A zase padá! Padá! Už se děsivě těšíme na jaro a ono pořád né a né! Zato zima, ta se drží. A tak tuhle jedno nedělní poledne mě napadá,že by to chtělo nějakým způsobem využít toho odporného, bílého, studeného materiálu. A že kolikrát dřív činím, než myslím, už mám v ruce mobil a rozesílám po celém Habří SMSky, že prý se po obědě sejdeme a na návsi vytvoříme cosi bílého, velkého, zajímavého. Sotva se zprávy rozeslaly, došlo mi, že jsem se zase unáhlila. Nemám ráda sníh, nemám ráda zimu! Raději bych nedělní odpoledne trávila v teple domova. Říkám Kačce, že se akce nezúčastním, ale ona mi to tvrdě zakazuje. Prý se rozhodně zúčastním, když už jsem si tu blbost vymyslela. Tak jsem se pasovala do role vařičky punče, jen abych na to odporné studené nemusela sahat.
Ostatní se nezdráhali a se sněhem se očividně rádi potýkali. Během okamžiku byla náves téměř bez sněhu, zato před školou vyrostl druhý Kluk. Během navážení, nošení, házení a koulení sněhu se sem tam rozpoutal i boj.
Při pohledu na neforemnou, bílou horu, nám bylo jasné, že z tohohle nic zajímavého nebude.
Padaly návrhy na vytvoření lahve Tullamorky, půllitr piva a podobné nesmysly.
A nakonec to vzal do svých uměleckých rukou Muf. Vymýšlel, tesal, upravoval, připevňoval, promýšlel, uhlazoval, a nakonec vytvořil opravdu cosi zajímavého.
A pak se jen tak postávalo okolo, obdivovala se Mufova nápaditost a zručnost a všichni říkali: ,,teď jen, aby se neoteplilo, jen aby nám to brzy neroztálo.“ A já jsem si tak potichu pro sebe říkala, už aby se oteplilo, rychle nám to roztálo a konečně začalo jaro.

[Not a valid template]

Barča