,,Budu mít naložený maso na gril“. No dá se týhle větě odolat? A to mi ještě sympatická paní v rádiu říkala: ,,Velikonoce budou pro motorkáře naprosto skvělé, silnice suché, sluníčko bude pálit o sto šest“. To se pak nechá člověk snadno zviklat k projížďce.
Serža přijíždí do Habří v 7,oo, aby byl připravený k odjezdu v plánovaných 7,3o. Před dvěma lety by měl minimálně dvouhodinové zpoždění. Přeci jen se u nás něčemu přiučil.
A tak vyrážíme v sestavě: Siskin, Siskinka (a její nové GéeSeRo), Serža a já, nejbližší a nejrychlejší (to jsme si mysleli) cestou k Horneťákovi na hájenku do Lískovic. Siskinův Caponord hlásí 6°C ( jó, to už je fakt zhýralost, mít na motorce i takovéhle vychytávky), Pepa trochu rozhazuje Seržu slovy, že to má nějak podhuštěný, a že má zajet k nejbližší benzínce si to dofoukat. Siskin jeho slova hází s mávnutím ruky pod stůl, a se slovy vlastními, že máme všichni fuelu dost až do Jindřicháče sedá na motorku a ujímá se vedení. Trochu mi vrtá hlavou, proč jedeme přes J. Hradec, když míříme na sever, ale nic nenamítám, jsem už tak nějak zvyklá na všechno .V Budějikách si Serža na červené stěžuje, že se mu jede nějak blbě, že mu to na kruháči uklouzlo, a že by si to docela rád dofoukal. Nadvelitel nedbá, jedeme dál. Na okruhu před Lišovem se Siskin utrhl a odletěl, říkala jsem své CéBéeFce, ať to nedělá, že se to nemá, ale ona nedbala, předjela Siskinku, doletěla Siskina a hrozně ráda by letěla dál, kdyby ve mně nezvítězil zdravý rozum a nevrátil plyn do únosné polohy. Jó, dneska by to šlo! Dneska by to jelo! No nic, tak zase ubrat, zařadit se a chovat se způsobně 🙁 . Míjíme benzínku v Třeboni, míjíme benzínku u Stráže, míjíme první benzínku v Hradci, míjíme druhou benzínku v Hradci, míjíme benzínku u Jarošova až si mi před Kamenicí nad lipou zeťáka, sotva s námi držícího krok, zželelo, šéfa jsem si dovolila předjet a zajela k tolik toužené hadičce se vzduchem u Slovnaftu. Siskin zareagoval slovy:,, uf, konečně! Už jsem málem na suchu a benzínka nikde!“
Siskinka se zlobí, že jsme blázni, že děsně letíme a s trochu provinilým úsměvem hlásí, že měla na tachometru 170 a to tedy ještě nikdy nezažila .Naštvalo ji, že i přes její rychlostní rekord jsme ji zmizeli v nedohlednu. Dáváme si automatový kafe a Siskinka nám rozdává čokoládky. Asi na oslavu nové motorky a rychlostního rekordu. Serža dofoukává. Zbytečně, měl v gumách vzduchu na rozdávání. A ještě se ptá, proč míříme na jih, když sídlo Horneťákovo konzulátu leží na severu. Ujišťujeme ho, že jih je někde úplně jinde, ale taky se Siskinkou nechápeme, proč míříme na východ. Siskin prohlašuje něco o tom, že se strašně naotravujeme, že jen chtěl, abychom se trochu projeli, a že teď už to budeme střihat na sever.
A tak střiháme. Serža se rozjel, jó jistota plných gum dělá divy. Pomalu se otepluje, potkáváme motorky, je mi nádherně motorkářsky jarně a cítím, jak se přiblble šklebím do přilby. Sem tam si ještě pobroukávám nějakou oblíbenou Hoptropáckou a přemýšlím, kdy mi bylo naposledy takhle fajn. Netuším.
Další kafépausa je v Chrudimi. Siskinka se vrací ze záchodu s rozzářeným úsměvem a se slovy: ,,Serža měl pravdu, jeli jsme na jih! Jsme v Chorvatsku, čůrala jsem pod palmou!“ Postupně se jdeme všichni přesvědčit. Čekala jsem nějakou obří fotku, ale né, vedle hýzlu stojí opravdu živá palma a nad hlavou se klinká něco připomínající liány. Asi té flóře dělá dobře místní aroma. Fakt džungle.
Popíjíme, kecáme nesmysly, jak už se tak na benzínkách kecává a Siskin nám hlásí, že Hanka….(to je jedno, co, to vám neprásknu). Hanka se ohrazuje: ,,Co mě boucháš?!“ Siskin odvětí, že se ji ani nedotkl. Na to ona, že jo, že chtěla říct: ,,Co mě práskáš?!“, ale že se ji otevřela pusa na něco jinýho.
U benzínky stojí papundeklovej policajt a láká nás ke společné fotce. Neodoláme, fotíme se a fotky hned rozesíláme. Od Lucky vzápětí přichází příkaz k uloupení policajta. V Habří se bude hodit! Ta motorkářská verbež si tam lítá jak se ji zachce. Lucky nápad nebyl asi ojedinělý. Policajt je zamčenej na pevnej řetěz.
Kašleme na uvězněnýho policajta a sledujeme skupinku nějakých divných mlaďochů. Nejstarší je mezi nimi jakási dáma se zasněným pohledem, oblečená do koberce. Parta kluků, kteří by podle mne měli být někde jinde a s někým jiným, oblečena do nějakých jednotných hábitů, onu dámu ohlazuje, češe ji vlasy a obdivně ji sleduje. Pak se všichni nasoukají do unaveného Favorita a odjíždějí za světlými zítřky. Usoudili jsme, že tu s námi pobývala část nějaké sekty a jejich královna. Siskinka podala návrh, abychom si taky zvolili královnu a uctívali ji. Jsem pro a navrhuju, že by mělo jít o nejstarší ženskou v partě. Siskin se nevyjadřuje, Serža neví o co jde, poněvadž má u ucha mobil a řídí opravu papírenského lisu. Sotva mobil položí, ženeme ho za řidítka, abychom odjeli před dalším zvoněním a řešením pracovního problému.
Jedeme dál za vůní grilovaného masa, potkáváme Kaipana, spousty motorek, nad hlavami bzučí hejna malých letadýlek, kolaři a bruslaři se nám pletou pod kola. Prostě si tenhle prosluněný, volný den každý užívá.
Do Lískovic přijíždíme bez bloudění, což je trochu nuda. Při bloudění a věčném otáčení se nacházejí ta nejhezčí místa. Projíždíme kolem něčeho otlučeného, polozbořeného, zarostlého a přemýšlíme, zda to jen ten zámeček, o němž Horňa mluvil. Asi ano. K hájence vede enduro cesta. Co taky čekat jinýho, že jo?!
Před hájenkou nás vítá rozšklebená Horneťákova tlama a elegantní Zuzčin úsměv. Honňa chytá první plusové body do hodnocení konzulátu připraveným tričkem a Zuzka prohlášením, že nás pozvali na návštěvu, protože chtěli strávit sváteční den s někým klidným, tichým a pohodovým. A to tedy my jsme!
Při prohlídce usedlosti se snažíme Horneťákovi taktně zdělit, že při koupi trošku naletěl, protože to, co nám ukazuje coby lesní, provoněnou studánku je vlastně žumpa a to dost smrdící.
Zato nám nabízí salát, klobásy a utajuje maso. Když už jsme z něj ten kus flákoty vymámili, tak se zase vymlouval, že se mu nedaří rozkecat gril. Ani to mu neprošlo. Oheň rozdělal starý zálesák Siskin a za chvilku zavládlo po celé hájence ticho, páč s plnou pusou se nemluví. Chcete-li zažít pravé obžerství, zajeďte na haberský konzulát do Lískovic. Buď nás chtěl tím množstvím zabít, nebo uplatit.
Jako sladká tečka se podávaly tradiční Hořické trubičky. Prý se v Hořicích vyrábějí stále ve velkém a každá slušná rodina má vlastní výrobnu. Tak si můžete koupit Novákovy trubičky, Benešovy trubičky, atd. Navrhla jsem Yousifovy trubičky. Návrh neprošel. To jméno by prý připomínalo trubičky s tkaničkou, připravené k vývozu na východ.
Po plodné debatě se přistoupilo k podobně plodné akci. Bylo třeba vyčerpat na rozbor trochu vody ze studny. Ač se sešli tři namakaní 🙂 motorkáři, betonovým deklem nehnuli a nehnuli. Nechali tedy svaly odpočívat a zapojili mozky. Horneťák vydoloval odněkud hadici a jal se vodu vysát. Na vlastní pohon. Pusou. Co se dělo v jeho těle netuším, ale zvenku to vypadalo úžasně komicky. Za chvíli mi připadlo, že máme v sobě pár panáků Tullamorky a né jen jeden Birell a spoustu citrónové vody. Padaly takové popůlnoční, opilecké návrhy, kterak dostat vodu ze studny. Problém nejvíc zaujal Seržu. Začal uvažovat, co s vodou, zjistí-li se její vynikající, až téměř zázračné vlastnosti. Od této myšlenky už byl jen krůček k myšlence ještě geniálnější. Založení společnosti ,,Yousifovi trubičky namáčené v Jandričově vodě“
Ta citrónová voda s námi dělá divy. Bylo by třeba se zvednout a popojet. Nikomu se nechce, ale představa čtyřhodinové cesty domů nás zvedá od kafe a trubiček.

[Not a valid template]

Domlouváme se, že nepojedeme onou nejkratší, trochu nudnou cestou jako sem, ale dáme si nějaké ty zatáčky a vedlejší silnice. Začínáme stylově. Horneťák nám radí, abychom se nevraceli enduro příjezdovou cestou, ale vzali to přímo po louce. Prý je to blíž k silnici. A pohodlnější. Dobrá tedy. Nějak mu podvědomě nevěřím, ale vydávám se za ostatními na pastvinu. Má pravdu, co to na nás je, nějaký ten kilometr po trávě, přes houpáky, mezi žábami a cvrčky. A jsme na silnici, míříme na jih, míjíme lesy s koberci rozkvetlých sasanek a je zase fajn.
Silnička na Kněžice, Městec Králové, kolem Žehuňské obory se krásně klikatí. I těch děr je v asfaltu nějak míň, než na hlavní. Docela si to užívám a mám zase skvělý pocit.
Taky máte vždycky přes zimu strach, že ty stříbrný pentle silnic někdo vyrve, že už tam na jaře nebudou, že bude s motorkami ámen, že už si neužijeme?Já se vždycky bojím, že už ta zima neskončí, že už vždycky bude sníh a mráz, že ……..a pak přijde den, jako ten dnešní, všechny strachy spláchne s jarní vodou a přesvědčí mě, že zas bude dobře. A je!
S těmihle pocity projíždíme Kolín, Uhlířské Janovice a stavíme ve Vlašimi u benzínky.
Siskini zamáčknou slzu dojetí a vypráví nám, kterak zrovna u téhle benzínky, před lety spravovali Jawičku.
Pan Obsluha je asi zakuklený motorkář, chválí si, že je pravý motorkářský den a že to tu celý den hučí. Siskinům říká, že to byl právě on, kdo je tady před lety vytáhl z bryndy. Plkáme nesmysly. Také se vám zdá, že právě na benzínkách se semele nejvíc blbostí?
Přichází dědula podoben Funesovi. Vizáží i energií. Staví letité kolo vedle Caponorda a přikazuje mu:,,Stůj, tady máš bráchu!“ Pak poskakuje od motorky k motorce, pohlíží na tachometry a jen vrtí hlavou, kolik že se na tom dá jet. Rozčilujou ho digitální tachometry, ze kterých nic nevyčte. Docela nám připomíná děti z děcáku a čekáme, kdy řekne:,,teto, klíčky! Nastartuj mi to!“
Po obhlídce strojového parku přichází ke svému kolu a se slovy:,,Pojď blbče, nikdo Tě tu nechce“ elegantně naskakuje a mizí v dáli.
Mizíme taktéž. Směr jih, Habří, Haberská hospoda.
Doma zjišťujeme, že si bahňáci docela užívali. Pepa je protáhl cestou necestou, Ficcus utopil vypůjčenou čtyřkolku a Mufa potupně přitáhli na laně. Nechtěl mi prozradit proč. Až po dlouhé chvíli zdráhání povídá:,,víš, tam je takový červený čudlík, a ten když není zapnutý, tak to nejede“.

A dnešní výsledek?

Ujeli jsme 501 km.
Po cestě tam 271
a zpět 230.
Poučení pro příště: Když se jede na sever, tak se má jet na sever a né na východ!

Caponord vypadá jako bratr vysloužilého kola.

Kontrola konzulátu v Lískovicích

1.Cedulka MzH
chybí. Mínusové body

2.Tričko MzH
připraveno. Plusové body.

3.Pohoštění
nó, chvilku se zdráhal a snažil se nás nacpat špenátem.
Pak se nás zase snažil zabít děsivým množstvím dobrot. Takže mínus? No jo, ale ono to bylo všechno tak dobré!! Hm, takže vlastně plus. Veliké PLUS.

4. Obdivování členů MzH
nic moc, ale zase si nedělal vysloveně blázny, jak to má ve zvyku (hlavně ze mne).
takže plus.

Hodnocení:

Až na malé nedostatky (to je takový problém vyrobit cedulku,,Konzulát Motorkářů z Habří“?!)
se kontrolóři shodli na zanechání konzulátu v Horneťákových rukách.

Barča