Sobota 8.2.

No potěš koště! Na letošní Boulink kap (a zase…. já vím, že se to takhle nepíše, no ale ono se to ve Znojmě takhle píše 😀 ) jsem se přihlásila s rozumným odhodláním, že hrát nebudu. Vím co vím. Nehrála jsem pár let a když jsem tenkrát hrála, no tak to ví zase mí spoluhráči. Letos nebudu komplikovat cestu ke zlatu, pasuju se do role nehrajícího kapitána, budu hrajícím členům radit, jak se to má hrát, budu jim recitovat ,,padá padá snížek bílý“, budu jim říkat, že do járků se to neháže a tak celkově budu platným členem, který Siskinům zajistí, že nebudou mít na své almaře celý rok prázdné místo, protože pohár, na který jsou již léta zvyklí, bude chytat prach kdesi v Dobšicích, či jak se ta Cccendovic kotěhulka jmenuje. No a teď ty katastrofický maily, že je nás prý málo, že hrát musím, že určitě vyhrajeme a vyhrát musíme (no tak tyhle hlášky mojí psychice fakt hodně pomohly) a basta! No potěš koště!

Na cestu vyrážíme siskinovic autobusem až ve tři hodiny, což jsem přivítala, protože jsem ještě musela doladit dort. V Budějicích nabíráme Zbouda a za stálých otázek : jak je to daleko a kdy už tam budem, které občas přeruším zastesknutím, že jsme mohli jet v tomhle počasí na motorkách, se blížíme k Počátkám. Tady nejsme kupodivu přesměrování na benzínku, ale k Wénovi domů. Kačenka rozdává piva, panáky, špenátový štrúdl, nějaký sladký zákusek a já si troufám do mých útrob poslat jen zelený čaj a suchar. Mé útroby se v noci bouřily. Ani ten čaj mi není dovoleno dopít. Jedeme, máme zpoždění. Někteří účastníci zájezdu remcají, že to je jasný, že prej kdo vymyslel tak pozdní odjezd, že to byla blbost….. tak to se siskinkou na sebe střídavě házíme a společně tvrdíme, že je to dobrý, že je času dost. Bylo by, kdyby si Wéna po cestě furt nevymejšlel, že se mu prý chce čůrat. Takhle nám někde u Vranovské Vsi přichází SMS od Bulla, že prý máme zpoždění a oni otevřenou flašku meruňkovice. Siskin odpovídá, že zpoždění nám nevadí a máme otevřenou flašku slivovice. Co se děje vzadu v autě snad ani se siskinkou vědět nechceme. Ona stejně slivovici nemůže, přestože má být řidič veselý, no a mě brání ke konzumaci ony rozbouřené útroby.

Konečně v půl osmé parkujeme před Cccendovic řadovou chaloupkou, zabíráme místa ke spaní a někteří z nás do sebe lijí panáky něčeho z Cccendova sklépku. Přichází Leoš s Vlastou. Konstatujeme, že si ta jména budeme během večera ještě muset zopakovat, neb máme zkušenosti, že jedno představení nestačí. Leoš a Vlasta jsou mírně rozhozeni, nevěděli že jde o prestižní každoroční turnaj téměř celonárodního charakteru. Nevěděli, jak důležité je pro Cccendu vyhrát. Prostě prý jen přijali pozvání na trochu koulování.

Sotva se seznámíme s novými tvářemi a pozdravíme s tvářemi starými ( né, že by Bull, Iveta, Janička a Cccenda byli staří, no ale vy víte jak to myslím) tak nasedáme do taxíků. Náš taxikář by nám hódně zvedl náladu, kdybychom ji už takhle neměli dost vysoko. Kromě jeho akrobacií s mobilem byla vydařeným kouskem jízda se zataženou ruční brzdou. Celá cesta!

S bolavým břichem od dušeného smíchu, který řidič nechápal, vystupujeme před  Bowling barem, nebo jak se to jmenuje a vevnitř zabíráme mnoho stolů, abychom na ně nandali proviant, který bychom měli během noci zlikvidovat. No tak už teď od pohledu je jasný, že tenhle boj prohrajeme.

Před vypuknutím bojů na dráze je ještě třeba připomenout Cccendovi, že stárne a právě dnes je ten den, kdy mění desetiletí s trojkou na začátku na desetiletí začínající čtyřkou. A aby toho nebylo málo, tak Janička má narozeniny zítra. Dostávají dort, popsaná trička a kousek puzzle s hláškou: ,,za každý znojemský járek dostanete dárek“. Chtějí-li se dozvědět, jaké fotky na puzzle mají, musí se snažit :-).

Cccenda ještě zopakuje pravidla, která už stejně většina účastníků zná. Takže pro Leoše a Vlastu: Znojemáci i haberáci sedí společně u čtyř stolů po čtyřech a nejslabší po hře odchází k vedlejšímu stolu. Tím mám zajištěno, že se nebudu nudit u jednoho stolu.

Siskin si někdy v týdnu obstaral zánět žil či šlach, či čeho. To je fuk, prostě si zafačoval ruku, svrhnul mě z mé funkce nehrajícího kapitána a já vrhla první járek. A tím by turnaj Habří- Znojmo 2015 mohl začít.

Po mém prvním járku následují v rychlém sledu další. Zodpovědně se chodím napráskat k zapisovatelce Bětce a doufám, že mi načmárá hafo čárek a odvezu si ze Znojma pohár ,,Kanál roku“, když už šance na Velký pohár jsou dost mizivé. Kromě sledování mých zahozených koulí stíhám sledovat i boje na vedlejších drahách. A cosi mi říká, že na tom letos fakt nejsme nijak dobře. A Znojemskům to nějak jde. Dokonce i Andrejka mě nechává daleko za sebou.

Nejlítější boj zuří u prvního stolu. Bull s Radimem věc pojali osobně a vrhaj koule se zaťatými zuby, s odhodlaným pohledem a ukrutnou silou. Občas z nich jde strach.

Ze mne taky. Jsem nebezpečná. Vypadá to, že ze mne Wénu, Zbouda a Siskina klepne pepka. Množí se rady jak to mám hrát. Na co koukat, jak houpnout, jak vycentrovat palec, jak nepoužívat sílu, jak…… dělám přesně to co mi radí, takže nechápu, že furt hraju stejně blbě. Stěžuji si Janičce, že mi kluci radí blbosti a ta mě za pár her uzemňuje prohlášením, že ty blbosti fungujou a vysokým počtem bodů. Sakra!

Nehrající kapitán Siskin vidí to co já. Nejde nám to. Při představě, že bude muset pořídit nějakou odpornou vázu na prázdné místo na almaře, se obětuje a nasazuje vlastní tělo. S vědomím, že mu zítra budou permoníci bušit do hlavy, že se žaludek bude kymácet jak polorozpadlá bárka v rozbouřeném moři  bere Cccendu a Janičku k baru. Opakovaně, často, čím dál tím častěji a radostněji. Výsledek na sebe nenechává dlouho čekat. Siskin se mezi námi motá jak tajtrdlík, bere mi kouli z ruky a hází levou rukou járek tak výstavní, že takhle blbě jsem ještě nehodila ani já. Tak tenhle si nahlásit nejdu! I na Cccendu s Janičkou má Suskinův plán vliv. Janička jede! Přestává hlásit járky, začíná hlásit strajky (když můžou mít ,,boulink kap“ a ,,járky“, tak můžou mít i ,,strajky“ ) . U Cccendy se děje pravý opak.

Ze stolů postupně mizí jídlo včetně neskutečně dobrého koláče od Radima  a já začínám přeci jen házet trošičku líp. Asi by to chtělo turnaj prodloužit, za ty čtyři hodiny se sotva rozházím :-).

V samém závěru se dokonce nemusím stěhovat. O Cccendovo stěhování se zasloužilo jeho 6 járků za sebou. Siskinova taktika konečně vychází a já zůstávám u stolu s těmi neskutečně soutěživými vlčáky. Brrr! Adrenalinem se tu chvěje vzduch. Bullovi, při každém vydařeném hodu (takže vlastně při každém), se v očích leskne odraz poháru pro nejlepšího.

Konečně odpískáno! Končíme! Spočítat body! Trocha napětí a výsledek……. HABŘÍ VYHRÁLO!!! Tentokrát jen o fous, ale zas né o tak tenký, aby to ovlivnila Cccendovo indispozice v posledním kole. O 200 bodů.

Siskin má den ukradnutých funkcí. Mně šlohnul post nehrajícího kapitána a teď Cccendovi vyfoukl funkci ředitele závodu a tím i vyhlašovatele a rozdávače pohárů. No, Cccenda by to asi fakt nedal a Siskin si svých pár minut slávy nadmíru užívá. Líbá se úplně s každým. Myslím, že bude u fotek trpět.

Neméně si užívá Bull při přebírání pohárů za nejlepšího strajkera a za první místo v jednotlivcích. Pro ,,kanál roku“ si jde místo mne Monika. Takže nic, snad za rok 🙂

Teď tedy poklidit zbytky proviantu, zaplatit útratu, rozloučit se se Znojemákama a nalodit se do taxíků. Náš taxikář si notuje s Bullem, přidává volume a oba si v dobrém rozpoložení broukají cosi od AC DC. Asi proto nás cesta stála 150,-Kč (což mi připomnělo, že to platil Bull a doteď mu dlužím). V dalším taxíku prý platili 200,- Kč a docela je rozhodil 100procentní příplatek proti cestě tam. Ale zase 200,- za cestu přes půl Znojma? Pohoda.

V Dobšicích bychom šli moc rádi hned spát, jenže jsme museli jít do sklípku hlídat Ccendu, aby se nepodpálil. Tak jsme ho tedy hlídali. U hřejivého, praskajícího krbu. Občas si někteří z nás odběhli do vedlejší místnosti s klenutým stropem pro nějakou tu lahvinku. Né, Cccendu jsme nevypili, lahvinky padly jen dvě. Co to na bandu motorkářů je?!

Po bystré konverzaci, po pořízení fakt hodnotných snímků jsme se nakonec odporoučeli do pelechů.

Né, že by se nespalo dobře, ale bloudící, courající Zboud byl přeci jen trochu rušivým faktorem. Že po návratu ze záchodu netrefí do správných dveří bych brala, ale že se vydá někam po schodech bych nečekala. Nakonec ho ke správnému pelechu dovedla Janička, poté, co ho seřvala na tři doby myslíc si, že se ji do postýlky dobývá Cccenda. Z toho plyne, že Cccenda nesmí k Janičce do postele. Zbytek noci proběhl bez zvláštních událostí. Tedy já alespoň o žádných nevím.

V nastalém ránu bylo někomu dobře a někomu ne. A někdo si dokonce i prd pamatoval. Cccenda na Janičky výtku, že tedy zrovna tu jejich výroční flašku vína brát nemusel, sklopil uši, zasmušil se a slušně se Janičce omluvil. Jestli si to tady přečte, tak konečně zjistí, že se omlouval úplně zbytečně, protože u sebrání a konzumace výročního vína vůbec nebyl. Tímto se Janičce omlouváme my 😉 .

My, kterým žaludek fungoval tak jak má, jsme do sebe cpali luxusní snídani a hlavně báječný koule Ivety. Jó to je baba! Ta má koule! Kromě toho, že nám naházela pěkných párset bodíků umí i skvěle péct. Kačka s Wénou rázně hlásí odjezd na devátou a fakt jejich pruzení zabírá. Takže rychle rozloučit s Bullem a Ivetou, s Cccendovcema a tradá směr Počátky. V Počátkách prý máme být v 11°° a je to nutné. No jo, ale nutné je i zastavit v Klobásovém ráji a u slaměných zvířátek. A když už to vše máme za sebou, tak Kačka s Wénou zase prudí, že si potřebují koupit vodu, že potřebují čůrat, a že jedeme pomalu a oni by už chtěli být v cíli…..

Prostě mají prudící den. Že by to Siskince při průjezdu sněhové bouře nějak dvakrát pomáhalo, to tedy né, ale Siskinka se nezalekla, sněhem, mrazem, fujavicí a bouří proplouvala s jejich korábem coby zdatný silniční pirát a do cíle nás dopravila s pouze desetiminutovém zpožděním. APLAUS!!!

V Počátkách jsme okoukli novou Wénovo chajdaloupku a pomalu zamířili k domovu.

Tak trochu se vytáhnout s pohárem a hlavně se věnovat pasivnímu odpočinku, neb si ho všichni po víkendu zasloužíme. Jó, a abychom nezapomněli…… Cccendo díííky 🙂