Sobota 20. 12. 2008 Velká haberská vánoční besídka  – Dubné -Hospoda Na Růžku „Tak tu zase máme bílý vánoce… “ Tradiční vánoční besídka motorkářů z Habří. Letos jsme se rozhodli uspořádat pouze jednu. Někdy toho máme „málo“ a děláme i dvě! Jak již všichni vědí, účast na besídce není jen tak zadarmo. Pro účastníky je každoročně připravena podmínka účasti. Pokud není splněna, následuje tvrdý trest, někteří již vědí… Tentokrát musím chválit, protože všichni byli připraveni. Dokonce i my… Dopoledne mi zavřískal telefon. Jen velmi neochotně jsem ho šla zvednout, protože jsem zrovna pekla „zelíčkovej“ na večer a měla jaksi trošku „zaprasené“ ruce od mouky. Nicméně volající byl trpělivý, vyčkal až si opláchnu packy a tak se dočkal přijetí hovoru. Volal Ficcus: „Hele, dostali jsme s Lenkou takovej nápad na besídku,“ a hned hbitě vysvětloval co a jak by si to představovali. Zalíbilo se mi to a tak jsme se domluvili a svolali motorkáře na pátou k Puffrům, abychom si to překvápko stihli alespoň trošku secvičit. Na pátou jsme se siskinem vyrazili společně s ficcusama a dětma k Puffříkům. Ficcus opět všechno bujaře vysvětloval a šermoval ve vzduchu velkou čtvrtkou, na které byl z jedné strany namalován řízek se salátem a na druhé postel s peřinami (duchnami). Z další čtvrtky měl vystřižené obří puntíkované trencle. (To vše kvůli pasáži: „Na lavičce v parku skrčenej pod kabátem, možná se mu zdá o řízku se salátem, o čistým prádle, o teplý posteli…“). Trošku jsme byli nesví ohledně zapamatování si textu, ale to už zase měla dokonale zmáknutý Lenka a tak nám všem rychle rozdala papíry s vánoční koledou „Šťastný a veselý“ od skupiny Traband. Hned ladíme hlasy, rozmlouváme se: „LODYHA, LODYHA…“ a Pepa se učí ležet se zkřivenou hubou (promiň Pepo) na lavičce jako bezdomovec s prázdnou lahví „Tullamorice“ („Na lavičce v parku přikrytej novinama leží ňákej chlápek, špínu za nehtama, s prázdnou lahví Tullamorice“). Domluvili jsme si choreografii – skupinové houpání ze strany na stranu za lavičkou s Pepou a ficcus se snažil trefit do textu s ukazováním obrázků. Mával u toho rukama jak regulovčík. Refrén: “Ježíšek zase nepřišel, jen zlatý prasata a bílý sloni, asi se někde zapomněl, jako předloni, jako vloni“…zpívali děti. Pak už zbývalo jen vymyslet, co si vezmeme na sebe a hurá do místa konání besídky, což bylo netradičně v salonku Dubenské hospody. Aby příchozí nebyli na pochybách, že by snad šli špatně, zavěsila luffa pro jistotu nad dveře velikou ceduli HABŘÍ. Posedali jsme ke stolům a čekali, kdo z přihlášených dorazí. Zatím se odhlásili Mak s Myškou a nakonec nedorazil ani Wéna. Kupodivu celý zbytek nahlášených dovalil a tak jsme si nejprve všichni postupně objednávali večeři. Bylo na výběr z několika jídel. Já měla vynikající kuřecí řízek, kdyby Vás to náhodou zajímalo :o). V nabídce byl i hovězí guláš a táborská bašta. Když už se všichni najedli, rozhodli jsme se, že se předvedem. Oblékli jsme si své kostýmy ala bezdomovci – vaťáky, čepice, klobouky, rukavice bez prstů, Pepa děravé ponožky (…“děravý boty vod Armády spásy“…) a vyrazili jsme na scénu. Postavili jsme se zády k publiku těsně před Pepu ležícího v paruce na lavičce a za znění prvních tónů, se rozestoupili a přesunuli za lavičku. Začali jsme se vlnit ze strany na stranu a společně s písní zpívat, přesně tak jak jsme si to nacvičili. Na závěr vytáhla luffa ceduli s nápisem: „S motorkáři z Habří na věčné časy“, kterou ještě těsně před besídkou rychle vytvořila (řekla bych, že jedině díky důkladné průpravě z tábora ;o)). No byl to určitě úspěch – né, že bych nás chválila, ale jak se říká, nikdo jiný to za nás neudělá. Dokonce jsme si do klobouku položeného před námi na zemi vyžebrali asi 50 Kč, na které se hned po skončení koledy, vrhli všechny naše děti a snažili si je poctivě rozdělit. Po té jsme je odvezli k babičce a mohlo se přejít ke splnění podmínky účasti všech přítomných, kterou letos bylo herecké ztvárnění reklamního spotu na jakýkoliv existující či vymyšlený předmět a to samostatně či ve skupině. Doufali jsme, že si i letos všichni zaslouží PFky -tentokrát propisky s logem Motorkářů z Habří. Každý se s tím popral svým osobitým způsobem a tak jsme měli o zábavu postaráno…pobíhal zde úchylný Santa; děvčata v bílém rozdávala bonbónky; Roadmagor si jízdou na pidimotorce chtěl vyrazit zuby a zatímco se Márrio při tom pral s medvědem, ocákal je Chosé vodou z ostřikovače; poté zavítala Andy s Peťou Fazrem coby pánem s plenou; uhodli jsme mariánovu hádanku: „Když to jde dovnitř je to suché, když to jde ven je to mokré.“; poznali jsme rodinný život u Kolářů; Luboš přednesl krátkou báseň a nakonec jsme poznali milovníky zvířat Hórňu se Zuzkou, kteří se urputně snažili zbavit svého čtyřnohého né moc poslušného miláčka. Protože Jaba, jakožto čestný člen motorkářů, nedorazil v tričku a stále měl nejapné poznámky, požadovali jsme po něm také splnění podmínky. A tak, i když nesehnal kytaru, rychle vypotil báseň o motorkářích z Habří, kterou pak provázel boucháním do bubínku vytvořeného z hrnce místní kuchyně. Ještě jsme jmenovali Horněťáka novým čestným členem a pak už následovala bujará zábava a o tom již jen ve zkratce: Andy byla poměrně brzo odvlečena domů, vzhledem k celkové únavě ;o), hrál se fotbálek, pilo se a kecalo, jeden z nás byl dopaden policií ČR pod mírným vlivem…o tom se raději nebudu rozepisovat, zachraňuje ho Lesánek, Honza se při odjezdu snaží narvat Barče do kufru, Horneťák se vydává na noční pochod, Jeník padá do louže… zapsala siskinka