DDL – Vánoce 2011
Teploměr se asi zbláznil. Né a né se spustit pod nulu. Líbí se mu výš. Líbí se mu někde, kde by se mu mělo líbit tak v březnu. Což o to, motorkáři proti tomu nic nenamítají a jezdí na motorkách, ač na ně listy v kalendáři řvou: ,, zazimovat! Nejezdit! Je prosinec!“
Dětem se tento způsob zimy ale nezamlouvá. Ani těm našim z DD Lipová. Nemohou sáňkovat, bruslit, stavět sněhuláka a hlavně se bojí, že to teplo zažene Ježíška. Nezahnalo, prý zase naježí.
A tak ježíškovští pomocníci měli i letos napilno. Bullovi vybrali opět u koled a cukroví od dětí přáníčka, aby je Ježíškovi předali. Ale v tom aby se čert vyznal, natož Ježíšek. Nastoupil další pomocník. Jitka R6 vytvořila z přáníček seznam, nechala Ježíškem zkontrolovat a dala ho k dispozici ostatním ježipomocníkům, aby sháněli a balili dárečky, které si děti vybraly. Někdy i takové, které si nevybraly. To v případech, kdy bylo dítko velmi neskromné, Ježíškovi možnosti přecenilo a také když bylo skromné až moc, či dokonce napsalo, že se nechá Ježíškem překvapit.
Pomocníci sehnali peníze, sehnali a zabalili dárky. Některé případy by stály za zaznamenání, třeba Bullovo popojíždění dvou kilometrů celou hodinu kvůli kousku důležitého papíru. Prý nezapomenutelné. Tak je to správně. Vánoce mají být nezapomenutelné.
Pomocníci si to odmakali a Ježíšek mohl v plné kráse nastoupit. Hele, taky jste si všimli, jak on to má skvěle vymyšlený.
Letos přilétl do dětského domova na sever 15.12.
Děti se prý těšily pěkných pár týdnů dopředu. Na Ježíška. A prý i na nás (můžu si alespoň na chvilku myslet, že na nás o trošinku víc 😉 ?). A na to, že nám zase můžou ukázat, co dovedou. A že toho dovedou to už tedy víme.
Přijeli jsme do shonu příprav. Na šestce, kde jsem dostala čaj na uvítanou, se zavřeli do pokojíku, abych neviděla poslední zkoušku. A taky jsem se tu dozvěděla, že se Vánoce nekonají. Prý je Ježíšek v Rumburku ve špitále na chirurgii. Proč? Zeptejte se Káji Knapa. Ten vám rád odpoví. Já nemůžu, neb jsem slušná holka.
Postupně dorazili Richard s Karlosem a kri-kri, Bullovi a Petie s Honzou, krásným bříškem, rozzářenýma očima a prostě celá taková…… prostě ji to móóc sluší. A …….. a ráda bych napsala ještě hafo jmen, ale to bylo bohužel vše. No nic, tak snad příště. Jsme vítáni, objímáni, zjišťujeme novinky. Některé děti přibyly, některé odešly a hlavně – Boubelka je OSTŘÍHANÁ!
Po naprání břich skvělou sekanou ( Maruška se hrdě bila do hrudi a neskromně asi tak sedmkrát opakovala, že tu sekanou opravdu dělali) a cukrovím jsme byli vpuštěni do vánočně načančané tělocvičny a usazeni na židličky.
Představení mohlo začít. Krásná Natálka se ujala role moderátorky večerem a skvěle ji doplňovala komediantka Blažena. Kdo by hledal v dryáčnické, rozdrbané masce prostořeké ženštiny mírnou Simonu. Byla skvělá.
Výstupy všech skupin byly ještě proloženy ukázkami různými, povětšinou, velmi nepřekvapivě, tanečními. Prý s nimi sklízí děcák jeden úspěch za druhým v různých tanečních soutěžích. Nechápu jak je možné, že se v tom jednom baráku najde tolik skvělých tanečníků a tanečnic. Asi nějaký bacil, či co. Je to rozhodně nakažlivé, protože se perfektně vrtí, skáčou, vlní i tety.
U zumby byl úžasnou perličkou na vlnícím se červeném dortu Lukáš Palla. Mám dojem, že jsem na něj zírala celou dobu s pusou dokořán. Představení černooranžových Saxán, malinkých, žlutých, zářících sluníček i všech ostatních jsem si užívala a povětšinou nechápala, co lidské tělo dokáže.
Při představení jedničky malý Míša ukazoval zodpovědně cedulky s číslem výstupu. Vtipy padaly ze všech, a z Luboše málem i kalhoty zavěšené proklatě nízko.
U dvojky jsou taky parádníci. Což dokázali módní přehlídkou. Velmi zapamatovatelné jsou nohy strejdy Pepy a krasavice Mariána J .
[Not a valid template]
Trojka nám zazpívala. Vánočně. Krásně. Rolničky cinkaly, sníh padal, pohoda Vánoc.
Po zprávách, co se děje ve světě, jaké bude počasí atd. čímž nás pobavila čtyřka mohla nastoupit pětka s rodinnou pohodou Vánoc. Nechybělo rozkrojené jablko, pantofel letící za záda a máma Sára to celé měla pěkně na povel. Jó, ta holka bude jednou metr! J
U šestky dali dlouhou básničku Mareček, Denis a růžová Andrejka bez zaškobrtnutí. Při nákupu Káji u šikmookého strejdy Radka: ,,jákoúú cíbulííí?“ Míša Šulík pronesl: ,,oni mluví anglicky“.
A pak už jen sedmička a náladovka u kláves. Michala Davida zpívají děti rády, až mě to překvapilo. V publiku nechybělo vlnění a tleskání nad hlavou. Blažena se právem vytahovala: ,,tohle je moje skupina!“
A to je konec představení. Vlastně úplný ne. Ještě si strejda Radek vzpomněl, že se mi moc líbil loňský vozembouch, tak sebou, extra pro mne, mrsknul na zem i letos. Díkydíkydíky strejdóóó!!!
Tak jsme to viděli, můžeme jet domů. Ne! To nám neklapne. Děti za oponou dobře viděly, že je Ježíšek při síle, že se asi z tý chíry v Rumburku včas dostal.
Nejočekávanější okamžik je tu. Richard dětem za nás všechny poděkuje za besídku. Vlastně nejen za besídku, ale tak trochu za vše, za celý uplynulý rok. Že je nás nějak míň, že je tím pádem i míň peněz děti sami vidí, ale je dobře, že to Richard přede všemi zmíní.
Šéf Ježíšek zatleská, přikáže: ,,šup šup! pomocníci! makat!“ Tak jo, Šéf se má poslouchat a toho našeho poslechneme moc rádi. Jdeme na to! Vzít do ruky balíček, vyvolat jméno, dívat se, jak si pro něj budoucí majitel jde, jak má úsměv na rtech a otázku v očích. Popřát, dostat pusu, předat balíček a tak pořád dokola. Asi tak 110krát. Trochu si přeji, aby ten okamžik trval věčně. Né tak děti, ty nervózně posedávají, čekají jestli je zavoláme znovu a hlavně čekají na povel ROZBALIT TEĎ! Ten přichází, když je pod stromečkem prázdno a mezi dětmi se kupí balíky i balíčky.
ROZBALIT TEĎ! vyvolalo papírovou, provázkovou, krabicovou bouři! A pak následuje prohlížení, zkoušení… Ježíšek to vidí a tetelí se radostí, jak se mu to zase povedlo 🙂 . My se k němu přidáváme. Je nás tu málo, tak se na nás dostává větší porce přáníček, perníčků, děkování, obrázků, objetí, krásně hřejivých slov. Trochu sobecky si to užíváme i za ty, kteří jakkoliv pomohli, přispěli, starali se a nepřijeli. Spousta lidí poslala peníze, sháněla dárky a my tu teď za ně slízneme smetanu. Takže veliké poděkování všem. Za nás a hlavně za děti. Díky!
Zítra se jde do školy. Takže Ježíšek neježíšek, mazat na skupiny a připravit se do pelechů. S kri-kri a Richardem mažeme na skupiny taky. Do pelechů ne, naopak je trochu zdržet a rušit. Vůbec jim to nevadí. Na všech skupinách dostáváme cukroví, pití, všude nám nabízejí večeři. Na sedmičce se udály změny a děti se chlubí novým nábytkem.
Trochu škraloupem se zdál výraz Denise P. Smutně konstatoval, že si přál mobil a že ho nedostal. Nedostal. Ani Ježíšek není všemocný a některá přání nedokáže splnit. Denise jsem po chvíli viděla rozesmátého normálně zlobit, tak to s tím smutkem nebude tak horký. Boty a kosmetika ho potěšily taky. Důvod ke mračení měl i Jirka Mačo. Omylem dostal tašku, v které byly kromě jeho dárku i dva jiné. Kri-kri na to přišla, byla za zlou, dárky mu sebrala. Byla krásně za zlou. Jirka by ji, za ten její zarmoucený ksichtík, dal nejen dárky holek, ale i svůj a možná, že i dárky loňské. Úsměv mu z tváře nezmizel ani na okamžik. Vlastně si nepamatuji, že bych ho někdy viděla jinak, než rozesmátého. Úsměvy provázely celý večer, všechny hřály a hladily. Mne tak trochu osobně svíral hrdlo ten Šárky, když mi hrdě ukazovala ITTéčkovou obrpanenku.
Ani děti, ani my se nechceme loučit. Jako vždy. Nezbývá, než to překonat a vyslechnout pozdravy. Třeba ten: ,,pozdravujte Medvědi“ . Už nevím, kdo to vyřkl, ale přesto pozdravuji Medvědi.
Tak teď už opravdu děti do pelechů a my do aut.
Teploměr se asi konečně podíval na kalendář, zastyděl se a trochu uklouzal silnice. Ale jen tak mírně, aby se neřeklo.
Ještě se při nastupování do auta otočím na děcák. Za některými okny mávají ručičky a nahoře, nad děcákem mrká a mává Ježíšek. Ještě tu zůstává. Pokochat se, jak se mu to letos zase povedlo. Závidím mu.