Tak letos to konečně …… zase nevyšlo

Od roku 1998 mám doma připravený itinerář na cestu do Irska. Když jsme v roce 1997 byli se siskinkou na svatební cestě ve Skotsku, rozhodli jsme se, že Irsko je určitě také krásné, a že tam pojedeme. Nakoupili jsme mapy a průvodce a připravili trasu. Ale stále jsme to odkládali a přesouvali a ……a letos to konečně vyjde. Ostatní Haberáci souhlasí, zvlášť když jsme měli v itineráři zařazenu návštěvu města Tullamore. Jenže pak na Islandu bouchla Eyjafjallajokull a v celé Evropě se přestalo létat a trajekty jsou přeplněné. Následovalo několik posezení nad pivem, kde ficcus navrhl cestu do Turecka a někdo další navrhl cestu do Portugalska. Hlasování proběhlo v bujaré náladě a……….. jel jsem do Budějc koupit mapu Portugalska. Siskinka se jako tradičně rozložila na koberec v obýváku s mapou a průvodci a strávila měsíc virtuálním cestováním po Španělsku a Portugalsku. Itinerář je připraven můžeme vyrazit. Expedice „Pro Portské do Lidlu“ začíná.

V pátek 2. července 2010

máme v 16:00 sraz v Habří na návsi. Mimo siskinky, Barči, Lenky, Pepy, ficcuse, Mufa a mě jede ještě Kališťský Luboš na XJR. Luboš je tak natěšený, že přijíždí radši s půlhodinovým předstihem. Naopak ficcusové přijíždí na čas, protože Lenku ďobla včela. Kačenka nás bude doprovázet aspoň do Strážného a na cestu napekla staříkům řízky a štrůdl. Dnešní velitel Muf v 16:03 velí odjezd a nasedá na motorku. Trochu tím zaskočil ficcuse který si právě dal Birrela a musí ho tedy vdechnout na ex. Ve Strážném se loučíme s Kačenkou, kterou si tam přijel vyzvednout Jirka. Pravděpodobně proto, aby nám bez ní nebylo, smutno doplňuje tankování veselou příhodou. Při placení benzínu totiž zjistila, že sebou má jen klientskou kartu a tu jí na placení pumpařka neuzná, navíc jí siskinka rozuměla, že má kartu „kojeneckou“. Chvilku před námi od benzínky odjela parta Harleyářů, kterou po pár kilometrech doháníme. Několik kilometrů se držíme v koloně za nimi a potom odbočujeme na vedlejší silnici, podle Mufa zkratku, která nás po třičtvrtě hodinovém kličkování přivádí opět na hlavní a opět za Harleyáře. Byla to asi horší, ale za to delší zkratka ;o). Po chvilce nás přestává Harleyí tempo bavit a předjíždíme je. Sypeme si to Německem směrem na jihozápad a cesta krásně utíká. Zastávky na odpočívadle. Řízky, štrúdl, okurky, WC v kopřivách. Ficcus štrejchá v zatáčce kufrem o patník. Prostě standardní motodovča. Muf má s sebou svůj Mufí set – skládací židličku, Tullamorku, plavky a platební kartu. U benzínky Pepa s Lubošem zjišťují, že mají asi platební karty z Lidlu, protože jim je terminál nebere. Na většině aut jsou německé vlaječky a návleky v národních barvách na zrcátkách. Je vidět, že Němci prožívají MS ve fotbale na plno. K večeru zajíždíme do kempu na břehu jezera. Recepční nás upozorňuje na dodržování nočního klidu a prosí o tichý průjezd kempem. Pepa to pochopil a při odjezdu od recepce spouští alarm. Večer v hospodě už opět mluvím naprosto plynně německy a u piva mi to obzvlášť jde. Zejména oslovení servírky jsem se naučil pěkně vyslovovat „Halóóó osobo!“. Po pár pivech jsme jako poslední/hluční hosté odejiti do stanů. Jsme 344 km od Habří, v Německu, v Alpách, u jezera. Kemp stál 8 Euro za osobu (ne, nebylo to za servírku) a 5 Euro za stan.

[Not a valid template]

V sobotu 3. 7. 2010

při východu slunce se pár jedinců odchází koupat do ledového jezera, zatímco ostatní (Lenka a já) je v mikinách pozorujeme ze břehu. Těsně kolem kempu a našich stanů jezdí zdejší lokálka. Luboš se jí pokouší vyfotit, ale nestíhá ani vyndat foťák z báglu. V 8:06 odjíždíme z kempu směrem na Lindau. V Isny volíme osvědčenou, a vždy proklínanou, metodu objetí města podle GPS. Jako tradičně se nezadařilo a projíždíme přímo centrem. Lehce zakufrujeme v Mersdorfu (siskinka při tom na křižovatce drcla řidítkem do kufru neznámého českého motorkáře, sorry)  a jedeme dál směrem na Konstans. V poledne zastavujeme u kostela (Fuberlingen) nad jezerem Boden See. Je tady nádherná vyhlídka na celé jezero. Dáváme oběd a potom jdeme pěšky dolů k jezeru. V hospodě si objednáváme něco málo k pití (+ jeden Mufí pohárek) a Luboš se siskinkou se jdou vykoupat. Ostatní se jen tak povalují na břehu. Asi tak ve tři hodiny odjíždíme dál. Po hodině jízdy přichází na Hanku a ficcuse poobědní spánková krize a zastavujem na odpočívadle. Z RedBul pauzy se vyklubala menší svačinková párty. Luboš koupil nějaké masíčko, takže teď krájí kousky na chleba, ficcusů přidávají klobásky, Barča uvařila kafe a my přidáváme jako dezert Horalky. Za Titisee jedeme průsmykem Feldberg (1233m.n.m.) a užíváme si nádherné zatáčky (jen Pepa prohlásil, že to není žádná dovolená ale galeje, a že jde domů pěšky). V Neuenburg am Rhein vjíždíme do Francie. V Mulhouse zajíždíme k benzínce a oprašujeme v paměti postup jak tankovat a platit na samoobslužných stojanech. Pepu s Barčou zachraňuje nějaký Francouz, ostatní to zvládáme bez pomoci. Pokračujeme směrem na Belfort (podle Luboše Belfast (asi fakt to Irsko dáme)). Cestou se utvrzujeme v přesvědčení, že kvalitní oblečení na moto je základ. Naštěstí ne na vlastní kůži, ale ten skůtrista v tričku, kraťasech a s ovázanými koleny a lokty nás trochu pobavil.  Začínáme hledat kemp. Lubošova GPS nás navedla na dálnici, kde se musí platit mýtné. Lubošovi to opět nebere jeho Lidl kartu, já si se siskinkou najíždíme vedle sebe k závoře a ta mrcha automat nás skásnul jako osobní auto, Pepa s Barčou radši přejíždí k jiné závoře. Kemp, který nám GPS našla, je obsazený, takže musíme pokračovat k dalšímu. 35 km a jsme tam. Němci vyhráli nad Argentinou 4:0, to zas bude v Německu nablito. Ficcus se vrací z recepce s tím, že je tam hezká slečna, a že bude mít slevu na ubytování. Ouvert neznamená obsazeno, ale otevřeno. Ubytováváme se, sprchujeme (Mufovi se prý z toho chození do sprch s Lubošem zapalují holeně) a jdeme na pivko do restaurace. V hospodě sledují místní štamgasti fotbal Španělsko vs. Paraguay, je tady celkem veselo, protože hostinský má nějaké vazby na Španělsko a zrovna vyhrávají. Přináší nám na účet podniku liquére a tak si dáváme další piva. Pokouším se číst místní noviny a zjišťuji, že francouzština je trochu jiná než čeština. V podstatě nevím, co ty nesmyslné shluky písmen znamenají a odhaduji to na chybu tisku. Venku se blýská, ochladilo se. Jdeme do kempu, a protože se nám ještě nechce spát sedíme před WC, popíjíme a kecáme. K naší hrůze si uvědomujeme, že nejsme na expedici, protože nikdo z nás nemá na motorce českou vlaječku. Ujeli jsme dalších 540 km. Kemp stál 9 Euro.

[Not a valid template]

Je tady neděle 4. 7. 2010.

Protože jsme na dovolené, je třeba vstávat brzy a tak lezeme za spacáků v 7:15. Protože se ale nějak pomalu balíme, a protože siskinka utrhla popruh z tankvaku (nojono, Lidl ho měl v akci) a chvilku trvá, než vymyslíme, jak ho přiděláme gumovým pavoukem, vyjíždíme až v 9:25. Den je určen k přesunu, takže zastavujeme jen na krátkou pauzu u benzínky. Napít, a honem dál. Po pití následuje nutná čurací pauza. Tentokrát u krásné vinice. Muf se tam dává na chvilku do řeči (německy) s francouzskými manželi. A honem dál. Cestou jsem trefil ptáka a mám celou motorku od peří. Doufám, že to nebyl čížek (francouzsky serin), to by byla bratrovražda. Zastavujeme v Lons-Le-Saunier u obchoďáku na rychlý oběd. My vyndáváme konzervu a ostatní se vrhají ke stánku s grilovanými žebírky, kuřaty a jinou flákotou. Lenka navíc potají lehce smlsne trochu nutely, asi jí klesla hladinka čokolády v krvi. Před Lyonem si dáváme pauzu a povalujeme se u silnice na trávníku. Jen ficcus má o zábavu postaráno a jako již tradičně provádí na ficcusce amatérskou chirurgickou operaci. S nožem v ruce jí „okudlává“ nohu, která jí po bodnutí včelou a vlivem působení smradu z bot opuchla. Má to trochu podebrané, takže je třeba říznouuuuuuut. Barča se cestou raduje, že konečně rozumí nějakému slovu a ukazuje na nápis LIGNE (ona s těma mořskýma potvorama nedá pokoj), ale Muf ji uklidňuje, že to není ten živočich k sežrání, ale linka autobusu. Cestou na Clermont ještě tankujeme a svačíme. Pepovi upadl pytlík (respektive spacák z motorky, ale pytlík byl vtipnější). Kus od vesnice Rocheford-Montgne nacházíme malý zastrčený kempík na břehu rybníka. Provozovatelé, starší manželé, sice neumí ani slovo česky a my ani slovo francouzsky, ale i tak se pomocí všeho možného domlouváme na ubytování. Dokonce se siskinkou domlouváme překvapení pro ostatní na druhý den ráno. Po sprše a postavení stanů jdeme k recepci do malé hospůdky/hospůdečky. Barča shazuje skleničku ze stolu a při pokusu chytit ji shazuje pro jistotu i všechny ostatní. Ficcusovi se to zdá velmi vtipné, ale jen do okamžiku, kdy dostal pohlavek. Vedle zahrádky je dětský domeček s okenicemi kam bleskurychle zalézá siskinka a vykloněná z okénka prozpěvuje „Váňo, Váňo, Ivane, podívej se hned na mě, šaty mám vyšívané a jsou celé hedvábné…“. S paní domácí ještě dáváme lekci francouzštiny, jediné co jsem pochopil je, že „bla a růž“ znamená bílé a červené víno (blanc a rouge). Lekce nám byla naprd, takže první objednávka jedné lahve bílého a jedné červeného se nepodařila a dostali jsem od každého jen sklenku. Po několika dalších pokusech (místo lahve červeného a 6ti skleniček máme lahev bílého bez skleniček atd.) jsme spokojeni. Na stole stojí dvě lahve bílého, lahev červeného a dostatek sklenic. Pak ještě Muf objednává nějakou místní pálenku. A sakra, další „labute“ lahev vína. Honem spát. Je půlnoc.

[Not a valid template]

V pondělí 5. 7. 2010

v sedm hodin budíček a v osm už jdeme na to domluvené snídaňové překvapení – kávu a čerstvé croissanty. V osm třicet odjíždíme z kempu a sjíždíme do Rocheford-Montgne, kde z mostu fotíme krásné městečko v údolí. V poledne zastavujeme na odpočívadle na oběd. Pod křovím leží tři mrtvá koťátka, která trochu zvrhávají debatu (hele, ve Francii teprve kvetou kočičky, jé oni se smějou,…) a pak to doráží Pepa, který při konání potřeby v lese zjistil, že v motobotách to jde špatně a posral si paty. Na SMS, že tady kvetou kočičky, Dan z Habří odpovídá, že jim odkvetly jiřiny. Pokračujeme po nádherné cestě mezi vinicemi a domečky směrem na Bordeaux. U benzínky na dálnici, kde tankujeme, jsme zjistili, proč jsme od rána nepotkali ani jednoho četníka. Tady jich je snad sto. Vypadá to, že jedou někam na cvičení, samá auta, náklaďáky, pohoda cigárko, klídek. Pokračujeme po dálnici dál k oceánu. Ve středovém pruhu rostou eukalypty a nás fotí radar. Auta na dálnici při předjíždění nepřetržitě blikají. Vjíždíme do kempu Les Cigades. Stavíme stany a řítíme se k Atlantiku. Čím víc se blížíme, tím víc zrychlujeme. Obrovská písečná pláž, obrovský vlny. Jdeme do toho! Je to nádhera, ale proud je čím dál silnější, a když se po chvilce pracně vyhrabeme z vody, jsme úplně vyřízeni. Navíc na břehu už s holkami stojí party místních plavčíků s ploutvemi připravenými k nasazení. Prý nás celou dobu sledovali a kontrolovali, jestli jsme všichni. V tuhle večerní hodinu už je koupání zakázané, protože odliv je tak silný, že by nás stáhl na širé moře. Dostali jsme trochu vynadáno (asi, moc (skoro vůbec) jsme jim nerozuměli). Jdeme zpátky do kempu, dáváme si kafe a pak do pizzerie – mušle, pizza, víno, pivo, paráda, ňam. Barča už se ode mě učí cizí řeči a na servírku volá „Halóó osobo!“.

[Not a valid template]

Úterý 6. 7. 2010.

Luboš zatím stále nepochopil, že není u moře, ale u oceánu a tak vstává v půl sedmé a jde se koupat „do moře“. My vstáváme v klidu v půl osmé a pomalu balíme. Barča má Nolanku, ale asi taky z Lidlu, protože se jí rozbilo otevírání/odklápění. Ficcus zdržuje s balením a tak všichni, už v motohadrech stojíme kolem jejich motorky a čekáme. Siskinka má radost, že se konečně čeká na někoho jiného než na nás. Radost jí kazí můj Caponord. Asi je taky z Lidlu a nejde nastartovat. Baterka se startérem jen tak tak hne. Pokus o roztlačení na pískem pokryté asfaltce nevyšel. Sundavám sedlo a Pepa rozbaluje karimatky které má svázané kablíkem. Propojujeme Caponorda s XJR a startuji. Motáme se podél pobřeží vesničkami kde je snad každých 20 metrů kruhový objezd. Pak najíždíme na dálnici směrem na španělské Bilbao. Projíždíme asi pět mýtnic. Jednu jsme trochu zmátli, když jsem najel k automatu, vyjmul lístek, zvedla se závora, siskinka projela a …… závora zůstala nahoře. Zkusil jsem všechno možné i nemožné a ve výsledku jsem musel vycouvat nejen já ale i auta stojící za mnou. U jiné mýtnice Barča rozhazuje drobný. Eura se kutálí všude možně a Barča pobíhá kolem motorky a sbírá a sbírá. Projíždíme Francouzsko-španělské hranice a kocháme se krásnou skoro Pyrenejskou přírodou. Luboš jede první podle GPS. V jednom městečku zajíždí do jednosměrky, v jiné vesnici do zemědělského statku. Před Bilbaem u benzínky obědváme. Průjezd Bilbaem nás překvapil. Je to nádherné město s úchvatnou architekturou. Škoda, že jsme si předem o Bilbau něco nezjistili a nezahrnuli ho do itineráře jako město k prohlédnutí. Takhle jen projíždíme a sjíždíme z pobřežní komunikace směrem do vnitrozemí. Přes vesnici Bercedo jedeme k jezeru Embalse del Ebro. Ve vodě sem tam stojí strom. Jezero je nádherné. Projíždíme kolem a míříme dál k Picos de Europa. Přes Pas Palombera (1260m.n.m.) a vesnici Tama jedeme do kempu La Viorna (http://www.campinglaviorna.com/). Nádherný kemp s luxusním vybavením a hlavně v krásném prostředí. Celkově je pohoří Europa nádherné a po cestě rovinatou Francií a podél oceánu jsou hory balzámem pro oko i duši. Nejvyšší hora je Torre Cerredo s 2650 m.n.m. V kempu dáváme hygienu (Barče jde z kalhot nějakej divnej smrad, prý je to tím, že to je tím materiálem), večeři a pár kalíšků místního vína. Přidává se k nám anglický motorkář. Přijeli sem lodí a tady jezdí po okolí.

[Not a valid template]

Středa 7. 7. 2010.

Ráno se hrabeme ze spacáků asi v půl osmé a kolem 9:00 vyrážíme dál. Cesta horami je super, všude kvete žlutý janovec. Picos de Europa nás svou scenérií fakt dostalo. Vyjíždíme k soše medvěda na krásné vyhlídce. Zastavujeme za mostem přes jezero Riano. Jezero je pěkné, ale celkem normální a tak Barča pro zpestření při odjezdu dává vozembouch. Aby vozembouchů nebylo málo, tak jsem se na další benzínce při slézání z motorky zaháknul nohavicí za kufr a ladně jsem zalehl mezi motorky a stojany jako brouk na krovky. Pumpař jdoucí kolem se smál určitě ještě půl hodiny potom, navíc celou historku popisoval uvnitř prodejny ostatním včetně Barči a Pepy, kteří mu ale rozuměli jen to, že se hrozně smál. Jedeme dál přes La Magdalena. U můstku přes řeku se otáčíme (Hanka při tom háže s motorkou o zem) a za můstkem sjíždíme k řece. Dáváme oběd a někteří jedinci i koupel. Muf si „pocintal“ tričko gulášem, tak skáče do řeky i v motokalhotech. Voda je sice průzračná, ale také studená jako led. Peťa má ešus z Lidlu, Barča se chce fotit u fotky. Pokračujeme dál podél několika přehrad. Podjíždíme nádherný a dlouhý lanový dálniční most. U řeky Sil u nějaké zapomenuté restaurace si dáváme kávu. Teplota 33-35°C. Muf chcípnul. Štěká tu na nás pes. Španělský pokyn „Pesos, jdi do los prdelos!“ nepomáhá. Barča v mapě našla jezero „Barča“ a pokouší se nás přemluvit ke změně směru. Je to ale 200 km zajížďka, takže ani „samé zeleně značené, zatáčkovité silničky“ nezabírají (zeleně značené silnice = je tam nablito). Jedem podle plánu dál na Las Medulas. Luboš nás pomocí GPS protahuje Ponferradou, kde jsou objížďky a asi 40°C. Římské zlaté doly v Las Medulas mají smůlu, kvůli vedru se na ně jdou podívat jen Hanka s Barčou, ostatní sedí ve stínu před hospůdkou. Muf to navíc okomentoval „že nemusí vidět každou díru v zemi“. Holky se vrací trochu „upečený“, ale spokojený. Prý to bylo krásný. Do kempu máme ještě 140 km a Petr prý začíná mít vlka. Rozhodujeme se vzít první kemp, který potkáme. Bohužel jako na potvoru tady nikde žádný není. Barču nadchl průjezd městem „O Barco“, ale všichni ostatní se spíš těší na kemp. Podle cedulí by kemp měl být u jezera. Protože ale žádný nevidíme, ptáme se u benzínky. Posílají nás na pláž, která je ale po povodních zcela zničená. Rezignujeme a jedeme do místního hotýlku. Hraje se zase fotbal (Německo vs. Španělsko) a číšník to hodně prožívá. Připravuje nám večeři, ale vychází to až na 23.hod. Nevadí, stála za to čekání. Zeleninový salát s tuňákem, telecí maso s opečeným bramborem, a protože Španělsko vyhrálo a postupuje do finále tak i paňáky kávového likéru na účet podniku. Muf se chytá a objednává něco echt místního. Je to citronově žluté FUJ a tak jdeme na bar dát si něco trochu normálního. Na baru se k nám přidává dcerka někoho z personálu, je jí asi osm?? A tak se s ní dávám do řeči a učím se španělsky počítat. V půl druhé jdeme spát. Pepa prohlásil, že si můžeme přispat a vyjedeme třeba až „po osmé“.

[Not a valid template]

Čtvrtek 8. 7. 2010.

Podle Pepova plánu vyrážíme v 8:30. Barča vyráží o trochu později, protože měla zámek v předním kole. V 9:57 vjíždíme do Portugalska. Zatím máme za sebou 2.918 km. Jedeme do městečka Cháves. Je tady římský most s 12-ti oblouky. Muf prohlásil, že most stál za hovno, protože šest oblouků bylo pod zemí, v jednom oblouku stál Mercedes, v jednom byl složený cement a kapela na mostě přestala hrát. Muf stále frfňá. Procházíme městem. Je zde zrovna sraz dechových kapel, které pochodují ulicemi a hrají. Sraz mají na náměstí. V kavárně si dáváme kafe a zmrzky. Nějaký pouliční prodavač nám nabízí parfémy, asi smrdíme. Barča při placení vyvolá lehký zmatek, když číšníkovi ukáže, co všechno chce platit a číšník jí všechno přinese ještě jednou. Mimo to si pak na účtence popletla čísla a místo 5,20 (Eur) platila 8:14 (hod.). Jedem dál krásně zvlněnou krajinou. Přibylo pinií a olivových hájů. Jedem směrem na Braganca, zastavujeme u nějakého kostelíku na oběd. Muf tradičně místo oběda spí, Barča se vylekala travního zavlažovače a vylila si kafe. Jedeme dál, je cca 40°C a zastavují nás kvůli práci na silnici. Je to ke zdechnutí. Hledáme Vale-de-Coa (údolí řeky Coa). Je to nádhera, měli by tady být skalní malby. V infocentru/recepci zjišťujeme, že prohlídka je na hodinu a půl, takže to vzdáváme a jen vyjdeme na blízkou zříceninu hradu. Je odsud nádherný výhled na spoustu olivových a mandlových hájů. Docela fouká vítr a začínají se objevovat mraky. Do kempu máme ještě 80 km. Snad nezmokneme. Kemp ve městě Guarda nacházíme opět pomocí Lubošovi GPS. Po postavení stanů jdeme do města na pivo.

[Not a valid template]

V pátek 9. 7. 2010

je ráno mlha. Kolem 10. hodiny vyrážíme po dálnici směr na Aveiro. Skalnatou krajinou plnou borovic a eukalyptů projíždíme pod mraky. Dnes nebude takové horko a tak se u benzínky domlouváme, že dojedeme po dálnici do Porta a prohlédneme si ho. Při hledání centra Hanka opět háže motorkou o zem, tentokrát vpravo. Ulomenou páčku necháváme jak je, dotahujeme zrcátka a jedeme dál. V íčku si bereme mapku města a jdeme k mostu Ponte Louis I. (stavěl ho Eiffelův žák a na mostě to je vidět).  Po mostě přecházíme na druhý břeh řeky a jdeme do nábřežní hospůdky. Dáváme si Portské, pivo (bez pěny) a Chourico Assado Com Broa E Azeitonas. Česky tomu říkáme čorýzo. Je to zdejší typické jídlo. Klobáska, kterou si sami pečeme na stole v misce s hořícím lihem? Servírka je z Brazílie a při servírování si trochu opálila chlupy na ruce. Pepa seděl nejblíže a tak dostal čuchnout. Jinak je holčina celkem veselá sympaťanda. Zpátky k motorkám se vracíme historickým centrem města. Spousta domů je bohužel neudržovaných a některé i v docela havarijním stavu. Jsou to ale krásné budovy zdobené obklady z dlaždiček. Vládce GPS Luboš nás vyvádí z města přes most, který je vysoko nad řekou a je z něj nádherný výhled na město a ostatní mosty včetně Ponte Louis I. Posledními pohledy se loučíme s Portem. Po pobřeží jedeme do Sao Jacinto. Dáváme rychlou kávu a občerstvení a trajektem jedeme k Barra. Kolem starého majáku přes most vedoucí přes ústí řek Aveiro a Vouga jedem k nejvyššímu portugalskému majáku – 61 metrů vysoká, červenobílá stavba. U majáku se s námi dává do řeči nějaký místní děda, Mufovi u motorky říká: „Very nice Honda“, je nadšen, že nejsme Němci ale Češi, a přeje nám hezkou dovolenou. Pak už rovnou do kempu Costa Nova. Hned po postavení stanů se všichni vrhají do obrovských vln oceánu. Slunce zapadá a jdeme na večeři. My si jdeme uvařit něco ze zásob, ostatní odchází do „pruhovaného“ městečka. Dnes dopoledne bylo jen cca 19°C, což je proti včerejšku docela zima. Nejvýraznější vývěsní štíty mají ve Španělsku i Portugalsku lékárny.

[Not a valid template]

V sobotu 10. 7. 2010

vstáváme kolem sedmé. Všude po zemi leze spousta mravenců, jeden kousl Lenku do oka. Na pláži sbíráme mušle. Jedem zpátky do městečka Costa Nova. „Pruhované“ městečko nás uchvátilo svou barevností. Téměř všechny domy jsou různobarevně pruhované. Údajně je to kvůli rybářům, kteří by za špatného počasí těžko hledali svůj dům. Tankujeme u výborně zásobené benzínky, Pepa tady kupuje novou žárovku Barče. Vedle benzínky stojí korkovník. Rostou tady zvláštní vysoké stromy, z kterých se odlupuje kůra a mají protáhlé listy. Jedeme podél pobřeží malými vesničkami. Ubývá domků s kachličkami, sem tam se objeví novější vilka. Vjíždíme do města Nazaré. Nejdříve vyjíždíme na vyhlídku nad městem, pak dolů k pláži. Dáváme rozchod a procházíme úzké pobřežní uličky. Všude jsou starší babči v krojích, nabízející ubytování na malých cedulkách nebo nějaké domácí výrobky. Scházíme se u motorek, respektive u hospůdky, kde ostatní sedí u pivka. Jedem do Evory, kde jsou krásné modrobílé domky. Nemůžeme najít místo k zaparkování, a protože už je docela pozdě, jedeme hledat kemp. Protože další den chce část lidí zůstat u vody, hledáme vhodný kemp, což se nám daří až pozdě večer. Jdeme do místní hospody na pivko a domlouváme co zítra.

[Not a valid template]

V neděli 11. 7. 2010

vstáváme asi ve čtvrt na devět a jen na lehko (Hanka dokonce se mnou na jedné motorce) vyrážíme na Cabo Da Roca. Nejzápadnější cíp evropského kontinentu. Je tady maják a obrovský kříž. Celkově docela pěkné a zajímavé místo. Mimo to tady zrovna mají sraz nějací místní motorkáři, takže je tu i pěkně „přemotorkováno“. Od majáku jedeme do Sintry. Jdeme na oběd do místní hospody. Dáváme si rybu a fotíme se s číšníkem, respektive číšník se fotí s holkama. Jdeme na hrad nad městem a těšíme se na vyhlídku. Bohužel jsme si prohlédli jen předhradí. Po výšlapu jsme se nahoře u brány do hradu od „výběrčího“ dozvěděli, že vstupenky se prodávají dole ve městě. Vracíme se do města, všichni jedou zpátky do kempu a na pláž. My s Hankou nejsme úplně plážový typy, takže ještě chvíli couráme po Sintře a potom jedeme směrem na Cascais. Fotíme Cabo Da Inferno. Cestou jsou na pobřeží majáky a krásné útesy. Přes písečnou minidunu navátou na silnici opatrně přijíždíme k odbočce do kempu, ale protože je ještě brzy jedem do Maveiry a hledáme neúspěšně větrné mlýny. Úzkou silničkou lemovanou zídkami přijíždíme zpět do Sintry a odtud se vracíme zpět do kempu. Načasovali jsme návrat ideálně a sešli se s ostatními, kteří právě přichází z pláže. Děláme si večeři a jdeme do místního občerstvení. Je narváno k prasknutí. Finále MS ve fotbale Španělsko vs. Holandsko. V kempu je ubytovaných plno Holanďanů a Španělů, takže je tady úžasná atmosféra. Skandují, zpívají a všechny šance prožívají ve stoje. Španělsko v prodloužení vyhrává. Je to hukot.

[Not a valid template]

V pondělí 12. 7. 2010

vyrážíme asi v 10 hodin našeho času (Portugalsko má o hodinu posunutý čas). Podjíždíme Lisabon, ale trochu jsme ze ztratili, takže ke slovu přichází opět Luboš a jeho GPS. Najíždíme na most 25. dubna vedoucí přes lagunu. Dlouhý most je nádherná stavba. Po dálnici pak pokračujeme do Evory, kde si prohlížíme město a jdeme na oběd. Při výjezdu z města ještě fotíme akvadukt a hrad. Podél silnice z Lisabonu na Španělské hranice jsou všude korkovníky a vyprahlá krajina. Na odpočívadle s bělomodrými stolky dáváme kafe a pauzu zakončuji opět neúspěšným pokusem o nastartování motorky. Kluci mě museli roztlačit. Do dalšího plánovaného kempu je to docela daleko tak se nikde moc nezdržujeme a valíme to téměř bez zastávek dál. V kempu Carlos I. se ubytováváme asi v půl desáté. Kemp je lehce neudržovaný, jedna sprcha je bez světla, v další teče jen žhavá voda, jinde stříká všude do stran jen ne dolů. Dáváme večeři a jdeme na pivko do občerstvení. Plánujeme další cestu, kecáme a spát jdeme kolem půl jedné. Už jsme zase v našem časovém pásmu.

[Not a valid template]

V úterý 13. 7. 2010

vyrážíme celkem brzy a v 8:30 už jsme u recepce. Bohužel se recepční někde fláká, takže nasazujeme osobu ze všech nejdůležitější. Uklízečka nám recepční po chvilce hledání sehnala. Dnes to máme jako rychlo přesun takže jen jedeme a téměř nezastavujeme. Je kolem naprosto nádherná krajina jako z filmu. Místy jsou u malých políček drobné kamenné domečky s červenou střechou. Jinde jsou v rovinaté krajině sem tam roztroušené samostatné stromy. V horách nacházíme starou římskou dlážděnou cestu. Je tu spousta starých Románských mostů a můstků a také domky vydlabané ve skalách – puebla. Pokračujeme dál směrem k Pyrenejím. U jedné z benzínek dáváme oběd. Pepu s Mufem vyhazují z myčky, kam si zaparkovali do stínu motorky, Luboš myčku využívá k pokusu o očistu motorky. Asi ve dvě odpoledne zastavujeme na kávu a pro benzín u další benzínky. Barča jde fotit do přilehlého městečka. Další zastávku jsme si naplánovali po 100 km, ale buď jsem to neslyšel nebo se mi dobře jelo a zastavil jsem až po 220 km u Carrefouru. Doplňujeme zásoby a benzín a Luboš s GPS nás vede ještě asi 80 km do Lumbieru, kde je kemp. Kemp je nic moc a tak Luboš, Muf, a Barča s Pepou odjíždí do hotelu. Chlapík v kempu nám při placení říká, že ceník z roku 2010 je historie a ceny pálí od pasu jak ho napadne. Jdem spát v 11 hodin.

[Not a valid template]

14. 7. 2010 ve středu

vyjíždíme cca v 9:00. Jedeme za ostatními do hotelu, kde si dáváme kafe a já připravuji itinerář na dnešní den. Barča nám předvádí, jak se dírou na patě boty vždycky zachytí za stojan a nemůže potom dát nohu na zem. Málem si včera ustlala. Muf s ficcusem se dávají do opravy. Díru vyplňují peckou z třešně nebo nějaké podobné byliny a vše omotávají kobercovou. Samozřejmostí je malé záškodničení takže páskou lepí k podrážce i jezdce zipu a bota pak nejde zapnout. Po dopolední jízdě zastavujeme ve 12:30 u řeky v městečku Boltaňa. Kluci vešli do restaurace u cesty, ale za chvilku jsou zpátky. Personál má v poledne polední pauzu, takže nevaří. Otevíráme konzervy na břehu řeky pod mostem, koupeme se v proudu, kde se musíme držet kamenů, aby nás voda neodnesla někam do údolí a užíváme si pohodu. Kolem 14. hodiny, když odjíždíme, číšník z restaurace signalizuje, že už můžeme jít na oběd. Jedeme dál směrem Pyreneje. Cestou zastavujeme ještě jednou u říčky na kafe a pak se už jen proplétáme Pyrenejskými cestičkami dál a dál. Místy jsou nádherné výhledy. V Lladore nacházíme kemp. Majitelka kempu je zcela evidentně hipiesačka, ale ceny jsou pozitivní a kemp je také OK. Stavíme stany, koupeme se v bazénu, večeříme a jdeme do hospody na jedno.

[Not a valid template]

Ve čtvrtek ráno 15. 7. 2010

vyrážíme docela pozdě. Asi do 10 hodin balíme, jíme, a já hledám závadu na motorce. To, že mi nejde občas nastartovat mě začíná docela s…..štvát. Bohužel závadu jsem nenašel a tak jedeme dál a doufám, že mě když tak zase někdo roztlačí. Jedeme do Andorry. Zastavujeme v prvním městečku na krátkou procházku. Hlavní město Andorry, Andorra La Vella (Andora Krásná), jen projíždíme. Zjišťujeme, že Andora je hlavním městem všech motorkářů. V ulicích jsou tisíce motorek, po stranách stovky motoshopů a obchodů s příslušenstvím. Z Andorry do Francie nejedeme tunelem, ale přes hory. Lyžařským střediskem v průsmyku ve výšce 2.408 m. n. m. Na vrcholu si dáváme oběd a válíme se v trávě. Je tady nádherný výhled do obou stran průsmyku. Všude se volně pase dobytek a je tady spousta kytek. Trochu škodím Mufovi a na motorku mu nakládám železnou trubku, asi pozůstatek nějaké závory (po příchodu k motorkám mám v karimatkách nastrkané odpadky, takže Muf mě viděl). Z Andorry jedeme do Francouzského Carcassone, protože chceme s Hankou vidět hrad, podle kterého je dělaná stolní hra, kterou doma občas hrajeme. Cestou Pepa oťukává pneuservisy, protože byť se mi s Mufem posmívali, že mám ojetou pneumatiku a nedojedu na ní ani do Španělska, tak to momentálně vypadá, že Pepa nedojede na tom zadním slicku ani za nejbližší zatáčku. V jednom ze servisů mu telefonicky zajišťují výměnu pneu v dalším městě. Kluci tam jsou šikovní a během chvilky má FJR novou pneu. Kolem sedmé hodiny jedeme dál. Krátce zastavujeme na focení hradu v Carcassone, který kromě toho, že je krásný, je i trochu nečekaně velký. Z Carcassone jedeme do Narbone a pak dál po dálnici na Cap D`Agde. Písečné pláže na tomhle výběžku a spojovací cestu mezi Agde a Sete známe s Hankou už z naší dřívější cesty do těchto končin, ale chceme je dopřát i ostatním. U Agde se ubytováváme v kempu přímo u pláže. Daří se až na druhý pokus, protože je půlka sezony a všude je narváno. Stavíme stany a jdeme se vykoupat po tmě do moře. Z pláže pak jdeme do víru turistického průmyslu. Přeplněná promenáda mezi kempy, stánky, hospodami a bary se nám moc nelíbí, takže to řešíme rychlou zmrzkou a plechovkama piva. A rychle do jednoho zastrčeného venkovního baru. Pepa hned objednává paňáky za čekání v pneuservisu. Dáváme si míchané koktejly ve stylových soudcích (La barique) a kokosových ořeších. Lubošův kokosový koktejl je hustý a chutná jako kokosový šampón. Protože jsme si dali několik kol míchaných nápojů (muf si pro sebe objednal i La barigue pro dva), tak nám ještě barman na závěr přináší paňáka bílého rumu na účet podniku. Fuj, to byl zase večírek. V kempu nás hlídač dvakrát napomíná k dodržování nočního klidu. Všechno se nám zdá děsně vtipné a jsme trochu vysmátí (už jste slyšeli, jak se směje siskinka?) a hluční.

[Not a valid template]

V pátek ráno 16. 7. 2010

vyjíždíme až v půl desáté. Jedeme přes Nimes k Pont du Guard. Cestou všichni málem utrpíme zástavu srdce, když vedle nás předjíždějící vlak zatroubil před přejezdem. U mýtnice na dálnici jsem si s Hankou nevšiml zákazu vjezdu motocyklům a vjeli jsme do brány vyhrazené pouze autům. Platíme tedy 4,80€ místo 3€ jako ostatní. U Pont du Guard parkujeme motorky a jdeme k mostu. Je to impozantní stavba, pod mostem je super koupání v řece. U mostu obědváme a chvíli couráme jen tak kolem. Na parkovišti si pak ještě vaříme kávu a asi v půl třetí vrážíme dál. Po třičtvrtě hodině jízdy zjišťuji, že v zrcátku vidím o tři motorky míň. Vracíme se zpátky a potkáváme Barču, která nám s úsměvem oznamuje, že Muf píchnul. S Hankou se k němu vracíme a ostatní jedou dál k nejbližší benzínce, kde na nás počkají. Zkoušíme do kola fouknout můj „antipich“ ale díra je moc veliká a ten bílý lepkavý sajrajt leze ven. Na prázdném kole tedy Muf jede dál. V prvním nalezeném pneuservisu nemají moto pneu a posílají nás za město do jiného. Je to mimo pneuservisu i motoservis a motoshop. Barča si tady kupuje nové boty na moto (ty staré boty ale k našemu překvapení balí zpátky na motorku, prý k nim má úzký citový vztah). My jedeme vedle do hypermarketu koupit něco k jídlu a pití. Je příšerné vedro (cca 40°C) a vyrážíme dál. Je kolem páté hodiny. Projíždíme město a najíždíme na dálnici. Zastavujeme u benzínky a tankujeme. Popotlačujeme motorky před shop a jdeme platit a na zmrzku. Jsme tady za padouchy, protože blokujeme místo pro invalidy což nám ihned vyčítá (asi tedy, nikdo jsme jí nerozuměli) nějaká paní v „modrém županu“. Prostě jí nestačilo těch deset dalších volných míst a chtěla tohle jedno, kde jsme byli my. Po dálnici projíždíme Lyonem. Kus za městem sjíždíme z dálnice a asi po 15 km nacházíme kemp. V kempu si „povídám“ s recepční, která nás zapisuje jako Mr. Et Mme. Cisek Jan. Při zapisování údajů z pasu do kempu přijíždí zajímavý povoz. Jednonápravový traktor (něco jako Tera), za kterým je připojený „obytňák“. Za řidítky sedí důchodce z Německa. Prohlížíme jeho vůz a zjišťujeme, že je na cestě po Evropě, má za sebou Sicílii, Itálii a Francii. Společníka na cestách mu dělá pes a klávesy. Obdivujeme jeho odvahu a nápad a chválíme vybavení „karavanu“. Večer vyrážíme do městečka na pizzu. Pizzerie je příjemná, sedíme venku, posloucháme živou hudbu, jíme a pijeme. Protože se začíná v dálce blýskat a hřmí, Barča s Pepou vyráží do kempu stavět stan. Původně chtěli spát pod širákem, ale teď dostali strach. Nakonec se nám bouřka vyhnula, naopak bylo vedro, takže spali stejně venku vedle stanu.

[Not a valid template]

Ráno 17. 7. 2010

jsme docela rychle sbaleni a vyrážíme už v 8:15. Je zataženo. Po chvilkové jízdě jdeme do nepromoků a začíná pršet. V dešti jedeme jen asi 30 km. Při jedné ze zastávek u benzínky se nám trochu připletl do odbočovacího manévru cyklista. Rozhodl jsem se zajet k benzínce těsně potom, co jsem ho předjel (frčel z kopce docela svižně, Armstrong jeden), což ovšem znamenalo, že ostatní ho zrovna u vjezdu předjížděli. Trocha brždění, nadávek do helmy, možná i nějaké ta gestikulace, ale dobře to dopadlo. V dalším městečku zastavujeme v „kebabérii“ na kebab k obědu. Byl výborný, ale trochu nás uondal, takže po další hodince musím zastavit na parkovišti, protože usínáme. Vaříme kávu, a byť jsme se vždycky mufovi smáli, že na parkovištích spí, tentokrát to zalamujeme skoro všichni. U Baselu se trochu ztrácím, takže ke slovu přichází Luboš s GPS. Při otáčení odkládá muf motorku elegantně na zem, ale zvedá jí bleskurychle na kola, aby si toho nikdo nevšiml. Stačí ale, že si toho všiml jeden z nás a během chvilky ví o „vozembouchu všichni“. Podle GPS míříme po dálnici do Německa, ale stačilo trochu horší značení oprav dálnice a najednou stojíme na Švýcarských hranicích. Celníkovi muf hlásí, že do Švýcarska nechceme, což je v tuhle chvíli pro něj trochu komické. Nicméně pochopil situaci, zastavil provoz v protisměru a nechává nás na hranicích otočit a vyjet zpátky. Jedeme ještě asi 50 km do městečka Tengen, kde je kemp. Všichni rychle staví stany, sprchují se a vyráží do Tengenu do hospody. V kempu už je hospoda zavřená, i když je ještě vidět. My se siskinkou vyrážíme za nimi později a bloudíme Tengenem asi půl hodiny, než je nacházíme v příjemné „venkovské“ hospůdce. V půl jedenácté se chystáme k odchodu, ale nedaří se. Ke stolu k nám přisedá servírka a majitelka hospody a po chvilce i kuchař (její manžel). Dáváme si další piva a domácí vytahují místní specialitu, pálenku z jablek. Říkají, že je opravdu domácí a nedá se koupit v žádném Lidlu. Zábava se rozjíždí. Chlapík je choperista, takže je zveme na návštěvu do Habří. Odcházíme asi v 11:30. Hanka přemluvila Luboše, že půjdou zkratkou. Zkratka byla tradičně delší a horší cesta.

[Not a valid template]

V neděli 18. 7. 2010

vyrážíme v 8 hodin. Přece jen je to poslední den a jako tradičně všichni Pepové chvátají domů. Je oblačno a vypadá to na déšť. Hrozně rychle se ochlazuje, takže vytahujeme termovložky z kufrů a zapínáme je do motohadrů. V rychlosti zastavujeme u dálnice na benzínovém bufetu na rychlý oběd a pokračujeme dál. Samozřejmostí je zastávka na první české benzínce za hranicemi, takže kafe ve Strážném si nemůžeme odpustit. Ficcusové se trhají a jedou na Lipno, kde mají děti u babičky. My ostatní jedeme dál do Habří. Všechny cesty vedou do Habří :o). Dnes nás skoro celý den vedl muf a já se opět přesvědčuji, že vést se na chvostu a nemuset sledovat jestli nebloudím, je docela pohodovka. První cesta v Habří vede tradičně před hospodu, aby si Habří mohlo přepočítat navrátilce. Chvilku vyprávíme zážitky, dáváme si pivko a pak tradá domů vybalit, odbahnit, …….

Celkem jsme ujeli cca 7.300 km.

siskin