Jak vesničtí dobře ví a městští buď neví, nebo nezřízeně závidí, dochází poslední dubnový večer na vsích ke stavění májky. To se má tak: Muži již zralí i ti ještě nedodělaní pátrají v předešlých dnech v lesích po tom nejkrásnějším, nejvyšším, nejrovnějším stromu, který má být poražen, oloupán, ozdoben a postaven na návsi. Musí být táák nádherný, že obyvatelé okolních vsí budou celý rok říkat: ,,jo jo, v Habří mají zase nejkrásnější májku“. A pak je strom nalezen, poražen, chlapi ho hrdě dopraví do vsi, oloupou a děvčata ozdobí. No, to by měly dělat panny, ale najděte je, že?! A pak si pánové plivnou do dlaní, společnými silami tu nádheru vztyčí, jdou si natočit zasloužené pivo a spolu s ostatními sousedy spokojeně a pochvalně pokyvují hlavami, kterak se jim zase májka povedla.

[Not a valid template]

A pak se začnou dít věci. Pro nás čarodějnice je tenhle den nejkrásnějším v roce. Ostatních 364 dní se musíme převlékat do masek za lidské bytosti. Tenhle ne! Tenhle den je náš! Nemusíme se maskovat do potupných převleků a můžeme mezi lidi tak jak opravdu vypadáme. A že si to dovedeme užít. Letos se k našemu rejdění přidala i čarodějnická koza Sára. Polétáváme nad vsí, okolo našich sousedů a nikdo nás nezahání. Děti se nás nebojí, už ví, že až se vyblbneme, tak je zatáhneme mezi sebe, vymyslíme pro ně nějaké soutěže a pravděpodobně z nás vydundají i nějaké dobroty a dárečky. A tak se i stalo, děti malovaly, běhaly, předháněly se v oblékání ponožek, baštily hady a myši na provázku, ochutnávaly čarodějnické lektvary a nakonec dostaly nějaké ty drobnosti. Tma a zima nám vyhnala děti spát a tak zbývala poslední soutěž. Ta je pravidelně určena pánům. A ti tedy nespolupracují tak snadno jako děti. Tentokrát je to ale bavilo, měli také ochutnávání lektvarů, jen úplně jiných než děti.
No a tak to u nás vypadá v předvečer prvního máje. Ráno se zase oblékneme do našich lidských masek a těšíme se na další májku.

[Not a valid template]

Barča