Taktika vyrazit si pro výhru do Habří vloni Cccendovcům neklapla. Proto nás šéf týmu opět pozval do Znojma. Prý se na nás připraví líp, než minule, kdy se nás pokusil opít, což, naprosto pochopitelně, nevyšlo.

Cccendou vyhlášený pátý ročník Boulink kapu jsme pojali velice zodpovědně a dokonce jsme trénovali. Jednou. Ve čtvrtek před akcí.

V sobotu 5.2.2011 vyrazila z haberské návsi zelená střela s Ficcusem za volantem a s partou pochybných individuí u naraženého soudku. Při pohledu na jejich rozjařenost jsem ani moc nezalitovala rozhodnutí jet až odpoledne.

Jen mě mrzelo, že se neúčastním slíbené odpolední, tajné aktivity. Cccenda na nás vymyslel něco, v čem určitě prohrajeme, bo si je jistý, že v tom je fakt dobrý!

Pepův telefonát: ,,už víme, co to bude. Jsme na střelnici“ mě rozesmál. Tak v tom může být Cccenda sebelepší, my máme Dana 🙂 !

A to je tak vše, co z jízdy a odpoledne vím. Pochopila jsem, že bylo veselo a doufám, že ono veselo tu někdo ze zúčastněných popíše.

Veselo vlastně bylo jen na naši straně. Cccenda se vesele tvářil prý jen u prvního Danovo výstřelu. U ostatních ho veselost přecházela.

Na místo činu jsme s Mufem dorazili v šest večer a byli ihned odvedeni ke koulím. Naši byli rozjařeni z cesty a ze střelecké výhry a znojemáci z nás. Cccenda trochu upravil svůj tým a většinu lidí jsme neznali. Což tak nevadilo, ale oni neznali nás a tím se doposud o mnoho ochudili. A tak padaly nevěřící otázky: ,, a vy fakt všichni jezdíte na motorkách?“ ,,jste negramotní, nebo to jen děláte?“ (Radim, při pohledu na ceduli- Boulink kap)

A vedle otázek padaly i koule. Některé do kuželek, některé kousek mimo, do járků (pro mimomoraváky- do kanálků). Stoly se prohýbaly pod jídlem Janičkou podávaným, hráči se okolo stolů točili. Jak kteří. Někomu se zalíbilo na jednom místě, tak házel na výhru a stěhovat se nemusel. Což považuju za nudné. Se znojemáky se parádně hrálo i kecalo. Siskinka a já jsme vytvořily hrací dvojici, jen jsme nevěděly, jak se budeme jmenovat: Harča? Barnka? Ať tak či onak, házely jsme docela obstojně. Jednou dokonce zahrozilo, že bychom se nemusely točit, což mě moc vyplašilo a raději jsem začala jarkovat a siskince to kazit.

Dobře jsme se bavili a když se jeden baví, tak ani moc nesleduje výsledky dopisované na tabuli vyvedené v barvách. Vlastně jsem se ani nezeptala, kdo to dílko tvořil, ale myslím, že Terezka v tom měla prsty.

Nevím proč, ale celou dobu jsem si myslela, že prohráváme, Znojemákům to šlo. A nebo se tak alespoň projevovali. Po každém hodu měli velikou radost, kterou dávali zřetelně hlasitě najevo. Fakt parádní nálada. Během večera jsme mimo jiné přišli na to, že blechy cccendí na člověka nejdou 🙂 a že Dan skáče rád a skáče dobře 🙂 .

Cccenda už se začal těšit, že tentokrát haberáky pokoří. Měl dost silnou motivaci. Na letošek pořídil nový putovní pohár. Krásně blýskavý čajovar až z dalekého Ruska. Parádní ukázka lidské rukodělné dovednosti. A moc si přál, aby nebyl ze Znojma odvezen.

Marně.

 

[Not a valid template]

Spočítání výsledků překvapilo všechny zúčastněné. Habří vyhrálo! Habří zase vyhrálo! Habří vyhrálo o 500 bodů!!! Neskutečnéé, neuvěřitelné, úžasné!!! Jak pro koho. Cccendův obličej připomínal velmi zachmuřené, deštivé, pozdní podzimní odpoledne. Zbyla mu síla jen na pohnuté mávnutí rukou a zlomeným hlasem vyřčené prohlášení: ,,no tak si ten čajník teda odvezte, no:-( “

A tak jsme si ho tedy odvezli. Zatím jen kousek, k Cccendovi na chaloupku, aby tam s námi přečkal veselou noc a na cestu delší se vydal až nazítří. Ale to předbíhám. Teď ona veselá noc. Co dodat? Už jste strávili noc na jihu Moravy u znalce kvalitních vín? My ano, a víme, že vše bude probíhat jako vždy. Hektolitry piva, spousta panáků kořalek všemožných chutí a barev a naprostá absence kvalitního vína. No však by to byl osel a né Cccenda aby těm sviním házel vínové perli 🙂 . (Ba né, musím Cccendovi poděkovat za lahev něčeho, za co mu mé chuťové buňky budou dlouho vděčné 🙂 ).

Raní probuzení nám potvrdilo lety osvědčenou pravdu. Haberáci chodí poslední spát, ale za to první vstávají. A čilí. Jako by za sebou neměli vysilující turnaj a popůlnoční smršť, v níž opět pokořili znojemáky a zjistili, že mezi jižními Čechy a jižní Moravou je poněkud posunuté časové pásmo. A o tom, že dokáže Wéna kouřit ušima ani nemluvě :-).

Při snídani se rozpoutal lítý boj o židle. Nejsmutnější pohled byl na Cccendu, který ve svém bytě, pořízeném v potu těla, stál v té tlačenici na jedné noze chmurně nad talířem výborné polévky a brblal si pod vousy: ,,vo kamaráda tu člověk nezavadí 🙁 “ Ba néé Cccendo! Zavadí!! Oni to jsou všichni kamarádi, jen si z tebe musí tak trošičku utahovat a tak nějak tě zlobit, protože ti tak moc neumí poděkovat za skvělou akci a neví, jak vyjádřit veliké díky 😉 .

Před odjezdem nás ještě chtěl pan domácí zastavit, odložit náš odjezd a producíroval se v červených trenkách venku. Možná čekal, že pohoršení sousedé zavolají strážce pomáhající a chránící a nás tím donutí ke zdržení se z důvodu podání svědectví.

Neklaplo to, odjíždíme. Ač neradi.

Pepa s Mufem jedou odpovědně rovnou domů, rychle, bez zastavení, nejkratší cestou. My ostatní, nezodpovědní, jedeme zelenou střelou cestou delší, veselejší. A do cesty se nám postavila Telč. Nezodpovědně nás nalákala na odbočku k rozhledně. Rozhledna zavřená, nevadí, jedeme dál, nebo tedy alespoň chceme. Ficcusovo zelená střela by taky ráda, jen se nějak nemůže vyhrabat. Trošku ledu, trošku bláta a jsme v háji. Vlastně v trnkách. To je info pro Dana. Když to trnité roští rukama odstraňoval, tak se trošku nemístně ptal: ,,a tohle je co za kytku?!“ Trnky, Dane 🙂 !

A pak jen Počátky, vysadit Wénu a pokračovat. S Wénou jsme se rozloučili velmi jemně, elegantně, pochválili mu novou motorku ( ode mne ze JEDNA s hvězdičkou!) a jeli dál. Čímž tak moc nechápu Wénovo SMS v tom smyslu, že se bude muset asi stěhovat a  tatínek nechápe s jakouže verbeží se to stýká.

 

Tak tedy: Cccendo díky za čajník…….., i když onen pohár je vlastně to nepodstatné. Takže díky tobě, Janičce i ostatním zúčastněným znojemákům, že nám už pěkných pár let zpříjemňujete zimní období.

 

A protože jsme dostali čajník nedoladěný, na podstavci jen tak halabala postavený, vzali si ho do parády siskini. Siskinka si pohrála s pájkou a podstavec obohatila o nápis ,,Boulink kap“. Na takto vylepšený podstavec upevnil  siskin čajník a přilepil štítky s výherci předešlých ročníků. Takže: 2006 Znojmo, 2008 Habří, 2009 Habří, 2010 Habří, 2011 Habří 🙂 . Pohled na výsledky vehnal siskinovi do očí slzy a do hlavy nápad, že je to třeba zapít. Čím?  No Tulamorkou, kterou nám letos k výhře Cccenda přibalil. A že jsme přeci jen kamarádi, Cccendu jsme na vypití jeho lahve pozvali.  Pozvání přijal, osedlal Horneta a do Habří 1.4.2011 vpodvečer dorazil. Abychom nevypadali jen jako bohapustí opilci musím napsat, že siskin sebral pidisiskinům hračky a přinesl je do hospody, abychom si pohráli. A tak jsme Cccendu ještě vyklepli ve stolním hokeji.

Cccendo, to tričko čestného člena si opravdu zasloužíš. Díky za vše 🙂 .