Listy v kalendářích, které jsme dostali minulé Vánoce v Lipové se otáčí nehorázným tempem. Děsným fofrem se mihly fotky z jarních, letních, či podzimních akcí a už na nás zase z fotky zírá vánoční stromek. A pod ním dárky. Loňské. Je na čase připravit ty letošní. A tak se historie opakuje. Letos po deváté.

Děti si napsaly Ježíškovi. Ježíšek přáníčka probral, kdesi přidal, tam kde bylo dítko skromnější, než skromné (Žaneta si napsala o mýdlo a šampon, se asi spletla:-) ). Kdesi ubral, tam, kde si z nás dítko tropilo trošku srandu (Kája Knap to na nás zase trošku zkusil 🙂 ) . A předal nám úkoly dárky sehnat, zabalit a dopravit do Lipové.

No a neposlechněte Ježíška! To nejde. Takže jsme sháněli, kupovali, balili.

A aby bylo za co, tak Jitka vytvořila prosící řeč, vyvěsila na weby s námi spolupracující a obstarávala tu nevděčnou, papírovou práci.

Vybráno, sehnáno, nakoupeno, zabaleno. Z televize se na nás valí zprávy, že na ten sever tentokrát fakt nedojedeme, že se někde zahrabeme ve sněhu. Ozývají se hlasy, že máme akci odložit. No ale odložte Ježíška! To nejde!

Besídka je naplánována na 16.12.2010 v 17,°°h. Do nepohody se vypravujeme. Naprosto nepochopitelně nabíráme zpoždění, po téměř suché silnici, už do Prahy. Další zpoždění se konalo v garážích na Chodově. Ač se to zdá nemožné, tak se kri-kri rozhodla, že právě toto místo je to pravé k setkání. Nebylo 🙂

Bez dalších zastávek pospícháme dál, trošku se bojíme, aby se Ježíšek moc nezpozdil. Nezpozdil, zastavil před děcákem těsně po hodině šestnácté. Je třeba dojet do Brtníků pro Sabinku. Ač vypadají silnice oproti očekávání podstatně líp, tak vítám přítomnost sqwerovo protisněhové oktávky. A dělám dobře. Během 10ti kilometrů potkáme couvající autobus, vlek ve škarpě, další autobusy a dodávky zaseklé v Brtníkách.

Přijíždíme zpět do Lipové akorát tak, abychom zabrali místa v hledišti a čekali, co si na nás ta mrňata přichystala. No co. Trošku tance (teta Vlasta se skvěle vrtí), nějakou tu scénku (strejda Radek sebou skvěle mlátí o zem), další porci zpěvu.

A když se předvedly všechny skupiny, tak dostal slovo Richard a tím trochu dostal nás. Svým proslovem, ve kterým zmínil akce minulé, zadoufal v uskutečnění akcí příštích, zavzpomínal na lidi, kteří tu s námi z jakýkoliv důvodů nejsou a rádi by byli. Kdo by řekl, že se v jeho porouchaném srdci najdou takováhle slova (no, já vlastně jo 🙂 ).

Konec dojetí, vybalovat dárky! Tady veškerá organizace končí, tady to mají v režii děti! Takovýmhle fofrem se do svých dárků nedostávají ani naši psi, a to je co říct. Panenky, auta, MP4, mobily, kosmetické kufříky, mikiny, tepláky, vše vybaleno, opěvováno, zkoušeno. To tempo, se kterým ze sebe servali Šulíci své oblečení a oblékli se do obleků milovaného Majkla to bylo neskutečné. Jen malý Míša Šulík zjistil, že jím napsané přání Ježíškovi byl omyl. Auto, stavebnice, motorka ho moc neberou. On chce taky ten oblek co mají bráchové!!! A brečí a brečí!! Dostává největší a nejkrásnější dárek z pod strAomečku. Skvělou káru a ta ho nakonec trošku utiší.

Část motorkářů odjíždí, Sqwer odváží Sabinku do Brtníků( ,,Barčo, buď na telefonu, ať mě nezatknou, že jsem ji ukradl.“) a Kačku do Prahy.

A teď je ten čas projít skupiny. Je jich moc, těžko se to stíhá. Na šestce se ke mne tulí Andrejka a má právo prvního, kouknout do zázračného pytlíku od Petie. Vybrala si korálky a můžu jít dál. Simona mi pyšně ukazuje její receptář a dostávám perníkové svícínky dětmi vytvořené. Při povídání s dětmi je mi občas ouvej. Vzpomínají na společné chvíle a říkají, kterak na nás myslí, když tu nejsme. Lepší motivaci pro další ,,spolupráci“ neznám. Nakonec končím tradičně na pětce. Šulíci se připravují do školy a děsně se diví, že jim teta neschvaluje rozhodnutí, jít do školy v Majklovském oblečku. Při nandavání dlah Martinovi Šulíkovi si uvědomuju jak děsivě to letí. Když do děcáku přišel, tak se nandavání neobešlo bez breku. Dnes to bere samozřejmě. Ony jsou to skoro 3 roky. Letí to. A pohádka ….. a spát…..

Spíme se siskiny v nové učebně na půdě. V celém děcáku je znát obrovský pokrok. Spousta změn k lepšímu.

Ráno vychovatelé vypravují ten pytel blech a opět před nimi smekám.

No a co dál? Dál nic, jen sednout do auta, jet domů a doufat, že se sem zase za chvilku podíváme.

Veliké díky všem, kteří se jakkoliv podíleli a tak nám tenhle zážitek dopřáli.

A jak už to tak v zimě bývá, motorkáři nedorazili do Habří na Vánoční motobesídku 10.12.2010 na motorkách, ale v autech. Tentokrát se jim to hodilo, neboť úkol zněl jasně: ,,Doražte s vlastnoručně vyrobenými klobouky, s motorkářskou tématikou. Kladný vztah k MzH čišící z vašeho výtvoru bude plusově obodován.“ A dalo se předpokládat, že výtvory to budou zajímavé. A blbě by se s nimi na motorce jelo. Předpokládalo se dobře, výtvory zajímavé byly. Pár jedinců se na dané téma vykašlalo, ale ve výsledku to ani moc nevadilo. Někteří to dokázali řádně okecat. Icing chvilku váhal, kterak zdůvodní šatník dámského prádla na hlavě. Ustál to. Prý jde o získané skalpy motorkářek. Takže téma dodržel. Sice jsme nepochopili, jak vyjadřuje kladný vztah k MzH, ale to jsme si raději vysvětlovat nenechali. Luffa se Zboudem by na mašinách klidně dorazit mohli, přijeli s vytuněnými přilbami. MaRRio, s malým, nenápadným kloboučkem koukal ze své výšky dolů na Siskinku s kloboukem obřím a pravil, že kdo nenarostl, nějak to dohnat musí. Když už jsme viděli vše, měli rozdané hlasovací lístky, tak nám hlavu zamotal pozdě příchozí Wéna. Vešel, rozhlédl se, přešel ke kapele, vzal od luffy mikrofón a vysvětlil nám, že to co má na hlavě je 100procentně recyklovatelné. Úspěch a potlesk měl úžasný.

Při vyhlašování výsledků se rozhodně nekonalo žádné překvapení. Z hostů jednoznačně zvítězilo duo R+R. Romča s Radkem si dali, jako pokaždé, velkou práci s přípravou. Vytvořili luxusní dvojklobouk. Romča zářila. Poprvé u nás vyhráli! Trošku jsem se divila, jejich příspěvky mají vždy pěkně ostrou šťávu.

Vítězem za Haberáky se stal hodně zaslouženě Dan. Jeho klobouk měl vše, co má správný motohaberácký klobouk mít. Ceduli Habří, motorku, motorkáře ( no, tak nějak to vypadalo jako chcíplý cyklista a Karolka mu prý svého Kena vůbec půjčit nechtěla) a hlavně ovečky! S ovečkami těžce zabodoval! Habří se pomalu mění v pasteveckou obec a Geofrey si toho všiml.

Tedy pro mne byl jasným vítězem Muf se svým jedlým kloboukem na hlavě. Těsnění z pendreků mě vážně oslovilo a postupně jsem mu klobouk likvidovala.

Dál se prostě jen bavilo. Ti rozumní tančili a zpívali s Divou Bárou. Né všichni jsou rozumní. Kačka učila siskina na dvoře jezdit na snowboardu. Jako zázrakem nedošlo ke ztrátám na životech ani na zdraví.

A to by bylo vše……kdyby uměli všichni číst pozvánky. Najdou se tací, kterým dělá problém orientace v kalendáři, a tak Horneťák s Bagyšem dorazili o den později. A jak se jim líbilo se zeptejte jich. Máme zakázáno zveřejňovat tančící videa 🙂 .

Díky všem za účast a za ochotu nás bavit 🙂

Barča