Blíží se květen a já se těšením skoro tetelím. A netetelím se sama – tetelí se i Ficcus – tetelí se i Pepa (a skoro každý den nám hlásí, jaké že je počasí na Cresu) – tetelí se i všichni ostatní účastníci zájezdu …ti co už vědí co je čeká i ti, co s námi jedou prvně.
A tak když nás Barča už dostatečně zásobovala informacemi a instrukcemi (Barči mail : Pochopili jste, že nikdo nic neví? Že nikdo nic neorganizuje? Že není žádný velitel zájezdu? Že záleží na každém, kudy, jak a s kým pojede?…. A pochopili jste, že to bude fajn a stojí to za to? A těšíte se? ….) těšili jsme se všichni úplně nejvíc. Zabalili jsme si potřebné i nepotřebné důležitosti (Muf nezapomněl na kreditku, já nezapomněla našťouchat muslityčky do kapes, Kamil nezapomněl na mlíko a Kačenka ZAPOMNĚLA na Jirkovo boty). Rychle usmažit řízky a jedééém.
Ve čtvrtek 7.5.2009 nás budík tahá z postele už ve 4.15hod RÁNO. Honemhonem, šupšup. Doma necháváme samotné spící holky a ujíždíme do Habří na náves. V 5.00hod je všude ještě pěkná tma, ale na návsi už je živo – svítí tu 12 motorek + 1skůtr. Jsme všichni, máme snad všechno a tak můžeme vyrazit. Vyprovází nás Jeník se Slávkou a Luffa v pyžámku a županu s parádním rozcuchem. Odjezd je opravdu impozantní – tmou se před námi klikatí dlouhá řada červených světel. V Dolňáku tankujeme plnou, kupujeme dálniční známky, Vlastík kouří a Kamil má chuť na řízek. Za Linzem přibržďujeme na mýtnici a platíme tunel – Kamil se při čekání nudí a tak fotí všechno i paní z mýtnice a má radost. Barča ho posílá se skůtrem napřed, ale to neměla dělat. Hned za mýtnicí je ukazatel „TRIEBEN 16km“ a Kamil neví, že má v Triebnu odbočit. Proto ho vyráží bleskurychle se Siskinem stíhat, což se jim naštěstí podařilo (a zachránili nám účastníka před blouděním). V Triebnu tankujeme. Jirka si koupil slovinskou dál.známku podle barvy svojí motorky a Siskin má ke své italské motorce brýle „Italy Design“ – ježíši nejsou ti chlapi nějaký Fifinky? Klagenfurt jsme vzali útokem směr Loibelpass takticky ve dvou skupinkách a dvěma různými cestami – holt cesty Panbuchovo jsou nevyzpytatelné a Klagenfurtem obzvlášť, viď Pepo. Při přejíždění Loibelpassu zjišťuji, že mé „zateplovací“ přípravy byly zbytečné, protože je krásně slunečno. Jako tradičně hned za Loibelpassem zastavujeme, odsvlékáme se a HURÁ na ŘÍZKY. Kačenka je lakomá a nechce se podělit. Účastník Kamil vybalil mléko a banány a uvelebil se i s Aprilií uprostřed silnice (myslíte, že nikomu nepřekážel?) a Dan zjišťuje že se mu boční kufr maličko pošmajchloval se svodidlem. A co dělá Muf? Muf škodí kde se dá – Honzovi chce šlápnout na opantoflíčkovanou nožičku, hází mu kameny do motobot a Siskince říká, že když si stoupne na motorce, tak se jí helma zvedne o 10cm a když natáhne nohy z motorky, tak jí zbývá k zemi ještě 10cm. Ale jinak nás Muf dnes překvapil svojí opatrnou jízdou – jede jako kdyby vezl na zadním sedadle vajíčka a ne Lenku. Cestou Barča zase stíhá Kamila (ta Barča po něm asi „jede“ nebo co ?)a nutí ho projet semafor na červenou – tý jó a to byla v Černém Dubu jediná, kdo zastavil na přejezdu na červenou – no rozumíte tomu? Další zastávka je hned za hran.přechodem do Slovinska – Rupa. Pohodička, sluníčko, dojídáme řízečky, kafíčko (Lenka si v automatu volí velký kafe a divý se, že má stejně malý) a Jirka VYTAHUJE ČO KO LÁ DU –je to nováček a neví, že je v ohrožení života, protože já čokoládku prostě MŮŽU. Ještě nakapat Pepovy do očíček a jedeme dál směr Brestova na trajekt. Fuj to jsme si oddechli – silnice dolů k trajektu se opravuje a je hezky rozkopaná a my tudíž nejsme ochuzeni o námi velmi oblíbenou enduro vložku, protože enduro vložky prostě k nám patří – bez nich by naše výlety, expedice i zájezdy neměly ty správný koule  (fakt už bez nich nemůžeme existovat a když máme strach, že by nás třeba žádné nemusela potkat, tak jí Siskin do mapy raději dokreslí). Dole kupujeme lístky na trajekt a protože máme ještě 3/4hod. čas, jdeme do místní restaurace na pivko, kávu a nanuky. Ficcus si chce z restaurace odnést ubrus, protože je pěknej mušličkovokamínkovej a fakt by se mu hodil do Aurory. Na trajektu jsme žádnou ostudu neudělali (kdy vlastně Pepa vypíchnul medvíkovi sklíčka na brýličkách?) a dopluli na ostrov Cres. Loni tu na nás místní orlové (sup bělohlavý) pořádali nálety a letos je musíme pracně vyhlížet. V městečku Cres se kolem 16-téhod ubytováváme – Barča+Pepa se od nás jako tradičně distancují a ubytovávají se jinde. My ostatní jsme v apartmánech u Josipa i Branky Čule. Je to parádní místo – uzavřený dvorek s posezením , kde máme každý svůj pokojíček. Serža byl pasovaný na delegáta zájezdu a tak domlouvá rozdělení pokojů. Mě a Ficcusovi vybral roztomilý pokojík s velkou manželskou postelí a sprchou (abychom si to prej pěkně užili) a když ubytoval i ostatní tak nám přišel říct, že bude spát u nás. Tak jsme si ho adoptovali. Všichni pak jdeme do centra posedět v místní restauraci – většina si objednává jídlo – Kamil chce smažák. Serža jakožto delegát nám domlouvá velkou kávu po Česku, ale stejně dostáváme malou. Po jídle tradiční rakie a pelynkovač.Cestou na penzion kupujeme crno i belo vínko a potom dostáváme rozchod a nastává volná zábava. Někteří (Dan, Luboš, Muf a Pepa) koukají v televizi na hokej a my normální sedíme na dvorku, popíjíme, motáme si nohy do vánočky(Siskinka to prostě NEDALA) a hádáme, na co Jirka potřebuje 300tis.Kč v drobných. Z pokoje hokejových fanoušků se ozval Danův řev GÓL a to už pan domácí nevydržel a přišel nás upozornit abychom se ztlumili. Tak po postupném ztlumení vypínáme i sebe a jdeme do hajanova.

[Not a valid template]

Pátek 8.5.2009 začíná fajn prosluněnou snídaní na dvorku a v 9.00hod už vyrážíme do Nerezine. Cestou tu mají pro nás připravenou prima enduro vložku (tý jó kdo jim prásknul, že tudy pojedeme?). Brodíme se štěrkem a kolem hlav se nám bimbají lžíce bagrů – vlastně to vím jenom z doslechu páč se mi na zrovna vyčištěné plexi okamžitě nalepila vrstva bílého prachu. A právě na této benzínce se Luboš projevil jako nejvíc nejlepčí účastník zájezdu a dal se do rozebírání své motorky, protože mu to nějak ku..a blokuje přední kolo a nejede. A zrovna ve chvíli, kdy má Luboš už políčeno na ložisko!?! jde okolo Ficcus a sundavá mu helmu z řídítek, kterou měl přimáčklou brzdovou páčku . Tak to bychom měli, vážení přátelé rozejděte se, žádná sranda se nekoná. Popojíždíme ještě kousek do města kde parkujeme a po tradičním striptízku (= přeměna motorkáře na prázdninového turistu) v 10hod vyrážíme pokořit nejvyšší kopec pohoří Osoršćica Televrina 589m.n.m. Barča nás sice chtěla hnát na Televicu, ale nám to neva, my jí stejně máme rádi. Muf to po loňské zkušenosti s Ljubenicí vzdává a prý se zatím projede a nahoře na hoře na nás počká . Na Jirkovo výstup v sandálkách se všichni těšíme (Kačenka si ho přece musí ověřit a pořádně prozkoušet, aby se nespouštěla bůhví s kým – nikdo přece – kromě Jirky samozřejmě – nevěří její historce o zapomenutých botách). Výstup vůbec nezačíná dobrodružně, protože jdeme po asfaltce (že by ten Muf na nás opravdu čekal nahoře?). Za posledním obydlím už ale pochodujeme v jednostupu a ve stínu cestičkou krásně vytyčenou kamennými zídkami (jo tak ty fakt můžu). Po dalším stoupání zídky zmizely a nám se otevírají pěkné výhledy (já z toho teda moc nemám, protože mi každý takový kouknutí vysává energii potřebnou k výstupu, ale Ficcus mi to vyprávěl). Cestou se opájím “polévkovou”vůní (Barča mi to chce pokazit a říká, že prej to je nějaký jalovec či co) a Siskinka se rozplývá nad bramboříkama. Není to žádný zabijácký výstup, ale lhala bych, kdybych tvrdila že jsem nebyla zpocená až na…A jak tak koukám nebylo horko jenom mě, protože na okolních borovicích jsou pověšené části oblečení- tu triko, tu nátělník…a já přemýšlím čím to bude pokračovat a jakýho naháče potkáme nahoře – nemůžu se rozhodnou jestli bych radši modrookýho blonďáka nebo snědýho jižana a tak radši šlapu dál. Pepa přes stékající pot do očí nevidí nic a tak si uvazuje na hlavu kapesník. V 11.30hod vstupujeme na vrchol Sv.Nikola 558m.n.m. jako očarovaní. Tak to jsme vážně nečekali. Cítím se jako orel – je odtud úžasný výhled na městečko, moře, ostrov Lošinj a okolní ostrovy Cres, Susak, Srakane, Unije. Zpátky na zem mě vrátila Siskinka, protože vytáhla vrcholovou prémii – čokoládku s konopnými semínky. A potom Vlastík vylovil ze svého batohu….Slávie – bonbónky mého dětství. Následuje skupinové foto. Všichni zíráme a trneme strachy když vidíme, co je Siskinka schopná riskovat pro dobrou fotku. Kačence to ale bylo málo a vydrápala se na střechu kostelíka. Zpáteční cestu si s Ficcusem dáváme pro zpestření se zavřeným okem abychom to viděli jako Luboš a není to žádná sranda. Dole jsme ve 13.30hod a tak se jdeme naobědvat do místní restaurace. Vybrali jsme si konobu Bonaparte. Pan hospodský je sympaťák a nabízí nám domácí musaku (brambory zapečené s mletým masem). Ještě není „sezóna“ a tak pan hostinský není připravený na tolik lidí a tryskem běží do obchůdku pro čerstvý chléb. Svižně mezi náma pobíhá a Barča tvrdí že je to pro to, že se nás –drsných motorkářů- bojí. Delegát Serža opět zkouší objednat velký kafe po česku. Po obědě nás Barča s Pepou berou do Martinščice do kempu Slatina, kde prý malé Puffrovky trávily prázdniny. Děláme trošku rozruch, protože vyrovnáváme motorky na betonovém molu před místní restaurací a pak se zase vysvlékáme – tentokrát do plavek. Pár odvážlivců se jde koupat. Když vidím Luboše jak si to opravdově užívá, tak se taky rozhoupám a jdu do vody. Je ÚŽASNÁ! Po koupeli se většina vrací na penzion a Siskini se ještě jedou pokochat a udělat pár foteček(vesničku s bílým kostelíkem). Já s Ficcusem a Seržou se jdeme projít do přístavu a potom si přisedáváme k ostatním v „naší“ restauraci. Cestou na penzion zase někdo koupil crno a bielo vínko a večer trávíme opět na dvorku. Pan domácí nám přinesl slanečky a chléb mňam.

A potom měl Ficcus sen?
,, zdálo se mi ……
….. že jsme na terase jednoho creského apartmánu vesele dopili všechno víno a kolem 22 hodiny se unaveni rozcházeli na kutě. Najednou se tím chorvatským voňavým nočním tichem k našim slechům donesla živá svižná muzika (zatím bez Bonusu, ale s jeho příslibem). Ač jsme v nohou měli náročný trek s převýšením skoro 600 metrů, tak ty nezdolné z nás TO bez odporu nakoplo a s ficcusovou, Mufem, Lenkou, Seržou, Kamilem a Lubošem IchAuchem jsme vyrazili skrzevá „spící“ Cres vábeni jak noční můry jasným světlem. Cestou špekulujeme o co jde. Stylem jsou podobni Katapultu s Krausberry dohromady. Na začátek živé muziky je ale už dost pozdě, že? Po pár odbočení v úzkých uličkách vnikáme do jednoho „dvorku“. Na krytém podiu, spoře osvíceni, do toho šlapou místní rockeři ŠJOR BEPO. A dobře. Na dvorku se pohupuje pár desítek lidí a my pořád nevíme, zdali jsme na rozjíždějící se soukromé oslavě narozenin, veselé pohřební párty nebo na běžné oslavě chrbosorvatské (copyright by Barča) pátečněsobotní noci.
Je tam sice otevřený bar, ale nemáme sebou peníze … až na Mufa, který z pouzdra mobilu vytahuje svou železnou zásobu a zve nás na pivo. Mimochodem, šroubovací pivní víčko jde i klasicky „odpáčit“ Pohupuji se s ostatníma a dumám, proč občas zaslechnu něco o kumunistech/komunismu/komuně?!?!?! Až do chvíle, kdy si vedle podia všimneme volebního plakátu nějaké koalice. Hmm, kdo by to byl řekl, že jsme na předvolební akci. Každopádně tady mají politici zajímavý styl oslovení mladší generace. A kolem pořád krouží oficiální fotograf, který si nás fotí z mnoha úhlů. Budeme zítra v místních novinách, protože jsme pochopitelně zpívali nejlíp, skákali nejvýš … a zkrátka jsme byli úplně nejvíc nejlepší! Dobře se to rozjelo. Paříme. Voláme Barče, že nám dochází peníze … a ona dělá že spí. Beru si tedy od Mufa další bankovku a jdu pro další piva. Lenka nechce. Ač jsem barmanovi vůbec nerozuměl, tak jsme skvěle pokecali = piva zdarma = Lenka dodatečně chce No problema, barman je kámoš … A paříme … a paříme … a mezitím se částečně obměnili muzikanti … a nyní hrají trochu „modernější bigbít“ (FK-M4). Serža zpívá nacionalistické písně s nimi a Luboš hlučně zjišťuje, že „Známka panku“ se hodí na všechny hrané melodie. Někdy ve 2 ráno se akce přesouvá do místního klubu, kam už nechceme. Ještě přijelo policejní auto na kontrolu a balkánský policista, zděšen Lenčiným pokusem o vniknutí do své služební Octávky, ji na poslední chvíli zamyká. Takže k apartmánům jdeme pěšky. Spát. Jó … a k mé úlevě to nebyli komunisti, ale ten jeden politik se jmenoval Zlatko Komadina . Luboš ještě ale neprozřetelně vyndal z mrazáku namraženou domácí slivovici … a tak po usrknutí beru vystavený záchranný kruh pana domácího a jdeme se nadšeně co? Jdeme se nadšeně koupat. Oplavkovaná je jen Lenka … protože voda je prý chladná (16 °C). Brr. Chlad vody jsem ale ani ne/čekaně necítil. Bylo to fajn. Až do chvíle, kdy nás napadli mořští predátoří (latinsky Picha Au Pichius) … jen ficcusová, Serža a Lenka v plavkách byli v pohodě, páč do vody nevlezli. Cesta zpět byla již uvolněně klidná. Mimo okamžiku, kdy jsme museli zpacifikovat Kamila, který zjistil, že loď místních hasičů je na „bošák“ … a chtěl testnout plavební schopnosti a vodní dělo ……
…….A ráno jsem se svěže probudil … a v noze predátoří trn … takže to nebyl sen?!….“

Ujeto 105km.

[Not a valid template]

Na dnešní den sobota 9.5.2009 si pro nás Barča připravila Lubenici. Proto vydatně posnídáme, probereme včerejší noční párty a v 9hod. vyrážíme. Super cesta se zídečkami, kameny a olivovníky. Fakt obdivuju, jak tu může někdo cokoliv vypěstovat. Nahoře v Lubenici na parkovišti se převlékáme a kromě Pepy a Mufa vyrážíme vstříc úžasné zátoce jako vystřižené z katalogu cestovní kanceláře. Sestup nám trvá asi 45min a protože je „pažák“ schovává Barča na různých místech vodu na zpáteční cestu (to je „survajvl“ vo.e). A konečně jsme na oblázkové pláži…připadám si zase jako v ráji…strašně jsem se sem těšila. Oproti loňsku nejsou kameny tak rozpálené (loni se po nich nedalo bosky téměř chodit) a voda je naopak teplejší. Chudák Serža je zklamaný – prý když byl malý, bylo moře slanější. Kterej hýzl mu ho zředil? Dan zkoumá na pláži údaje z GPSky a kupodivu mu ukazují, že je u vody pod Lubenicí..fakt dobrý. A Luboš by rád věděl, zda dokáže změřit i podmořskou výšku. Všichni jdeme do plavek a hurá do vody. Jenom Kačka se Siskinem jdou prozkoumat, zda je domek na pláži otevřená hospůdka (my všichni ale víme, že tam žádná hospůdka není a žádné pivíčko nebude). Ale ať se projdou. Kačka se vrací s mokrýma žirafama na spoďárách a aby žirafky nebyly smutné, přidává k nim Dan kraba. Když jsme se dostatečně schladili, uvelebujeme se na pláži. Mě pořád tlačí pod zadkem oblázky a tak je vytahuju a Kamil se mi směje, že je budu vytahovat ještě dlouho, páč sedím na oblázkové pláži. Když už mám jakštakš pohodlí, začne mi škodit Kamil a maluje mi cosi fixem na záda. A maluje i na oblázky…na první…na druhý…Pak jsme se snažili trefovat oblázkama do daného kamenu a shazovat ostatní oblázky a pak kolem proplouvala plachetnice…tak jsme po ní házeli taky a ona odjela! Hmm. Zajímavé. Kolem 12hod už máme všichni hlad, horalky a jabka jsme už dojedli a na Barči SMSku (Ligně a pivo) Muf neodpovídá (jak by mohl, když mu dorazila až po týdnu a on chudák nevěděl, co že to po něm ta Barča zase chce?!) tak nám nezbývá než se vydat na zpáteční cestu. Výstup nám trvá asi 50min. a nám se zdá mnohem pohodovější než loni, kdy jsme tu málem vypustili duši a Muf měl 8 infarktů. Barča kupodivu našla všechny schované vody a nám je to líto, protože by bylo mnohem zábavnější, kdyby je nenašla. V konobě na vršku už na nás čeká Muf s Pepou. Skoro všichni si objednáváme mješano meso. Kamil by rád prodlužano kafe (chce velký kafe s mlíkem). Číšnice přináší černou kávu bez mlíka a to neměla dělat. Chvilku se dohadují a pak na ní Kamil vypálí :“ty vole, dones mi to mlíko!“ Tak paní běží a Pepa prohlásil, že po Kamilovi jde. Pak po zmateném placení (myslím že to bylo 1:0 pro nás) odcházíme. Na parkovišti potkáváme skupinku Slováků na skůtrech? A Kamil se s nima fotí. Všichni se vracíme zpět do Cresu a Siskini s Barčou jedou zjistit, v kolik nám zítra jede trajekt. Cestou se zastavují ve vesničce Loznaty kde se občerstvují a fotí kostelík a orla. U jízdního řádu trajektu je přepadl autobus plný německých či italských turistů a jedna důchodkyně chce od Siskina povozit. My ostatní po příjezdu do penzionu lenošíme (kromě Serži-ten se vydává ještě na výlet do M.nebo V. Lošinju a vrací se úplně bílý od prachu z rozkopaných cest). Večeříme zase v naší hospůdce a pak sedíme na dvorku a decentně popíjíme. Pan domácí zase přinesl slanečky a Barča mu rozbila skleničku.
Ujeto 70km.

[Not a valid template]

V neděli 10.5.2009 dobalujeme a po snídani vyjíždíme podle plánu v 7.45hod směr Merag (jedeme přes ostrov Krk). Při čekání na trajekt kopl Muf Barče do kafe a myslel si, že na to nepřijde. V 8.30hod přijíždí trajekt a v 9hod už jsme na Krku. Barča mi svěřuje foťák, abych fotila přejezd Loibelpassu. Kamil je opocený a má třasavku (má MOSTofobii). Most z Krku na pevninu opravují a tak jede jen jeden pruh. My (ficcus+já) jedeme za Kamilem. Ficcus tvrdí, že ho viděl spolykat nejmíň 3 prášky na uklidnění . Na semaforu Vlastík nedobrzdil (páč se soustředil na Kamílka))a šťouchl do Serži. Na benzínce se mu chtěl rychle omluvit a špatně si postavil motorku. Bum bác. Rozbitá páčka a blinkr. Siskinka vše rychle dokumentuje a ostatní se pouští do opravy. V Rijece míjíme autoopravnu Kundič. Je tu objížďka ze které nás ven krásně vyvádějí 3 místňáci na motorkách. Dál frčíme po dálnici. Pepa, Kamil a my špatně odbočujeme a ztrácíme zbytek účastníků. Takže jsme přišli o Loibelpass (ach jo) a jedeme po dálnici. Kamil si chtěl cestou odplivnout, zvedl si plexi a zapomněl, že má kuklu . Pepa na benzínce po natankování a nákupu zjistil, že si nepamatuje PIN u nové karty… vlastně to nebylo až tak marné bloudění. Druhá skupinka si prý dala oběd na benzínce. Luboš se prý marně snažil odjet od stojanu (nesklapl si stojánek) a Vlastík se prý po něm opičil. Klagenfurt prý projely Siskinka a Barča samotné (zbytek jim ujel) a když je konečně dohnaly, zase se musely trhnout, protože se Jirkovi uvolnila řadicí páka a tak Siskinka vyndala nářadíčko a opravila to. Kolem 15hod se konečně všichni shledáváme na benzínce v Triebenu a vyprávíme své zážitky. Společně to valíme dál po dálnici. V D.Dvořišti dáváme tradiční kafíčko a POZOR! tentokrát i s Pepou, kterému jinak pravidelně v těchto místech „bouchnou saze“ a uhání domů bez nás. Do Habří vjíždíme poprvé v naší historii společně a těšíme se na tradiční přivítání. Ale na návsi nikde nikdo. Kačenka začala volat kde všichni jsou a že je fakt nebudeme hledat, když tu slyšíme od Pufrů hlahol a tak je jdeme hledat. Cestu nám značí rozházené vypité lahve od Tulči, takže je nám jasné, že jdeme dobrým směrem. U Pufrů na zahradě je prostřený stůl, naražený soudek, chlebíčky…a všichni se tváří, že jsou děsně překvapený a že nás tak brzo nečekali a že :“Cože!? To už je neděle!?“. Nakonec nás tedy přivítali, pohostili a pomohli se společným foto na návsi. Konec. Zvonec. Za rok ZASE? Cocojééé? To mám přece říkat já! Tjádydádydá…..

Ujeto 620km.

Celkem 1415km.

[Not a valid template]

Lenka