S úderem sedmé hodiny večerní COSI oranžovo-kdysi bílého, teď oranžovo-odporně nahnědlého a smrdícího vpadlo do Haberské Dolní hospody. Mysleli jsme, že jde o klekánici, ale ještě bylo světlo. Chvíli TO lapalo po dechu a když TO ve tváři změnilo barvu temně rudou do rudé už trochu ucházející tak TO zasípalo: ,,PANÁKA!“ . Dolní hospodský TOMU podal lahev zelený, ono TO lahev přitisklo do míst, kde má normální člověk ústa a počalo hltat. Zelená TOMU dodala sílu na těle i na hlase a ONO to povídalo: ,,moc to bóólííí!“ Z čehož jsme konečně poznali, o koho jde! Přijel Richard!
No hurá! Tak to oni bahňáci fakt do toho našeho Habří trefili. V Praze, o deváté ranní, zněly pokyny jasně: dojet do Habří podle GPS s vypnutým asfaltem. Né, že bychom jim nevěřili, ale probíhaly tu sázky do kterého ze tří Habří endůůristi trefí. A teď jsou tady u nás. Někteří skoro mrtví, někteří jen mírně unavení, někteří vysmátí. Prý si dali krásná místa, jarní brody, objeli Orlickou nádrž, ujeli asi 250km (z toho 16km po asfaltu, jinak to nešlo) a prý to bylo moc pěkné. A že se ta únava přeci jen nakonec projevila na všech, tak byl večer v Haberské Horní klidný a krátký. Jen Bull chtěl poklid trochu narušit a zařídil si na dnešek narozeniny. Vůbec to nevadilo. Poklid zůstal a ještě jsme z toho vytřískali vynikající čokoládový dort (Ficcuska tu nebyla! Zbylo na všechny! ).
A v sobotu se z pelechů nepotáceli přiopilé bytosti, jak to bývá, ale na startu stáli offroadisti vyspalí, odpočatí, čistí a voňaví. Zvědaví, cože je to dnes čeká. Při onom čekání vjel do dvora Horní Haberské krásný, nepřekvapivě oranžový vůz. A z něho byla po sjezdu s travnatým kobercem (kytičky chyběly) vyvedena kráska ladných, neřkuli sexy tvarů. Pánům offroaďákům zvlhnul zrak, rozněžněly se výrazy ve tvářích a vzrušené vzdechy se jim hrnuly z hrdel. Ze všech, kromě hrdla pana Horejska. Ten pokyvoval hlavou, aby z něj po chvíli vypadla první dnešní perla: ,,pěkný“… a po chvilce, kdy vypadal, že se zamýšlí nás dorazil: ,,a k čemu to tak asi je?“ Pan Hejník snad neslyšel, či nedbal, svoji KTM 950 SUPER ENDURO napojil kvalitním benzínem a přidal se na startovní čáru.

[Not a valid template]
První cesta vedla na Smrtelku. Ač název napovídá, že tu půjde o krk, tak se tímto úsekem stroje prodíraly vcelku bez ztráty hrdosti a pánové bez zranění. Nepočítáme-li odřený Kroulův prst. Dokonce jsem v blízkosti klády přes ,,cestu“ nezaslechla žádné sprosté slovo. To bude asi tím, že blbě slyším. Přes jarní potůček, který nás rád neviděl, se pánům taky jezdilo vcelku v pohodě a před Lukášem na Transalpu bych úctou poklekla, kdyby to nebylo do bláta. Takhle se jen hluboce klaním.
Poté ředitel závodu zavelel, že prý za Víta do Condořího potoka. Condor se jistě kdesi v dáli musel uškytat, při našem vzpomínání na jeho bolavou, akrobatickou jízdu pro diváky.
Teď to tu probíhalo poněkud klidněji. Z důvodů nám známých (a ostatní nemusí nic vědět 😉 )
), opouštíme tento krásný koutek poměrně brzy, přesunujeme se do vsi, poté k pískárně a tam … Tam nevím. Zase jsem mimo dění, když se děje něco zajímavého. ,,Máchal“ je prý přezdívka od slova ,,vymáchání“ . Škoda, vymáchání Máchala jsem neviděla, a že jsem o hodně přišla bylo jasný z rozchechtaných poznámek .
K enduro vyjížďkám patří prý opékáni buřtů. Takže zpět na Smrtelku, kde jsme s kri-kri připravily oázu klidu, ticha(sakra, vypněte ty děsný stroje 🙂 ) a jídla. Dovolily-li jim to zacpané huby, tak si pánové chválili. Prý o tom ježdění je. Prý je vlastně úplně zbytečné jezdit někde v blátě, když stačí přejet louky a být u ohýnku. Prý je vlastně úplně zbytečné jezdit k ohni na motorkách. Prý je vlastně úplně zbytečné ty motorky vůbec kupovat… A to takovéhle nápady rozvíjeli jen po kafi a čaji.
Nic!!! Konec hloupých řečí a do sedel!
Horejsek zahlédl v mojí ruce foťák a v očekávání oslavných slov nad fotkou se překonal, přední kolo zvedl notný kus nad jarní trávník a elegantně zmizel v dál.

[Not a valid template]
A v Roklince se motorky utápěly, zvedaly, vytahovaly z bahna … prostě normální sobotní odpoledne. Barry svoji KTM vytahoval až potil krev. Doslova. Bull se v předtuše prvních pěti míst prodral roklinkou, nahoře řádně zagazoval a s planoucíma očima upřenýma na časomíru se přehoupl přes cíl a zmizel nám z očí ve hluboké škarpě. Řev motorů je tiché šumění větříku v květech stromů proti výbuchu smíchu, kterým Bullovo představení ohodnotili kamarádi. Richard ve škarpě neskončil. Kdepak! Na Bullovo pobízení aby za to pořádně vzal jen pohrdlivě prohodil: ,,to víš že jo, woe“ a velmi elegantně se sklouznul po trávě. Z mého pozorovacího místa mi to připadlo, že se ukládá Pepovi k nohám, pravděpodobně v předtuše protekčního ohodnocení. Z místa, kde stála kri-kri to prý vypadalo jinak. Že si spletl sporty a vykroužil krásně vyvedený carvingový oblouček.
Pepu přestalo předvádění pozérů bavit a zahlásil rozchod! Či rozjezd. Jak je komu po chuti. Některým byla po chuti vyjížďka do lesa a někteří už toho měli dost. Tak či tak, stejně se nakonec všichni sešli v Horní Haberské.
Bůžek Ofrouďáček během uplynulého týdne rozpustil zbytky sněhu a teď přišpendlil na oblohu dokonce sluníčko (to je takový to svítivý, hřejivý, co jsme už asi pět měsíců neviděli), horní hospodský Jarda vymetl pavouky z křesílek a vykouzlil jarní posezení na terase. A zase je pohoda.
,,Už jste někdy viděli takhle krásný nohy? No uznejte, že mám nejkrásnější lejtka v Evropě“ ne, to nepronesla žádná diva pozvaná k obveselení pánů enduristů. To pronesl Horejsek. A obveselil tou hláškou nejen pány enduristy. Ano! Fotky nelžou! Zjištěním tohoto víkendu je, že Horejsek má krááásnáá lejtka :-).

[Not a valid template]
Postupně a docela neochotně opouštíme pomalu chladnoucí terásku, jezdci se jdou odsmrdět, Pepa jde počítat výsledky a všichni jdeme načerpat síly na nadcházející večer.
Že to bude večer veselý, bylo vcelku brzo jasné. První fláknul na stůl flaškou Morgana se slovy:,, jsem tu novej, tak tady je zápisný“ Milan. Pánů, kteří se haberské trachtace zúčastnili poprvé, bylo dost. Až dost. A hospodský nemá sedmičky, ale rovnou litrovky. Morgan došel brzy, následovalo vykupování zelené. K Horejskovo radosti. Ale nepředbíhejme, ještě je třeba vyhlásit výsledky. Ředitel soutěže zvýšil hlas, aby jím oznámil, že vše bylo OK, že není námitek, a kdyby bylo, tak je stejně neuzná.
Táák: ,,Přátelé kamarádi! my vám ty medaile přivezeme“ někdy příště. Tentokrát nějak zadrhla příprava. Ale co, stejně byste je sežrali.
A výsledky? Jsou důležité? Nejsou! Tak jen stručně: Ve střelbě vcelku nepřekvapil prvním místem Horejsek, ale proč je Bull napsaný na místě posledním??? Jsou věci mezi nebem a zemí. Pravda je, že ona střelba sestřelila tohoto střelce z celkově prvního místa na druhé. Nedá mi nezaznamenat poznámku z papíru od pískárny. U všech jezdců je vyznačen čas. U,,Máchala“ je zapsáno: ,,nekonečno! dát pochvalu!“ A tak tomu je. Máchalovi je vyřčena pochvala za pobavení diváků a Mladýmu je předána cena za CELKOVĚ PRVNÍ MÍSTO!!! Tjádydádydá!!! Honzík je nejlepšíííí!!! A je tak krásně nesmělej, uzardělej a vypadá nevinně.
A pomalu se můžeme navrátit k oněm Morganům a Zeleným. Po chvíli přestává být Mladej nesmělým a vcelku zběhle drží krok s tou motorkářskou sebrankou. Přidává se pan Chlebíček, a kdyby mu Hanz neukousnul nos, tak by s námi mohl popařit dýl. Anebo mu ten nos ukousl Richard?
,,Hele, koukej, jak se nechaj zblbnout! “ Horejskovi svítí oči a provokuje soutěživý tipy k soutěži. Tentokrát se nestaví pyramida, ale budou se dělat kliky. Bull, Hanz a Mladej se nechají vyprovokovat a předvádí své svalstvo okolostojícím. Téměř zbytečně, že by někdo ještě něco viděl… no už moc ne. Horejsek jo!!! Je v ráži. Neskutečně si dnešek užívá a bohužel nejsou zaznamenány všechny perly, které tenhle víkend vypustil z úst. Ona historka o kytování vany zaznamenána být nemusela, tu si každý zapamatuje, ale zase je nezveřejnitelná. Takže… kdo tam nebyl a neslyšel, zeptejte se Toma. A ještě se můžete poptat na medvěda v Brdech. Zaznamenat snad lze Tomovo prohlášení, kterým navazuje na ukazování svých krásných lýtek:,,Jo jo, lýtka mám krásná. Jsem prostě ozdobou dámských ložnic“. A toto prohlášení je asi tím správných povelem k ukončení zábavy!!! Hotovo! Spát!

[Not a valid template]
A ráno? Je příjemné v Habří bydlet a nemuset nikam odjíždět. Pár z nás to štěstí má, tak posedáváme na terásce, sledujeme pakující a neochotně odjíždějící kamarády. Ani trochu jim nezávidíme. A pak… za chvilku se Habřím rozléhá absolutní ticho. Takové to vesnické, s prozpěvováním ptáčků, cvrlikáním broučků, štěkáním psů, prasknutím bubliny na napěněném pivu, POHODA KLID!!! Paráda, jen tu najednou něco chybí. Hej, kde je startování strojů, výbuchy smíchu, vrzání enduro bot??? No tak zas příště 🙂

p.s. Jó! A kri-kri má fakt bačkůrky s kravičkami a né s žirafami, jak se vám snažila namluvit!

Barča