Snažím se velké rodinné radě vysvětlit, že má účast na rodinné narozeninové oslavě není tak nutná, jako reprezentace rodiny v prestižním motocyklovém závodu. Mračí se, nevěří a očividně nechápou, že Cccendovo ITT není jen tak něco, ale že to je fakt děsně důležitý. Chjo  . Prohrávám, letos nejedu  .

 Tuhle informaci Cccenda odmítá akceptovat a neustále mi posílá maily, že letos fakt jet musím, že to je nutný, že se na to těší, že…. Jeho naléhání  zas tak moc nechápu, dokud to nevzdá a nepošle mi itinerář, abych teda fakt litovala. Sakra! On to letos šoupnul do Habří! A prej se moc těšil, jak na to budu v sobotu na Pohádce zírat! Tak to teda fakt lituju! To bych zírala!

 Dobře! Takže jinak! Narozeniny se konají až večer, přes den mám možnost se trochu vyřádit. Cccendu prosím, ať mi dá na téhle kontrole volnou ruku. Mám ji mít, jen nemám až do soboty 18.8.do 8,°°h NIKOMU NIC PROZRADIT!!! Tajemství děsně tajný! Itinerář se nesmí dostat ven! Trpím! Pod přísahou okořeněnou výhružkami děsivými přeci jen do plánu zapojuji Kačku a Pepu.

  Krleš! Konečně, v sobotu úderem osmé rozesílám SMSky motorářům z Habří. Bohužel jsou rozprsknuti po vlasti české a pomůže nám jen luffa s Honzou.

 Při pohledu do itineráře počítám, že i když by byl nějaký závodník fakt rychlý, neměl by tu být před půl dvanáctou. Času dost. Malujeme cedule, které nám ITTétéčkaře přivedou před garáž, píšeme Cccendovi vzkaz, tvoříme puzzle, hledáme špalíčky, truhličku, klíče…. prostě fofr. A pak čekání. Dlouho nikde nikdo. Až v jednu hodinu do Habří přijíždí první osamocená motorka. Mak. Celkem v poklídku leze z motorky, bere si chodící špalíčky, dojde si na nich pod pergolu, tam si v písku vyhrabe klíče a po chvíli z nich vybere ten pravý, který mu odemkne kouzelnou truhličku ukrývající razítko Motorkářů z Habří. Orazí si itinerář, převezme jeden kousek puzzle pro Cccendu a ještě se mu podepíše na tričko. Vcelku podle očekávání se tahle část úkolů zalíbila všem soutěžícím pánům. Pravda, ono tričko na sobě nemá Cccenda, ale luffa či Kačka.

 Mak odjíždí a přijíždí Yves. I ona, s klidem a úsměvem úkoly plní. Vysvětluje nám ono zpoždění, prý se na startu trochu pobíhalo s cihlami, tak byl start a tím i cíl trochu posunut. Ukazuje na itineráři, co už má za sebou, říká, kterak má plán jet dál, a já mám matný dojem, že tu máme adepta na přední místa.

 A pak se to rozjíždí a začíná docela fofr. Občas nám do Habří vjede dost motorek najednou, občas se na návsi potkají, pozdraví a já se děsně nutím jim nezávidět. Ještěže na to nemám čas. Jsou okamžiky, kdy nápor trochu nezvládáme, a někteří závodníci musí čekat.

 Všichni přijíždí dost vycucáni, znechuceni vedrem, unaveni, zpoceni. Bleha se téměř skácel na ,,jediný stín v Jižních Čechách“  jak říkal, třímal v ruce studený Birell a opřen o popelnici vypadal tak trochu jako bezdomovec, je-li možné, aby měl bezdomovec motohadry. Někteří by si nejraději nesundali ani přilbu, jak chvátají (jak já jim rozumím! ), jiní ze sebe strhávají téměř všechny vrstvy oblečení. Ledničku s vodou a Birellem přivítají téměř všichni.

 Ovšem některým přeci jen vedro a pár stovek kilometrů v sedle náladu nezkazí, takže je o srandu postaráno. Nejveselejší okamžiky jsou vcelku dle očekávání při podpisech. Na špalíčcích jsou o poznání lepší motorkářky, než motorkáři. Přeci jen má praxe na kramflících něco do sebe. Smutným okamžikem, tedy dle reakcí jen pro mne, je zničení mé hodobóžové truhličky. Některý ze závodníků (tak už se ksakru někdo přiznejte!) nedočkavě zkoušel klíče, až zámek zničil a následně musela být zničena i truhlička obsahující vytoužené razítko a puzzle pro Cccendu. Nevadí, jedeme dál! Zámků ještě máme  !

 U podepisování zavírám uši, abych neslyšela některé komentáře, přeci jen se ta verbež motorkářská podepisuje na mých dcerách a chvílemi pochybuji, zda to byl dobrý nápad. Mariano nepochopil, že se má podepsat na tričko, tak se podepsal pod něj. Tak prý pochopil, jen si nějak nemohl pomoci (píše po pár dnech).

[Not a valid template]

 

Během odpoledne se ráda zdravím s pár starými známými, některé z nich jsem už hafo let neviděla, někteří říkají, že se do Habří chystají už dlouho, jen nemysleli, že to bude zrovna dnes. Prostě mě to baví. Tohle odpoledne mě baví. Jen strašně závidím těm, kteří klečí na zemi u mapy a plánují kudy kam. Chvílemi je děsně těžké neradit. Prý nesmíme ani naznačovat, hlásili z hradu! Tedy z Pohádky!

 Vyhlížíme Wénu, doufáme, že letos itinerář otočil a nějak se nám nezdá, že tu ještě není. Přijíždí až okolo čtvrté a je trochu bez nálady. Prý přijede jindy, za lepších okolností. Letos fakt nejede na bednu.

Motorky vrčí, sluníčko pálí, závodníci závodí, já trochu závidím …a čas letí. Okolo šesté hodiny si říkám, že ten kdo nedojel do teď, už nemá šanci dojet na Pohádku v limitu. Takže soutěžícím dáváme puzzle po hrstech, Alexij dostává důležitý úkol, předat podepsané tričko šéfovi na Pohádce a pomalu pakujeme. Je třeba uvolnit místo pro narozeninovou oslavu.

Přeci jen si od předávání dárků a narozeninového dortu musíme občas odskočit k hromadě písku a opravené truhličce. Ještě okolo sedmé je na návsi motorkářsky živo. Tak tihle už fakt asi do limitu nedorazí.

 A jak to bylo na Pohádce? Tak to nevím. Šéf nekomunikuje, časem se dozvídám, že už asi nemohl a tak mi zůstane utajeno, zda si složil puzzle, na kterém měl poděkování za několikaleté pořádání ITT, za všechny ty zatracený Šobesy, Zdislavy a tak. Zda si vzal na sebe tričko, které mu v Habří závodníci, povětšinou Cccendu častující jadrnými nadávkami podepsali.

 Za čas se dozvídám, že vyhrál Mariano, což jsem tedy netipovala a teď se mu za to omlouvám. Z ženských byla nejlepší Yves. Tak tu jsem stopro tipovala a moc ji to přeji!

A za rok…. rodinná rada nerodinná rada! Jedu!

Díky všem, kteří do Habří trefili