Motorkáři na jachtě 09.2012
Plánování…
Plán jet na jachtu máme v hlavě už cca 2 roky. Před vánoci přichází kapča ficcus s výhodnou nabídkou, které nelze odolat: „Pojedeme příští rok na podzim, hlašte se mi!“ Tak jsme se nahlásili.
Konečná sestava na jednu velkou loď je nakonec: kapča ficcus, kapča děda Honza, já, siskin, Wéna, jeho brácha Zdeněk, Dan a Bára Š., Jarka a Luboš. V září před akcí máme ještě jednu válečnou poradu, kde se domlouváme, kolik si vezmeme piv, kdo bude mýt nádobí, koho hodíme žralokům apod. Siskin se nabídl, že bude vařit a tak doma vymýšlíme jídelníček a těsně před akcí nakupujeme proviant. Jsou toho 3 přepravky a jedna velká taška.
21. – 29. 9. 2012
21. 9. 2012 – pátek
V pátek odpoledne vše připravujeme do středu garáže, abychom to pak mohli naložit do Peťovo zelené střely. Navečer přijíždí se svojí taškou Muf s tím, že jde do hospody na kachnu a přijde pak rovnou na sraz, který jsme naplánovali na sobotu v jednu hodinu ráno u nás před barákem. Věci přiváží také Dan s Bárou. Dobalujeme asi do devíti. Jdeme na hodinku do hospody a pak doma klimbajíc u televize čekáme.
[Not a valid template]22. 9. 2012 – sobota
Něco málo po půl jedný nás budí zvonek. Přijíždí Wéna s bráchou. Oznamujeme jim, že k již vyhlášené prohibici kvůli úmrtím způsobených metanolem, byl ještě vyhlášen zákaz vývozu veškerého tvrdého alkoholu. Na hranicích se dělají šťáry, a že my nikdo nic nevezeme. Se slzou v oku vytahují své zásoby a na ponku u nás v garáži s těžkým srdcem vysazují láhev španělské brandy a druhou láhev americké tequily. Kolem jedné přichází Dan s Bárou a zelenou střelou přijíždí ficcus s Jarkou a Lubošem. Dědu a nás vyprovází babička. Čekáme na Mufa. Po chvíli vidíme jeho kličkující siluetu. Přichází ze vsi z jedné ze dvou místních hospod a je řádně „upraven“. Strategicky ho posazujeme do Zdendovo firemního vozu za Wénu. Snad nebude blinkat. Zatímco Muf podřimuje v autě, nakládáme všechny věci do dodávky. Wéna vytahuje 3 pet lahve burčáku, a tak přípitkem zahajujeme výpravu. Už už chceme vyjet, ale najednou se z kómatu probírá Muf s tím, že nemá pas. Kluci s ním jedou domu a tak vyčkáváme. Asi po deseti minutách volají, že ho asi nemůže najít, protože zapadl do vrat a nevychází. Nasedáme do dodávky a jedeme za nimi. Chvilku po našem příjezdu Mufa ze vrat vytlačuje maminka a on se jde štrachat do věcí v autě. Tam pas nachází. V půl druhý konečně vyrážíme směr Chorvatsko – Sukošan. Burčák si cestou pěkně „zraje“, žije si svým životem. Poctivě upíjíme a upouštíme vzduch. Bojíme se, aby nám to nebouchlo. Cestou, kdo může, chvilkami podřimuje. Peťa pouští muziku, z které je nejvíce „nadšena“ Jarka. Máme několik zastávek na jídlo apod. Do maríny přijíždíme kolem dvanáctý. Na předání lodi čekáme asi do půl čtvrtý. Dlouhou chvíli si krátíme pitím piva v místní restauraci. Petr s dědou jdou nejprve na kapitanát vyřídit papíry od lodi Bavaria 50 Cruiser. Vrací se asi po dvaceti minutách s potutelnými úsměvy na tváři. Později zjišťujeme příčinu. Musíme vydržet, než na nás dojde řada, aby se provedlo předání s technikem. Mají toho hodně. Kolem druhý se jdeme podívat, která ta loď je vlastně naše. Při pohledu na její jméno, je nám všem naprosto jasné, proč byli tak vytlemení. Také nás to hodně pobavilo. Jmenuje se AURORA. (Kdo zapomněl nebo neví, nechť si přečte již dříve uvedený článek: „Kterak Petřík Auroru stavěl 02.2008“, a hned mu bude vše jasné ;o)). Než dorazí technici, přinášíme všechny zásoby a zavazadla na molo k lodi. Je toho pěkná kopice. Po zkontrolování a předání lodi se jdeme nastěhovat. S Honzou zabydlujeme zásoby v kuchyni. Naše kajuta je hned vlevo od schůdků. Vpravo bude spát děda s Peťou, který teda nakonec přespává s Mufem na palubě. Ve dvou menších kajutách s palandami, které jsou za kuchyní a jídelnou, bude ještě Luboš s Jarkou a Wéna se Zdendou. V kajutě, která je ve špičce, bude bivakovat Dan s Bárou. Vztyčujeme vlajku a vyrážíme na malou okružní jízdu. Protože je pět hodin, nestihneme už dojet někam do dalšího přístavu a tak se rozhodujeme, že se vrátíme zase zpět do maríny, alespoň ušetříme za nocleh. Zde můžeme být zdarma. Trošku si to otestujeme, než zítra vyrazíme na ostro. Je docela chladno, ale i tak se nachází pár nadšenců, kteří se jdou vykoupat. Na laně a na fendru (fendr (odražeč) – válcová „pneumatika“ (buřt) bránící odření při přímém kontaktu dvou lodí při stání v přístavu) pak taháme Dana, Wénu a Zdendu. Toho to prý bólí a „trošku“ se proplachuje slanou vodou. Vracíme se zpět k molu do maríny. Slunce teď zapadá v Chorvatsku pro nás nezvykle brzo, již kolem sedmý. Ještě chvilku sedíme na palubě a v podpalubí. Wéna s bráchou po koupeném víně záhy usínají a tak je zaháníme do kajut a jdeme také spát.
[Not a valid template] 23. 9. 2012 – neděle
Ráno po probuzení nám Zdeněk znechuceně povídá, že se teda moc dobře nevyspal, protože si připadal jak v rakvi. Při každém otočení, že se prý vzbudil. Jdeme se soucitně podívat na jeho malý spací prostor a hned je nám jasné, proč tomu tak bylo. Protože byl navečer již trošku „unaven“, nevšiml si, že jsou na jeho posteli položené asi 10 cm vysoké matrace, které se používají pro lůžko, které se může udělat v jídelním koutě. :o)) Po snídani vyrážíme. Nějakou dobu jedeme na motor, pak už ale konečně vytahujeme plachty. Dělá se hezky. Všude kolem nás jsou mraky plachetnic. Je to paráda. Vypadá to, že tu mají nějaké závody. Zdenda pořád pracuje a telefonuje. K obědu bude sekaná s chlebem a šopský salát. (Wénovi učarovala čubrica.) Oběd a koupání probíhá cestou. Najednou vidíme delfíny!!! Asi čtyři se prohání v blízkosti lodi. Plujeme celé odpoledne. Dan s Bárou si opálili brýle. Vypadají jako Úžasňákovi. :o)) Na noc kotvíme v zátoce u ostrova Kaprije. K večeři jsou těstoviny s kari. Dan na zádi myje nádobí. Jde mu to moc dobře, a tak mu tato funkce tak nějak zůstává skoro celý týden. Večer nám Luboš hraje na kytárku, sedíme na palubě a popíjíme, je moc příjemný večer. Wéna se jede projet k blízkému domku na pobřeží na nafukovacím člunu. Pádlování ho asi nadchlo a hlavně opět došlo víno, takže s bráchou vyráží ke břehu ještě jednou. Vytahují člun na kameny u domku, kde je zřejmě v sezóně otevřená i nějaká restaurace. Nyní se tam sice také svítí, ale hosty už zřejmě nečekají. Nad zátokou se občas ozývají hlasy z domu, který je na kopci, a kde je zřejmě nějaká rodinná párty. Pozorujeme kluky, jak s lucerničkou v ruce stoupají po osvětlené cestě šikmo do kopce směrem k tomuto domu. Občas se nám jejich siluety ztratí za keři, až nakonec přecházejí přes vrcholek a mizí úplně. Jsou pryč asi hodinku, než je zase zahlídneme pod lampami. Loďka na ně čeká a tak v klidu pádlují zpět. Zátoka je krásně osvětlená měsícem, voda je klidná. Povídají, že si na druhé straně kopce došli v nějakém městečku do hospůdky na vínko, žádné další zásoby ale nesehnali. Lepší historka ale je, když Wéna začal popisovat, jak Zdenda akutně potřeboval na velkou, ale bohužel s sebou neměli ani kapesníčky…ponožky byly dobrý. :o)) Pozorujeme hvězdy a hledáme Severku. Ještě, že nám Zdenda poradil jak na to. Musíme prý protáhnout ty přední kola kočárku. :o)) No co chcete, jsou v očekávání a tak vidí kočárky všude. ;o))Také si povídáme o tom, že si musíme dávat pozor na MÁČKU ŠKVRNITOU :), je to pěkně zákeřná mrška. Její přítomnost nás doprovází celý týden. Později jdeme spát.
24. 9. 2012 – pondělí
Vstáváme ještě před východem slunce. Vyplouváme hned po ranní koupeli…teda někdo jí ani nestihl. Snídáme cestou. Je docela silný vítr 25 KN a velký vlny. Tak konečně pořádnej JACHTING!!! Máme náklon jak sviňa. Všichni se zuby nehty držíme, čeho se dá. Chvilku se pokouším něco hledat v podpalubí, ale hned po té, co mě pohyb lodi katapultuje na dveře záchoda (připadám si jak v kresleným seriálu), prchám raději zpět na palubu. Lezu po lodi a fotím. Vlny se přelévají přes palubu, „buchty“ (fendry) na jedné straně vlečeme mořem. Voda nám otevřenou „kuknou“ (luknou – okénko) natéká na záchod, odkud při otevření dveří vniká do společenských prostor. Abychom jí ze záchodu mohli odsát, musíme na malou chvilku srovnat loď. Mufovi pak v podpalubí na mokré podlaze podjíždí nohy a po zadku jede od schodů přes celou společenskou místnost skoro až ke sporáku. Wéna si to zřejmě chce také vyzkoušet, tak jde dolů. Místo toho se mu ale daří urvat dřevěnou lištu nad kapitánským můstkem, kterou pak musíme přilepit. Na ruce si při tom dělá pěkný jelito, který si potom pořád pusinkuje. Po nějaké době to celkově trošku zvolňujem, refujem plachty, i přesto jedeme stále cca 7 KN. Na oběd zajíždíme do zátoky u Primoštenu, snad zde budeme trošku chráněni. Kotvíme u bójky. Oběd máme kolem druhé hodiny – tortila s masovou směsí. Jugo zvyšuje své tempo na 35 KN a kapitán rozhoduje, že dnes už nikam nepojedeme a raději zůstaneme v bezpečí přístavu u bójky. Poté ale zjišťujeme, že nám uplaval člun. Vlny ho naštěstí během chvilky dopravili ke břehu. Wéna pro něj plave, proti vlnám se mu těžko pádluje zpět, ale dává to. Nakonec, sám si ho předtím blbě přivázal. Koupeme se, popíjíme vínko, krmíme racky. Dan je chce chytit z pod vody za nohy, ale nedaří se mu to. Zásoby vína ubývají. Wéna se Zdendou pro něj jedou na břeh, tentokrát již s motorem. Jsou docela mokří a tak je nechtějí pustit do krámu. Nakonec je tam úspěšně ukecávají a přiváží zpět asi 3 lahve vína. V druhém kole vyráží na břeh Jarka s Lubošem. Aby nemuseli nechávat opuštěný člun na pláži, veze je tam Dan. Jdou se nejdřív projít po městě. My ostatní jsme v Primoštenu už kdysi byli, a když vidíme, jak se vlny vlévají do člunu, ani se nám tam moc nechce. Raději se držíme skleničky. Pozorujeme připlouvající lodě, jak zápasí s živlem a snaží se vyvázat se k bójkám. Někdy musí udělat i několik koleček, než se jim bójku podaří zachytit. Na jedné lodi je nějaký pár. Paní, která se pokouší již po třetí hákem odlovit oko bóje, se vysmekává z ruky hák a vlny ho unášejí směrem ke člunu s Danem, který se zrovna vrací od břehu. Téměř ve stejném okamžiku poryv větru sundavá pánovi z hlavy kšiltovku, ta jde bohužel za chvilku ke dnu. Dan loví hák z vody a veze ho zpět na tu loď. Popíjíme vínko, já s Wénou docela ve svižném tempu. Každou chvilku se musíme trošku probrat a také potřebujeme na wc, a tak skáčeme do moře jak zběsilí. Asi po hodině přicházejí z městečka na pláž Luboš s Jarkou ověnčeni igelitkami. Podařilo se jim sehnat dalších 6 lahví vína a rum. Dan je z pláže posílá na molo, tam se mu je v těch vlnách podaří lépe naložit. Sedíme na palubě. Snažím se někoho ukecat, aby se se mnou šel vykoupat. Vlny jsou obrovský, s lodí to háže sem a tam a trošku se bojím, že se nezvládnu vrátit. Nikomu se moc nechce, všichni mě chlácholí, abych šla, že to v pohodě dám. Nechávám se ukecat a ve stejném okamžiku co skáču do vody, na nás z jiné lodi volají, že se nám na bójce přešoupává lano. Už je jen na vlásku. Jen co se po skoku vynořuji z vody, registruji zběsilý ohyb na palubě a okamžitý start motoru. Někdo na mě řve, ať se chytím člunu, že jsme se urvali. Tak to rychle dělám a už se řítíme kupředu. Držím se v proudu a vlnách zuby nehty a trošku se dusím smradem z výfuku lodi. Popojíždíme několik metrů vpřed a kluci na přídi se snaží znovu zachytit bóji a lépe nás vyvázat, abychom se již neutrhli. Bylo to jen tak tak. Pokud by si toho nevšimli na jiné lodi, nestačili bychom včas zareagovat a vlny by nás hodně rychle vytlačily na břeh. A ficcus si už bude navždy pamatovat, že předek na bóji vždycky na dvě lana 🙂 Uff. Jo fakt „dobrý“ koupáníčko to bylo…;o)) Výborná večeře těstoviny s krůtím masem. Dneska jsme s Wénou fakt veselí. ;o)) Při jedné koupací vsuvce otáčí člun i s motorem…to nebude dobrý, asi nepůjde nastartovat. :o(( Později jdeme spát. V noci je mi hrozný horko a nemůžu spát. Vítr se utišil a přemýšlím o tom, že bych si šla zaplavat. Myslím na to, že bych ale asi pěkně vyplašila ficcuse s Mufem, kteří spí na palubě. Z ničeho nic najednou slyším nějaké šplouchání těsně u lodi. Že by měl někdo stejný nápad jako já? Slyším rozhovor v angličtině ficcuse s nějakým cizím klukem, který se oblečený a obutý vyškrábal na záď. Říká Peťovi, že trošku popíjel a šel si zaplavat, a že si jen chvilku odpočine a poplave dál. Ještě se ptá na jméno naší lodi a plave zpět na břeh za svými kámoši.
25. 9. 2012 – úterý
Ráno je bezvětří, časně vyplouváme na motor, snídáme cestou. Ani nás včera v těch vlnách nikdo nepřijel zkásnout…taky dobře. Dneska to divně houpe ze strany na stranu, není mi moc dobře. Při pohledu na prázdné lahve od vína v barovém stolku, se ani moc nedivím. Wéna je na tom podobně skoro každý den a hustí do sebe ze sáčků podivný prášek proti pálení žáhy. Kolem poledního kotvíme na oběd, kávu, koupání a potápění u ostrova Šolta v zátoce Šešula. Po dně tu pluje potápěč s vakem a sbírá odpadky. Dan byl prý pěkně vykulený, když na něj u dna narazil. No myslím si, že víc v šoku byl ten potápěč, když uviděl nahýho Dana s brýlemi, kdo ví, co se mu honilo hlavou. ;o)) K obědu máme krůtí plátky se zapečenými brambory. Plechy hážeme na odmočení do moře. Dan je pak loví, Luboš hraje na kytárku. Honza proplouvá kolem lodi s modrou miskou na hlavě. Nahý Dan alias krakatice ho napadá a snaží se ho potopit. Co si asi myslí táboráci z katamaránu, kteří kotví vedle nás? No radši nevědět. Kluci se snaží opravit Wénou včera namočený motor od člunu. Bára zkouší chytat ryby. Zdenda vytahuje sprchový gel a myje se. Všichni se do něj pouštíme, že je metrosexuál (později upravujeme na hydrosexuál), protože se myje mýdlem už v úterý. Končí to tím, že si od něho půlka posádky půjčuje sprcháč a myje se. Zdenda stále telefonuje. Na motor pak jedeme celé odpoledne. U kormidla je právě děda, když má Wéna nápad a pronese: „Já mám takovou chuť skočit do vody z jedoucí lodi, vrátíš se pro mě?“ Děda přikývne a Wéna letí. Vracíme se pro něho, na chvilku zastavujeme a jdeme se všichni také vykoupat. Je tu úžasně čistá voda. Jedeme mezi pevninou a ostrovem Brač. Máme krásný výhled na Omiš a trošku zamlžené Biokovo. Pozorujeme rybáře v malých loďkách, děda na jednoho volá: „Máš rybu?“ Rybář trošku nechápe a neodpovídá. Vjíždíme do jedné zátoky ostrova, přímo do malého krásného městečka Pučišća (přejmenováváme na Pičiště), vystavěného z bílého kamene z blízkého lomu.
(Pučišča je malé město, osada a přístav na severním břehu ostrova Brač. Toto místo je známé především díky kamenické tradici, která ho proslavila po celém světě. Kámen z nedalekých lomů je dokonce zabudován v budově Bílého domu ve Washingtonu. Letovisko nabízí velké soukromí díky pěkné a chráněné zátoce. Žije zde zhruba 2000 obyvatel. Samotné jméno Pučišča vzniklo z latinského slova puteus – studna. Zátoka, ve které je tato osada situována je rozdělená na dvě části, a to Pučiški Dolac a Stipanska Luka. Místní se věnují zejména produkci olivového oleje, vína a ovoce. Velký kamenolom Veselje, který se nachází severovýchodně od Pučišća byl během celé historie Pučišća nejdůležitějším zdrojem příjmů města. Známý sochař Andrija Aleši koupil roku 1455 kamenolom a z pučiškého kamene vytvořil svá nejvýznamnější díla. Kontinuitu kamenické tradice dnes zajišťuje výborně organizovaná Kamenická škola.)
Kotvíme u mola, hned vedle jachty s německými důchodci. Slunce už zapadá a svým příjezdem trošku narušujeme jejich večerní stolování. Okamžitě se objevuje výběrčí. Rychle vše zajišťujeme, převlékáme se a jdeme do místní konoby na večeři. Já jediná si dávám mješano meso, ostatní společné jídlo ligně na žaru po dalmátsku – s vnitřnostmi. Prý to mají moc dobré. No já ale rozhodně také. Na schodišti mají obrovskou bílou kamennou mísu s víkem, které je na kladce – prý tam kdysi nakládali sýr. Pijeme víno a nakonec nás ještě pohostí travaricou. V přístavu se rozdělujeme. Část nás jde ještě do další hospůdky a zbytek již na loď. Popíjíme pivo a paňáky. Honza při placení podezírá Mufa, že mu sebral ledvinku s penězi. Asi po pěti minutách zjišťuje, že jí má celou dobu zavěšenou na židli. Pak ještě kecáme na lodi. Padá rozhodnutí, že se zítra musíme vracet přes ostrov Mrduje. Upravujeme samozřejmě na Mrdulje. Wéna říká, že tam kvete Aloe (myslel ale Agáve) erectus, která prý kvete jako květák a on si jí chce osahat. Náhodou se tam prý koná největší haldoprc ve střední Evropě. Luboš to vylepšuje na haldomrd, Bára nakonec na haldoprd. Jdeme už raději spát, stejně se kvůli mýmu smíchu chvějí všechna okna v celé zátoce. To byl zase večírek. ;o))
[Not a valid template]26. 9. 2012 – středa
Hned ráno jdeme s Honzou nakoupit nějaké zásoby, hlavně pečivo, zeleninu a kávu. Ostatní se procházejí po městečku a kupují dárky z kamene z kamenolomu. Není tady žádný soukromý prodejce vína, a tak přemýšlíme, kde vzít další zásoby nějakého dobrého domácího moku. Bedny budky Zdenda s Wénou mají spásný nápad, jak jde o chlast, jsou děsně vynalézaví. ;o)) (Divím se, že se nepokusili ty svý super flaštičky nějak provézt. Nakonec by se vůbec nic nestalo, protože kontrola na hranicích nebyla žádná. A teď nám ty lahvinky, co bezprizorně otálejí u nás doma v garáži, chybí.:o(( ) Jdou se tedy zeptat do místního íčka. Paní velice ochotně zajišťuje přímý dovoz, takže kluci chvilku postávají před informacemi, až je podezíráme, že chtějí ukrást ten náklaďák, co vedle nich postává. Pozorujeme je a záhy se vrací s velice úspěšným úlovkem. Mají asi 4 litry bílého a 2 litry červeného vína. Vyjíždíme chvilku na motor pak na zadní vítr k ostrovu Žirje. Jarka má za plavkami skvělou výbavu, vše hezky při ruce – zapalovač, cigarety, placatici, telefon a v ruce pivo. Popíjíme domácí vínko, které koupili kluci. Hlavně prý musí být ta zastávka na ostrově Mrduje (Mrdulje). Cestou se při koupání ještě pokoušíme vytvořit nějaké formace alá aquabely. No moc to neklaplo. Přijíždíme k ostrovu Mrduje právě, když máme oběd – čočku, vejce, okurku, uzené. Prý nezastavujeme, máme zpoždění. Takže pár z nás (já, Wéna, Zdeněk, Muf, Dan a Bára) přerušuje oběd a provádíme rychlý výsadek. Vrháme se z jedoucí lodi rovnou do vln a plaveme na ostrov k betonovému molu. Šplháme po betonových schůdcích k zelenému majáku. Rostou tu opuncie a agáve. Wéna je spokojený a rychle se snaží vyšplhat na jeden její květ. Moc mu to nejde a dost u toho řve, je celej opíchanej. Teda vlastně popíchanej. ;o)) Trny opuncií vytahuje ještě dva dny. Zbytek posádky mezitím na lodi jede kolem ostrova. Spěcháme zase zpět, abychom je stihli. Muf plave s kusem květu agáve, prý ho vezme Barče. Jedeme dál opět na plachty, jsou docela velký vlny. U kormidla je ficcus, Wéna má opět otázku, jestli se pro něj vrátíme, když skočí. Vzápětí na to letí. No s plachtama máme v těch vlnách trošku pohotovost. Projíždíme asi 3 metry kolem Wény, Dan pro jistotu skáče k němu. Daří se nám je zachytit asi až na potřetí. Wéna pak popisuje, jak si říkal, když jsme se mu vzdalovali a nemohli se k němu trefit, jestli to byl tentokrát ten nejlepší nápad a už vyhlížel, jak daleko od pevniny vlastně jsou. Pak se necháváme táhnout na laně za lodí – Zdenda, já, Dan a Bára. Pořád jsou dost velký vlny. Slunce zapadá. Zdenda stále telefonuje. Kontroluje svojí matku čekatelku. Ten jí hlídá, to je hrůza! Chudák malá si ani v klidu nemůže zajít do divadla. Zdenda je nervózní, jak si to představuje, že ještě není doma, trajda jedna. :o)) Zajíždíme do zátoky Vela Stupica u ostrova Žirje. Kotvíme už za šera kolem sedmý u bójky. Ihned přijíždí výběrčí na loďce, ptá se, jestli zajdeme do hospody. V těch vlnách nemáme na výsadek na pevninu ani pomyšlení. Takže ho odmítáme. Vedle nás na bójce jsou Peťovo známí z Ústí a tak za nimi na chvilku plave na pokec. Později ho lákáme na večeři – rybičkovou pomazánku. Kecáme, popíjíme…
[Not a valid template]27. 9. 2012 – čtvrtek
Po probuzení se jdeme hned vykoupat, pak snídáme. Stále jsou veliký vlny, fičí jugo. Vyjíždíme ze zátoky a točíme hned kolem ostrova doprava a jedeme po vlnách. Pěkně to houpe. Chceme projet mezi malým ostrůvkem vlevo a Žirje vpravo. Ficcus pro jistotu posílá Zdeňka na průzkum, jestli je tam dobrá hloubka. Vrací se po chvíli z můstku a hlásí, že je to pohoda, je tam asi 10 metrů. Jedeme dál. Asi po minutě vychází znovu z podpalubí se slovy: „Ty, oni tam jsou jen 2 metry!“ Ficcus okamžitě zběsile otáčí kormidlem vlevo, abychom mohli ostrůvek objet. Luboš při manévru padá do podpalubí a „likviduje“ kuchaře – siskina. Spadl mu na nohu. Dnes jsme asi bez oběda. Honza má pohmožděnej nárt a trošku pajdá, ale pohoda. K obědu jsou špagety. Zastávka na koupání. Pak jedeme na Dugi Otok do Sali. Rybářské městečko s velkou nevábně zapáchající továrnou mě osobně moc nenadchlo. Máme ho již na dohled, když tu se kuchař chytá kormidla, prohání kluky po palubě a vykřikuje každou chvíli „Réčko!“ Točíme se tu jak vítr v bedně, než ho někdo snad násilím odstrkuje, abychom se už konečně dneska dostali do přístavu. Kluci jsou překvapení, že jsou tu přesuny a stojí se teď u nějakého nového mola, kam se sice vejde více lodí, ale jsou zas méně chráněné. Při couvání k molu nechtěně namotáváme Mooring do příďového motoru. (Pro neplavčíky – to jest lano, které je vyvázané v přístavu z přídě lodi a ukotvené k betonovému bloku, který je na dně před lodí. Zpravidla je na něm ještě uvázané lano menšího průměru, za které se vytahuje.) Pomáhající Chorvati, nooo pomáhající…jejich hlavním cílem je, Vás rychle přivázat a zkásnout. Pokud nastane nějaký problém, jsou hned otrávení a připravení okamžitě volat potápěče, kterého si samozřejmě slušně zacálujete. Jenže to ještě netuší, že my máme s sebou šikovný kluky, kteří si umí se vším poradit. Pod vodu se hned vrhá Dan s ficcusem a pokoušejí se namotaný mooring vymotat z vrtule. Není nic moc teplo na koupání a ani voda v přístavu není zrovna čistá, ale co se dá dělat. Asi po čtvrt hodině se jim to konečně daří. Chorvat si ještě kontroluje, zda jsme lano opravdu nepřetrhli. Vše je ok. Vedle nás kotví český pár, tak se družíme. K večeři máme zbytek špaget a čočkovou polévku. Pak se jdeme ještě projít po přístavu až k nasvícené kapličce. Ještě sedíme na palubě a popíjíme. Jarka s Lubošem opět sehnali další zásoby vína a rumu, děda zajistil plato piv – Karlovačko, protože pivo nám dnes došlo. :o(( Zdendovi chutná až to třetí. Posloucháme zpěv a hru na kytaru z jedné ze sousedících lodí. Docela jim to jde. Popíjíme, kecáme, fajn večer.
[Not a valid template]28. 9. 2012 – pátek
Wéna má dnes svátek. Vyjíždíme kolem osmý. Přes den dofukuje jugo, večer je bezvětří. Cestou opět vidíme delfíny. Když jsme pak od nich asi půl kiláku, vidíme, jak skáčou vysoko nad hladinu. Je to bomba! Škoda, že už jsme tak daleko. Jedeme se podívat na ponorkovej kryt. Zastavujeme jen na kraji, naše loď je moc vysoká. Jdeme na břeh, podívat se dovnitř. Je tam nějaký pán na žebříku, naštěstí jen namalovaný na zdi. ;o)) Nevím, jestli si někdo na to někdy ještě chcete vzpomenout, já to naštěstí neviděla, ale siskin říká, že mám také zapsat, že v postranních skladech je nasráno. Siskin jde dokončit oběd…no to je super přechod…máme rizoto. Když vycházíme ven, háže ficcus ze shora vedle nás do vody kameny. Dobrej šok. Bára s dědou mezitím opět zkoušejí chytat ryby. Připlouvá sem další loď s Chorvaty. Jdou se podívat do krytu. Jeden z nich háže do vody pytlačku a během jedné minuty vytahuje rybku. Dává jí do kbelíku s vodou. Jeho kámoš, který jí pak zkouknul, zřejmě usoudil, že není dobrá, a tak jí pouští zpět do moře. Barča s dědou jen smutně pokukují. Nakonec se dědovi daří také jednu rybku ulovit. Ale je také nějaká divná. Nejíme jí. Odjíždíme. V další zátoce dáváme ještě poslední koupel, než se vrátíme zpět do maríny. Vůbec se nám tam nechce. U Zadaru vidíme obrovskou zaoceánskou loď. Jedeme se na ní podívat. Plujeme těsně kolem ní, máváme na pasažéry. Je to takovej mega panelák na vodě. Kajuty mají balkonky. Na pevninu je vozí lodní taxík, jedna z menších lodí, které mají s sebou k dispozici. Jmenuje se Crystal Serenity.
(Čtyřletá loď Crystal Serenity lodní společnosti Crystal Cruise Lines. Ubytování je pro 1080 hostů, o které se stará 655 zaměstnanců s norským kapitánem v čele. Většina kabin má skvostné balkóny a v nabídce je stovka luxusních apartmánů typu penthouse suite. Kromě stravování ve formální jídelně pro hosty je zde Grill bar u bazénu, asijská kuchyně v restauraci Silk Road a italská restaurace Prego s těmi nejvybranějšími specialitami. Nechybí ani originální Sushi bar. Můžete se zde naučit hrát golf, hrát na piano, ale i cizí jazyky, vaření specialit nebo správným krokům v byznysu, či zdokonalení v manažerských schopnostech! Na lodi se nachází salón krásy, fitness centrum, obchody, casina, bary a salónky. Na téměř 250 metrů dlouhém kolosu najdeme i tenisový kurt nebo filmový sál. Také knihovna má v nabídce nejen přes 2000 titulů světoznámých knih, ale i více než 1000 filmů k zapůjčení na pokoj.
Destinace plavby kolem světa – během 108 dní Vás čeká 45 přístavů ve 22 zemích. Můžete se těšit na ostrov Oahu, Bora Bora, Fiji, Nový Zéland, Tasmánii, Melbourne, Sydney, Hong Kong, Vietnam, Indii, Egypt, Řecko, Itálii, Valencii, Gibraltar a spoustu dalších zajímavých míst! V každém přístavu jsou organizované poznávací i dobrodružné výlety. Crystal Serenity nabízí kompletní plavbu kolem světa jednou ročně. Cena plavby se pohybuje od 49 800 dolarů (cca 996 000 Kč).
Pak ještě plníme Wénovo třetí přání k svátku – technickou zajímavost, stavbu…jedeme se podívat na most Žrelac mezi Pašmanem a Ugljanem. Řítíme se rovnou k němu, až se sem tam někdo pozastaví nad tím, proč tam tak mažeme, vždyť naše loď je tak vysoká, že se tam rozhodně nevejde. I samolepka vedle schůdků do podpalubí nás varuje, abychom tam nejezdili. Před mostem ale děláme pěknou otočku a mažeme do maríny. Cestou začínáme s Honzou připravovat večeři. Wéna, nic zlého netuše a očekávajíc stejnou odpověď jako vždy, když se někdo nabízel s pomocí kuchaři: „Jdi nahoru na palubu smotat lana.“ – se zcela beze strachu ptá kuchaře: „Nepotřebuješ s něčím pomoct?“ Načež ho siskin překvapuje a dává mu úkol oloupat a nakrájet cibuli. Po třech minutách plačící Wéna těžce lituje, že se vůbec nabízel. Skvělý dárek k svátku. :o)) Než se vrátíme k molu musíme nejdříve dotankovat. Před benzínkou je docela fronta, navíc nás pak ještě předjíždějí nějací potápěči. Dojíždíme do přístavu v Sukošanu. Peťa jede pomaličku a opatrně couvá k molu. Později si z něho Muf utahuje, že Peťa jede „bl bl bl bl bl bl“ zatímco ostatní se nebojí, a i když vjíždí do přístavu po tmě, jedou rychle „blblblblblblblblbl.“ Začínáme trošku poklízet, balit, jdeme se do sprch odsolit. Wéna se Zdendou a s Mufem balí na plno. Potřebují odjet už dnes. Wéna celý den vykřikuje: „Smol. pachol. ohl. se!“ S úsměvem všichni vzpomínáme na kdysi oblíbený kreslený seriál Rodina Smolíkova. Po večeři – zapečené brambory – sedíme na palubě a popíjíme vínko a pivo. Wéna ještě rychle kupuje a staví před nás rum a colu, abychom mohli řádně oslavit jeho svátek. Muf ale náhle nabírá vítr do plachet a tryskovým tempem zahajuje pití coly s rumem. Během půl hodiny sám dokázal vypít ¾ litru rumu + colu. Netušíme. Kluci už chtějí jet a tak se Muf sbírá, bere tašku a přes můstek chce jít na molo. Zakopává a letí vpřed s tou obr taškou. Naštěstí má kliku opilců a daří se mu to dovrávorat, domanévrovat, doletět – co já vím – na pevninu. Loučíme se, kluci odjíždějí. Mufa v autě jim moc nezávidíme. Vezou ho do Habří, jsou domluvení s Barčou ráno na snídani. Muf bombarduje Barču smskami. Jdu si na chvilku číst, už skoro usínám, když před desátou přichází zpráva od Barči: „Co jste tomu Mufovi provedli? Nějak mu nerozumím." Odepisuji, aby byla v obraze: „Muf vypil těsně před odjezdem ¾ litru rumu a colu, takže je veselej ;o)) Když ti psal sms, říkal, ze mu to nejde, protože je dyslektik :o) Myslím, ze už jim tam v autě spinká. Počítají, ze k tobě dorazí na snídani kolem pátý ;o))“ Zpět přichází: „Muf nespinká, právě blinká ;o))“ Hned na to píše Wéna: „Muf mi nadává, říká o mně, že jsem „hydromexuál“…a už je prej na hranici svých alkoholických možností…“ :o))) Vystrkuji hlavu z kukny a čtu to ostatním, kteří ještě kecají na palubě. Všechny to samozřejmě náramně pobavilo.
[Not a valid template]29. 9. 2012 – sobota
Ráno brzo vstáváme, dobalujeme, uklízíme a nosíme všechno do auta. Vaříme si ještě kávu na cestu a čekáme na techniky, kteří včera na kontrolu lodi neměli čas, protože museli něco opravovat na jedné lodi naproti. Podařilo se ji zkontrolovat pouze potápěči. Naštěstí dorazili docela brzo. Ficcus jim nahlašuje přešoupané lano, utržené startovací lanko na motoru od člunu. Nehlásíme naše asi čtyři cestou rozbité skleničky. To než nám došlo, že loď je v pohybu, a sklenička s vínem na stole fakt nepostojí. Vše probíhá rychle a bez komplikací. Zdravíme techniky a jdeme do auta. Z maríny vyjíždíme cca v půl osmý. Platíme ještě parkovací poplatek a pak nás Peťa vozí asi půl hodiny po všech možných prdelkách kolem dálnice, protože chceme natrhat a dovézt dětem nějaké fíky. Bohužel nemáme kliku, a tak je později kupujeme v supermarketu. Později zastavujeme na odpočívadle a konečně si dáváme snídani. Objevují se tu místní opilí hasiči, zřejmě se vracejí z nějakého fotbalového utkání. Trošku tu halekají. Cesta probíhá bez komplikací. Ve Dvořišti u Devila si dáváme tradiční kávu a nanuka. Děda je nervózní, podobně jako bývá Pepa, když se od někud vracíme, už se vidí doma na gauči. ;o)) Do Habří přijíždíme asi kolem sedmé hodiny večerní.
Bylo to moc fajn, tak zas někdy ahoj!
siskinka