Taky vás štvou koledy a vánoční zboží už v říjnu? Mne taky. A jak! Přesto i my, motorkáři spolupracující s dětským domovem v Lipové, připravujeme v říjnu cukroví, koledy a každoročně se pokoušíme o vánoční atmosféru v říjnu, po ukončení Podzimních hrátek. Proč? Protože je třeba vybrat od dětí přáníčka pro Ježíška, sestavit seznam a oslovit širší motorkářskou veřejnost, zda by se k nám nepřidala a jakýmkoliv způsobem nám nepomohla. A čas hraje proti nám. Prostě před Vánoci letí ještě ukrutnější rychlostí, než obvykle.

Ale i letos se to povedlo. Potřebné peníze se díky dárcům sešly a dárky byly nakonec nakoupeny.

A tak můžeme zabalené dárky naložit do aut a vyrazit na sever. Z Habří jedeme letos dokonce tři. Siskinka, Milča, která sebou veze pro všechny holky upletené šály a já.

V Lipové už upíjí kafe kri-kri s Richardem a po chvíli přijíždí Albi. ALBI! Ano, i ten se letos připojil k nákupům a přijel se podívat jak to vedeme. Připojují se Hokovi a posléze i Roťákovi, které teď a tady poprvé poznáváme. Doufám, že né naposledy.

Děti nás vítají nadšeně jako vždy a Míša mi říká, že se bojí, děsně bojí, že to nezvládne, že má strach. Prý to zas celé uvádí a trémou se klepe jak drahej pes.

Po slupnutí dobrot, které nám připravila kuchyně je čas zasednout na lavičky a koukat, co nám děti zase předvedou. A že je na co se koukat už víme. A zas zíráme.

Jednička si představení nechává nakonec, protože někteří ,,jedničkáři“ přijíždějí ze školy později. Takže začíná ,,dvojka“. A začíná útokem na naše bránice. Pohádka o Červené Karkulce se dá pojmout i takhle. ,,Trojka“ nás naopak trochu dojme. Jejich ,,Halleluja“ je všeříkající. A,,čtyřka“ na to jde zase zvesela. Trpaslíci v pohádce o Sněhurce by rozchechtali i smutnou princeznu. A pak nastupuje ,,pětka“. Tak to je hóódně silná dávka. Spartakiádní poupata v jejich provedení…. smích je slyšet určitě až do Šluknova. A ani ,,šestka“ našim bránicím nepovoluje oddechu. Jejich ,,pidilidi“ neměli chybu! A ,,sedmička“? Tak ta ve mně vyvolává touhu se hluboce poklonit tetě a strejdovi. S těmi novými prďolaty secvičit scénku a polámaném včelím medvídkovi muselo být fakt náročné.

A mezi tím vším tančily děti sestavy, se kterými zase sbíraly medaile u Hanky Kynychový. Nádherný pokoukání. A konferenciér Míša ten jeho strach přepral a jeho vstupy s Klárkou byly skvělé.

Nakonec nastoupila ,,jednička“. Holky skvěle zatancovaly se stuhami a kluci si ze sebe dokázali udělat docela srandu a tím byli naprosto skvělí. Luboš dokonce vytáhl na parket i mě. Čímž mě tedy dvakrát nepotěšil…. ale nakonec vlastně potěšil :-).

A teď je čas na Ježíška. Ještě před rozdáním dárků představíme dětem Albiho, poděkujeme mu, že nám děti našel 🙂 a jdeme na to. Většina přání byla letos velmi skromná, tak tam většinou Ježíšek ještě nějakou maličkost dohodil.

A když byly dárky rozdány, tak nastalo společné trhání, rychlé rozbalování a ….. pro nás trochu napětí, zda budou děti spokojené, zda nečekaly třeba něco jiného, něco víc. Nečekaly. Naopak vypadaly spokojeně a to je přesně to, proč tu teď jsme. A ač bychom si tu atmosféru chtěli užít déle, tak to prostě nejde. Někteří z nás to mají domů 350km a zítra jdeme do práce. Takže teď jen rychle donést dárky od Roťáka mimo seznam na ,,sedmičku“, kde je malý potěr, který si hračky užije nejvíc, dovézt domů Sabinku, která se mnou pořád do Lipové ráda jezdí a pak fofrem domů. Tak to byl tedy plán. Nakonec jsme trochu z nostalgie zastavili u Vuřta, pořádně se nadlábli a ještě pokecali u kafe. Takže do pelechů jsme se, my haberští, dostali ve tři ráno.

Nevadí. Jestli nás příští rok Ježíšek zavolá, že potřebuje pomoct, jedeme zas 🙂

Krásné Vánoce všem.

Né, že bychom byli nějakou nekultůrní verbeží, ale musím přiznat, že takhle kulturní zahájení besídky jsme ještě nezažili. Většinou zahajujeme konzumací pochutin, které ještě ani nestačily najít místo na rádoby slavnostním stole.

Tentokrát né, tentokrát se zahájení ujal účastník až z Prahy, vytáhl svůj nablýskaný saxík z kufru o němž jsem si myslela, že skrývá samopal, nastoupil před rozsvícený vánoční stromek, foukl do náhubku a tak různě pomačkával ty klapky, až se z toho kusu železa linula melodie. A po lesklém nástroji tančily odrazy vánočních světýlek. Krása. Tak a tím je zahájena Vánoční besídka Motorkářů z Habří a vlastně celý ten čas vánoční. Karlosi díky!

No a teď můžeme zakrojit do sekaný. Je na čase, Danovi H. už prý kručí v břiše.

Zadní ,, Salónek u Honzy“ je vyzdoben fotkami, obrázky a povídáním z let minulých. A že už jich minulo hafo. Letošní besídka je DESÁTÁ v pořadí. Říkám dlouhýmu, vlasatýmu, skorodospělýmu habánovi vedle mne: ,,hele víš, že ti při první besídce byly čtyři roky?“ a sama se při tý myšlence opotím. Pidisiskin Jirka už nějak není pidi. Sakra, to to letí.

Wéna svým vyškoleným hlasem předčítá neskutečně vtipné básničky našich přátel z jedné z nejvydařenějších besídek a my žasneme, jaké měl zrovna Wéna již před lety vize.

Na letošek si návštěvníci neměli připravit básničky, ale veselou historku z motorkářského života. První vstupují na prkna znamenající svět duo Richard a syn. Scénku mají krátkou a výstižnou. Náš výbuch smíchu při pointě musíme vysvětlit Brtňákovi a Havnerům, kteří Richarda neznají a tím pádem nevědí, že jeho návštěvnost v Příbramské nemocnici vysoce převyšuje průměr.

Zboudi předvedli pro mne vcelku neveselou historku o pravidelném srážení motohadrů přes zimu a Wéna s Kačkou sebrali nápad Holcmanovi a parádně se s ním popasovali.

Brtňák dorazil nepřipraven a doufal, že si toho nevšimneme. Všimli, zapsali jsme mínusové body a ještě mu udělali ostudu při jeho předčasném odjezdu. Obávám se, že příště ho sem budeme těžko lákat.

,,Dej si, to je moc dobrý“ říká Fikus Kačce a ta nevěří svým uším. Doma ji přepadl bystrý nápad a do jedné výborné slané dobroty vrazila půl pytlíku chili. Že prý jako bude sranda, až do toho někdo kousne. Nebyla. Výherní kousek padl na Fikuse, ten se zakousl, nadechl a aniž bychom si toho kdokoliv všiml, ho nakousnutý odložil na talířek. Pravda, měli jsme si všimnou, že se nějak dlouho neozval a je na pováženou, že si jeho stavu, který nám po čase přiznal, nevšimla ani jeho vedle sedící žena. No a teď a tady ten nepoživatelný hnus nabízí dál se slovy, že je to dobrý. Dobrák.

Ještě se slova ujal Siskin a Wéna pantomimou vyjadřoval jeho napsané plky. Nejzajímavějším okamžikem byla jízda na perníkové motorce.

S pokročilým časem se čím dál víc navštěvovala přední místnost, v které stojí pípa a lednička s lihovinami různých chutí a kulturní besídka se opět nekultůrně počala zvrhávat.

Ve chvíli, kdy Wéna se Zboudem žudlali na Siskince vstup do jejího špajzu, jsem usoudila, že je čas odejít na kutě.

Díky zúčastněným za super večer, jen mám jednu velkou výtku. Vy holoto! Zapomněli jsme na foto letošních padavek. Tak se koukejte, Siskini, někde společně vyfotit a pak to sem šoupněte 🙂

Barča