4. – 8. 7. 2001

Naší cestě předcházelo pozvání od Karla a Áji Jeřábků, kteří budou v uvedeném termínu trávit dovolenou v domě na břehu jezera Traunsee. Rozhodli jsme se, že jejich pozvání částečně využijeme a vedle domu, kde je volné tábořiště, si vybudujeme základní tábor.

Rozhodili jsme sítě a postupně se k nám:

siskin a siskinka na Kawasaki KLR650 Tengai

přidali:
Brtňák s Lenkou na Yamaha SuperTenéré
Muf na Honda CX500
Ficcus s Ficcuskou Škoda Felicia
Chosé s Renčou Škoda Felicia2

Protože každej pracujeme někde jinde a šéfíci (nebo zákazníci) nemají pro potřeby zaměstnanců všude stejný pochopení, odjížděli jsme na etapy.

1.den – 4. 7. 2001 – 200km
Habří, Studánky, Bad Leonfelden, Linz, Wels, Gmunden, Ebensee, Rindbach

Dopoledne jsme nakoupili v Budějovicích něco málo zásob, děti půjčili babičce a doma se sbalili. Protože Muf má ještě nějakou práci odjíždíme až odpoledne někdy po 13:00. Když přijel k nám před dům, trochu mě překvapila „velikost“ jeho zavazadel. Mini kufřík od Givi a mini balíček na zadním sedadle. A to tam měl stan a spacák. Jeho: „Doufám, že mám všechno, ani nevím co mi tam matka zabalila. Pas a peníze mám, víc nepotřebuju, jíst budu po hospodách.“ onu velikost vysvětlilo. My jako správní čecháčci měli tři kufry plný konzerv. Vyrazili jsme do Rakous. Cesta proběhla v pohodě. Když jsme přijeli do Rindbachu, rychle jsme našli tábořiště a dům, kde už byli naši známí. Postavili jsme stany a vyrazili k domu na molo, kde už máme z dřívějších let vyzkoušené večerní posezení u šampusu s jahodama.

2.den – 5. 7. 2001 – 240km
okruh po jezerech, zpátky do Rindbachu

Ráno nás před odjezdem skásnul nějakej výběrčí. Údajně tady se stanem nemáme co dělat, je to parkoviště a piknikové místo. Naštěstí Muf umí Německy a tak ho nějak ukecal. Dali jsme mu pár šilinků a nechali stany stát. Nejdřív jedeme do Altmünsteru, kde je Oldtimer Museum. V muzeu je pár aut, motorek a hlavně jízdní kola. U některých exponátů jsme ani nemohli přijít na to jak se na nich jezdilo. Doporučujeme návštěvu. Dál jedeme směrem k jezeru Attersee. Cestou si na odpočívadle dáváme konzervovaný oběd. Muf jel do další vsi do restaurace. Po obědě objíždíme Attersee, Mondsee a St.Wolfgangsee. Potom jedeme podél potoka Weisenbach na Vogelau. Tady musíme zaplatit 60 šilinků za průjezd horskou cestou. Vyjíždíme po Postalm-Alpenrosen-strasse nejvýše jak to jde. Je tady nádherná příroda. U závory si dáváme pivo a jedeme kousek zpátky, kde odbočujeme na Hall-städter See. Odtud se vracíme zpátky do Rindbachu. Tam přijíždí zbytek výpravy, staví stany a opět vyrážíme na tradiční večerní molo. Po tmě lezu s Brtňákem na plovoucí ponton, rozhoupáváme ho a hecujeme se kdo spadne do vody. Já jsem to naštěstí nebyl. Bohužel ani Brtňák.

[Not a valid template]

3.den – 6. 7. 2001 – 222km
Rindbach, Mössler

Ficcus s Ficcuskou jedou po naší včerejší trase a potom domů. My ostatní balíme stany a jedeme směrem na Bad Ischl. U Bad Aussee zastavujeme a fotíme krásný výhled na Hall-städter See. V Bad Mitterndorf odbočujeme doprava na zkratku kolem jezera Salza-Stausee. U jezera je cesta zahrazena závorou. Chosé s autem se otáčí a jede to objet okolo přes Pürgg. Vedle závory je díra asi tak na motorku s kuframa tak tudy projíždíme a jedeme po břehu jezera. Uzoučká asfaltka stěží na jedno auto se klikatí po břehu jezera mezi skalami. Jezero je v jakémsi kaňonu, takže cesta je z jedné strany lemována srázem do vody a z druhé příkrým skalním masivem. Sraz s Chosém máme po vyjetí z uzavřené cesty u národního parku Sölktäler. Všichni, až na Mufa se u malého rybníčku s pstruhama vrháme do konzerv. On samozřejmě v pohodě míří do nejbližší hospody. Po obědě jedeme na Sölkpas. Mezi stády krav a ve vyšších polohách sněhem vyjíždíme do nejvyššího místa průsmyku (1790m.n.m.). Zastavujeme, fotíme a koulujeme se. Jedeme dál přes Murao, Predlitz na Bad Kleinkirchheim. Cestou si dáváme malou vycházku v lyžařském středisku Turracher Höhe (1763m.n.m.). Brtňák tady chvilku skáče po skalách jako kamzík, a když ho varuji, že to jehličí na kamenech klouže, zlepšuje své skoky čím dál víc. Bohužel po pár skocích končí v kotrmelcích o pár metrů níž. Vyvázl s pár odřeninami. Historku hned okecává: „Jdu, najednou medvěd, tak jsem se s ním začal rvát a zahnal jsem ho, jenom mě trochu poškrábal, zachránil jsem Vás“. Chosé nám dává odborný výklad o místním rostlinstvu, jsou tu i nějaké orchideje. Dál jedeme k jezeru Millstäter. V městečku nakupujeme pár blbostí a jedeme do kempu Schwimbad Camping Mössler. Večer si dáváme pár piv a blbneme na dětským hřišti (jako malý Jardové).

[Not a valid template]

4.den – 7.7.2003 – 334,5km
Mössler, Rindbach

Ráno se domlouváme jak dál. Chosé s Renčou jedou kus zpátky a pak horskou cestou Nockalm strasse (Za průjezd musí zaplanit nějaký ten šilas, ale prý to stojí za to). My ostatní jedeme přes Lurnfeld, Obervelach, a Winkler na Grossglockner. Cestou míjíme nějaký zámeček, pár vodopádů a pěknou přírodu s výhledem na Alpský masiv. Stoupáme na Grossglockner. Ochlazuje se, ale je nádherné počasí. Perfektní viditelnost. Když jsme tu byli v roce 1998 byla mlha, pršelo a vůbec nebylo motorkově. Cestou nahoru jsme párkrát zastavili a kochali se. Při jedné ze zastávek slyším od svého Tengaie (Kawasaki KLR650) podezřelý zvuk. Že by ucházelo kolo? Ne, pouze jsem měl v kapotáži u motoru přidělanej antipich a ten se uvolnil, o motor se prodřel a ta skvělá, lepkavá a v pneumatice jistě užitečná hmota se mi vystříkala do kapotáže a motoru (mám ji tam ještě teď, nejde dolu). Vyjíždíme až k ledovci, prohlížíme si muzeum, fotíme a jedeme na nejvyšší bod (2571m.n.m.). Brtňákovi celou cestu nahoru a dolu vynechává motor a střílí výfuk jeho Super Tenéré. Inu šetřit na benzínu (lije tam to nejlevnější co se dá) a hlavně nechávat výměnu svíček na poslední chvíli se nevyplácí. Pod Grossglocknerem holky dělají oběd a Brtňák za mé psychické podpory mění svíčky. Muf je jako tradičně v hospodě kus napřed. Podle motorky u cesty ho nacházíme jak si hoví na terase. Jdeme si k němu sednout. Zve nás na pivo a kafe. Přes Zell am See (cestou 13km dlouhý tunel) Saalfelden, Hochkönig Strasse do Bischofshofenu. Odtud po Salzburgerdolomiten Strasse (super kličky háčky pro motorky) do vesnice Lidenthal, kde máme sraz s Choséovcema. Protože se už hodinu honíme s mrakama, zatím vyhráváme a nezmokli jsme, u čekárny se přioblíkáme. Všichni se náramně baví když si i na tu oblékací chvilku beru na nohy pantofle. Nechápou, že základem je mít v pohodě nohy, tak proč se pařit ve vysokých motobotkách. Kemp, který má podle mapy být v Lidenthalu, jsme nenašli a tak se rozhodujeme k návratu do starého, dobrého Rindbachu, i když to pro naše unavený zadky znamená přetrpět ještě dalších padesát kilometrů navíc. My to ale samozřejmě zvládli a tak se zanedlouho statečně pouštíme do stavby stanů. Protože se ale zvedl docela protivnej a silnej vítr všichni hledáme po kufrech poztrácený a do tý doby nepotřebný kolíky a zavětrováváme stany jak se dá.

[Not a valid template]

5.den – 8.7.2001 – 226km
Rindbach, Gmunden, Wels, Hartkirchen, Přední Výtoň, Vyšší brod, Č.Krumlov, Habří

Ráno vyjíždíme k domovu. Ve Welsu jsme na křižovatce ostatním trochu ujeli. Bohužel si nikdo z nich před jízdou neprostudoval mapu, takže nás nenásledovali, a i když jsme se vraceli a docela dlouho čekali za městem na mezi, smířili jsme se s tím, že domů dojedeme sami. Překvapivě jsme se setkali u mostu přes Dunaj kam se, nevím kudy, dostali. Přes přechod u Přední Výtoně jedeme na Lipno kde si dáváme oběd a potom už každý po své trase jedeme domů.

– celkem asi 1223km
– až na můj antipich a Brtňákovi svíčky technika nezklamala
– Alpská příroda je super
– Alpské zatáčky a silnice jsou super
– tady jsou ka stažení data do Route66, klikni pravým tlačítkem a dej „uložit“

zapsal siskin