1. – 7. 7. 2002

siskin a siskinka na Kawasaki KLR650 Tengai

Protože máme malý děti (3 a 1,5roku) nemůžeme si co se týká dovolený moc vyskakovat. Pro letošní rok jsme se tedy rozhodli pro finančně nejpříznivější cestu na Slovensko. Děti jsme s velkými díky „odložili“ u Hanky rodičů. Na Slovensko jedeme sami. Domluvili jsme se s kamarády z Košic, že je navštívíme. Vyměnili jsme pár mailů a domluvili jsme se, že v pátek k nim přijedeme.

1.den – pondělí 1. 7. – 393,9km
Habří, Č.Budějovice, Trenčín

V 10:30 vyrážíme z domova. Cestou zastavujeme v Č.B. v bance a kupujeme 5000,-SKK. Trvalo to asi třičtvrtě hodiny než jsem vystál frontu a ta osoba za přepážkou sehnala „tolik“ peněz, proběhla kvůli tomu snad půl banky. V 11:30 konečně vyrážíme z Budějc. Jedeme na J. Hradec. Za Hradcem si v Hospřízi v bistru U pulce dáváme oběd a jedeme dál. Na dnešní den jsme si stanovili za cíl kemp na Ostrove v Trenčíně, který známe z dřívějška. Cestou dáváme párkrát zadkový pauzy a v Uherským Brodě zastavujeme pro benzín. Hanka ještě jde do samošky koupit pár rohlíků, něco na ně a makový závin, abychom měli něco k večeři a snídani. Potom už přejíždíme hranice a vjíždíme do Trenčína. Hned po vjetí do Trenčína zastavujeme na mostě odkud je pěkný výhled na Trenčínský hrad. Hanka jde fotit a já sedím na motorce a kochám se. Kolem projíždí nějakej místní endurista. Než se Hanka vyřádila s foťákem, endurista se vrátil a ptá se „Chybička sa vlůdila?“ (no, nevím jak se to píše). Myslel si, že máme poruchu. Vysvětlujeme mu fotografickou pauzu a děkuju za starost. Chtěl odjet a ejhle, motorka mu nestartuje. Protože jsem dobrák od kosti vracím mu otázku „Chybička sa vlůdila?“. Chvilku se smějeme. Vysvětluje, že na tuhle motorku není zvyklý. Motorka po pár dalších pokusech chytá a on za našich dalších díků odjíždí. Hanka mezi tím sbalila foťák a tak jedeme do kempu. V kempu se chvilku dohadujeme se starší recepční o výši poplatků, neví jestli nám to má dát jako cizincům (120,-/osobu) nebo jako Slovákům (70,-/osobu). Snažím se s ní trochu kecat a dozvídám se, že má hrozně papírování kvůli teroristům, a že musí o každým ubytovaným psát plno údajů a papírů. Dělám si z Hanky srandu, že vypadá jako terorista. Vykecávání s paní se vyplatilo a zapisuje nás jako Slováky. Nechal jsem Hanku ať to zaplatí a zapíše a šel jsem ven. Tam jsem se dal do řeči s nějakým jejím kolegou (asi 60ti letým). Zjistil jsem, že je fanda do motorek, a že má docela přehled. Chvilku se bavíme o všem možným, mimo jiné i o Streetfighters day v Bechyni a on nám potom ukazuje místo, kde si máme postavit stan. Když jsme ho postavili, chlapík znovu přichází a pronáší, pro nás v tu chvíli nepochopitelnou větu: „Spálňa by bola, iděm robiť obývačku.“ Koukali jsme na sebe s Hankou jako blázni a nechápali. Během pár vteřin však vidíme chlapíka, jak přináší malý dřevěný stolek a dvě židličky. Před stanem jsme postavili stolek a zasedli k večeři. Byla to opravdu nadstandardní péče, protože stolek nikdo jiný nefasoval a dokonce nám ho nějací kolemjdoucí mladíci chtěli čornout. Po večeři jsme šli na procházku do města. Jeho středová část je pěkně upravená a docela to tu žije. Na jednom z náměstíček je venku obrovský pivní stan a plno lidí. Nás zaujala fontánka – socha chlapíka, který si v pravidelných intervalech odplivával a ta „slina“ se nějakým systémem čerpadel a trysek jakoby několikrát odrážela po náměstí. Potom jsme ještě potkali Harley Road Pub, kde si dávám pivo a Hanka gintonik. V kempu už je totální klid tak jdeme s Hankou nenápadně do jedné sprchy a potom spát.

[Not a valid template]

2.den – úterý 2. 7. – 315,2km
Trenčín, Bojnice, Dedinky

Kolem desátý vyrážíme dál. Asi po jedné a půl hodině přijíždíme do Bojnice. Procházíme zámecký park a obdivujeme zámek. V občerstvení si dáváme klobásu, hnusně studenou, a potom jedeme dál. Po nádherně klikatý cestě jedeme k Dobšinský ledový jeskyni. Bohužel ranní lenost se nám nevyplatila a přijeli jsme tam až v pět hodin, kdy už máme smůlu. Znovu sedáme na motorku a jedeme hledat nějaký kemp. Docela dlouho trvá než nějaký nacházíme. Je to u přehrady Dědinky ve svahu pod lanovkou. Cena za stan a dvě osoby je 90,-SKK. Dáváme si večeři, pivo, koupel, procházku a jdeme spát.

[Not a valid template]

3.den – středa 3. 7. – 302,1km
Dedinky, Dobšinská ledová jeskyně, Ochtinská aragonitová jeskyně, Růžínská přehrada

V 7:00 vstáváme a jdeme se vykoupat do přehrady. Vbíháme tam nazí a trochu tím překvapujeme nějaký párek Němců, kteří tam pomalu lezou v plavkách. Když nás viděli vyběhli z vody, shodili plavky a šli taky na Adama (a Evu). Po snídani vyrážíme znovu k Dobšinské ledové jeskyni. K jeskyni se musí pěšky od parkoviště asi 1300metrů do děsnýho kopce. Trochu jsme si mákli a stíháme prohlídku v 9 hodin (2x 110,-SKK). Jeskyně je parádní. Je v ní trochu zima. Po prohlídce se vracíme k motorce. Slovenským rájem jedeme k Ochtinské aragonitové jeskyni. V Roštáre se zastavujeme na oběd (vyprážaný bravčový rezeň s uhorkovým salátom – 174,-SKK). Jeskyně je nádherná a tak si ke vstupenkám přikupujeme i focení (2×80,- + 100,-). Po prohlídce jeskyně vyrážíme dál kolem hradu Krásná hůrka směrem na Prešov. Podle mapy tam má být kemp. Místo kempu je však fotbalové hřiště. Jedeme dál k Růžínské přehradě, kde si Hanka pamatuje několik kempů ještě z dob, kdy jako děcko tady s rodiči trávila dovolenou. Přehrada nás překvapila. Nehezky. Voda zelená. Kolem břehů rybáři. V kempech zavřeno a kopřivy. Chvilku jezdíme kolem a hledáme místo ke spaní. Na mostě přes přehradu leží přejetá liška. V bistru na břehu se ptám na kemp. Nejbližší je v Košicích. Paní si docela stěžuje, že prý se jí tam na to ptá každou chvilku někdo. Nejhorší jsou prej Holanďani. Těm nerozumí. Kousek od mostu je pěkně travnatej plácek hned u břehu. Projíždím mezi svodidly a křovím. Stavíme stan a jdeme přes cestu do penzionu Sivec na kafe a pivo. Je to asi jedinej trochu upravenej podnik kolem celý přehrady. Hotel, nebo ubytovna, kde byla Hanka kdysi ubytovaná je téměř na spadnutí. Jdeme spát.

[Not a valid template]

4.den – čtvrtek 4. 7. – 272,1km
Růžínská přehrada, Košice, Herl’any, Stropkov, Humenné, Košice

Ráno se koupeme, zjišťujeme ztrátu jednoho z Hančiných nových sandálů a po snídani asi v deset hodin jedeme dál. Projíždíme přes Košice. Máme kliku jako blázen. Míjíme ceduli Dvorkinova ulice, kde bydlí naši známí Kamil se ženou. Při představě, že v tak obrovským městě plným sídlišť tu adresu máme zítra hledat, nám totiž naskakovala husí kůže. No jo, jsme ze vsi. Rychle hledáme orientační body, abychom to zítra našli a vyjíždíme z Košic směrem dál k východu. Ve vesnici Herl’any jedeme ke gejzíru. Bohužel netryská. Vytryskává v intervalu 32-34 hodin, což je zítra kolem 10-12 hodiny. Z hloubky 350 metrů stříká voda do výšky 20-30 metrů. Pokračujeme do Stropkova, kde jdeme do pizzerie na oběd. Sotva jsme si sedli a začali objednávat, spustil se děsný slejvák. Vyběhl jsem přes náměstíčko k motorce pro helmy a karimatky, který nebyly zabalený. S motorkou někdo hnul. Helmy, který jsem zamknul na předním kole, ležely vedle na zemi pěkně otočený jako vědra na odchytávání dešťový vody. Motorka, která stála kolmo ke zdi stojí bokem a zámek od helem je pod kolem. Než jsem je odemknul, byl jsem promočej skrz na skrz. Jedna z helem je odřená. Vylil jsem z nich vodu a mažu zpátky za Hankou. Po obědě prška přestává, jdu k motorce. Hanka mezi tím nakupuje nějaký zásoby. U motorky po mně pořád pokukuje nějakej dělňas z vedlejšího baráku. Zeptal jsem se ho jestli neviděl kdo s tou motorkou hejbal. Chvilku se kroutil, ale potom se přiznal. Přivezli jim na stavbu kachlíky a nechtěli je nosit moc daleko, tak ji popondali. Potom z okna pozorovali jak leje do těch helem, ale „….když ono lilo ako sviňa, tak se nám nechtělo jít ven je otočit….“. Později zjišťuji, že taky trochu ohli kufr. Nasazujeme si s Hankou na hlavu ty hnusně mokrý helmy. Teče z nich voda, ale protože zase začalo pršet je to úplně jedno. Jedeme směrem k Ukrajinským hranicím. Cedule s názvy vesnic začaly být napsaný slovensko-ukrajinsky. Stále prší. Stáčíme se směrem na Zemplínskou šíravu, kde chceme dneska nocovat. Leje čím dál víc, ale zatím stále jedeme. Začínám promokat. UVEX zatím držel, ale teď už je tý vody hodně i na něj. Hanka je promočená už dávno, má jenom rifle a koženou bundu. Najednou jsem dostal do hrudního „košíčku“ docela velkou kroupou (podle Kamila šošovičkou) přímý zásah. Tak kroupy, to už je opravdu trochu moc. Zajíždíme do čekárny a posílám SMSku Kamilovi a jeho sestře Janě, jestli nebude problém, když přijedeme už dneska. Chvilku kecáme v čekárně, a protože přestalo padat to mokrý a hnusný ze zhora jedeme dál směrem na Humenné. Občas zastavujeme a kontrolujeme jestli nepřišla odpověď od Košičáků. Za chvilku píšou, že můžeme klidně přijet. Frčíme tedy do Košic. Protože jsme si takticky nevzali číslo, kde bydlí chvilku vzpomínáme, jak to bylo. Popletli jsme to a na první pokus zvoníme u jejich rodičů, který bydlí ve stejný ulici, ti nás navigují. Mokří jako vodníci jsme vpadli ke Kamilovi a jeho ženě Henrietě do bytu. Za chvilku přijíždí Jana. Hanku tam nechávám a jedeme s Janou přes celý Košice k Henrietiným rodičům, kteří mají dům s garáží. Tam necháváme motorku a jedeme zpátky. Potom jedeme k Janě domů, kde spíme. Při večerním vykecávání jsme zjistili, že když jsme spali na Růžíně, tak kolem nás Jana ráno projížděla.

[Not a valid template]

5.den – pátek 5.7. – 0km
Košice, Krásná Hůrka, Košice

Dnešní den jsme zorganizovali odpočinkově. Motorka je u Henrietiných rodičů v garáži. Mokrý věci jsou u Kamila na balkóně na šňůře a nás Jana naložila do auta a jedeme na Krásnou Hůrku. Je to krásný hrad plný nábytku a exponátů. Vlezné 60,-SKK za osobu. Cestou zpátky do Košic jdeme na oběd do koliby Soroška. Hanku jsme k experimentování nepřesvědčili. Je to zapřísáhlá „masařka“. Já jsem si s Janou dal halušky s brynzou. Docela to šlo a to ještě Jana tvrdí, že domácí jsou mnohokrát lepší. Po obědě ještě potkáváme nějakou roklinu. Nemůžu si vzpomenout jak se jmenovala. (Kamil nám zkontroloval stránky a píše, že to byla Zádielska roklina). Tam si dáváme pěší tůru dnem rokliny. Na konci nás trochu překvapila dopravní značka „Pozor velbloudi“. Vůbec je to nějaký divný, u Krásný Hůrky nějaká babča prodávala obrázky hradu a před nimi byla figurka nosorožce. V restauračce se obžerstvujeme a jdeme zpátky k autu. V Košicích potom jdeme na prohlídku města a na večeři. Město je pěkně opravené (místy teprve opravované) a plné lidí. Zrovna tam je na náměstí nějaká akce. Pod náměstím je nějaké muzeum vykopávek, do kterého je skrz skla ze shora sem tam vidět. Středem náměstí teče uměle vytvořený potůček. Mají tam zvonkohru a zpívající fontánu. Je vidět, že současný prezident Slovenska a bývalý primátor Košic Rudolf Šuster, se o Košice dobře staral. Docela nám vytrávilo tak jdeme na večeři do nějaké pizzerie.Večer ještě dlouho kecáme na balkoně u vínečka. Nad městem je ohňostroj.

[Not a valid template]

6.den – sobota 6.7. – 351,8km
Košice, Piešťany

Dopoledne jedeme znovu ke Kamilovi a Henrietě. Dostáváme zde skvělý oběd, balíme si uschlé věci, loučíme se a Jana nás veze k Henrietiným rodičům pro motorku. Tam se oblékáme do motohadrů, děkujeme za pohostinnost a vyrážíme zpátky k domovu. Pereme to jak to jde. Pár zadkových pauziček a večer jsme v kempu u Piešťan ( 200,-SKK).

[Not a valid template]

7.den – neděle 7.7. – 346,2km
Piešťany, Habří

Dneska jedeme nejkratší cestou k domovu. V Lanžhotu si dáváme oběd. Cestou ještě kupujeme broskve jako úplatek pro naše kloučky. Jsou na zahradě. Jirka (3roky) nám běží naproti, Kuba (1,5 roku) hraje mrtvýho brouka, že by zapomněl kdo jsme? Ne, je to dobrý, poznal nás.

[Not a valid template]

Závěr:
Slovensko je pro našince po finanční stránce docela fajn
na Slovensku je krásná příroda (Slovenský ráj atd.)
na Slovensku je plno pěkných hradů, zámků a jeskyní
pro turisty hodně bídný služby (zrušený kempy, žádný značení k turistickým zajímavostem atd.)
Jana a Kamil s Henrietou nás zachránili před utopením v dešťové vodě
ujeli jsme 1982km
bylo to super

zapsal siskin