Sobota 11. 2. 2012

Už od začátku roku mě cccenda bombardoval maily, jestli teda zase letos přijedeme, kolik nás bude, má-li připravit tradiční doplňkový program apod.…vidina získání putovního poháru zpět do Znojma ho pohání kupředu! I my jsme hned začali domlouvat, kdo všechno se může či nemůže zúčastnit. Bohužel naše silná dvojka – Bull a Bullová, nesehnala hlídání a rovnou hlásila, že nás letos nemůže podpořit. Dokonce i Pepa s Barčou straší, že jsou s otazníkem. Jistí jsou zatím siskini, ficcus, Jeník a Dan s Bárou. Potřebujeme minimálně 8 lidí. V úterý před závodem jsme si domluvili malý trénink, tentokrát v Českém Krumlově. Vzhledem k tomu, že jsem ve dvou kolech porazila Pepu!!!… vnímáte co píšu jo? Pepu!!! ….tak prohlásil, že se na to může vysrat a nikam nepojede. Muf přislíbil, že dorazí přímo na boulink a v noci pojede hned zase domu. Wéna poslal mail, že by se s dovolením také rád zúčastnil, tak jsme ho teda vzali, aby nefňukal.  🙂 Barča viděla, že je nás dost a tak nakonec také zůstala doma s příslibem, že bude pilně pracovat, ale hlavně, že nám bude držet palečky!!!

Protože jsme se pořád nebyli schopní domluvit, v kolik teda do Znojma dorazíme a jestli má být doplňkový program nebo ne, rozlousknul to nakonec cccenda s tím, že mají návštěvu a tudíž doplňkový program nijak zvlášť neplánuje. Po obědě prý půjdou bruslit, a jestli chceme, tak máme také dorazit. To jsme zamítli a rozhodli se, že pojedeme až na 18-tou hodinu, boulink pak začne v osm hodin. Sraz jsme naplánovali na 14-tou hodinu na autobusové zastávce pod vsí. Haberské MHD (ficcusova zelená střela) měla mírné zpoždění, ale hlavně, že tam bylo teplíčko. Celá naše sebranka se nasoukala do vozu a střela zamířila rovnou do Počátek za Wénou. Hned jsme začali otvírat lahváče a bylo veselo. Hlášky typu: „Kdy už tam budem?“ a „ Mně se chce čůrat!“ se ozývaly každou čtvrthodinu. Dan položil Báru v sedačce do horizontální polohy a siskin jí začal masírovat obličej. Konečně jsme dojeli k Wénovi. Ten však nemá v novém bytě označený zvonek, a tak jsme na něj pískali a řvali. Ať také sousedi hned z kraje vědí, koho si to vlastně do té své bytovky nechali nastěhovat a s jakou pakáží se ten kluk vlastně tahá. Wéna nás pozval na prohlídku bytu, na kávu a další lahváče. Hned nám sdělil, že je potahu a neví, jak na tom dnes bude. Takový nezodpovědný přístup!

Na Wénu zbylo v dodávce místo úplně vzadu a následující cesta do Znojma probíhala za podivného poškytávání a v každé druhé zatáčce se ozývalo Wénovo bublání: „Už se mi chce zase zvracet!“, což velmi znepokojovalo nejen ficcuse, ale i mě, protože jsem seděla přímo před ním. Na štěstí to Wéna zvládl a tak jsme si ve Znojmě všichni oddychli.

Po příjezdu do Dobšic jsme cccendovi předali dárečky dle zaslaných instrukcí, a také topivo a to pivo – viz. níže:
Z mailu od cccendy:
„Info k turnaji a ke startovnému jak jsem  psal Barborce::
jako vždy
1/ každý jeden něco málo z domácích pochutin, konzumace u bowlingu, následně ve vinárně
2/ mám nachystaný 8 členný tým, tedy i soupeři by měli mít tento počet, kdyby vás chtělo hrát více, museli byste nám nekeho pučit 🙂 už tak sem to sháněl těžko, jsme chudý kraj 🙂 a takovéto kratochvíle přísluší jen bohatým vrstvám… 🙂
3/ startovné:
finance: koupim poháry, ceny, vydělím 16 a cifru sdělím
4/ přístupová práva:
1 lahvové alkoholické světlé pivo 0,5 litru, ale pozor, nesmím ho již doma mít…
1 polínko tvrdého dřeva, které se vleze do krbu, nejlépe s věnováním a namalovanou postavičkou Čendy včetně zapíchaných Woodo špendlíčků“

Pochutiny jsme nechali v autě připravené na boulink, topivo předali cccendovi přímo – trošku se vyděsil při pohledu na figurky z polen, ztvárňující jeho osobu. Barča mu dokonce poslala puzzle z polen, aby se poskládal. K tomu jsme chtěli také přiložit dovezená piva, ale při pohledu do narvané lednice, kde po nějakém pivu nebylo ani památky, nás cccenda zarazil a s mohutným máváním nás lákal, abychom ho s pivy v ruce následovali. Zavlekl naši skupinku do svého sklépku – prý abychom se podívali, jestli mu tam to naše už náhodou nestojí…samozřejmě, že jsme se snažili dovalit nějaká NO NAME piva z Lidlu apod., nicméně asi jen dvě z těch našich dovezených tam neměl. Jak by taky ne, mám pocit, že předchozí měsíc nedělal nic jiného, než že sháněl různá piva, měl jich tam ve dvou dlouhých řadách snad sto.

Zapomněla bych podotknout, že nás u cccendy také přivítal Boš, nová posila Znojemského týmu. Pro úplnost kopíruji reakce pod článkem na Boulink kap z minulého roku:

1.    Boš on 24 Úno 2011 at 15.42 #
Tak mi to nedá, příští rok se tam musím Čččendovi nasomrovat alespoň jako divák!!

Jak vidno nasomroval se!

2.    siskin on 25 Úno 2011 at 14.40 #
Myslím, že když cccendu trochu podplatíš tak tě nominuje do teamu, co tak z něj vylezlo, má občas problém team sestavit

Podplatil ho!

3.    Cccenda on 13 Čer 2011 at 14.38 #
jojoo, Boše beru, když nevyhrajem, tak vás zbije  :):)

No tak to se uvidí!

Po zabydlení, vypití kávy a snědení buchty jsme vyrazili na Boulink. Chvilku posedáváme a pozorujeme jak se schází soupeřův tým. Opět se objevují nějaké nové tváře. Bojová nálada se stupňuje a je to tady! Sedáme si ke stolečkům, cccenda má svůj tradiční proslov a už to jede. Ruce, nohy, koule, kuželky lítají…hlavní je prý ty koule dostatečně „rozhoupat“…no to zas bude večírek! Vcelku nám to jde, dokonce i já asi dvakrát zůstávám sedět a „netočím“. Dneska mi to docela šlo. No nechci se chválit, ale když to za mě nikdo neudělá, že? Po úporném cca 5-ti hodinovém boji, se hra uzavírá a cccenda zběsile sčítá a určuje pořadí. Nadešla chvíle pravdy! Velitel akce precizně aranžuje poháry na podlahu, trošku nad nimi zamává rukama jako by snad chtěl předvádět letící labuť a pouští se do vyhlášení výsledků. První místo a strajkera roku ulovil Dan, druhé místo Muf a třetí Jeník. První místo týmů opět získává Habří. Přebíráme od cccendy putovní pohár, nerad ho opět opouští. Tajně doufal, že ho letos konečně získají. Jaké je naše překvapení, když z krabice tahá ještě jeden pohár – pohár pro druhé místo týmů – malý samovar. Dáváme mu tedy zbylou zlatou cedulku „Znojmo 2012“, aby si jí tam mohl nalepit. Alespoň nebude letos tak moc truchlit. Boš nás naštěstí nezbušil, ale raději hned prchnul, že by se cccendy bál? ;o)) Kluci ještě k pohárům dostali balíčky, které měli rozbalit všichni najednou. Bylo v nich krabicové víno. Cccendovi to prý ve Znojmě dalo ohromnou práci, aby je sehnal. Wéna pak také trošku pofrfňává, že by si už možná také zasloužil, aby měl s námi stejný dres….uvidíme, uvidíme.

Platíme účty a tradičně se přesouváme k cccendovi do sklépku. Popíjíme a tradiční odpadlíci opět nezklamali. Odpadává unavený cccenda, který klukům při odvodu do postele – taky ten tajtrdlík musí spát až nahoře – doslova „protéká“ mezi prsty a ukládá se na schodech. Další adept na sebe nenechá dlouho čekat. Včerejší tah vybírá svou daň a Wéna odpadá na stůl, tentokrát ale nezaujímá svou tradiční polohu „Na Spidermanna“, ale ulehá na sepjaté ruce, jako by se snad chtěl modlit či zpovídat ze svých hříchů. Nic takového neudělal, jen začal zběsile chrápat. Jakoby snad už zapomněl, jak jsme mu v této chvíli vloni cpali do ucha kouřící cigaretu. No komu není rady…samozřejmě, že nás to opět nenechává v klidu, a tak během chvilky už Dan pečlivě vybarvuje Wénovy uši černou permanentní fixou. Celý to zhodnotil ficcus, když prohlásil: „Já už sem jezdit nebudu…vždyť je to každej rok úplně stejný…vyhrajeme, Wéna usne, cigáro do ucha a jdeme spát.“ Nakonec se nám ho kluka zželelo a tak se ho přece jen chystáme doprovodit do pelíšku. Nejdřív se nechal skoro nést, ale na schodišti do něj najednou něco vjelo a zběsile se rozběhl po schodech a zahnul do prvního pokoje, který se mu naskytl. Jako na potvoru zrovna do toho, kde spala babička s Terezkou. Z pokoje se ozvalo Terezčino zakňourání, všichni jsme se zděsili a tryskem vyrazili za Wénou. Ten už se pomalu sbíral z Terezčiny postýlky, do které trošku „upadl“. Hbitě jsme ho odtáhli z pokoje a byli rádi, že nespustil pokřik, který jsme od něho tohoto večera slyšeli již několikrát: "Nicht schiessen, ich bin KOLABORANT!" Vlekli jsme ho do postele o patro výš.

Ještě jsme se na chvilku vrátili dolu do sklépku, ale po nějaké době se tam cítili trošku opuštění a už také unavení, a tak jsme se také vydali do hajan.

[Not a valid template]

Neděle 12. 2. 2012

Ráno tradičně vstáváme dřív než cccenda. Janička hlásí, že byla nějaká havárie a vůbec jim neteče voda. Opraví to prý snad až někdy odpoledne. Jak by taky ne, v takových mrazech! Bylo něco přes -20st. Budíme cccendu, loučíme se a vyrážíme k domovu. Cccenda nás opět jako vždy vyprovází v trenkách. Zastavujeme u první benzínky na kávu a snídani.

V Pavlicích u silnice stojí krámek „Klobásový ráj“ (http://www.mistruzenar.cz/klobasovy-raj). Zastavujeme před vchodem, je neděle a vypadá to opuštěně, ale světe div se, je otevřeno! Bereme ho útokem. V šoku ale zůstáváme stát mezi dveřmi. Ohromeni množstvím klobás…asi pětimetrový chladící pult narvaný uvnitř i shora klobásami, nepodstatná prodavačka a za ní další hory klobás zavěšených na hácích po celé délce zdi. Tyto lahůdky zde jsou z různých zvířat, různého zpracování a chutí. Paní nás zve dál a ptá se, co si dáme. Naše odpověď ve smyslu: "Tak to teď zrovna nevíme." …jí nikterak nepřekvapuje. Zřejmě s touto reakcí nejsme první. Paní nám ale obratně nabízí, že si máme ukázat jakou bychom chtěli, a ona nám dá ochutnat. Vrháme se na to, a za chvilku každý odcházíme s balíkem klobás. No jestli jsme tam v tom afektu nechali celkem tak 5.000 Kč, tak bych se ani nedivila. Je to teda pěkná pastička.
  
O kus dál si Wéna ještě usmyslel, že potřebuje vošounit Křemílka, tak mu pod nátlakem zastavujem, když jinak nedá. Postavičky Křemílka a Vochomůrky vytvořené z balíků slámy byly ve stejném místě jako vloni prasátka. Naštěstí pro ficcuse tu tentokrát nebylo tolik bláta a tak jsme ušetřili jeho koberečky v autě před znečištěním.

Ficcus se rozhodl, že cesta tam byla nudná a tak se vydal se slepou důvěrou po cestě, kterou určovala jeho Růžena v GPS-ce. Cesta to sice byla krásná a líp bychom si jí určitě vychutnali na motorkách. Autem to ale bylo skoro až k vzteku. Nicméně podařilo se nám dorazit do Počátek cestou, kterou snad neznal ani Wéna. Zapíchli jsme to v místní pizzerii a objednali si pizzu. Ačkoliv byla hospoda skoro prázdná, čekali jsme na ní docela dlouho. A co bylo hlavní – ten hospodskej byl vážně divnej. Nakonec jsme se přece jen dočkali a museli jsme uznat, že pizzu tu dělají opravdu luxusní.

Takže to byla krásná tečka za krásnou akcí, kterou pro nás opět zorganizoval cccenda. Patří mu za to veliký dík!!!

Jo a cestou dom už to byla nuda…zase se pochrupkávalo, Dan otravoval Báru, siskin se zase pořád dotazoval: „Kdy už tam budem?“, Jeníkovi se chtělo čůrat, ještě, že se nikomu nechtělo zvracet…NO HRŮZA!!!

Tak zase příště ahoj! 🙂

siskinka

[Not a valid template]