a mít v duši tak nějak poklidno, uklizeno. I přes nervozitu Bullové, vše klaplo. Jana měla obavy, že letos prvně nekontroluje seznam, a že se jí to nelíbí, že se na nějaké dítě určitě nedostane, že to bude hrůza, a zda bychom to ještě nestihli zkontrolovat. Nestihli! A vše klaplo!
A teď jsme tu trochu zbyteční. Děti si užívají dárky, jsou spokojené a na nás trošičku kašlou. Ale o to jde. I na nás je vidět, že jsme v cíli. Takhle to vypadat mělo a vypadá. Albi může být spokojen.
A to by tak z Vánoc mohlo být vše.

Ale mě se nějak domů nechtělo, chtěla jsem si je tak nějak víc užít. Tak jsem s nimi strávila večer. A to jsem udělala dobře. Po prohlídce dárků se prohlížely fotky z Habří. A to mě fakt pobavilo. Děti , které v Habří byly, líčily zážitky dětem, které to štěstí neměly. A to jsem zírala a bavila se. Sama jsem netušila, kterak si to tady užívaly a co si odnesly. Nějak mě to potěšilo a trochu dojalo.

No a ráno jsem si prožila všední snídani. Co dodat? Vypravovali jste dvě děti do školy a školky? Já ano! A pamatuji si, že to nebylo jednoduché. Tady je třeba vypravit těch dětí 8 až 10. Smekám před vychovateli, že je nakonec fakt vypraví.
A to je vše, přátelé……..tak zas za rok….

Při přípravě letošních Vánoc jsme odhalili zásadní věc. Kdyby již před lety dostal Ficcus na hraní pár pytlů sádry, nezlobil by a nevymýšlel si na nás různé nachytávky. Pěkně by si doma v klídku odléval a byl by klid. Když objevil existenci tohoto materiálu začal odlévat cokoliv, za trochu úchylné považuji jeho odlévání vlastní manželky po částech. Nachytali jsme ho, když se zasněně mazlil se sádrovou nohou. Z našich těl se mu zamlouval jen obličej. Vyrobil nám náhradní huby ze sádry. Vše domluveno a připraveno, mohly se rozeslat pozvánky. Přátelé, kamarádi, věrní obdivovatelé Motorkářů z Habří! Rok se s rokem sešel, z rádií, televizí, novin a obchodních center už na nás zase vystrkují rohy pekelné potvory, za kterými se krčí svatí andílci a ještě kousek dál Jééé…jéééžíííšééék (ať už v přestrojení za Santu Clause, Dědu Mráze nebo Pana Noëla). A tak bylo na jedné z našich důležitých a vážných schůzí, těsně po probrání celosvětové finanční krize a možných východisek z ní, a těsně před zahájením diskuze na téma globální oteplování, za popíjení teplého čaje a sodové vody, rozhodnuto, že je nejvyšší čas začít plánovat tradiční besídku Motorkářů z Habří. Výběr vhodného termínu nám nedal nijak zabrat. Určili jsme ho na pátek 11. 12. 2009 v 19 hodin, s tím, že už budete mít zahojená jelita od čertů a stromeček ještě zdobit nebudete. Větší problém nám dělalo vymyslet vstupenku na naši besídku. Čím bychom vás mohli překvapit, když už jste zvládli takové věci jako napsat ódu na Habří, umělecky ztvárnit Habří nebo zdejší motorkáře, napsat legendu o této překrásné jihočeské vesničce, nebo dokonce vymyslet a předvést reklamu? A tak jsme se rozhodli, že vás tentokrát do vsi pustíme na základě úplatků. Každý z vás si proto s sebou přivezte: kancelářskou sponku (1 ks – velká, 3 ks – malá) provázek (1,5 metru) papír (A4) vajíčko (slepičí) průhledné desky o velikosti A4 (jinak nazývané košilka, slída… 1 ks) izolepu (1 metr) špejle (4 ks) balónek (nafukovací) Kdokoliv dorazí bez těchto komponent, nebude do prostor konání vánoční besídky vpuštěn, tedy ani k baru. Tím se dostáváme k místu konání, které mnozí z vás velmi dobře znají – Penzion Haberský vrch – tedy penzion umístěný v Habří na vyvýšeném místě. Případní zájemci o ubytování najdou kontakt na www.haberskyvrch.cz a nebo ………. však vy víte. Už teď se na vás skoro i docela těšíme! Motorkáři z Habří Ano, samozřejmě tahle pozvánka vyvolala spousty dotazů, k čemu že bude zapotřebí tolik materiálu. Cože jsme si to na ně zase vymysleli. Objevily se i pokusy o podplácení, ale zůstali jsme neoblomní! (Příště nabídněte víc). Naše, téměř domovská, hospoda byla na nápor motorkářských individuí připravena, Maruška nám navařila gulášek, někdo tam nahoře usoudil, že k Vánoční besídce patří sníh, tak ho na nás začal sypat. Čímž se pokusil zkomplikovat příjezd pár jedincům, ale jděte s tímhle na motorkáře 🙂 . Postupně dorazilo i pár zpozdilců, tak mohla Kačka vyhlásit letošní úkol. Nakreslit plán na perpetu mobile. Do toho se nikomu nechtělo. Měkoty. Tak to změnila. Vyhlásila úkol: nakreslit plán na jakési udělátko vytvořené z přineseného materiálu, díky němuž by se dopravilo vajíčko z balkónu na zem. V původním stavu. Celé. To se jim nad hlavami začalo kouřit, to byly úžasné myšlenkové pochody. To vznikaly na papírech nádherné nákresy. Další částí úkolu bylo podle svého geniálního plánu sestrojit udělátko funkční a pěkně ho vyzkoušet. To si ty své krásné hlavičky lámali! V některých týmech vznikaly vskutku neuvěřitelné kousky. Pod balkón jsme raději natáhli plachtu, abychom Marušce nezavajíčkovali podlahu. Né, že bychom úspěšnosti motorkářských výtvorů nevěřili, no ale přeci jen…. Sami výrobci si očividně moc jisti nebyli. Nevěřícně zírali na svá vejce padající z balkónu rychlostí většinou poněkud větší, než by jim bylo po chuti. Téměř plný počet bodů, za originalitu, získala Ivča. Jejich nápad na vytvoření minitrampolíny se zdál bezchybný, jen kdyby se na ni jeji parťák s vajíčkem trefil. Condorův létající stroj z prezervativu byl krásný na pohled. I ostatní nás, a snad i sebe, pobavili. Jen jedno vajíčko zůstalo neporušeno. Snad ani sám Merlin nechápal, kterak se jim to povedlo. Další úkol pro hosty vyhlásil, po právu, Ficcus. Rozdal všem lístečky, na kterých měli napsat která bílá huba, ležící na stole, patří k hubě živé, mezi ostatními pochodující. Téměř stoprocentní úspěšnost, a tím dokonalou znalost Motorkářů z Habří, předvedl Wéna. Ostatní si moc rady nevěděli (jak kdo). Pravda, třeba Mufa s Ficcuskou nezaměnil nikdo 🙂 . Pomalu by si zasloužili oddechový čas. Tak rozdáme PéeFky, letos vytvořeny Danem. Téma na ně bylo dost jasné. Tři rozbité motorky za jeden měsíc hrají na fotkách hlavní roli. Ještě vyfotit padavky roku a vrhnout se do víru tance pod taktovkou DJ Serži, do konzumování salámů, sýrů, tulči, piva, bechera……Prostě normální chlastačka. Jen jsme neodebrali hostům arzenál ……no a nechte té motorkářské verbeži, notabene pod vlivem, vajíčka a izolepu. Co se mělo stát, se samozřejmě stalo. Vejce se měnila z podoby pevné, bílé, do podoby velice nepevné, povětšinou žluté. Například vejce, Condorem vržené na Dana, dopadlo na Wénu, no a tak nějak podobně. Vejce nastrkaná do Condorových kapes zůstala nakonec neporušena. Mak s Merlinem se rozvzpomněli na svá mladá, uličnická léta a odmotávali izolepu z míst, kde měla zůstat a aplikovali ji na místa, kam rozhodně nepatřila. To se alespoň zdálo Marianovi a Condorovi při spatření svých čtyřkolových motorek. Condor prý dokonce při spatření svého olepeného auta utrousil i nějaké to peprnější slovo. K neuvěření. Konečně došla Tulča, vejce i izolepa a nám se podařilo rozehnat motorkářskou bandu. Část se odebrala k Siskinům. A tam…..no a tam se očividně pokračovalo. Né tak u nás. U nás už se nepilo (protože nebylo co), ale vytáhli jsme karty. V prší jsem fakt dobrá! Vyhrála jsem kopici sirek! O peníze se jim hrát nechtělo. Luxusní pohled byl na Condora nevěřícně zírajícího do karet, nad hlavou se mu objevila bublina s velikánským otazníkem a po chvíli zmateného uvažování vynesl šestku. Jen nechápu jednu věc. S tímhle balíčkem jsme už odehráli pár kol. To jsme si nikdo šestky nevšimli? Myška prý ano, ale dělala jakoby nic a hrála s ní. No, asi je na čase jít chrnět. Ráno jsem se snažila velice tiše, abych nikoho nevzbudila, vařit vyprošťovací polévku. Přišel Condor a šeptem jsme si povídali. Myška si po chvilce stěžovala, že se v tom kraválu nedá spát. Na Condorovo námitku, že on tedy šeptal, odvětila, že Condor svým šepotem probudí mrtvého za třemi zavřenými dveřmi. Mírně zmuchlaný Mak si stěžoval, že to mám prý ihned vypnout, a ukazoval ven na hustě se sypající sníh a ptal se, zda si uvědomuji, že náš chodníček končí ve křoví. Po zdělení, že na to přišel po tmě, nám ostatním docela zvedl náladu. A do tohoto okamžiku pronesl Icing velice zhnuseným hlasem hlášku dne: ,,Fuj! Spal jsem v Condorovi!“a nevěřícně valil své mladé oči na nápis na spacáku. Čímž nás rozesmál a Mariana doslova skolil na kolena. Někdy v tomto okamžiku si Mariano sáhl do kapsy a zjistil, že v ní má klíč, který včera v okamžiku bystrého osvícení vyndal ze zámku, prý v dobrém úmyslu. Chtěl zabránit případným žertéřům, aby pod vlivem dobré nálady a tulči tělocvičnu nezamkli. Zabránil, nezamkli ji ani majitelé. No a tím by se tak nějak pomalu dala Vánoční besídka Motorkářů z Habří zakončit. Jen ještě pár okamžiků u Siskinů, kde jsme se dozvěděli, že se tam večer nenápaditě chlastalo, pán domu rozbíjel skleničky a prý chtěl vysát Romču, čemuž jsme tak nějak nerozuměli. A to je vše přátelé………………teď jen nazdobit stromeček, připravit cukroví a čekat na Ježíška…