Znáte tu o těch policajtech, jak najdou lidskou hlavu na poli? Dohadují se, zda napsat ,,na poli“ či ,,na poly“. Tak ji kopnou do příkopu a mají po problému. Tak to je přesně ten důvod proč se TRAKTORPARÁDA jmenovala TRAKTORPARÁDA.

Napsala jsem na pozvánky ,,traktoryjáda“, protože se mi ten název prostě líbil. Pepa mi to zatrhl, že je to špatně, a že mám napsat ,,traktoriáda“, což je možná dobře, ale mně se to ani trochu nelíbilo. No, nedohodli jsme se. Takže šup s hlavou do příkopu, uděláme ,,traktorparádu“.

Ono taky nakonec proč ne, vždyť jde hlavně o tu parádu. O to, jak si sousedé své stroje vyšňoří. A nejen stroje. Například Honza Burger si vyšňořil i Janu. Nebo Jana Honzu? Nevím, ale vím, že mě jejich příjezd zlomil v pase. Jana lebedící si ve vaně byla úžasná.

Kromě Burgerů dorazil z Kvítkovic Pepa Hošner a Jirka Velíšek. Za Lipí přijeli bojovat Čemba, Milan a Bajza. Nejvzdálenějším účastníkem byl rozhodně Wéna z Počátek, ale zapomněl svůj krásný starý stroj vyndat z dodávky pode vsí, a tak jsme ho odhalili. Nedorazil po ose, takže nejdelší cestu zdolal Luboš z Kališť.

Haberská náves je krásná a teď ji ještě vyšperkovalo devatenáct skvělých strojů a závodníků.

Pepa všem řekl co a jak a nastalo mohutné startování. Kupodivu úspěšné.

Traktoristé a jedna traktoristka najížděli pomalu ke stratu, u něhož je čekaly záludné otázky. Třeba jestli houkačka houká, blinkry blikají, stěrače stírají. Zda-li je stroj vybaven tažným lanem, startovacími kabely a hlavně toaletním papírem. Né, že by ho k závodu potřebovali, ale jeden nikdy neví. Jaké bylo naše překvapení, že se našel jeden stroj, splňující vše. Jarda Matějů je vybaven na jedničku. Wéna se přikodrcal ke startu s vyvalenýma očima a otázkou, jak se tam dává trojka. Prý s tím ještě nikdy nejel a má to hafo ovládacích prvků. Tak si upevnil své trémou třesoucí ruce jednou štamprličkou dle vlastního výběru jako ostatní závodníci a vyrazil mezi lahve na silnici. Nevím o nikom, kdo by je povalil. A ani si neuvědomuji kličkující auto. Výhoda bydlení ve vesnici, kde lišky dávají dobrou noc.

Pode vsí si traktoristi našli své startovní číslo a odhrkali na zahradu, kde už na ně čekal Petr Čížků s lukem a šípy. Jeden nikdy neví, co na poli potká, tak je třeba se zdokonalovat i v tomto umění. Většina soutěžících slaměné kolo zabila, nebo alespoň poranila. K Petrovu mírnému zděšení se našli i tací, kteří terč ušetřili a střelili šíp do dálky daleké. Jo jo, proběhl se. Nejvíc bodů za lov krtka by si asi opět odnesl Jarda Matějů. Siskin se při čekání na střelecký výkon nudil a rozhodl se zákeřně vyřadit konkurenci. Vyprovokoval Wénu ke sjetí ze stráňky dolů a pak se potutelně poškleboval jeho marným pokusům o vyjetí. Až káravé pohledy nás rozumných ho donutily Wénův boj ukončit, zapřáhnout ho za stroj svůj a vytáhnout. Ještě si k tomu pustil furtblik, aby si ho, gentlemana, všichni všimli.

Každý traktorista má ovládání svého železného oře v malíku. A dokáží s ním divy. Třeba zaparkovat na milimetr přesně. Takže je třeba jim to trochu zkomplikovat. Zaparkovat na milimetr přesně a přitom neshodit žádné z vajíček nesoucích na talíři. To nedají! Vajec jsme měli připravených hafo a s Jardou domluveno, že mu za každé rozbité vejce, znečišťující jeho dvůr, dáme panáka na uklidněnou. Jarda zůstane neuklidněn, neb jediné padající vejce nedopadlo na zem, ale Kačka si ho mrskla rovnou do boty. Neskutečné, ostatní opravdu vejce nerozházeli a traktor zaparkovali tam kam chtěli. Dobrá, teď tedy pár týdnů budeme ke snídaním, obědům a večeřím konzumovat vejce. Máte náš cholesterol na svědomí, pacholci!

A to je vše, přátelé! Tedy alespoň co se bodované části odpoledne týká. Přichází čas oddechu a trocha toho poplkání. Kačka si stěžuje, že ji z plkání s nádherně vymóděným Tomášem Prollem a Čembou ukrutně bolí za krkem a že má vůbec smůlu. Cítí se znevýhodněna, neb všichni ostatní měli k dispozici pár koní a ona jen jednoho soba.

Pepa se odebírá do tepla obýváku na poradu s kalkulačkou a ostatní vyráží na spanilou jízdu. Kam se odeberu já je jasný. Kalkulačku si klidně nechám ujít, ale jízdu devatenácti strojů Habřím ne! Vnucujeme se se Siskinkou k Bajzovi na káru a sledujeme srocení traktorů na návsi. Atmosféra se pomalu mění ze závodní na romantickou. Příroda a počasí hraje s námi. Připravila nám kouzelné pohledy do sluncem prozářeného údolíčka. Jasné podzimní barvy okolo nás přímo vybuchují. Svět je oranžovožlutočervenohnědozeleno….. nádherný! A na to vše se přišli podívat jeleni! Ano! Jeleni, okolo kterých chodíme div že né po špičkách, abychom je nevyplašili, přilákal hukot nadupaných motorů a zvědavě po nás pokukovali. Možná doufali, že jim každý z traktorů veze jejich denní příděl. Snad jen Jarda Kanaďan si tu nádheru neuvědomoval a jal se závodit. K nepravostem strhnul i Luboše a jistě i spoustu dalších. Ovšem většina řidičů maskovala nezájmem závodit fakt, že by jakéhokoliv zrychlení jejich stroj už nebyl schopen. Dohrkali jsme se na kopec k sv.Vítu a Milan Klimešů ponuře prohlásil, že sem to šlo. Jen netuší, jak se dostane dolů, neb mu to nebrzdí. Všichni se shodujeme, že zpátky pojede první. Poslední přijíždí sobí stroj Kačenky. Prý dole marně přemlouvala Wénu, ať jede, že prý to dokáže. Asi jejímu ujišťování nevěřil a teď bude skupinové foto bez tohoto zástupce Vysočiny. Společnému focení předcházela mírná rozjařenost způsobená euforií z vydařeného odpoledne, radosti závodníků, že to vyjeli a lahve grantsky, kterou Kačka uzmula Pepovi, Siskin Kačce a postupně všichni všem. Nakonec se fakt pod 350let starou zdí fotíme. Zeď se možná diví, co se to tu děje, ale možná je za léta své existence zvyklá na tolik ptákovin, že ji nepřekvapíme. Což se nedá říct o pár turistech, hledajíc tu klid a ticho. Nenašli. Pravda je, že se povětšinou usmívali, tak jsme jim snad moc nevadili. Na cestu dolů si sedám na pohodlnou sedačku v traktoru Petra Liebla a hlavně dávám pozor, abychom měli Milana před sebou.

Dole se jdu podívat na počítajícího Pepu a ostatní zatím parkují své stroje ve dvoře a těla v hospodě u piva a klobás. Po dopočítání se s Pepou taky odebíráme na pivo s klobásou a hlavně na vyhlášení výsledků. Po otevření dveří do sálu se zarazím a trochu s úlekem couvnu zpět. Pepa mi šlápne na patu a ptá se co blbnu. A pak to uvidí taky. Tak takhle natřískaný sál nepamatuji. Nebudeme si mít kam sednout. Na finále téhle taškařice se přišlo a přijelo podívat kromě závodníků i spousta dalších kamarádů a sousedů. Parádní! Dokonce se našel i závodník, který dorazil se zpožděním asi tak čtyř hodin. Přesto byl Rampa vesel a očividně šťasten.

Takže: Kdo vyhrál? A není ono to vlastně fuk? Ale Kamil má ze svého vítězství takovou radost, že skáče po lešení, tak asi není. První místo za originalitu získává Čemba a při převzetí ceny se postará o dojemnou chvilku, když říká, že tenhle stroj rozchodil po dvaceti letech, kdy s ním jezdíval děda. Čemba se prý budil v noci hrůzou, že mu dědův traktůrek klekne kdesi mezi zatáčkami. Neklekl, do Habří ho dovezl, ale zlí jazykové po pár dnech tvrdily, že mu mezi zatáčkami po cestě zpět došel benzín. Za to děda fakt nemohl.

A teď je to opravdu vše, přátelé. Teď už opravdu jen tu klobásu a pivo a přemýšlet nad další blbinou.

Fotky

http://barcafotky.rajce.idnes.cz/Traktorparada_5.11.2016/