Samá auta! Malá, velká! Hóódně aut!!!

 Při předčítání  lístečků Ježíškovi  se najdou perly. Samá auta si přál Románek a s trochu kolozubým, ale nadšeným úsměvem házel přáníčko do kouzelné krabičky.  Šárky ,,ruzovikufrnakolecka“ byl nakonec taky rozluštěn a mohlo se začít shánět.

Sehnat samá auta nebyl nejmenší problém,i s ostatními přáníčky si motorkáři poradili. A když se všechny ty boty, bundy, míče, voňavky, malovátka a spousty dalších balíčků nahromadily, mohla se do Lipové vydat přeplněná auta. 

Při přenášení dárků z aut za modrou oponu se stihneme sotva pozdravit, zadoufat, že se sem dostaly všechny dárky, které se sem dostat měly, že jsou správně popsány, že tam má každé dítě nějaké překvapení a že jsme nic nepokazili.

Teď je načase uvelebit se na tělocviční lavičky a nechat se překvapit, kterak  se na nás děti připravily. A zase je na co koukat. O tom, jací jsou tanečníci, už bylo popsáno dost. Nic se nezměnilo. Pořád na jejich výkony zírám s otevřenou pusou! Mezi tanečními vystoupeními se předvedly jednotlivé skupiny a u všech je zřejmé, že si přípravu užívaly.

 Po scénkách, vtipech, koledách jsme se prohodili. Děti na lavičky, my za oponu. Vlastně před oponu. A je tady to nejlepší! Dětské oči nás napjatě sledují a čekají na vyvolání svého jména. A když zazní, tak ono dítě vyletí jak střelené a jde si pro dárek. A pak začíná netrpělivé vrtění, prohmatávání zabalených dárků, přemýšlení jestli tam je, co tam má být, jestli to Ježíšek nepopletl. Jména se občas opakují a vyvolaní se musí pošťouchnout, neb další dárek nečekali, tak neposlouchají.

Z pod stromečku zmizel poslední dárek, ten nejtěžší, pro Pavlínku,  a může přijít hromadné rozbalování. Tak to je bomba! To je pokoukání! Na tohle by se dalo koukat každý den! A začíná zkoušení, ukazování, předvádění. Jeden neví, které dítě má poslouchat dřív :,,hele, co jsem dostal!“ ,,ta je krásná!“ ,,tohle jsem chtěl!“ ,,jé děkuju, to jsem si přál!“ ….. když tak teď na to vzpomínám, tak je vlastně trochu zvláštní, že při tom množství dětí ani jednou nezaznělo: ,,ale já jsem si napsal něco jiného“. Děti fakt září! A my taky! Nic se nepokazilo! Vše klaplo a Ježíšek může být spokojen.

Krásnou atmosféru si trochu prodlužujeme procházením děcáku a pokecáním s dětmi. A pak nám nezbývá, než zase odjet. Jako pokaždé se slibem, že zase přijedeme. A to tedy přijedeme. A těšíme se na to!

Všem, kteří se jakkoliv na Vánocích podíleli, ať svoji přítomností, zasláním financí, koupením či zabalením dárku anebo nevděčnou, ale nezbytnou papírovou prací je třeba vyjádřit veliké DÍKY. Díky jim ty děti zářily a prožily skvělý večer.

A cože to měla Pavlínka v tom těžkém balíku? Ježíšek vyslyšel její přání! Pavlínka odchází z DDL do ,,života“ a přála si úplně dospělácké dárky. Příbory, hrnečky, utěrky, konvice….. to vše tam bylo J.

[Not a valid template]

 Barča