Né, že bychom byli nějakou nekultůrní verbeží, ale musím přiznat, že takhle kulturní zahájení besídky jsme ještě nezažili. Většinou zahajujeme konzumací pochutin, které ještě ani nestačily najít místo na rádoby slavnostním stole.

Tentokrát né, tentokrát se zahájení ujal účastník až z Prahy, vytáhl svůj nablýskaný saxík z kufru o němž jsem si myslela, že skrývá samopal, nastoupil před rozsvícený vánoční stromek, foukl do náhubku a tak různě pomačkával ty klapky, až se z toho kusu železa linula melodie. A po lesklém nástroji tančily odrazy vánočních světýlek. Krása. Tak a tím je zahájena Vánoční besídka Motorkářů z Habří a vlastně celý ten čas vánoční. Karlosi díky!

No a teď můžeme zakrojit do sekaný. Je na čase, Danovi H. už prý kručí v břiše.

Zadní ,, Salónek u Honzy“ je vyzdoben fotkami, obrázky a povídáním z let minulých. A že už jich minulo hafo. Letošní besídka je DESÁTÁ v pořadí. Říkám dlouhýmu, vlasatýmu, skorodospělýmu habánovi vedle mne: ,,hele víš, že ti při první besídce byly čtyři roky?“ a sama se při tý myšlence opotím. Pidisiskin Jirka už nějak není pidi. Sakra, to to letí.

Wéna svým vyškoleným hlasem předčítá neskutečně vtipné básničky našich přátel z jedné z nejvydařenějších besídek a my žasneme, jaké měl zrovna Wéna již před lety vize.

Na letošek si návštěvníci neměli připravit básničky, ale veselou historku z motorkářského života. První vstupují na prkna znamenající svět duo Richard a syn. Scénku mají krátkou a výstižnou. Náš výbuch smíchu při pointě musíme vysvětlit Brtňákovi a Havnerům, kteří Richarda neznají a tím pádem nevědí, že jeho návštěvnost v Příbramské nemocnici vysoce převyšuje průměr.

Zboudi předvedli pro mne vcelku neveselou historku o pravidelném srážení motohadrů přes zimu a Wéna s Kačkou sebrali nápad Holcmanovi a parádně se s ním popasovali.

Brtňák dorazil nepřipraven a doufal, že si toho nevšimneme. Všimli, zapsali jsme mínusové body a ještě mu udělali ostudu při jeho předčasném odjezdu. Obávám se, že příště ho sem budeme těžko lákat.

,,Dej si, to je moc dobrý“ říká Fikus Kačce a ta nevěří svým uším. Doma ji přepadl bystrý nápad a do jedné výborné slané dobroty vrazila půl pytlíku chili. Že prý jako bude sranda, až do toho někdo kousne. Nebyla. Výherní kousek padl na Fikuse, ten se zakousl, nadechl a aniž bychom si toho kdokoliv všiml, ho nakousnutý odložil na talířek. Pravda, měli jsme si všimnou, že se nějak dlouho neozval a je na pováženou, že si jeho stavu, který nám po čase přiznal, nevšimla ani jeho vedle sedící žena. No a teď a tady ten nepoživatelný hnus nabízí dál se slovy, že je to dobrý. Dobrák.

Ještě se slova ujal Siskin a Wéna pantomimou vyjadřoval jeho napsané plky. Nejzajímavějším okamžikem byla jízda na perníkové motorce.

S pokročilým časem se čím dál víc navštěvovala přední místnost, v které stojí pípa a lednička s lihovinami různých chutí a kulturní besídka se opět nekultůrně počala zvrhávat.

Ve chvíli, kdy Wéna se Zboudem žudlali na Siskince vstup do jejího špajzu, jsem usoudila, že je čas odejít na kutě.

Díky zúčastněným za super večer, jen mám jednu velkou výtku. Vy holoto! Zapomněli jsme na foto letošních padavek. Tak se koukejte, Siskini, někde společně vyfotit a pak to sem šoupněte 🙂

Barča