Tak prý nemám vytvářet a rozesílat žádné pozvánky. Naopak mám vyrobit cedule trochu odrazující. Prý proto, aby nás někdo nenařkl z případné újmy na zdraví. A taky mám vyrobit ceduli, že to není pro lidi. Tohle, a pár dalších nesmyslů jsme dohodli minulé úterý u Haklů.

Muf nabízel troky, ale prý je má prožrané, což by možná v tomhle mrazu nevadilo. Stačí je prolít studenou vodou a máme troky ledové, bez děr. No, tak tenhle návrh neprošel. U Oršulíků mají v trokách uskladněny knížky.

Kdosi vážně prohlásil, že kroupy vařením nabudou a kdosi, že bude-li málo jitrnic, dojedeme je koupit do Globusu. A Muf se ptal Alči, zdali má dost rumu na svařák. Takhle plodně se vyvíjela naše předzabijačková debata. No, alespoň se dohodlo, co všechno má Bejk nakoupit, kdo pojede pro prase a kdo pro řezníka. Takže akce může v sobotu vypuknout!

Prý se sejdeme v 6,30 před hospodou. Sešli. Ale jen tři. Ostatní lezli z těch pelechů nějak vlažně. V sedm dorazil Dan a na moji kritiku odpověděl, že se musel postarat o dítě. No, tak nějak mu to pokazila Karolka, když přišla se slovy, že taťka zmizel, aniž by ji udělal snídani.

Chci se pustit do strouhání křenu, ale mám ho nechat Lence. Prý je to její oblíbená činnost, na křenu ulítává. Masochistka.

Tak vyvěsit odrazující cedule:

,,Přátelé, kamarád, sousedé, je vám známo, že všude kolem nás řádí prasečí chřipka? Víte, že při konzumaci vepřového masa vám hrozí KAMPYLOBAKTERIOZA, nebo BOTULLISMUS, či TRICHINOZA. A vepřové maso je prolezlé parazitem TROXOPLASMA GOONDII! 

Tak to raději nejezte! Ale kupte pár porcí svému psovi, ten těmi odpornostmi neonemocní. Obětujte za porci jakéhokoliv výrobku minimální dobrovolný poplatek 30,- Kč a popřejte svému psovi DOBROU CHUŤ!

Nejsem si jistá, zda chtěl Muf ochránit sousedy před onemocněním, či si přál, aby na něj víc zbylo.

Počasí je pravé, zabijačkové.                                                                                                                  Příchod Bejka komentoval Pepa slovy: ,,Tak bejka bychom měli, ale chtěli jsme snad vepřový a ne hovězí, né?“ Dobrá, Muf s Danem vyráží pro prase a Bejk pro řezníka. Měli u nás dnes schůzku.

A pak se sešli. Řezník plný elánu a prase, mírně pocuchané z nakládky, plné jitrnic, jelit, řízků a oprávněných obav. Řezník souboj vyhrál.

Teď je třeba míchat krev, smolit a škrabat prase. Láďa nabízí zapůjčení zánovního holícího strojku Braun, ale řezník s Bejkem se drží zastaralého způsobu. A jde jim to od ruky. Muf kmitá s horkou vodou a mám dojem, že jsem ho viděla i popoběhnout 🙂 . Jéňa na scénu, jako vystřiženou z pohlednic od Lady, kouká zpovzdálí a tečou mu sliny. Do zimní idylky přichází Dan s otázkou, zda nevíme, kde je rum. Pepa mu oznámí, že tak se tu nikdo nejmenuje. Nakonec Dan asi přeci jen rum našel, poněvadž nám nabízel čaj s rumem. Alespoň to tvrdil, ale rum z toho nápoje nebyl cítit ani náhodou. To je v pořádku. Prý uvařil grog pro řidiče.

Mezi tím mistr řezník rozboural prase a dirigoval nás, do kterého hrnce který kus máme mrsknout. A tak se nám vaří ovárek, materiál na jitrnice, kroupy do jelit. Je čas na malou, rumovou pauzu. Rum. Hm. Nikdo z nás ho nepije, ale při zabijačce je téměř nepřípustné pít něco jiného.

Dan chce zalepit oděrek, který si přivodil ráno při lovu prasete. Prý není zraněný, jen mu z toho furt teče krev.

Pomalu a jistě se kusy nevábného masa mění v kusy velice vábného ovaru. Láďa zasněně hledí do hrnce a zamyšleně prohlásí moudro: ,,To je zvláštní, jak se ta kost vyvaří do běla, co?“ Kdosi mu na to odpověděl, že jeho polámané kosti by se vyvařily do stříbrna.

Je na čase nandat první vytvořené hodnoty na tácky a pustit se do jídla. Křen má grády. Tak za tohle si Lenka zaslouží řád! Jsem moc ráda, že jsem ten zabijáckej kořen nemusela strouhat.

Řezník rozsekal a namlel zbytky, které jsme nezbaštili, nasypal je do hrnce a hňácal a hňácal. Bejk sypal do směsi koření. Na otázku: kolik? mistr odvětil, že přiměřeně. Bejk pokýval znalecky hlavou a sypal a sypal. Jen na řezníkovo požádání o nasypání majoránky se zarazil a podivil. Prý netušil, že se do jitrnic přidává tráva. Začal se na ně moc těšit. Vzniklá uhňácaná hmota chutnala skvěle.

Teď bylo třeba ji přemístit z hrnce do střev. Což mělo jeden háček. Měli jsme střeva, měli jsme špejle, jen nikdo, kromě řezníka neuměl ty dva komponenty spojit dohromady. A tak byl vyhlášen rychlokurz na špejlování. Šlo nám to moc pěkně. Jen jsem byla ráda, že hotové dílo dáváme dohromady a tak budu tvrdit, že ty propíchaný jsem určitě nešpejlovala já. Při špejlování zářil Mates. Trochu to vypadá, že si v dlouhé chvíli rád zaštrykuje. Hodně se chválíme, kterak jsme šikovní a řezník nás mírně usazuje na zem se slovy, že zašpejlovat vstup do jitrnice je brnkačka, ale ten druhý konec, když už je střevo naplněno……., no to je jiná kategorie. Jako když do nás střelí. V tu chvíli je na místě činu vymeteno. Jen my s Matesem jsme nestihli včas utéct. Přesvědčuji Matese, že je špejlovací talent od přírody. Rád uvěří a nesnadného úkolu se ujímá. Tak podávám řezníkovi střívka, ten je úžasnou rychlostí plní a předává Matesovi k uzavření. Ten už tak rychlý není. Brání se. Není pomalý, jen neví kudy na to. Za chvíli se zapracovává a je radost na něj pohledět. Tak sleduju při práci mistra řezníka a mistra špejlaře (kdosi použil výraz: Mistr Jelito).

Při vkládání jitrnic do vody je Mates něžně hladí a se slovy: ,,vy moje holky“ je doprovází, do jejich horké lázně s pohledem velmi starostlivého otce.

 Očividně mu nedělají dobře vtipy o hodně husté polívce a na špejlování jelit ho musíme táhnout za rukáv. Nechce od vařících se jitrnic odejít, tak jen všechny okolo prosí, ať tam zbytečně nešťourají vařečkou a ohýnek udržují menší, než malý.

Během plnění jelit se jitrnice dovařily, byly z hrnce vyndány a víte co?! NEPRASKLA ANI JEDNA!!! Mates vyrostl o deset centimetrů, v zarostlém obličeji se zableskly zuby z rozesmáté pusy a jelita vyprovázel na jejich pouť už s nadhledem. Jelito prasklo JEDNO!

Malé Barunce se při pohledu na stůl plný jitrnic a jelit rozzářily oči a prohlásila :,,jé párek!“      

 Při škvaření sádla, se mne přišel Mates optat, cože to vařím. Při pohledu do hrnce, v kterém nebylo skrze páru vidět vůbec nic, mne předběhl s odpovědí: ,,jó, ty vaříš mlhu, tak to jo!“

Stoly se pod jídlem neprohýbaly jen proto, že jsou bytelné, rum tekl proudem, padající sníh na chvilku vystřídalo sluníčko a bylo fajn.

No a teď už jen nanosit maso dovnitř, vydrhnout řeznický cajk a v klidu posedět.        

V hospodě se snižovala hladina rumu v lahvích a úměrně tomu zvyšovala dobrá nálada. Dubenský Jaroušek probíral své filkové úspěchy, na chvilku se zamyslel a zauvažoval: ,,kdo by řekl, že jsem tak dobrej!“ O tom, naprosto oprávněně, uvažoval i Mates.

Tím by tak asi mohla být tato akce uzavřena. Jen je ještě třeba zpracovat maso. Ujali se toho kluci a v pondělí odpoledne maso naporcovali, našťouchali do plechovek, které našla Lenka na půdě a zavařili.          

 Přišla jsem zrovna do okamžiku, kdy marně hledali plechovky v hromadě sněhu, kam je dali vychladit. No nic, tak počkáme do jara.

[Not a valid template]