Co dodat?
Prostě jsme o rok starší, což u nás čarodějnic není až takový problém, pár století sem, pár století tam, a zase jsme vnesly do Habří trochu vzruchu. Srocení u čekárny mělo opravdu čarodějnickou atmosféru. Sv. Petr ukázal, že nemá pro nadpřirozené bytosti pražádné pochopení, přehodil nad naše načančané hlavy černou deku z mraků a mrskal po nás hromy, blesky a proudy vody. Čímž nás samozřejmě vůbec nerušil. Trocha těch děsivých efektů čarodějnickému vletu do vsi neuškodí.
Na návsi se krčili pod plachtou změkčilí chlapi a děti. Chlapy jsme nechaly u naraženého sudu a děti jsme vyhnaly ven na déšť. Ale jen na chvilku, jen než přeběhly pod střechu hospody. A tam, ve stísněném a uzavřeném prostoru vypuklo dětské zápolení o pár drobností a sladkostí.
Malovaly se zavázanýma očima čarodějnici, polykaly odporné myši, hady a červy navázané na provázku, přendavaly si mince přes hřbety rukou. A poněvadž čarodějnický potěr se nesmí ničeho štítit, musely hmatem zjistit, co děsivého se ukrývá v pytlích s odpadky. A při téhle hře mě naprosto odbourala malá Vilma, která u pytle s pavoukem rozzářeně prohlásila, že je tam kůň.
Pak si ještě štafetově předávaly pusou kelímky s vodou a to by tak mohlo být vše. I přes dost nevhodné prostory pro dětské hrátky, se děti zdály spokojené.
Počasí se postaralo o předčasné ukončení večera a zachránilo chlapy před jejich soutěží. Tak si je vychutnáme snad za rok. A ten uteče jako voda, a sejdeme se pode vsí, a vletíme na náves, a ………

[Not a valid template]