DDL- Vánoce 17.12.2015
Vánoc v DDL 17.12.2015
Tenhle okamžik, kdy ožijí řádky doteď jen psané na papíře, mám nejraději. Kdy dostává seznam, který je sepsán, přeposílán, obnovován, vysvětlován….. podobu dětských tváří a balíčků zabalených ve vánočním papíru.
To ale hodně předbíhám. Té chvíli, kdy se papíry trhají, krabice otevírají, oči zvědavě vyvalují předchází téměř dvouměsíční příprava. Vybrat od dětí přáníčka, někde si je trochu vyjasnit (no uznejte: přání ,,trencle“ se plní trochu složitě), doladit velikosti, barvy a tak dál, vytvořit seznam a ten pak rozesílat s žadoněním o pomoc po všech čertech. Tedy čerty k tomu nezveme, jen motorkáře a spřízněné duše. A že jsou spřízněné duše i motorkáři fajn lidé, tak se nakonec naplní účet a konečně i ta poslední kolonka na seznamu: Dárek pořídí……. ! A to je chvíle, kdy některým z nás spadne veliký balvan ze srdce.
Pak nastává fáze nakupování, balení, převážení dárků z bodů A,B,C,D a dalších do bodů E,F,G a dalších, podle toho v kterých bodech se nakupuje a z kterých bodů se vyrazí do bodu DDL ! Tahle fáze bývá napínavá a zda vše klaplo se dozvíme až ve finále.
Poté následuje sledování počasí, protože co si budeme namlouvat, jedeme na drsný sever a povětšinou jsme zhýčkáni pobytem na mírném jihu. Tak toho se letos opravdu obávat nemusíme. Na motorkách nejedeme jen proto, že se na ně blbě nakládají dárky.
Dárky z jihu a vysočiny jsme naložili do auta už ve středu, aby nás ve čtvrtek nic nezdržovalo a v poledne se Siskinem vyrážíme na dlouhou cestu. Ve tři v Jestřebí přistupuje do auta Laika s plnými taškami dárků a nacpaným pupkem z restaurace pod Habsteinem. A ještě provokuje vyprávěním, jak skvěle tu vaří.
V Lipové se po důkladném přivítání přidáváme ke kri-kri a Richardovi, kteří už sedí na sedmičce u kafe. Postupně přijíždí Beruška, JitkaR6 a Medvědice Irča. Je nás osm. Paráda 🙂 .
Za pomoci větších kluků nandáme dárky pod stromeček v tělocvičně a už hledáme místa k sezení.
Besídku uvádí Míša Šulík a Kačka Růžičková. Jsou skvělí! A ostatní děti neméně. Postupně se představují po rodinných skupinách s nápaditým vystoupením. RS1 tančí. Tedy TANČÍ naprosto skvěle a jeden neví, jestli má zírat na taneční umění, či se popadat smíchy za břicho nápaditostí kostýmů. Ty namalovaný pekáče buchet! Tedy pánové 😀 😀 😀 ! O Jiřce ani nemluvě 😀 ! RS 2 zasáhla bránice plnou palbou. Prase v žitě v podání strejdy Radka nemělo, nepřekvapivě, chybu. Na RS 3 se ujal režie kdosi velmi šikovný. Skvěle propojil hodinu malování s tancem a zpěvem. Dětem na RS 4 se asi stýská po škole, tak si ji přenesly na besídku. Dominika je učitelka přímo rozená. RS 5 …brada mi padá, ústa zůstávají dokořán, dochází mi slova. Labutí jezero a labuť Aleš. Hluboká poklona a potlesk! RS 6 – Máš boky jako skříň. Né, to nikdo nikoho neurážel, to je písnička od Ewy Farné a šestkový děti na ni luxusně zatančily. RS 7- už loni jsem psala, jak nesmírně smekám před tetou a strejdou, že dokáží s těmi mrňaty vůbec něco secvičit. Tak letos šoupli laťku zas o kus výš se scénkou ,,krokodýl Chňapík“ Nádherný! Mezi skupinami děti předváděly taneční vystoupení s kterým zase bodovaly v projektu Hanky Kynychové. Neskutečné co s těmi svými těly dokáží. O pár vtipných okamžiků se postarala i technika a asi nezapomenu na postupné zvyšování děsu v očích zavěšené Lucky čekající na hudbu. A okamžiky dojemné taky nechyběly. Linou-li se ty vánoční písničky z rádií už přes měsíc, tak jednomu skoro lezou na nervy, ale tady z úst dětí dostávají úplně jiný rozměr. Ten původní, který by mít měly.
,,Scénky byly skvělé, taneční vystoupení famózní, děti mají můj obdiv! Chvílemi jsem zírala s otevřenou pusou, chvílemi se smála a párkrát mi šly slzy do očí“ napsala poté Jitka a myslím že tím vyjádřila pocity nás všech.
Besídka je u konce a teď je to na nás. Richard se ujímá slova a hromada z pod stromku se postupně přesouvá mezi napjaté děti.
Pod stromkem je prázdno a padá otázka, která nás děsila v oné fázi převážení dárků: ,,Mají všichni dárek?“ Kdesi v koutku pravého oka registruji několik rukou letících ke stropu a podlamují se mi kolena. Ta vteřina, než jsem zaostřila, byla neskutečně dlouhá a napadlo mě v ní, že se logistika převozu fakt zhroutila. Po zaostření na vychovatele mi začalo srdce opět bít. Fuj, ty mi dali 🙂 .
A teď povel: dárky rozbalit! a je to tu. Ano, ten okamžik, o kterém píšu zkraje. Slova psaná na papíře ožívají 🙂 . Teď se ukáže, jak jsme se trefili, jestli nebude nikdo zklamaný. Plané obavy. Děti se předhánějí s předváděním dárků, s děkováním, s krásnými slovy. No a zas mi něco spadlo do oka. A zase nevím, jestli dáváme víc dětem my, nebo ony nám.
Odpoledne se přehouplo do večera a nám nezbývá moc času. Ale i tak se ještě porůznu vnutíme na nějaké skupiny. Na dvojce dostávám dárek s proslovem, díky kterému jsem se nezmohla na pořádný poděkování, neb se mi něco zadrhlo v krku.
Odjezd už se opravdu odkládat nedá, i když je to lákavé. Nějak se po děcáku nacházíme, postupně loučíme, nasedáme do aut a s úsměvy na tvářích i na duších odjíždíme. Díky všem a zas za rok 😉.
Barča