Buď potřebujeme nějakou změnu, nebo stárneme a ztrácíme sílu na megaakce. Za B, je blbost, samozřejmě nestárneme. Prostě jsme se letos rozhodli, že dopřejeme našim kamarádům odpočinek, že je nebudeme nutit vymýšlet básničky, báje, vytvářet klobouky a jiné ptákoviny. Letos rušíme Vánoční motobesídku! Posedíme jen tak, v malém počtu, v knajpě u Alči, probereme uplynulý rok, zkusíme naplánovat příští. No tak to je zase blbost, jako by nás život nenaučil, že nejsme schopni se dohodnout na cílové zemi naší dovolené týden před odjezdem, natož víc jak půl roku. Takže vlastně spíše schůze, než besídka. Jedním z bodů bylo vyfocení padavek roku. Na skupinové fotce jsem pózovala sama 🙁 .

Aby se přeci jen něco málo zajímavého dělo, cpal se siskin střídavě šumavskou topinkou, bramborovou plackou, toastem, krabí pomazánkou avímjávlasněčímvším? aby následné ráno, za hluboké tmy, vyburcoval siskinku a dožadoval se odvozu do špitálu. Prý pro injekci, ale moc si chválil pěknou doktorku Kláru, tak jak to vlastně bylo nikdo asi neví.

 

A na 10.12. jsme domluvili posezení u Sida. Trochu nostalgicky, jako za ,,starých časů“, se ,,starou“ partou. Ficcus se ujal řízení a byl s Haberskou Hromadnou Dopravou připraven v 17,30 na zastávce. Po cestě se nic zajímavého nestalo, nepočítáme-li Klárkou převržený chemický hajzlík. Prý nepoužitý, tvrdil ficcus. Ale raději ho, i s holkami vysadil v Šindláku.

První kroky ,,U Sida“ provázela siskinka slovy: ,,pane jo! Plácla mě nostalgie přes nos. Támhle v rohu jsem byla zapasovaná“ . Jo, taky jsem si připomněla pár okamžiků při spatření cihlového baru 🙂 .

Posbírali jsme podprdelníky kde se dalo, ponechali si bundy, posedali na naše stará místa a nevěřícně zírali na příchozího, bezzubého čerta. Čert neblekotal, ale povídal: ,,tak vážení….“ (trochu mne zamrazilo, že nás vykáže) ,,…včera jsme tu měli akci a skoro všechno se vypilo. Není dvanáctka, nezbylo skoro žádný jídlo, tvrdýho taky moc není, desítku musíme narazit, jó a asi se tu nepodaří zatopit. Tak pěkný večer a ať se vám u nás líbí.“ Poděkovali jsme, slíbili, že pro zdar večera uděláme vše a čekali na prvního hosta. Tjádydádydá: První místo vyhrál Merlin! ,,…. tak mi přišli od Italů peníze“ zahájil konverzaci. Pogratulovali jsme mu a poprosili, jestli by tu historku nemohl začít vyprávět od počátku, že jsme ho už nějaký ten čas neviděli a nejsme v obraze. Někde mezi ,,….. ta ženská s Polem mě přehlídla..“ a ,,… hned vedle byli karabiniéři“ se dostavil Karl, Dzin s Peťulou, Mario, Gus. Po nákupech v IGY i Mac s Myškou, RoadMagor a Mili vytahující se novým, blýskavým prstýnkem, který ji nedávno, před mnoha svědky RoadMagor navlékl na prst. S menším zpožděním, a radostí z výhry ve volejbale přichvátali Romča s Radkem. Ještě čekáme na PeťuFazera s Andy. Místo nich přichází SMS. Něco o rýmě, kašli, smůle a lítosti, že naše nádherné ksichty dnes Fazerovci nespatří. Důvod akci zopakovat.

Ta dnešní se už rozjíždí. Vzpomínky ožívají. Vzpomínky na akce, projížďky, kamarády i společné známé. Karl pobavil. Na otázku, jakou že má teď Nina motorku se mírně opotí, zakoktá, pro sebe zašeptá: ,,já jsem věděl, že to příjde” a neochotně procedí mezi zuby: ,,modrou“. Nedáme se, Karla zpovídáme, přivádíme do rozpaků a kazíme mu večer. Prý si na ta písmenka nemůže vzpomenout. Ví jistě, že je to motorka! Že je modrá! Že je to jedenáctistovka! Že je to Kawa (tady přeci jen malinko zaváhá)! Že tedy fakt neví, ale asi je v názvu Ypsilon. A kouří se mu z hlavy. Dzin vzpomíná na první společnou vyjížďku a siskinovi se jeho vzpomínání nic moc nezamlouvá. Těch vzpomínek vylézá více. Na první setkání, Křišťanky, eM+eMko, První pomoc, Gusovu nehodu, besídky, trapasy při neznalosti jmen, ale jen přezdívek…….. Buď jsme staří, nebo hodně pamatujeme. Za A, zavrhujeme. Prostě máme za sebou pár akčních let a tak je jasné, že je na co vzpomínat. Karl se loučí a chvátá domů do garáže.

[Not a valid template]

Slečna číšníková se snaží, seč může. Ale mnoho nemůže. Podivuhodně neztrácí úsměv na rtech, vydrží i siskino-ficcusí snahu ji totálně rozhodit. Ustála siskina s jeho oblíbenou verzí ruštiny i ficcuse s jeho neustálým objednáváním nedostatkového zboží. Měli bychom říct čertovi, který vedle drnkal na kytaru, že by si ta holka zasluhovala pochvalu a vyšší plat.

Do debaty kdo kde letos jezdil, a co tam zažil přichází SMS od Karla. Mají doma Kawu GPZ 1100 !! Prý to Zet je blízko Ypsilonu, tak se moc nespletl. Karl si zasluhuje velké významné plus za pobavení společnosti.

A neméně významné plus náleží i RoadMagorovým. Při jejich brzkém odchodu nám zaplatili účet. Nic nedbali, že je nadepsán ,,Pufři“. Tímto jim děkuji a neslibuji, že jim to někdy vrátíme 🙂 . Postupně se rozcházíme. Mladší, plni sil na další párty, my ostatní domů spát. Chvilku to vypadalo, že se nedostaneme z parkoviště, na které se ficcus lstivě vetřel, ale nakonec to dokázal!

A to je tedy vše. Co dodat. Bylo to moc fajn. Všechny jsem vás moc ráda viděla, zavzpomínala a doufám, že máme před sebou pár akčních let, ať máme po čase zase na co vzpomínat 🙂 .

 

Barča