Na silnicích se to začíná hemžit motorkami, v kuchyni jsem nachytala mouchu, alergici si začínají stěžovat na rýmičku. Z toho vyplývá, že se blíží jaro a že jsme už pěkných pár týdnů nezavítali na sever, do Lipové. A už se nám po dětech dost stýská, a tak trošičku si myslím, že i jim po nás.

Je na čase spáchat cokoli, coby děti i nás potěšilo a snad i pobavilo.

A přestože jim Alex na podzim zahlušil skříně, nebylo by od věci jim doplnit zásoby.

Takže : Jarní trhy!

 

[Not a valid template]

Z tábora nám zbyl pytel Haberských dukátů. Platidlo by bylo, teď jen sehnat, za co je děti utratí.. Trošku jsme rozhodili sítě mezi naše známé, kolegyně, kamarády….a světe div se, pytle s oblečením, hračkami, či čímkoliv se začaly hrnout. A v nich jsme nacházeli pravé poklady. Krásné oblečení pro malé i velké, věci, které docela určitě nutně potřebují, ale ještě to nevědí.

Teď jen najít nějakou formu, kterak se k těm úžastnostem dostanou.

No, prostě vymyslíme pár her, za které si vydělají habrošušňáky a ty nám pak zase vrátí v krámku, my je zase z krámku stáhneme do dalších soutěží, ze soutěží si je děti zase odnesou do krámku…….no prostě, prachy se mají točit, ne?

Konečně padl termín, který bude vyhovovat nám i děcáku. 22.4. by snad mohla být v provozu tělocvična po rekonstrukci, děti by měly být na místě všichni a kdosi prý objednal i slušné počasí.

 

A tak se v předvečer akce nakládá dodávka materiálu, aby se druhý den vyložila o 350 km severněji.

V pátek se nás na místě sešlo docela dost, děti nás přivítaly…… no, ti co to znají, vědí jak, a ti kteří to ještě neznají, by to měli poznat 🙂 .

Bull prý u Pytláka ztropil trošičku výtržnost, domáhaje se pečiva. Prý nějak nepochopil, že i chléb je pečivo.

Je na čase jít spát. No spát?! Už jste spali v tělocvičně s Richardem? Ne? No tak věřte, že ze spaní nebude nic. Budete se převalovat, zacpávat si uši polštářem, počítat ovečky a bude vám to houby platné, bo to řezání dříví je nepřespatelné.

Bullová prohlásila, že: ,, KTM špunty do uší jsou v podstatě k ničemu. Musela si Volterovo kvarteto (název, dle nejvíce znějícího jedince) vychutnat až do úplného závěru“

Jeden z účastníků kvarteta byl ráno indisponován. Ale prý ho nezničilo noční vystoupení, ale spaní na nově položené podlaze v tělocvičně. Bull má nějakou nepopsatelnou alergii na nové podlahy.

Sobotní ráno nás nepřekvapilo sluníčkem, bylo objednáno. Ale mě překvapilo zamčenou brankou. Už jste někdy lezli z děcáku na ranní procházku přes plot? Já jo :-). Připadám si, že jsem na útěku.

Na desátou byl vyhlášen začátek akce, takže nastal docela fofr připravit stánky, rozdělit si soutěže, přivézt Sabinku z Brtníků a být včas na zahájení. Ale sešlo se nás dost, každý se ujal nějaké činnosti a tak Richardův mohutný hlas mohl děti i nás v určený čas svolat bez problému. Jen Bull, mající barvu střídavě zelenou a bílou mezi námi bloumal a vypadal, že ani neví kde je. Zaujalo mě, že při střídání barev v obličeji vůbec nepoužil svoji oblíbenou oranžovou.

 

Kolem děcáku byla rozmístěna hrací místa.

Většina dopoledních her byla zaměřena nějak víc na ty mladší děti. Ty větší povídaly, že si hrát nebudou, že už to pro ně není, že nám rády pomůžou. Pomáhaly. Martin s Ríšou v zápalu boje malé děti k obřím brčkům, vodě, kelímkům snad ani nepustili. U kostek a zavázaných očí se ale opravdu

motaly hlavně ti menší.

Velký nápor byl u soutěže, kde byly prachy rozhozeny po zemi, a co si kdo urval, to měl. No, zní to snadně, ale děti si mohly sebrat habrošušnáky jen s knížkou na hlavě. Tak Pavel F docela ušetřil 🙂 .

Zajímavě se vyvíjela debata u skládání puzzlí s fotkami motorkářů. Doteď jsem nevěděla, že má Siskin a Mariano podobné oči a naprosto stejné vrásky okolo nich. Nikola, Marián, Číča mě přesvědčovali, že to obočí, vrásky, oko je stoprocentně Mariána, který právě stojí nad námi. Musela jsem uznat, že to tak fakt vypadá, a kdybych ty fotky nedělala, tak by vyhrály. Ale ne ne, byl to Siskin!

Kri- Kri měla pro děti připraveny obrázky známých osobností. A jak to dopadlo, popsala nejlíp ona sama:

 

Marťas (Martin B.) vyťal osm z devíti! Nepoznal jen Bohdalku, ale ta byla na fotce v civilu a né v zeleném oblečku s pěti vlasy a tůňkou za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a možná ještě dál.

(možná, kdyby Krikrina toho Rákosníčka imitovala, tak mohl mít Martin plný počet bodů). Za to poznal Marii Terezii a jako bonus přidal, že zavedla povinnou školní docházku.

Naopak jeden z výtečníků s nepodvratitelnou jistotou tvrdil, když uviděl fotku Karla Čapka, že ,,je to Hitler“

 

Bull se motal, Maruška se Štěpou kralovaly v krámku, Číča se Bullový zeptal, jakou má iniciálu ( místo indicie), Mareček si na sebe navlíkl vše co nakoupil, prachy se točily a čas nás dokopal k obědu. Děti si daly polední klid, no a vlastně i nám přišel vhod.

Bylo potřeba vybalit další zboží, Petie, Ivča a spol. vyhrabávaly z beden kalhoty, trička, boty, hračky……..Richard si našel model endura a počal gazovat ve štěrku. Tento okamžik naprosto vyléčil Bulla z jeho podlahové nemoci. Za chvilku lezl s Richardem ve štěrku, projížděli naprosto neprůjezdné situace, nebáli se valícího se štěrku, sjížděli děsivé srázy, prolítli každou roklinku a dělali u toho drndrndrrrrrrrrrn………. Martina si celý souboj fotila. Prý potřebuje důkaz, že trávila víkend opravdu s motorkáři. A Kamil prohlásil, že si připadá jako v práci (dělá na psyndě).

Nejvyšší čas sebrat hračky chlapům a předat je zase dětem.

 

Odpoledne se pokračovalo v soutěžích. A všichni vyhrávali. A když nevyhrávali, tak si stejně nakupovali. Výstižný rozhovor:

,,Kolik to stojí?“ ,,kolik máš?“ ,,jedenáct haberáků“ ,, no to je náhoda, tohle stojí zrovna 11“

………prostě bylo třeba nechat ty hromady materiálu v děcáku.

 

Lucka pospíchala domů, dopospíchala ve Vansdorfu. Tam se šla podívat, jak vypadá policejní stanice zevnitř. Někde přišla o SPZtku, ve Vansdorfu ji čapli pomáhající chránící a pomohli ji od pětistovky a trochy času.

Zatím co Lucka řešila problém, v Lipový se nic neřešilo, v Lipový se hrálo. Například obří člověče nezlob se. Martin V. na výtku, že se do papírové kostky nekope, ale hází se s ní, odvětil, že on ji přeci nekopl, ale hodil nohou. Tahle Kačky hra měla velký úspěch.

A chodící špalíčky taky.

Nevím, nakolik se špalíčky líbily Seržovi, který byl ihned po příjezdu sundán z motorky a v motohadrech a přilbě na špalíčky postaven. Ale dětem se líbily moc. Velcí zase zapomněly, že si vlastně vůbec nechtějí hrát.

Na častou otázku zda jim špalíčky nechám, jsem odpovídala, že ne! Potřebuji je příští víkend na čarodějnice v Habří. Tvrdě jsem odolávala asi dvě hodiny. A pak už se to nedalo. Musím nechat udělat v týdnu další 🙂 .

 

Né, že by si děti ještě dál nehrály, né, že by už holky neměly co prodávat, ale co se dá dělat, blíží se večer.

Chlapi připravili oheň, pruty na opékání, děti přinesly buřty k večeři a pak se prostě jen tak sedělo, jedlo, plkalo a užívalo pohody.

Tady někde mi nahnal Martin Šulík slzy do očí: ,,mě se o tobě zdálo“, na to mu povídám: ,,mě se o vás zdá pořád“ a on mě dorazil: ,,a taky večer brečíš?“ 🙁 .

A Sabinka překvapila všechny přítomné naprosto nahlas a zřetelně položenou otázkou: ,,vezmeš mě sem na míčovky?“.

Mezi námi poletoval Karel Knap na koupených bruslích, teta Vlasta přiletěla s očima plnýma slz, radosti, nadšení a se slovy: Fanda vyhrál! Fanda vyhrál jakousi taneční soutěž při níž vyhrál mimo jiné i účast na mistrovství Evropy v Chorvatsku!!!!!

Někomu zase spadl buřt do ohně …..a bylo….a bylo prostě tak nějak pohodově. Teta z trojky vyprávěla, jak ji děti potěšily, když se složily na televizi, někdo odjížděl, někdo zůstával, někdo se šel po skupinách podívat na módní přehlídky a chystali jsme se ke spánku.

Bullovi raději odjeli, aby je nikdo nerušil, či aby nikoho Bull nerušil. Richard se odebral ke spánku do jídelny a my ostatní jsme se mohli v nové tělocvičně opravdu vyspat. Až do rána. Či alespoň do brzkého rána. Tehdy zazvonil Sabince budík. Nevím proč. Vím jen, že ji nevzbudil, vzbudil mě, zamáčkla jsem ho a ……šla se projít. Přes plot 🙂 .

Nedělní odjezd byl stejný jako spousta předchozích nedělních odjezdů. Plné dětských přemlouvání, abychom ještě nejezdili, a otázek kdy že ten či onen zase přijede. Na něco se odpovědět dá, na něco ne, ale rozhodně se musí, ač nechtěně, odjet.

No a po pár hodinách a pár set kilometrech za volantem mě doma čekaly čtyři pytle dalšího materiálu. Víte co to znamená?…..Víte, co nás čeká…….a těšíte se…….já jo 🙂 .

JÓ, A VELIKÉ DÍKY VŠEM, KTEŘÍ  JAKKOLIV POMOHLI!!!!!