Hanz a uWe  nepijí. S alkoholem vyrovnali. To prý hlásali v pátek po cestě z Prahy do Habří. Cestě plné výmolů, výjezdů, bahna, kořenů a krásných výhledů a pokud možno žádného asfaltu. U cesty jsem nebyla, takže nevím, jestli nás jen nelakují, nedojeli k nám po silnici a nezamazali se dole pode vsí, aby nebyli pro smích.

Do Habří dorazilo osm zašpiněných, mokrých a asi i smradlavých (což jsem nezjišťovala) enduristů před sedmou hodinou večerní. Silné jádro zamířilo ze všeho nejdřív do hospody a pár změkčilých, či snad rozumných jedinců dalo nejdříve odbahnění a sprchu. Hanz a uWe byli překvapivě v první skupině a v okamžicích nádechu, mezi vdechnutím další zelené mě přesvědčovali, že fakt vůbec nepijí.

Bull, Horejsek a Honzík nejdřív zacpali blátem sprchy v penzionu Haberský vrch a poté se teprve vypravili mezi místní štamgasty. Bullovi trvalo rovné čtyři minuty, než se přiznal, že TO vyjel. Netuším co TO bylo, ale muselo TO být ukrutné, drsné a nezapomenutelné TO! TO vyjel jen Bull a Jirka. TO už nikomu dalšímu vyjet nedovolilo a ostatní se museli poklonit Bullovi, že TO vyjel.

Jeden by řekl, že cesta z Prahy do Habří mimo asfalt motorkáře vyšťaví a zažene je včas do pelechů. Není tomu tak. Cestu je zapotřebí probrat a zhodnotit. S každým panákem zelené se stávají výjezdy strmější, rokle děsivější, potoky hlubší, bahno mazlavější. Asi pro odlehčení předal Milan Richardovi dárek. Dát odpůrci fotbalu fotbalový míč v hospodě plné skleněných půllitrů, lahví, světel a tak, je holý nesmysl. Snad jen zázrakem nedošlo ke gólu do skleněné ledničky.

Zelená dochází, je třeba se vrhnout do pelechů. Až ráno se dozvídám, že vrhnutí kdosi pojal jinak a že došlo ke zvláštnímu zjištění. Je známé, že ač jíš cokoli, vždy bl…š vlašák. Výjimkou je zelená. Piješ-li zelenou, taky ji blinkáš. A to by bylo pro dnešek vše, přátelé. Tak tedy ještě prý ne. Ještě měla Zdenka dost práce s uWem, aby ho několikrát dokázala navigovat do místa jeho dnešního odpočinku. Jo ta abstinence je svinstvo.

 

V sobotu ráno někteří vyvolávali matné vzpomínky na včerejší večer a někteří se těšili na dnešní ježdění. Všechny Pepa trochu probral zadáním úvodního testu. Překvapivé zjištění- mezi návštěvníky, kteří k nám zavítají jednou za rok jsou jedinci, kteří přesně ví, ke kterému roku se datuje první zmínka o Habří, ve kterém roce se jelo první Haberské hoWno a v jaké nadmořské výšce Habří leží. Překvapivě mají o Habří větší znalosti než o šestidenní a Dakaru. Chvályhodné. O odpovědi- nejlepší haberský motorkář ani nemluvě. Našli se jedinci, kteří mají naprosto skvělý přehled a napsali Barča. Pepa nesouhlasil. To si vyřídíme doma, to sem nepatří.

Dost plků a do sedel. Tomáš se nepřevléká a nestartuje. Prý to má rozbitý. Vůbec neví jak a sveřepě odráží Honzíkovy návrhy na opravy. Prostě je línej a nechce se mu jezdit. Ostatní zajíždí na parcelu a pozorně sledují Pepovo vysvětlování kudy že se to pojede. Vnímá ho asi i Richard, neb praví: ,,tak na to se ti můžu vykašlat“ (no dobrá, použil úplně jiné slovo), odkládá motorku a lehá si vedle ní. Pepa rozhoduje, že Richard jede první, Richard na to nakonec nekašle a jede. U přejezdu kmenu si dal zasloužený odpočinek a něco mi říká, že je dobře být daleko a neslyšet ho. Poté si šoupne ještě nějaké to kolečko navrch a vteřiny naskakují a naskakují. Poté se do roklinky vydávají i ostatní a při některých přejezdech kmene se nedá netleskat. Skvělé pokoukání! Ti pánové to přeci jen mají v prackách.

Smrtelka nesmí chybět. Smrtelka už je hafo let součástí Haberského hoWna a ani letos tomu není jinak. Smrtelku si kluci vyvrknou vcelku bez problémů, ale potůček pod ní jim dá přeci jen trochu zabrat. Hlavně uWemu vyžene případné pavouky z vejfuku i z motobot. Řekla bych, že i tady to bylo parádní pokoukání, ale můj foťák, celý zalepený od bahna, míní cosi jiného. Blatouchy a jiná jarní flóra zírá a modlí se, aby to přežila. Přežila a kluci jedou dál. Nejen kluci. Radka s Petrou nesedají do vyhřátého auta, ale hrdinně se mění v batůžky svých drahých, zablácených a zmrzlých poloviček. Jedou nad Víta, k potůčku na který má doživotní vzpomínky Condor.

Pepa říká, že tohle pojedou všichni na jednotné motorce a tou je Milanovo nové, vyvoněné bavorácké GéeSo. Nesouhlasí nejen Milan, ale i ostatní. Asi k té bílé motorce nemají důvěru. Nevím proč, mně se líbí.

Takže projedou potůčkem a hájkem na svých povětšinou oranžových strojích a už chvátají zpět do civilizace k teplému jídlu a studenému pivu. Možná chvátají až moc. Někdo, nevím kdo, to dává trochu mimo cestu a zůstává za ním vyoraná rýha do pangejtu.

Oběd je tentokrát mimo náš servis a Jarda v hospodě se musí činit. Já mezitím rozehřívám troubu a postupně do ní strkám ceny. Což samozřejmě nestíhám a už mě Pepa honí na dráhu do Žabovřesk. Ani trochu toho nelituji, neb vidět ty kluky ještě o třídu víc zablácené je fakt bezva. Sem tam nějaký ten skok, blátivý průjezd a mazlavý výjezd si prý rád nechá ujít Richard a jen s námi ostatními nejezdícími měkouši ostatní sleduje.

Letošní hoWno je trochu jiné, než ostatní. Ty ostatní byly zalité jarním sluncem a hřáli jsme se v prvních jarních paprscích, po kterých není letos ani vidu. Leje, je zima, leje, je zima, mrznou nám ruce, nohy a všechno ostatní. Takže fofrem zpět do Habří, do teplých sprch a pokojů.

Znovu rozehřívám troubu a vařím vodu na kafe a čaje. I rum pro Bulla vyhrabu ze špajzu. V tomhle příjemném odpoledni zjistíme kdo má trauma z myší a z pavouků. Vcelku veselé odpoledne a nápověda na totální rozhození kamarádů. UWe sakra, takhle se nemáš odkopávat! To se ti jednou nevyplatí.

Bull usíná v křesle, ale nakonec ho přeci jen probereme a jdeme k Marušce na vyhlášení.

Tjádydádydá!!!! První místo….. Tak takhle ne! Jdeme od konce. Richard nevěří vlastním uším a uši někoho jiného si půjčit nechce. Je mimo soutěž. No jo, vykašlal se na trať. Takže nakonec je soutěžících jen sedm.

6. Hajnej, 5. Plešoun, 4.Honzík (že by ho včerejší večer pod taktovkou Mufa vyřadil ze hry?), 3.-první oceněné místo Hanz, 2.-velmi natěšený a spokojený Bull, 1.- velmi zaslouženě Jirka!

7.- a tím i největší ocenění- HABERSKÉ HOWNO- uWe!!! VELIKÁ GRATULACE! Jo! Na zelenou to jezdí!

A pak už jen normální večer. Převládá zelená, sem tam proložená průzračnou a zlatavou. A spousta krásných a veselých historek.

 

V neděli ráno ještě společná snídaně a už se nakládají zablácené stroje na káry a nastává velké loučení. Někteří se z cesty ještě vrací pro zapomenuté tašky a tak.

Tím se stává Haberské hoWno 2016 minulostí a už se můžeme pomalu začít těšit na to další.

Bylo to s vámi zase fajn. Díky :-).

 

 

Barča

 

 

[Not a valid template]